Radostné zahájení festivalu Janáček a Luhačovice

Prodaná nevěsta Bedřicha Smetany k zahájení festivalu – skvělá volba a účinná připomínka, vždyť nejenom Leoš Janáček, také Bedřich Smetana do lázní Luhačovic neodmyslitelně patří. Žila zde jeho manželka Betty Smetanová a je zde i pochována, dcera Zdeňka Heydušková-Smetanová prožila v Luhačovicích víc než čtvrt století. Lázeňský Dům Bedřicha Smetany byl postaven už v roce 1909.

Žesťová harmonie Zlín je soubor, který do Luhačovic zajíždí pravidelně k slavnostnímu zahájení, ale nejednou absolvovali už i promenádní koncerty. Pánové Pavel Skopal a Zdeněk Macek (trubky), Milan Kubát a Jiří Zatloukal (lesní rohy), Milan Tesař a Jakub Zívalík (trombóny), Miloslav Žváček (tuba) a Jiří Trávníček (tympány), členové zlínské Filharmonie Bohuslava Martinů, přijeli zahrát fanfáry z Janáčkovy Sinfonietty. Leoše Janáčka sice inspiroval pro sinfonietní fanfáry Písek, ale do Luhačovic před bustu Leoše Janáčka (autorem je Karel Pokorný) patří tento jásavý vstupní hlahol už neodmyslitelně.

Stejně jako zahajovací zdravice čestných hostů, prof. Evy Blahové a prof. Jiřího Hlaváče, starosty Luhačovic i generálního ředitele lázeňského holdingu. Účast lázeňských hostí byla hojná a zkrášlena i Luhačovickým okrašlovacím spolkem Calma, nadšenci, kteří v dobových kostýmech připomínají právě čas pobytů Leoše Janáčka a významných Janáčkových přátel a uměleckých protektorů – Marie Calmy a doktora Františka Veselého, zakladatele luhačovického lázeňství.

Činorodá paní Calma Veselá iniciovala v roce 1909 v Luhačovicích první hudební festival, konal se v upomínku na pětadvacáté výročí úmrtí Bedřicha Smetany. Po sto deseti letech se nynější festival k Bedřichu Smetanovi hlásí skvělým uvedením jeho Prodané nevěsty, a to v původním znění z roku 1866. Dirigent Vojtěch Spurný nastudoval dílo v plné autenticitě původního obsazení orchestru, pomalejších temp i agogice, jak vynašel v Smetanových archivních fondech a v poznámkách v partituře.

Skladatel plných osm let sám dílo dirigoval, odstoupit musel až pro nemoc u padesátého slavnostního představení v roce 1874. To původní znění má pasáže v próze, které Smetana záhy převedl do recitativů. Neslyšeli jsme, co v začátku nebylo – tedy charakteristický sbor „To pivečko je věru božský dar“, nebyl ještě Mařenčin povzdech „Ten lásky sen“, nebyly tance, polka ani furiant. Zato Principál rozšafně notoval kuplet: „Ten staví se svatouškem, očima kroutí / však hledí, kde koho by mohl ohnouti. / Zde druhý zas jak by měl v kapse tisíce, / má lokaje, koně – a dluhů nejvíce. Mnohý, jenž se doma jen mazlí se svou ženou / na ulici pádí za každou fiflenou. / Ten hlupec si natřel po těle glazury / a myslí, že cvikr je odznakem kultury.“ Do refrénu „Tak všady za larvou tvář jiná se kryje / a před světem hraje se jen komedie“ přidávala se i Esmeralda. Toto fraškovité, komediální moudro odstranil Smetana už pro třetí představení, neboť se hrálo pro císaře Franze Josefa, který po šťastně ukončeném vojenském konfliktu s Prusy přicestoval do Prahy.

Hudební nastudování opavské opery je velmi pečlivé, však také u dirigentova místa (orchestr byl v pozadí za jevištěm, na ochozu Společenského domu) visela cedule „Pozor zlý pes“ coby narážka na neústupnost pana dirigenta. Ta pomalejší tempa, a především návrat ke hře smyčců bez vibrata, dává měkký lahodný zvuk zejména v lyrických pasážích a klade také nároky na pěveckou dikci a výslovnost. Každému bylo velmi dobře rozumět a nebylo to nazvučením, ta technika naopak ostřením i šumem na kráse výsledku ubírala. Mařenka Barbora Řerichová a Jeník Juraj Nociar se sešli ideálně, celé představení mělo herecký a pěvecký švih a bezvadnou sehranost akcí, mluvená próza plynula se samozřejmostí děje, režisér Lubor Cukr dbal na reálnou přesvědčivost každého pohybu a pěvci dávali rolím srozumitelné a humorné vyznění. Kecal Michael Kubečka, mladý nadějný basbarytonista, byl jednoznačným tahounem představení, jeho humorná dikce je výtečná. Milan Vlček jako Vašek opět předvedl svůj všestranný um a držme mladému tenoristovi palce. Dokonale fraškovitý výstup Principála Václava Moryse utkví v paměti, stejnou měrou za parodii Zdeňka Nejedlého jako za komediální principálskou důležitost, skvěle zahranou a s gustem vyzpívanou.

Představení má akcent autenticity také kostýmovaným dirigentem – Vojtěch Spurný přijel v bryčce a maskován coby Bedřich Smetana, představení má ovšem i vtipné aktualizace přidanými dějovými scénkami: skauti vzdávají poctu presidentu Masarykovi, Vašek, když odkládá kostým medvěda, svléká i masku Václava Klause, scénou korzuje i rodinka v dobových kostýmech z let Smetanových, dětičky porůznu kostýmované proplétají se všude, obecenstvo se bohatě baví. Navíc je častováno při příchodu i o přestávce nejenom symbolických chlebem a solí, též výtečnými koláčky, preclíky i pivečkem. Inu, proč bychom se pod širým nebem krásného luhačovického večera netěšili… Skandovali jsme ten závěrečný sbor s vervou, radostí a vděkem všichni.

PS: Finální verzi své Prodané nevěsty – jak ji dnes běžně známe a miluje ji celý svět – napsal Bedřich Smetana v roce 1870 a prvně uvedl v třicáté repríze díla. Ne všichni byli spokojeni, byli tací, co nostalgicky vzpomínali na tu původní verzi, kterou jsme v Luhačovicích slyšeli: „Zvláště pamětníci původního zpracování této opery, kdy prosté kvítko to bezprostředečním půvabem jevilo se co výkvět poesie domácí, ještě nepokaleno svými nevkusnými později přikomponovanými recitativy…“

 

Festival Janáček a Luhačovice
Bedřich Smetana: Prodaná nevěsta

Operní soubor Slezského divadla Opava
Dirigent Vojtěch Spurný, režie Lubor Cukr, kostýmy Josef Jelínek
Lázeňské náměstí, 15. července 2019