Nabucco jako před půl stoletím: V Ostravě oživili kulisy z roku 1968

„V Ostravě se opera hrála celkem ve třech nastudováních. To poslední v režii Michaela Taranta bylo první v italském originále, premiéra byla v prosinci 1998 a dílo zůstalo na repertoáru celých 18 let,“ připomněl ředitel Národního divadla moravskoslezského Jiří Nekvasil. „Pojetí scénografa Vladimíra Šrámka a režiséra Miloslava Nekvasila z roku 1968 je nadčasové, vychází z hudby i z logiky libreta a bude nepochybně blízké i dnešnímu divákovi. Dlouholetá spolupráce obou osobností v angažmá (dříve) Státního divadla v Ostravě přinesla v letech 1960–1990 řadu výjimečných inscenací, které výrazně formovaly inscenační styl ostravské opery. Mnohé z nich jsou svou nadčasovostí a způsobem divadelního myšlení velkou inspirací i dnes,“ dodal.

„V realizaci scénografie, v prostorovém řešení situací a v základu režijní koncepce jsme se chovali s velkým respektem k původní podobě, ale rozhodli jsme se vytvořit zcela novou kostýmní výpravu. Autorkou kostýmů v roce 1968 byla Bedřiška Ustohalová. Kostýmy nyní navrhla Marta Roszkopfová. Náš pohled zachovává historizující ráz starozákonních romantických obrazů v originální koncepci. Vytvoření dnešní podoby inscenace není přesnou historickou rekonstrukcí, ale nadčasovým divadelním tvarem, který má sílu aktuálně rezonovat s divákem druhého desetiletí 21. století,“ rozvedl Jiří Nekvasil.

Verdiho dílo o čtyřech dějstvích na libreto Temistocla Solery mělo premiéru v italské La Scale v roce 1842, úspěch byl okamžitý a Verdi se právě Nabuccem doslova katapultoval mezi italskou skladatelskou elitu. Přitom po neúspěchu předchozí opery byl Verdi rozhodnut s komponováním skončit a libreto inspirované starozákonním biblickým příběhem o králi Nabukadnesarovi mu bylo doslova vnuceno. V libretu Verdiho zaujal text „Va, pensiero, sull’ali dorate“ (Leť, myšlenko, na zlatých křídlech…) a inspiroval ho k vytvoření plamenné melodie pro sbor. Sbor Židů se stal už tehdy symbolem svobody a boje za osamostatnění Itálie z habsbursko-uherské nadvlády.

Vášnivá hudba díla, pojednávajícího o osvobození Židů z babylonského zajetí, se zcela trefila do nálad obyvatel tehdejší Itálie. Slavný sbor se ale stal „hymnou svobody“ napříč Evropou. Také u ostravské inscenace z roku 1968 fungoval jako projev protestu proti nástupu normalizace po srpnu 1968 – opera v režii Miloslava Nekvasila, na Šrámkově scéně a v hudebním nastudování Bohumila Janečka měla desítky repríz a v divadle bylo stále plno. S argumentem, že se do divadla na operu stahují „protistátní živlové“ ji tehdejší ředitel v roce 1973 zakázal hrát.

Po premiéře Verdiho opery Nabucco soubor v sezóně čeká ještě pět novinek. „V prosinci uvedeme v nové premiéře Čajkovského Pikovou dámu v režii Tibora Torella, rodáka z Moravy, který má za sebou úspěšné počiny především v Německu. Toto mimořádné hudební drama hudebně připraví šéf opery Divadla F. X. Šaldy Liberec Martin Doubravský. Operou Hanse Krásy Zásnuby ve snu zahájíme v únoru 2021 volný cyklus Opery terezínských skladatelů – německo-česko-židovských autorů, jejichž slibnou kariéru přerušil holocaust. Inscenaci připravíme v koprodukci s operou Národního divadla v Praze.”

“K operní režii v Ostravě se na jaře 2021 opět vrátí Ondřej Havelka. Nastuduje novodobou premiéru ve 20. letech 20. století velmi populární jazzové operní komedie Jaroslava Křičky s názvem Bílý pán aneb Těžko se dnes duchům straší. Operou Hubička Bedřicha Smetany budeme v závěru sezóny pokračovat v přípravě inscenací pro Smetanovský operní cyklus Ostrava 2024. Hudebně ji nastuduje nový šéf naší opery Marek Šedivý, premiéra bude na festivalu v Litomyšli a poté uzavřeme operní sezónu ostravskou premiérou,“ předestřel ředitel Jiří Nekvasil. Pokračovat bude také Operní akademie Ostrava, kdy studenti Fakulty umění Ostravské univerzity spolu se sólisty opery NDM nastudují pro Divadlo „12“ operu Maurice Ravela Dítě a kouzla.

Giuseppe Verdi: Nabucco
Premiéry 12. září 2020 v 18:30 a 13. září v 16:00 v Divadle Antonína Dvořáka

Libreto: Temistocle Solera (1815–1878)
Hudební nastudování: Adam Sedlický
Režie: Jiří Nekvasil
Replika inscenace prvního ostravského nastudování z roku 1968 (režie Miloslav Nekvasil, scéna Vladimír Šrámek)