Brněnská filharmonie vzdala hold skladateli Janu Novákovi ke 100. narozeninám

Karla Hofmannová, 03.05.2021 10:45

Brno se pyšní hned třemi významnými hudebními skladateli, které zná téměř celý hudební svět. Jedním z nich je Jan Novák, který opustil republiku v roce 1968 a jak to tak bývá, teprve působením v zahraničí získal uznání. V letošním roce by mu bylo 100 let, neboť se narodil 8. dubna 1921 v Nové Říši. Proto se koncert, který se konal v sobotu 1. května 2021 v Besedním domě, vázal především k jeho jubileu.

Filharmonie Brno, Novák 100: foto ze zkoušky (foto Štěpán Plucar)

Koncert se konal jako obvykle v sále Besedního domu, v sídle filharmonie a hudebníci obsadili celý sál. Posluchači se tentokrát usadili u svých rozhlasových přijímačů, neboť koncert vysílal Český rozhlas na Vltavě. A nebyl to koncert jen tak ledajaký. Původně byl plánován do Janáčkova divadla, ale díky pandemii se nemohl uskutečnit. Proto byl změněn i zamýšlený repertoár. Namísto skladeb Gustava Mahlera a Mauritze Ravela byl zvolen repertoár s menším obsazením, který lépe odpovídal hygienickým požadavkům, i realizaci živého přenosu koncertu.

Proto se na tento večer dostala díla významných skladatelů úzce spjatých s Brnem. Leoše Janáčka do Brna přivezli, když mu bylo 11 let a léta ve Starobrněnském klášteře z něho uhnětla člověka svérázného a umanutého, který s Brnem srostl na celý život. Komponovat začal pod vlivem romantického cítění a skladbu, kterou nalezl po smrti Janáčka jeho žák Břetislav Bakala založenou v truhle, napsal zřejmě v době komponování opery Šárka a v době, kdy zemřel jeho dvouletý syn Vladimír. Adagio pro orchestr je napsáno v tónině d moll a je jednověté. Je vystavěno velmi plasticky a smyčce společně s žesťovými a dřevěnými nástroji vytváří emotivní a melancholicky laděné plochy.

Následovala skladba brněnského rodáka Jana Nováka, rovněž svérázného člověka, který se krom komponování zamiloval do klasické latiny a k její propagaci ji neváhal používat v jakékoli situaci. Stipendium, které obdržel po absolutoriu konzervatoře v roce 1946, mu umožnilo studijní cestu do New Yorku a studia u Bohuslava Martinů. Domů se vrátil v únoru 1948, kdy jiní opouštěli republiku. Soudruhy ale často provokoval, přestože to pro něho mělo nemilé důsledky. Vrtkavost politické moci mu chvíli umožnila psát filmovou hudbu k filmům J. Trnky či K. Kachyni. V roce 1968 se z tehdejšího pobytu v Itálii nevrátil a zůstal venku i s rodinou. Jeho díla pro nás byla neznámá a hrát se mohou až nyní. Filharmonie Brno vzdala hold stoletému oslavenci interpretací skladby Ludi symphoniaci, tedy Symfonické hry. Jde o skladbu z roku 1978, která obsahuje pět vět. První je pochodová, energická s hravými motivy pro dechové nástroje. Druhá věta je melancholický nářek hoboje, kterému odpovídá orchestr s hornou, s disonancemi v melodické části. Ve třetí větě vpadají disonancemi žestě a s nimi synkopovaný orchestr. Zde je nejvíc patrný vliv Bohuslava Martinů. Čtvrtá věta představuje něžnou a tajuplnou melodii ve dřevech s hornou, přecházející do smyčců, klenoucí se v plastické instrumentaci v dlouhých obloucích a vracející se v decrescendu do klidného piana. Pátou závěrečnou větu zahajuje vpád pléna s žesťovými fanfárami a synkopovaným orchestrem. Dialog flétny a trombonu zklidňují smyčce do melodie. Objevuje se tu opět vliv B. Martinů, kdy závěr s pochodovými fanfárami podkresluje synkopovaný orchestr.

Filharmonie Brno, Novák 100: foto ze zkoušky, Dennis Russell Davies (foto Štěpán Plucar)

Dvacetiminutová přestávka byla využita k rozhovoru moderátora rozhlasu Zdeňka Havlíčka s bratrancem Jana Nováka, pěvcem Richardem Novákem. Ten vyprávěl zajímavosti ze života skladatele, zejména o jeho korespondenci s Bohuslavem Martinů a o skladbě Passer Catulli (Katulův vrabec), kterou pro něho napsal pro pěveckou soutěž v Toulose. A také o životě skladatele v emigraci.

Ve druhé polovině večera zazněla skladba dalšího brněnského skladatele, který se v Brně narodil, ale žil zde jen čtyři roky. Erich Wolfgang Korngold pocházel z německé židovské rodiny a rodiče brzy vyměnili tehdy provinční Brno za Vídeň. Kvůli chlapci, kterého Gustav Mahler označil za génia a který se vzdělával v hudbě u Alexandra Zemlinského. Skládal od svých 11 let a má na kontě mnoho symfonií a oper, nicméně rok 1938 ho přinutil k emigraci do Ameriky. V Hollywoodu se proslavil jako autor filmové hudby a získal Oscara za hudbu k filmu Dobrodružství Robina Hooda. Jako autor pozdně romantické hudby po válce ztrácel na popularitě, nicméně se mu postupně dostává satisfakce. Na koncertě zazněla jeho Symfonie in Fis, op. 40 (1947-52), která má mahlerovský styl .

Filharmonie Brno pod taktovkou svého šéfdirigenta Dennise Russella Daviese vzdala hold skladateli Janu Novákovi, k jehož dílu se občas vrací. Hudebníci hráli s hlubokou koncentrací a s maximálním propojením. Jednotlivé sekce na sebe plynule navazovaly a společně vytvářely plastické barevné i dynamické plochy. Měkké a plné tóny jásavých houslí, pevných violoncell, svítivých trubek, úderných i měkkých lesních rohů, to vše na sebe plynule a přesně navazovalo a vytvářelo postupnou gradaci a klenutí melodických linek. Oproti předešlým streamovaným pořadům zde byl dán důraz jen na zvukovou složku, neboť koncert nahrával Český rozhlas pro stanici Vltava a přenos se vyznačoval dokonalou profesionalitou, zajišťovanou kvalitním technickým vybavením. Posluchači mohla vizuální složka chybět, ale u symfonické hudby jde především o kvalitu poslechu, což bylo tentokrát stoprocentně splněno.

Výsledkem byl koncert s vysokou uměleckou hodnotou a také hodnotou historickou, neboť brněnský orchestr se tak přihlásil k historicky nejvýznamnějším osobnostem hudebního života, které své kořeny měly v Brně.