Kateřina Kněžíková: Hudba má krásnou moc přinést kouzlo okamžiku

V letošním roce jste získala prestižní BBC Music Magazine Award, tedy druhou nejvýznamnější hudební britskou cenu v oblasti vážné hudby po „Oscarech klasické hudby“, které udílí měsíčník Gramophone. Bylo to pro vás překvapení?
Pro mě byla překvapením už samotná nominace. Tato kategorie se obvykle týká interpretů, kteří už na poli nahrávání něco dokázali a je to jejich další CD v pořadí. Překvapilo mě, že jsem byla zařazena do vokální kategorie, a ne například do kategorie nováček, objev… Mé nadšení se ještě zněkolikanásobilo, když jsem cenu vyhrála. Je to úžasný pocit a vědomí, že jsem si snad našla cestu, jak se hudebně prezentovat i mimo operní vody.

Jak vůbec vnímáte ocenění ze soutěží či hudebních akademií, jsou pro vás motivací, výzvou či závazkem, anebo vám větší potěšení přináší interpretační úspěchy a přijetí publika?
Od každého trochu. Ocenění vnímám jako ohodnocení práce, která je za mnou. To se pak ruku v ruce pojí s obrovskou motivací dokázat něco dalšího, posunout své hranice dál. Je to pro mě také obrovský závazek do budoucna. Nejvíce mě však těší reakce publika v daný moment. Když je něčím překvapím, potěším, představím jim repertoár, který třeba slyšeli poprvé. Hudba má tu krásnou moc přinést kouzlo okamžiku, který právě žijeme, a to se nedá ničím nahradit ani překonat.

Náš rozhovor vzniká při příležitosti vašeho debutu na MHF Lípa Musica, který se uskuteční v rámci zahajovacího koncertu jeho 21. ročníku 23. srpna v Liberci. Festivalový debut ale nebude vaším prvním vystoupením v libereckém Divadle F. X. Šaldy. Právě na této scéně jste získala svou první větší operní zkušenost, že? Vracíte se ráda do „města pod Ještědem“?
Na působení v Liberci mám jen ty nejkrásnější vzpomínky a musím říct, že jsem se na jevišti Divadla F. X. Šaldy naučila mnohému. Byla to obrovská profesní škola. Naposledy jsem tam zpívala před šesti lety úžasnou Donizettiho operu Don Pasquale a objevila své další pěvecké i interpretační možnosti. Tamní divadlo ostatně bylo u mých začátků i pak později, kdy jsem hledala své další směřování. A já jsem za to opravdu velice vděčná.

Na festivalu se představíte ve společnosti úspěšného mladého tenoristy Daniela Matouška, kterého jste ke spolupráci přizvala. Věnujete se hodně podpoře mladých talentů?
Věnuju se velice ráda. Sama si vzpomínám, jak bylo na začátku důležité dostat šanci ukázat, co umím. Bez této podpory a trocha riskování bych jistě nemohla uspět. A je úžasné, že se pořadatelé nebáli, nebo snad jen trochu, a spolu se mnou podpořili umělce, který už teď o sobě velice silně dává vědět. Jeho pracovitost, talent, hudební inteligence a pěvecké předpoklady ho jistě předurčují k tomu se vypracovat mezi špičku ve svém oboru.

Co se snažíte vštěpovat svým žákům, co považujete ze své zkušenosti za klíčové, aby dokázali uspět ve světě klasické hudby a opery a vytrvat co nejdéle?
Toho je pochopitelně celá řada. Nejde jen o to být na co nejlepší technické úrovni a vybírat vhodný repertoár vzhledem k věku. Hlavně musí pochopit, že talent se musí rozvíjet, a nespoléhat na to, že za vás práci udělá někdo jiný. Kladu jim na zřetel, aby byli poctiví sami k sobě, aby si našli svůj umělecký prostor. Aby jim nestačilo málo. Měli by se snažit vynikat svou originalitou a nesnažit se o kopii někoho jiného. Vyčnívat z řady.

Čím vás umění Daniela Matouška oslovuje?
Je stále mladým umělcem, který chápe, že musí ještě mnoho nového nasát, a troufám si říct, že ho to baví. A tím pádem mě společné hledání baví také. Je abnormálně cílevědomý a nestačí mu být dobrý. Jeho velkou předností je umění komunikace s posluchačem. S tím se musíte narodit.

Váš operní galakoncert láká ukázkami z oper Mozarta, Donizettiho, ale i Gounoda či Bizeta. Podle jakého klíče jste repertoár vybírala?
Vybírali jsme díla, která budou průsečíkem společného repertoáru tak, aby nevznikl jen kompilát nějakých operních výstupů, které zrovna ten či druhý umí. Snažili jsme se najít vždy v nějakém konkrétním díle nebo období to, co může fungovat jako uzavřený celek.

V jaké vokální oblasti se cítíte nejlépe?
V operách či spíše koncertním repertoáru, ať už větších vokálních dílech nebo písních? Je to vždy ta oblast, která svou silou ve mně rezonuje. Písňová tvorba je však pro mě královnou umělecké tvorby. Na malém prostoru je člověku dána možnost vytvořit něco obrovského a překrásného. Písně jsou mnohdy svou zdánlivou jednoduchostí složitější než velké árie. Miluju na nich jejich intimitu a dokonalé propojení textu a hudby. Operního repertoáru jsem už měla možnost zpívat opravdu mnoho a proto si spíše plním sny na poli koncertním. A je jedno, jestli to jsou rozsáhlejší vokálně-instrumentální díla nebo písňová literatura. To však neznamená, že bych operní tvorbu méně zbožňovala.

Jaké je prezentovat velké operní role „pouze“ koncertně bez divadelní, herecké složky? Přistupujete k interpretaci jinak? Je to svým způsobem obtížnější, nebo to naopak dává možnost hlubší koncentrace ve vokálním výkonu?
Pro mě zpravidla nebývá rozdíl mezi přípravou na operní produkci nebo na koncertní provedení. Je ale pravda, že jsou to zcela jiné přístupy. Hlavně co se týče koncentrace na hudební složku. Je samozřejmě ideální, když se na jevišti dojde do ideálního propojení hereckého a hudebního projevu. Ale to v souvislosti s režijní koncepcí, kostýmy, kulisami a dalším nástrahami nemusí být tak snadné a řekněme dokonalé. Během představení hrozí, že se může stát cokoli nepředvídaného z mnoha stran. V koncertním provedení oper zase schází větší herecké akce a daný prostor, ale mnohdy máte z hudební stránky uspokojivější pocit. Toto si pochvalují hlavně dirigenti.

Na festivalovém zahajovacím koncertu budete vystupovat za doprovodu PKF – Prague Philharmonia, kterou bude řídit Robert Jindra – dirigent, s nímž jste vytvořila i ceněnou nahrávku Phidylé. Jak se vám s panem Jindrou spolupracuje a co obecně považujete na spolupráci pěvce a dirigenta z hlediska úspěchu za klíčové?
Ten úspěch spočívá především v tom, že dirigent ví, jak zpěvák funguje, respektive jak funguje jeho nástroj. Mnohdy jsou všichni z pěvců lehce nervózní, protože nikdo ten nástroj nevidí a pracuje se s abstraktnem. U Roberta tato nervozita odpadá, ba ani vůbec nevzniká, protože ten se zpěvákem dýchá a toto vnímání je pro něj velice přirozené. Je to danost, která je zcela nezbytná, ale velmi výjimečná. Taky proto je pan dirigent vyhledávaným partnerem právě pro pěvce. Na druhou stranu musím říct, že tak, jak by se dirigent měl naučit více vnímat jinakost pěvců, tak by se pěvci měli naučit vnímat svůj nástroj více instrumentálně. Předešlo by se tak mnohému.

Letošním festivalovým tématem je oslava krásy lidského hlasu a mottem „Zpěv je zrcadlem lidské duše“. Vnímáte to také tak?
Nenazvala bych to lépe. Skrz oči můžeme nahlédnout do lidské duše, ve které se zrcadlí všechny naše pocity, nálady, trápení, radosti… A není krásnějšího nástroje, než zpěv, kterým se můžeme s druhými o všechno podělit. Umění ovládnutí slova, textu ve spojení a propojení s hudbou je pro mě jako interpreta, ale i jako pro posluchače, tím největším darem.

Festivalovým koncertem bude zahájena i další koncertní a operní sezóna, co zajímavého vás v ní čeká?
Na začátku nové sezóny mě čekají koncerty v Liverpoolu a Katovicích s mým milovaným Mahlerem, znovu se budu těšit na Glagolskou mši, tentokrát s Bamberskými symfoniky. Čeká mě spousta představení v Praze, budu debutovat v roli Mimi v Pucciniho opeře La Bohème. Čeká mě spousta písňových recitálů. Myslím, že se mám nač těšit.

21. ročník Mezinárodního hudebního festivalu Lípa Musica začíná už v sobotu 20. srpna, kdy jej zahájí multižánrový prolog Noc na vlnách s Lípou Musicou na českolipském vodním hradě Lipý. K dalším uměleckým hostům 21. ročníku festivalu se vedle již zmíněných osobností ve vokální lince dramaturgie zařadí Severáček – liberecký dětský sbor ZUŠ, Český chlapecký sbor Boni Pueri, Český filharmonický sbor Brno, Ensemble Inégal s kvartetem pěveckých sólistů, ale třeba také zpívající varhanice Katta či populární Radka Fišarová s Tomášem Savkou. Ze zahraničních interpretů festival představí cinkistu Bruce Dickeyho se souborem Breathtaking Collective, marimbistku Adélaïde Ferrière, gambistky Marthu a Hille Perl nebo úspěšný soubor složený ze špičkových instrumentalistů světových orchestrů Philharmonix. Nabídku dotváří vystoupení dechové sexteta Sesto, připomenutí 100. výročí narození filmového skladatele Zdeňka Lišky v podání Petra Maláska a dalších pamětníků. Hudební přehlídka potrvá až do 15. října a nabídne více jak dvě desítky koncertů a doprovodných programů na patnácti místech Libereckého a Ústeckého kraje i saského příhraničí.