Zapomenutý Wagner v podání Pražských komorních sólistů s Radkem Baborákem

Radek Baborák tento večer vystupoval ve třech rolích – jako dirigent Pražských komorních sólistů, jako virtuóz na lesní roh a také jako moderátor celého večera. Uvedl nejen koncert, ale spatra pohovořil o každé skladbě. Jeho přirozený mluvený projev a nakažlivá žoviální bezprostřednost už samy o sobě vtiskly koncertu rodinný ráz, v poměrně rozměrném prostoru kostela nečekaný. Jako dirigent pak dbal u všech skladeb na pečlivou dynamiku, vyvážená tempa a agogiku. Pro smyčcový soubor Pražských komorních sólistů byla příznačná celková kultivovanost hráčského projevu a silné zaujetí pro vlastní provedení skladeb stojící na technické jistotě a vzájemné spolupráci, jak ji prokázali vynikající vedoucí jednotlivých skupin – koncertní mistr Adam Novák (housle), Karel Untermüller (viola), Ivan Vokáč (violoncello) a Petr Ries (kontrabas).

Úvodem koncertu zazněla Předehra k opeře „Tristan a Isolda“ pro 23 smyčců, uvedená v programu jako společná skladba Richarda Wagnera (1813–1883) a Sebastiana Gürtlera (nar. 1970). Jedná se o úpravu předehry pro smyčcový soubor 23 hráčů, k níž byl německý houslista a skladatel Sebastian Gürtler inspirován Metamorfózami Richarda Strausse. Není to však jen pouhá nová instrumentace, od veleznámé operní předehry se odlišuje i jinak. Ještě než Wagner začal skicovat 3. jednání (dokončeno v srpnu 1859), už plánoval propagační koncerty k eventuálnímu uvedení Tristana a Isoldy v Paříži, chtěl je uskutečnit začátkem roku 1860. Zamýšlel na nich uvést také předehru k opeře. Protože však v opeře předehra plynule přechází v první obraz, doporučil Hans von Bülow skladateli vytvořit koncertní verzi s odpovídajícím koncem. Wagner tedy na závěr předehry dopsal ještě její pokračování, tematicky využívající motivy z velkého milostného duetu ve 2. jednání. Poprvé byl tento tvar předehry k Tristanovi a Isoldě však hrán nikoliv v Paříži, ale 12. března 1859 na koncertě v Praze. A právě hudbu této „pražsko-pařížské“ verze obsahuje úprava S. Gürtlera.

Dnes tato podoba „tristanovské“ předehry upadla v zapomění, místo ní se koncertně hrává originální operní předehra, na níž navazuje závěrečná Isoldina smrt z lásky. Tím spíše byla obohacením programu transkripce S. Gürtlera, jak ji uvedli Pražští komorní sólisté. Přestože je v ní orchestrální barva omezena smyčcovým obsazením, byť sólistickým, dokázali v nastudování a pod taktovkou Radka Baboráka docílit žádoucí plasticity polyfonického vedení témat, takže tato silně emotivně exponovaná skladba zazněla naprosto přesvědčivě.

Velkým zážitkem bylo provedení Písní beze slov Felixe Mendelsohna-Bartholdyho (1809–1847), původně krátkých klavírních skladeb, z nichž Radek Baborák zahrál na lesní roh od dirigentského pultu čtyři písně v instrumentační úpravě Paula Angerera. Náročné party provedl se suverénní lehkostí, vyrovnaně, s plností a krásnou barvou zvuku v celé škále. Pražští komorní sólisté tento vynikající sólistický výkon partnersky plně podpořili.

Úvod a závěr koncertu spojila číslovka 23. Metamorfózy Richarda Strausse (1864–1949), studie pro 23 sólových smyčcových nástrojů, bývají navíc pro svou zpěvnou polyfonii a symfoničnost přirovnávány právě k Wagnerovu Tristanovi a Isoldě. Metamorfózy vznikly na objednávku Paula Sachera, mecenáše, dirigenta a zakladatele Basilejského komorního orchestru, během závěrečných měsíců druhé světové války od srpna 1944 do března 1945. Jsou programní skladbou, Straussovou tryznou za dopady válečného běsnění, vztažené na devastaci německé kultury a rozbombardovaná německá divadla (za své vzaly divadelní budovy v Mnichově, Berlíně a drážďanská Semperova opera), místo prvního provedení Straussových nejznámějších oper, následně byla zničena i vídeňská opera. Ve Straussově korespondenci z té doby čteme: „Jsem v zoufalé náladě! Goethův dům, největší svátost celého světa – zničen! Mé krásné Drážďany – Výmar – Mnichov – vše pryč!“ Sám Hitlerovu vládu a druhou světovou válku ve svém deníku charakterizoval jako „Dvanáct let vlády nelidskosti, ignorance a antikultury největších zločinců, během nichž zaniklo 2000 let německého kulturního vývoje“.

Metamorfózy jsou mistrovským dílem melodické polyfonie, mimořádně náročným, jehož hutná smyčcová instrumentace klade na dirigenta i hráče vysoké nároky. Podchytit a vyzdvihnout v hudebním proudu jednotlivá témata, mimo jiné motiv smutečního pochodu Beethovenovy Eroiky, není snadné. Pražští komorní sólisté provedli Metamorfózy pod Baborákovou taktovkou se silným zaujetím; vypracování dynamiky i tempová vyváženost zajistila celkovou sdělnost provedení. Posluchače unášela svým plynulým tokem a ti po zásluze odměnili umělce dlouhotrvajícím potleskem.

Kostel sv. Šimona a Judy má pro produkce tohoto typu vhodnou akustiku, a tak mohla hudba i díky tomu plně vyznít. Únorový Novoroční koncert Pražských komorních sólistů s Radkem Baborákem byl dramaturgicky atraktivní a zapůsobil vysokou kultivovaností provedení jednotlivých děl.

Metamorfózy
4. února 2023, 19:30 hodin
Kostel sv. Šimona a Judy

Program
Richard Wagner/Sebastian Gürtler: Tristan a Isolda, předehra pro smyčce
Felix Mendelssohn-Bartholdy: Písně beze slov pro lesní roh a smyčce
Richard Strauss: Metamorfózy

Účinkující
Pražští komorní sólisté
Radek Baborák – lesní roh, dirigent