Skladatel a pedagog Emil Hradecký oslaví sedmdesáté narozeniny koncertem

Pražský rodák Emil Hradecký studoval v letech 1968–1974 na pražské konzervatoři klavír u Vladimíra Topinky a na začátku 80. let také dva roky skladbu u Ilji Hurníka. Po absolutoriu se stal pedagogem nynější Základní umělecké školy v Praze 7, Šimáčkova 16, v níž působí bez přerušení dodnes jako učitel klavíru. V minulosti se věnoval rovněž korepetici v tanečním oddělení a několik let působil jako zástupce ředitele školy (1992–2004). Již v počátcích své pedagogické dráhy se zaměřil na jazzovou hudbu, kterou úspěšně aplikoval do výuky na základním stupni. Brzy se tak dostal i k tvorbě vlastních metodických materiálů a skladeb. Za téměř půlstoletí pedagogické praxe vychoval řadu žáků, z nichž mnozí se hudbě věnují také profesionálně – za všechny zmiňme alespoň klavíristu Ondřeje Kabrnu, pedagoga Konzervatoře a Vyšší odborné školy Jaroslava Ježka. Opakovaně se Hradeckého jazzová tria umístila na prvních místech v ústředních kolech soutěží žáků základních uměleckých škol vyhlašovaných MŠMT ČR.

S prací pedagogickou je spojena i činnost vydavatelská. Po několika vydaných hudebninách a metodických materiálech u jiných vydavatelů se v roce 1992 rozhodl založit nakladatelství a vydávat vlastní hudebně pedagogickou literaturu. Dvacet let existence rodinného nakladatelství znamená několik desítek titulů vlastních úprav a skladeb, metodických i audiovizuálních materiálů.

Největší ohlas mají instruktivní skladby klavírní, zejména jazzové, a tvorba vokální, kterou téměř výhradně věnoval sborům spojeným se Základní uměleckou školou v Šimáčkově ulici – dětskému pěveckému sboru Radost Praha, chlapeckému sboru Pueri gaudentes či smíšenému sboru Gaudium Praha. Většina praxí ověřených písní byla vydána Hradeckým jednotlivě či později souborně i s nahrávkou, jeho skladby se rozšířily a zpívají a nahrávají je také jiná vokální tělesa, nejčastěji dětské sbory. Nejen sborová, ale i další významnější díla jako Devět variací a fuga na téma Wolfganga Amadea Mozarta pro klavír (1990) či Smyčcový kvartet (1991) jsou nahrány v Českém rozhlase. Hradeckého skladby byly oceněny ve sborových skladatelských soutěžích (skladatelská soutěž Jirkov–Olomouc 1989, Dětská nota 1990, skladatelská soutěž pro dětské sbory Letenská vonička 1995, Mezinárodní skladatelská soutěž Opava cantat 2016 a 2017).

Autorovu sborovou tvorbu můžeme rozdělit do tří skupin – díla inspirovaná folklorem a lidovou tradicí, kam patří mimo jiné jeho nejprováděnější sbory a cykly – Láska (2001), Čo len ten potóčik (2004), Kdyby mi tak bylo (2004), Čtyři milostné písně (2007), Keby mi milý muoj (2011), díla inspirovaná duchovní hudbou či texty – Tři smíšené sbory na biblické texty (2002), Ave Maria (2007), Gloria Patri (2009) a díla ovlivněná jazzem – Až na Sněžku s partou Ježků (1987), Bimbo (1991), Den naruby (1995), Písně kosmické (1996), Fordka a Lordka (1999). Z českých básníků, jejichž texty si Hradecký vybírá pro své sbory, převažují texy Jiřího Havla, Václava Fischera a Jiřího Žáčka. Oblibu Hradeckého díla pravidelně potvrzují nejen mladí klavíristé, ale zejména dětské sbory, které jeho tvorbu uvádějí nejen u nás, ale i v zahraničí. Přejeme jubilantovi do dalších let mnoho zdraví i další tvůrčí inspirace.