Týden s tancem

Premiéra Baletu ND, 4 + 4 dny v pohybu a říjnová premiéra souboru Holektiv, ohlédnutí za konferencemi Culture Get Together a Střed zájmu, pozvánky na Pražské křižovatky a benefiční gala v Brně, open call Centra choreografického rozvoje SE.S.TA i ohlédnutí za osobnostmi, které opustily taneční svět.
Balet ND: Beyond Vibrations (foto ze zkoušek Serghei Gherciu)
Balet ND: Beyond Vibrations (foto ze zkoušek Serghei Gherciu)

Balet Národního divadla uvádí v premiéře komponovaný program Beyond Vibrations
Na prkna historické budovy Národního divadla míří premiérové komponovaná baletní inscenace Beyond Vibrations z děl tří významných současných choreografů. Spojujícím elementem není jen moderní pohybový slovník, hledání svébytné estetiky či hloubka metaforického sdělení, ale i vibrace „nástrojů“: tančícího těla a znějící struny. Vibrace v choreografiích Krzysztofa Pastora, Hanse van Manena a Marca Goeckeho a také v hudbě Alfreda Schnittkeho, Henryka Góreckého, Benjamina Brittena a Gustava Mahlera.

Z dramaturgie inscenace lze vyčíst i další linii: I když Pastor (66), Manen (91) a Goecke (51) pocházejí ze tří různých zemí, spojuje je holandská zkušenost, místní nepopiratelné milieu – Nizozemsko je kolébkou současného baletu. Hans van Manen je nejznámější a nejuznávanější taneční umělec, jaký se kdy v Nizozemsku narodil – jeho dílo čítající sto padesát baletů patří ke klasice evropského divadelního repertoáru. Krzysztof Pastor, umělecký ředitel Polského národního baletu Teatr Wielki, tančil s Nizozemským národním baletem deset let a jako choreograf v Amsterdamu vytvořil velké celovečerní inscenace. Marco Goecke pochází z německého Wuppertalu, studoval tanec na Královské konzervatoři v Haagu a řadu let vytvářel choreografie pro Scapino Ballet Rotterdam a Nederlands Dans Theater (NDT), kde je od roku 2013 hostujícím choreografem.

Beyond Vibrations nabídne divákům Národního divadla dílo Moving Rooms Krzysztofa Pastora, Frank Bridge Variations Hanse van Manena a Fly Paper Bird Marca Goeckeho. Kromě vibrací spojuje jednotlivé tvůrce láska ke střízlivosti, umírněné přesné harmonii. Choreografie mohou být dramatické, ale nikdy melodramatické. Čistota projevu, estetická střídmost – to je holandská škola.

Krzysztof Pastor, původem z Polska, vytvořil své dílo Moving Rooms pro Nizozemský národní balet v roce 2008 a nyní osobně přijel do Prahy titul se souborem Baletu Národního divadla nastudovat. Nizozemský choreograf Hans van Manen, žijící legenda, přináší ve svém díle Frank Bridge Variations dotek čistoty a elegance. Choreografii vytvořil pro Nizozemský národní balet v roce 2005. Van Manen evokuje podmanivý vesmír harmonie a krásy, jež jsou pro něho typické. Postavy na jevišti kreslí křivky, kruhy a spirály… Pět párů tanečníků osciluje mezi ladností plynulého pohybu a dynamikou. Hudba Benjamina Brittena je konejšivá i zneklidňující a nenechá diváka v klidu. Posledním dílem nového baletního triptychu je opus uznávaného německého tvůrce Marca Goeckeho Fly Paper Bird k Páté symfonii Gustava Mahlera. Choreografie vznikla v roce 2021 pro Vídeňský státní balet.

Termíny baletních Beyond Vibrations v historické budově Národního divadla: čtvrtek 5. 10. od 19:00 hod. – 1. premiéra, pátek 6. 10. od 19:00 hod. – 2. premiéra, neděle 8. 10. ve 14:00 a 19:00, sobota 14. 10. od 14:00 a 19:00 hod.


Tanečně divadelní soubor Holektiv o víkendu v Krenovce
Holektiv uvede v říjnu a listopadu dva nové projekty, které spojuje téma péče. Péče o nás, naše požitky a prožitky jsou inspiračním zdrojem pro první z nich: WELLMASS v režii Evy Staré, a péče o prostředí, kterým jsme obklopeni pak pro inscenaci Radiant režijní dvojice Andrey Vykysalé a Karolíny Křížkové.

WELLMASS je koncipovaný jako zážitková performance, během které se diváci v doprovodu performerek pohybují podzemními prostory Krenovky. „Krenovku jsme pojali jako prostor, který nabízí nejrůznější smyslové zážitky. Vůně, chutě a zvuky, vizuální stimulaci a další mezismyslové zážitky si diváci budou moci doslova osahat,“ říkají k projektu Eva Stará s dramaturgyní Jindřiškou Křivánkovou. Performance se odehraje dva dny ve dvou časech: 7. a 8. října, ve 14:00 a 19:00 hodin.

Název WELLMASS je slovní hříčkou odkazující na předchozí sólové představení Evy Staré MASS a zároveň k pojmu wellness, který tvůrkyně chápou jako cestu k souladu těla, duše a mysli. Eva Stará se dlouhodobě zajímá o témata sebepřijetí vlastního těla a hledání individuality. V této site specific performance se společně s pěticí performerek snaží najít stav, ve kterém můžeme v podporujícím a podnětném prostředí maximálně rozvíjet svůj fyzický, emocionální, ale i sociální a duchovní potenciál a fungovat spolu s ostatními v souladu. Diváci, ale i performerky tak společně prožijí „performativní wellbeing“.

Eva Stará s Jindřiškou Křivánkovou přizvaly do tvůrčího procesu umělkyni Tinu Afiyan Breiovou. Dohromady poté vedly tvůrčí workshopy pro vybrané performery, které byly odrazovým můstkem pro další tvorbu. Hudbu vytvořil Matouš Hekela, kostýmy designér Oldřich Vojta. Účinkují Sára Halušková, Lucie Vrbíková, Kristýna Břeská, Barbora Matějková a Anna Pecinová.

Soubor Holektiv vznikl v roce 2016, kdy Andreu Vykysalou, Evu Starou a Karolínu Křížkovou spojila touha společně tvořit. Díky tomuto setkání vznikl na české kulturní scéně ryze ženský soubor. Holektiv propojuje fyzické divadlo, tanec a nový cirkus. V průběhu let se podařilo souboru vytvořit si svůj vlastní rukopis a poetiku. Holektiv působí na české i mezinárodní scéně a kromě choreografické a interpretační činnosti se věnuje také taneční a novocirkusové pedagogice. Za dobu svého fungování vytvořil soubor několik celovečerních inscenací: Study, Kaffeeklatsch, Lov (se souborem Bratři v tricku), Božena, Letkyně, Vrány, Vraky snů, MASS a Lekce špičkování. Inscenace jsou pravidelně uváděny v rámci dramaturgie kamenných divadel a jako součást významných divadelních a novocirkusových festivalů v ČR i zahraničí. Svá díla tak soubor představil i divákům v Německu, Arménii, Bulharsku, Rusku, Japonsku, Itálii, Řecku, Polsku a Slovensku.


4 + 4 dny v pohybu, Samaa Wakim – Losing It (foto Christian Altorfer)
4 + 4 dny v pohybu, Samaa Wakim – Losing It (foto Christian Altorfer)

Začne podzimní část festivalu 4 + 4 dny v pohybu
Mezinárodní festival současného umění 4 + 4 dny v pohybu 6. října vstoupí do podzimní části programu 28. ročníku, který vyvrcholí 14. října. Během 9 dnů festival na 7 tradičních i netradičních místech v Praze nabídne 7 českých premiér a projektů a 7 zahraničních inscenací.

Zahájení bude patřit multimediální inscenaci The Making of Berlin (6. a 7. 10. / 20.00, Divadlo Archa). „Uskupení BERLIN z Belgie pracuje dokumentárními metodami na tématech, která se váží ke konkrétním městům nebo místům po celé planetě. Tentokrát se látkou jejich projektu stalo vyprávění berlínského pamětníka Fridricha Mohra, který byl za druhé světové války inspicientem Berlínských filharmoniků. Tvůrci uskupení BERLIN vyzbrojeni kamerami, technikou rozhovorů, střihovými tabulkami a herci, zobrazují realitu, jako to dělali kdysi malíři: s trochou více barev, živými úhly pohledu a štětcem, který prozrazuje kritický podtón. Tento velkorysý projekt listy De Standaard a De Morgen zařadily mezi deset nejlepších inscenací roku 2022,“ říká Pavel Štorek, spoluzakladatel festivalu 4 + 4 dny v pohybu, dramaturg a kurátor divadelní části.

BodyBodyBodyBody je extatická hudební a taneční kompozice belgických umělců Daga Taeldemana a Andrew Van Ostadea, která zaplaví diváky přílivovou vlnou sugestivního zážitku (8. 10. / 20.00, Divadlo Archa). Gunilla Heilborn, jedna z nejzajímavějších švédských performerek a filmových umělkyň, se inscenací Merkurius/Mercury pokusí rozluštit vztah mezi minulostí a budoucností, mezi mikro a makrokosmem, mezi časem a prostorem (14. 10. / 20.00, Divadlo Ponec). Subtilní, zábavná a dojemná inscenace maďarského režiséra a herce László Göndöra Living the Dream with Grandma je portrétem ženy, která přežila šoa a věřila v ideály komunismu (13. 10. / 18.00, Divadlo Archa).

V minimalistické světelné a zvukové performanci Elusive Matter obyčejné spirály kouře na projekčním plátně v místnosti, jež jinak tone ve tmě, vytvářejí z neurčité mlhoviny snový prostor. Performance Field zase vychází z principu, že zvuky mohou být generovány elektromagnetickými póly, které jsou neviditelné, ale všudypřítomné (13. 10. / 20.00, Divadlo Archa). Oba zmíněné projekty kanadského multimediálního umělce Martina Messiera byly představeny v 50 zemích a vynesly mu mnoho cen a nominací.

Palestinská choreografka a herečka Samaa Wakim v sólové performanci Losing It zkoumá, jak se trauma předchozích generací manifestuje v jejím těle, jak se přenáší z generace na generaci (9. 10. / 20.00, Ponec). Maďarský interdisciplinární umělec Dávid Somló v nejnovějším site-specific projektu s názvem Pomalé kroky mají uši chce vytvořit 13., 14. a 15. 10. ve veřejném prostoru Prahy snovou hypnotizující zvukovou krajinu, která zve diváky na zážitek blízký audio meditaci a zároveň je i hledáním zvukového pokladu.

4 + 4 dny v pohybu – BodyBodyBodyBody (foto archiv festivalu)
4 + 4 dny v pohybu – BodyBodyBodyBody (foto archiv festivalu)

České premiéry vznikají přímo pro festival 4 + 4 dny v pohybu. Mnohé unikátní site-specific a komunitní projekty již nebude možné po skončení letošního ročníku festivalu zhlédnout. „Speciální projekt pro festival s názvem Zakořenit a propojit se připravil kurátor Petr Dlouhý 12. října od 16:00 ve Studiu ALTA v pražské Libni, kde dojde k setkání mezi publikem a uměním performance, mezi jednotlivými tvůrci a tvůrkyněmi. Unikátního jednorázového projektu se zúčastní jak individuální umělci z Čech a ze zahraničí, tak reprezentanti významné evropské platformy performativního umění PAErsche,“ zve Pavel Štorek.

Přímo pro festival a ikonický prostor bývalého Ústředí lidové umělecké výroby v Praze na Národní třídě je koncipována site-specific inscenace s názvem 4*8+Y≠? spolku tYhle (12. a 13. 10. / 18.15 a 19.00, dnešní divadlo X10). Nejnovější autorská inscenace Kolektivu Nesladim Love Bombing vychází ze zkušeností a výpovědí obětí narcistických manipulátorů. (7. 10. / 17.00 a 8. 10. / 18.00, Divadlo Archa). Soubor Wariot Ideal s předními českými a zahraničními performery v premiérové inscenaci Původní les aneb Kdo teď bude roznášet mor? slibuje fyzické divadlo s tancem, živou hudbou a silnými proudy světelných paprsků, navazující na představení Hlubiny a oživlou instalaci Moudrost (10. a 12. 10. / 20.00, Divadlo Ponec).

Jednodenní multižánrová událost s názvem Zahnat kohouta do kouta se odehraje 8. 10. na soutoku Vltavy a Berounky. „Soutok jako ostrov: pražská předsíň, meziříčí, poloostrov, jezero, útočiště i tajemný kout. Veřejný prostor, na který je nahlíženo z pohledu urbanisty, krajinného architekta, scénografa, divadelníka, konceptuálního umělce, ale i archeologa, antropologa či biologa,“ upřesňuje iniciátor a kurátor site specific projektu Tomáš Žižka. Taneční studio Light, zaměřující se na tvorbu pro děti a dospívající, vytvořilo netradiční projekt Má to hloubku? Aneb Písání Džona Lemouna, který 14. 10. oživí jedinečnou vilu ve svahu Klamovky (Pod Klikovkou 13, Praha 5). Rodinám s dětmi od tří let připravilo umělecké seskupení PYL „performativní hřiště“ s názvem Volno od velkého světa, které divákům nabídne zažít alternativní model soužití lidí a neživých entit (7.10. /14:00 – 18:00 INI Gallery, Jeronýmova 88/9, Praha 3).

Temporary Collective se rád přeskupuje a navazuje na experimentální formy, které teprve pak dál rozvíjí. Tentokrát soubor v inscenaci Geo prostřednictvím tance a pomocí geofonu provede krajinou, kterou všichni obýváme (7. 10. / 20.00, Divadlo Ponec).

Součástí podzimní edice 4 + 4 dny v pohybu bude Choreografické fórum – skupina složená z českých a zahraničních tanečních profesionálů a z příznivců tance bude na fóru analyzovat choreografické téma prostřednictvím zhlédnutých představení.


Konference Culture Get-Together 2023 (Adriana Světlíková a Petr Pola, foto Markéta Bendová)
Konference Culture Get-Together 2023 (Adriana Světlíková a Petr Pola, foto Markéta Bendová)

Ohlédnutí za konferencí Culture Get-Together 2023
Hlavním tématem čtvrtého ročníku konference Culture Get-Together 2023, která proběhla 25. a 26. září v karlínském prostoru Spojka Events i online, bylo Odcházení. O své zkušenosti se s účastníky během dvou dnů podělila řada osobností, které působí na vedoucích pozicích v projektech a institucích s výrazným lokálním nebo celospolečenským dopadem a nezřídka i mezinárodním přesahem. Konference se osobně zúčastnilo či ji sledovalo online kolem sedmi stovek zájemců z Prahy i regionů a zahraničí.

Odcházení a jeho intimita, odcházení jako ohrožení osobní identity a související sociální role, odcházení a problém manažerské kontinuity. To byly tři zásadní tematické roviny, ve kterých se pohybovaly příspěvky bezmála třiceti významných osobností, nejen kulturního života.

Slyšeli jsme odvážná sdílení, rozhodnutí nebo reflektovali výstupy těch, kterých se změna pracovní pozice či kariéry týká bezprostředně. Každý si tak trochu přepočítal, jak dlouho na tzv. své židli sedí. I já jsem si musela svých pět let ředitelování pečlivě spočítat a zamyslet se nad strategií možného budoucího předávání,“ říká Adriana Světlíková, ředitelka organizace Nová síť z. s.

Na pódiu konferenčního sálu vystoupily například bývalá šéfdramaturgyně činohry Národního divadla Marta Ljubková, která otevřeně popisovala proces odchodu jako proces souboje s vlastním egem. Dle ní se z odcházení může velmi rychle stát lavírování či dokonce přicházení. Právě o radikalitě odchodu hovořila i Yvona Kreuzmannová, zakladatelka a ředitelka organizace Tanec Praha, jež zdůraznila hodnotu manažerské kontinuity a nebezpečí náhlých rozhodnutí. Platformy Culture Get-Together využil Rosťa Novák a oznámil odchod z vedení Jatek 78. Stěžoval si na permanentně špatný stav budovy Jatek a celkově nefunkční systém, který nedovoluje skutečně svobodnou tvorbu. Jeho vystoupení bylo vysoce apelativní a emočně silné.

Konference Culture Get-Together 2023 (Rosťa Novák ml., foto Markéta Bendová)
Konference Culture Get-Together 2023 (Rosťa Novák ml., foto Markéta Bendová)

S větším odstupem hovořily při diskuzi o odcházení dvě političky Hana Třeštíková, místostarostka městské části Praha 7 a Karolína Koubová, bývalá primátorka statutárního města Jihlava, které zdůrazňovaly nutnost kvalitního předávání veřejné agendy a komplikovaný politický kontext takového procesu. Velice vítaným a diskutovaným příspěvkem byla akademická reflexe Dalibora Špoka, jenž upozornil na fluiditu současných společenských a profesních rolí. Odcházení pojal jako proces, který je třeba jasně naplánovat, může být totiž stejně náročný jako partnerská rozluka. Jeho přispění a racionalizované ukotvení emočně náročného tématu velmi přispělo celkové, místy dosti napjaté, atmosféře. Tomáš Sedláček, ekonom, filozof a vysokoškolský pedagog, posunul téma do abstraktnější roviny, kdy hovořil o odcházení jako procesu přesunu do nového paradigmatu, kde kultura a kreativita hraje mnohem větší sociální a ekonomickou roli. 

„Odcházení se týká každého z nás a konference jasně ukázala, jak velké a silné je to téma. Vážím si všech, kteří na konferenci sdíleli své příběhy a určitě i nejednou museli překročit svou komfortní zónu. Nyní je třeba dále s tématem pracovat, což máme v Nové síti v úmyslu,” doplňuje Petr Pola za pořadatelskou organizaci Nová síť z. s.

Ke konferenci již neodmyslitelně patří i oblíbený, necenzurovaný kabaret OPEN MIC, který dává prostor k pětiminutovým stand-upům z řad veřejnosti. Letošní slogan pro speakery zněl „Díky, čau!” Vystoupili na něm Jakub Bakule, Petr Dlouhý, Jan Frič, Magdaléna Hruška, Adam Langer, Pavel Matela, Zdeněk Pecháček, Marek Pokorný a Doubravka Svobodová.

Celý záznam konference najdete zde:

  1. den konference – 25.9. 2023
  2. den konference – 26.9. 2023

Úspěšná videokampaň /seriálová minisérie/, která konferenci předcházela, je ZDE, medailonky účinkujících ZDE a program konference ZDE.


Konference Střed zájmu (foto Vojtěch Brtnický)
Konference Střed zájmu (foto Vojtěch Brtnický)

Ohlédnutí za konferencí Střed zájmu: Udržitelnost jako způsob existence
Kancelář Kreativní Evropa ve spolupráci s Institutem umění – Divadelním ústavem (IDU)Studiem ALTA ve dnech 12.  a 13. září pořádala v nových prostorech Studia ALTA mezinárodní konferenci Střed zájmu: Udržitelnost jako způsob existence. Program konference byl koncipován s jasným cílem: Přiblížit význam udržitelnosti v kulturním sektoru, inspirovat konkrétními příklady a také pomoci vytvořit strategie pro začlenění udržitelnosti do praxe.

Konferenci, kterou Filip Koryta aka Dr. Filipitch, zahájila americká odbornice na udržitelnost Caitlin Southwick z nizozemské organizace Ki Culture. Mottem její úvodní řeči bylo vymezení udržitelnosti, jako „dělání dobra, aniž bychom škodili“. Přitom možnosti, jak právě skrze kulturu měnit svět k lepšímu, jsou podle Caitlin Southwick neomezené. Kultura má podle ní jedinečnou moc oslovit diváky na emocionální rovině, která umožňuje změnu chování mnohem lépe než pouhé předávání informací. Lidé působící v kulturních odvětvích by si měli neustále klást otázku, proč svou práci dělají, jak a pro koho?

Následoval diskusní panel Co je udržitelnost a jak s ní existovat v synergii, který moderoval Jonáš Zbořil a kterého se zúčastnily Kateřina Vídenová, koordinátorka Kafkárny / Centra pro umění a ekologii UMPRUM, Lucia Kašiarová ze Studia ALTA a Anna Hořejší, vedoucí úspěšné kandidatury Českých Budějovic o titul Evropské hlavní město kultury 2028. Podělily se o to, jak vnímají a pojímají udržitelnost ve svých kulturních organizacích a jak je jejich komunity, které se okolo formují, podporují a pomáhají např. překlenout komplikovaná období, zdolávat problémy a také je samotné utvrzují v tom, že práce, kterou dělají, má smysl.

Druhý blok konference zahájil Ben Twist z organizace Creative Carbon Scotland, který se připojil on-line, protože z důvodu snižování své osobní uhlíkové stopy nevyužívá leteckou dopravu. Ve svém příspěvku vyzýval kulturní organizace, aby se nebály riskovat, byly angažované a apelovaly na zodpovědnost vůči planetě i společnosti. Dávání příkladu a motivace k udržitelnosti jsou podle Bena totiž mnohem účinnější než jakákoliv nařízení a restrikce. „Umění pomáhá společnosti přemýšlet – přemýšlet lépe, přemýšlet chytře. Spojuje nás a dává prostor, ve kterém můžeme společně mluvit o tématech, jejichž řešení vyžadují zapojení všech. Je zřejmé, že lidé jsou klimatickými změnami znepokojeni, hledají způsob, jak se k nim postavit. Upřímně věřím, že pokud my umělci využijeme všechny své dovednosti, zkušenosti, kontakty a znalosti k tomu, abychom toto téma udržitelnosti zpracovali tak, že osloví širší publikum, umění bude vzkvétat a diváci budou naši práci vyhledávat.“ uvedl během svého proslovu.

Konference Střed zájmu (Caitlin Southwick, foto Vojtěch Brtnický)
Konference Střed zájmu (Caitlin Southwick, foto Vojtěch Brtnický)

Druhý diskusní panel Komunikace jako základ dobrých vztahů s veřejnou správou a s veřejností s Olgou Škochovou Bláhovou z ONplan, Annou Stránskou z HaDivadla a starostou města Rožnov pod Radhoštěm Honzou Kučerou odhalil, že zájem o zavádění zelených opatření je spíše na úrovni jednotlivců, a ne vždy jsou tyto iniciativy od vedení podporovány. „Všichni řečníci na konferenci byli skvělí, nicméně pro mě byly nejpřínosnější okamžiky setkávání a seznamování se s kolegy, kteří mají stejný cíl, a to zodpovědně řídit kulturní organizace a sdílet vědomí, že kultura je důležitým hybatelem změn ve společnosti,“ reagovala Magdalena Müllerová, vedoucí Kanceláře Kreativní Evropa Kultura.

Večer byl věnovaný TALKS,na kterém sepředstavilo 10 zástupců organizací s inspirativními příklady: Jan Vincenec: Sklad uměleckého materiálu za odvoz art re use – ArtMap; Tomáš Poštulka: Udržitelný nerůst filmového festivalu Jeden svět – One World; Václav Pelouch: Energetická úsporná opatření v Národním divadle; Anna Sejková: Muzeum umění a designu Benešov a nerůst, střed a kraj; Adele Newman: (CycleUp!) Sustainable Artist-in-Residence Programmes Goethe-Institut Prag; Andrea Slováková, Anna Tabášková: Udržitelnost na FAMU – Filmová a televizní fakulta AMU; Lucie Kirovová: Udržitelná výstava – Loca architekti; Jonáš Svatoš: Green Archiving – Národní filmový archiv; Radka Hájková: Odpovědnost a udržitelnost mezi headlinery na Rock for People; Petr Dlouhý: Dům odpočinku – Studio ALTA.

Cenu diváků pro tři nejinspirativnější prezentace v rámci TALKS získali Jan Vincenec, Václav Pelouch a Petr Dlouhý, který svůj meditativní vstup s názvem Dům odpočinku zakončil zamyšlením: „Když chceme mluvit o udržitelnosti, je potřeba se ptát, jaký svět vlastně chceme udržovat nebo jaký svět chceme vytvářet?

Druhý den konference proběhly 3 praktické workshopy. V prvním workshopu Building Sustainable Futures se pod vedením Caitlin Southwick účastníci zamýšleli nad možnými podobami budoucnosti, sestavili si osobní visionboard a plánovali, jaké kroky mohou vést k jeho naplnění. „Nezačínáme od nuly, už mnoho dobrého je zavedeno… je třeba slavit a radovat se z úspěchů,“ podotkla Caitlin na workshopu. Při praktickém workshopu Greenfilming: Teorie v praxi diskutovala skupina účastníků s Adamem Karáskem o postupech a možnostech zavádění udržitelných a ekologických postupů do činnosti svých produkcí, např. v oblastech spotřeby energie, dopravy, cateringu, odpadů a dalších a také o tzv. climate content. Třetí workshop s názvem First Steps to a Sustainable Organisation vedla německá lektorka s Hanna Belz, která s účastníky procházela podmínky každé konkrétní organizace a provázela je možnými kroky individuálně na míru každé z nich.

Česká republika se zavázala k cílům v rámci Green Dealu. Zelená udržitelnost je jednou ze tří perspektiv udržitelných organizací. Konference měla za cíl zaměřit se na komplexní pohled, a to z hlediska ekologické, ekonomické a sociální udržitelnosti. A to se nám myslím podařilo,“ dodala na závěr vedoucí Kanceláře Kreativní Evropa Kultura Magdalena Müllerová.

Fotografie a záznamy vystoupení naleznete zde.


AVÍZO


Pražské křižovatky – Kukai Dantza & Marcos Morau / La Veronal: Oskara (foto Pierre Balacey)
Pražské křižovatky – Kukai Dantza & Marcos Morau / La Veronal: Oskara (foto Pierre Balacey)

Tanec i na festivalu Pražské křižovatky
Festival Činohry Národního divadla Pražské křižovatky přiveze do Prahy špičku nejen evropského divadla. V rámci programu se představí nejnovější projekt Susanne Kennedy, který vznikl právě v koprodukci s Pražskými křižovatkami, a představí se i hosté z oblasti tanečního divadla.

Pražské křižovatky jsou festivalem Činohry Národního divadla, jejíž umělecké vedení festival tvoří i kurátorsky. Za léta své existence si vydobyl výjimečné postavení na české divadelní scéně jako jedinečná příležitost vidět mimořádné produkce předních světových režisérů. Program letošního šestého ročníku (resp. osmého, zahrneme-li i dva roky „covidového“ formátu rozloženého festivalu do celé sezony) je soustředěný do první poloviny října, kdy do Prahy přiveze inscenace Limbo Victora de Oliveiry, Oskara tanečního souboru Kukai Dantza a Marcose Moraua (La Veronal), ANGELA (a strange loop) Susanne Kennedy a Markuse Selga a jako listopadovou ozvěnu country operu Burt Turrido. An Opera souboru Nature Theater of Oklahoma.

PROGRAM:
Čtvrtek 5. 10. 2023 ve 20:00 na Nové scéně
Victor de Oliveira: Limbo (Portugalsko)

Úterý 10. 10. 2023 ve 20:00 na Nové scéně
Kukai Dantza a Marcos Morau / La Veronal: Oskara (Španělsko)

Sobota 14. 10. 2023 a neděle 15. 10. 2023 ve 20:00 na Nové scéně
Susanne Kennedy a Markus Selg: ANGELA (a strange loop) (Německo)

Čtvrtek 16. 11. 2023 a pátek 17. 11. 2023 v 18:00 na Nové scéně
Nature Theater of Oklahoma: Burt Turrido. An Opera (USA)

Dramaturgyně Pražských křižovatek Nina Jacques o letošním programu říká: „Snažíme se, aby inscenace byly výběrem toho nejzajímavějšího, co se na současných evropských, ale i světových jevištích děje, a aby reflektovaly společenská, politická a lidskoprávní témata. Jsou to všechno tvůrci, kteří zkoumají jak být spolu, jak žít dohromady jako společnost, jak si vzájemně více porozumět. Pro festival je důležité, aby inscenace byly jedinečné i v tom, jaké používají divadelní prostředky, jakým způsobem tvůrci pracují s novými technologiemi. Zajímají nás tvůrci, kteří hledají, ptají se po smyslu života a nespokojují se s tím, co už o světě víme.“

Pražské křižovatky – Kukai Dantza & Marcos Morau / La Veronal: Oskara (foto Pierre Balacey)
Pražské křižovatky – Kukai Dantza & Marcos Morau / La Veronal: Oskara (foto Pierre Balacey)

„Co všechny čtyři inscenace z našeho programu spojuje, je citlivost vůči těmto příběhům, vůči hlasům marginalizovaných a originální způsob zpracování. Victora de Oliveiru jsme viděli ve francouzském Rennes během hostování Činohry s inscenací Rej na tamním festivalu, a aniž bychom tušili, co nás čeká, tak nás Limbo úplně strhlo. Jde o monolog performera Victora de Oliveiry, který je zároveň autorem svého textu a celého konceptu. Vypráví o svém dětství v Mozambiku, kde se narodil jako syn bílého portugalského otce a mosambické matky. Celá jeho rodinná historie je tak komplikovaná a on v sobě nese tolik identit, že jeho hledání vlastní hodnoty je nesmírně silné a autentické. V Mosambiku vypadal příliš evropsky, v Portugalsku zase příliš africky. Victor stojí po celou dobu představení na jednom místě, hýbe maximálně horní polovinou těla a jeho herecké umění je odzbrojující. To jen jako příklad jeden ze střípků příběhů, které na festivalu uvidíte,“ dodává.

Milovníci tance mohou zamířit na Novou scénu 10. října, kde představí dva taneční soubory Kukai Dantza a La Veronal pod vedením jedinečného choreografa Marcose Moraua inscenaci Oskara.. Oskara propojuje dva světy choreografie a dva pohledy na tanec, osciluje mezi nejtradičnějšími kořeny a nejavantgardnějším výrazem. Zkoumá různé prvky baskické kultury, její pradávné i současné mýty a se zvláštní znepokojivou silou popisuje barvitou a emocionální cestu plnou symbolů a obrazů, která v sobě v konečném důsledku odráží celou dějinnou zkušenost lidstva.

Režie: Jon Maya Sein
Námět a choreografie: Marcos Morau
Tanečníci: Alain Maya, Beñat Pujana, Ibon Huarte, Martxel Rodríguez, Urko Mitxelena


Benefiční galavečer NdB Tancem pro život
Balet NdB pořádá ve spolupráci s Masarykovým onkologickým ústavem benefiční baletní galavečer, který bude věnován onkologicky nemocným pacientům. Baletní gala Tancem pro život by se mělo stát pravidelnou osvětovou kulturní akcí, kdy by umění mělo podpořit boj proti této zákeřné nemoci a zároveň zpříjemnit chvíle těm, kteří denně pečují o onkologické pacienty. Výtěžek ze vstupného bude použit na konkrétní pomoc nemocným. Představení se koná 12. října v Janáčkově divadle od 19:00 hodin.

Mimořádný projekt si žádá výjimečné hosty, a tak Balet NdB oslovil umělce nejen z blízkých národních divadel v Praze a Bratislavě, ale svou účast potvrdili také sólisté z předních evropských baletních souborů. Pozvání na benefiční galavečer přijali např. Dorothée Gilbert z Pařížské Opery, která s neméně brilantním Guillamem Dipem zatančí duet z baletu Manon, z italských Benátek do Brna zavítají Claudia Latini a Giovanni Leonarduzzi, kteří se představí v moderní choreografii Simposio. Výjimečnou událost s charitativním přesahem si nenechají ujít ani tanečníci, kteří již scénu Janáčkova divadla velmi dobře znají. V miniatuře Umírající labuť uvidíme Anastasii Matvienko, z Helsinek na brněnské gala přijede opět jeden z nejlepších současných českých tanečníků Michal Krčmář, který spolu s Editou Raušerovou zatančí pas de deux z baletu Plameny Paříže. Jako Spící krasavice se představí první sólistka Národního divadla v Praze Alina Nanu, jejímž partnerem bude první sólista Paul Irmatov. Dále se mohou diváci těšit na sólisty z Osla (Melissa Hough, Ricardo Castellanos), Bratislavy (Olga Chelpanova, Kristián Achberger), Budapešti (Tatiana Melnik, Motomi Kiyota) a Vilniusu (Kristina Gudžiunaité, Genady Zhukovsky).

Vstupenky zakoupíte zde.


OPEN CALL


Se.s.ta Tvůrčí a výzkumné rezidence 2024
Se.s.ta Tvůrčí a výzkumné rezidence 2024

TVŮRČÍ A VÝZKUMNÉ REZIDENCE 2024 – ART CLUSTERS otevírá SE.S.TA
Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA.
vyhlašuje Open call na celoroční program ART CLUSTERS Tvůrčí a výzkumné rezidence Žďár nad Sázavou 2024. Rezidence v roce 2024 se konají v pěti uměleckých klastrech – tvůrčí rezidence pro 2–3 skupiny umělců současně.

Program nabízí čas a prostor pro intenzivní práci. Umělci z oblasti tance, nového cirkusu, fyzického divadla a dalších oborů jsou vítáni. Prostředí rezidencí na zámku ve Žďáru nad Sázavou poskytuje reference a kontext pro tvorbu: místo se staletou historií a vizí pro 21. století, krajina Vysočiny, městská infrastruktura, a především setkání s místními lidmi.

Principem klastru je setkávání různých tvůrčích týmů. Program je podporuje ve spolupráci a sdílení know-how. Součástí rezidenčního pobytu je povinnost prezentovat ukázku místnímu publiku. Prezentace může mít různou podobu, která vždy vychází z konkrétní povahy projektu a koresponduje s fází tvůrčího procesu.

Renomovaní umělci s praxí uměleckého koučinku mohou týmům otevírat jiné cesty kreativního procesu. A zároveň nabízejí další teoretický pohled.

Rezidence probíhají celoročně – v blocích (klastrech) po 2 – 3 skupinách tvůrců. Účastníky vybírá odborná porota složená z mezinárondích partnerů a spolupracovníků SE.S.TA. Program garantuje ubytování, prostor pro zkoušení a základní vybavení, diety a příspěvky na cestovné a honoráře umělců.

V roce 2024 je vyhlášeno pět klastrů:
Klastr I. Únor 13. – 23. 2. SE.S.TA. (samostatný klastr Associated artists)
Klastr II. Březen 3. – 15. 3. (ukázka Work in Progress 14. 3.)
Klastr III. Srpen 13. – 23. 8. 8. (ukázka Work in Progress 22. 8.) – pro umělce zaměřené na kompozici a vedení workshopů pro houslové Master class
Klastr IV. Říjen 15. – 25. 10. (ukázka Work in Progress 24. 10.)
Klastr V. Listopad 12. – 22.11. (ukázka Work in Progress 21. 11.)

Přihlášky/předprodej
Termín pro podání žádostí je 12. října 2023 do půlnoci.
Výběr rezidentů bude oznámen 11. listopadu.
Pro podání žádosti použijte tento odkaz.

Kontakt: Manažerka projektu: Eva Dryjová, [email protected], +420 607 548 259


VZPOMÍNÁME


Arif Melikov: Legenda o lásce - Astrid Štúrová (Dvorní tanečnice) - ND Praha 1963 (foto Jaromír Svoboda)
Arif Melikov: Legenda o lásce – Astrid Štúrová (Dvorní tanečnice) – ND Praha 1963 (foto Jaromír Svoboda)

Zemřela Astrid Štúrová
Minulý týden zemřela tanečnice a pedagožka, dlouholetá sólistka baletu Národního divadla v Praze, Astrid Štúrová (22. 9. 1935 Praha – 26. 9. 2023 Praha). Štúrová V roce 1955 absolvovala taneční oddělení Konzervatoře Praha a roku 1966 studium taneční pedagogiky na taneční katedře Akademie múzických umění v Praze. Své znalosti metodiky klasického tance a pedagogické praxe si rozšířila během stáže v tehdejším Leningradě (dnes Petrohrad) ve Státním tanečním učilišti A. J. Vaganovové v roce 1972.

V Národním divadle v Praze působila třicet let, mezi lety 1955–1985. Sólistkou baletu Národního divadla se stala v roce 1966. Ve své interpretační kariéře ztvárnila širokou škálu rolí, například Zlou sestru v Popelce (1965), Dobrou vílu v Šípkové Růžence (1966), Biancu v Othellovi (1968), sóla v Lašských tancích (1970), smrt v Signorině Gioventu (1970), paní Kapuletovou v Romeovi a Julii (1971), Ženu ve Svěcení jara (1972), Runu v Radúzovi a Mahuleně (1976), Vladařku-matku v Labutím jezeře (1982) a další. Podílela se na choreografii baletu Bachčisarajská fontána, který měl premiéru v roce 1978. Jako asistentka režie též na inscenacích Romeo a Julie (1971) a Šípková Růženka (1973). Působila rovněž jako uznávaná pedagožka. Od roku 1968 vyučovala klasický tanec v tanečním oddělení Konzervatoře Praha, v letech 1972–1977 zde zastávala funkci vedoucí oddělení.

Účinkovala i ve filmu a v televizi. Ztvárnila například Druhou žínku v Kašlíkově televizním zpracování Dvořákovy Rusalky (1962), vystupovala též ve filmu režiséra Václava Kršky Poslední růže od Casanovy (1966) či v Schormově záznamu inscenace Laterny magiky Sněhová královna (1977). V sedmdesátých letech byla členkou umělecké rady baletu Národního divadla a členkou komise Svazu českých dramatických umělců. Mezi lety 1978–1980 vedla Balet Československé televize. Po léta se úspěšně věnovala pedagogické činnosti, nejprve na Konzervatoři, kde byla v letech 1972–1977 vedoucí Tanečního oddělení, posléze v letech 1984–2000 na taneční katedře HAMU, kde se roku 1986 stala docentkou, kde léta stála v čele vedení. Své metodické poznatky zpracovala v knize Didaktika klasického tance pro 6. ročník hudební a taneční školy, kterou vydalo Státní pedagogické nakladatelství Praha v roce 1987. Roku 1969 se stala zasloužilou členkou Národního divadla a v roce 1976 zasloužilou umělkyní. Do roku 2013 působila jako členka baletní komise pro udělování Cen Thálie.

Zdroj: Divadelní noviny


František Pokorný, Jiří Kylián a Jiří Opěla (zdroj Pražský komorní balet)
František Pokorný, Jiří Kylián a Jiří Opěla (zdroj Pražský komorní balet)

Zemřel Jiří Opěla, producent a manažer, emeritní ředitel Pražského komorního baletu
Jiří Opěla (25. 12. 1939 – 2. 10. 2023) byl unikátní osobností, která stála u zrodu největších úspěchů Pražského komorního baletu, když si vzal v 70. letech na starost jeho produkci. Pavel Šmok o něm říkal: „Bez Jirky Opěly už bychom už neexistovali.“ „Obchodní duch a radost z náročných úkolů jej provázely celý profesní život a pro Pražský komorní balet se stal nepostradatelným, jedním z těch, bez kterých by soubor nepřeklenul těžká období, člověk, o jakém jste přesvědčení, že s vámi zůstane navždy,“ říkají jeho kolegové z Pražského komorního baletu.

Jiří Opěla se profesionálně věnoval produkční a manažerské práci od roku 1970. Začínal jako vedoucí divadelního Studia Kotva, kde měl možnost spolupracovat s řadou tehdejších známých herců a zpěváků (jsou mezi nimi jména jako např. Miloš Kopecký, Miroslav Horníček, Iva Janžurová, Lasica a Satinský). Brzy nato se stal manažerem skupiny Country Beat Jiřího Brabce a zpěvačky Nadi Urbánkové a spolupracoval s dalšími umělci, např. Karlem Černochem, Pavlem Bobkem, Jiřím Hrzánem, Petrem Spáleným ad. Po období práce na volné noze se stal zaměstnancem Středočeského krajského kulturního střediska, kde se v roce 1979 setkal s Pavlem Šmokem a Pražským komorním baletem a od té doby se datovalo jeho spojení se souborem.

Produkoval zájezdy v tuzemsku i v zahraničí, v letech 1994–1998 a ještě 2001–2003 PKB vedl z pozice ředitele, ponechávaje však umělecké pole působnosti Pavlu Šmokovi. PKB mezitím vystřídal řadu provozovatelů, zřizovatelů a statusů, až byl v roce 2003 připojen ke Státní opeře Praha. Ale společná cesta s PKB se uzavírá až v roce 2010. Soubor je předán a prodán novým „majitelům“, Mgr. Ladislavě Jandové a JUDr. Ivanu Dunovskému. Jiří Opěla zůstal předsedou dozorčí rady Baletu Praha, o. p. s., provozovatele dnešního Pražského komorního baletu.

Za působení Jiřího Opěly v Pražském komorním baletu uskutečnilo 80 premiér, 1440 zájezdových představení (125 zahraničních) a 12 koprodukcí s Českou televizí. V roce 1993 založil produkční firmu Real International Arts Services, pod jejíž hlavičkou organizoval mezinárodní projekty a hostování souborů. K největším úspěchům patřil projekt Arcimboldo, kdy se podařilo přivézt do Prahy všechny tři soubory Nederlands Dans Theater Jiřího Kyliána ve Státní opeře, následně se podařilo pozvat samostatně ještě dvakrát NDT 2 a sedmkrát NDT 3. Po tři a půl roku zajišťoval J. Opěla činnost Baletu Státní opery Praha. V roce 2016 inicioval Jiří Opěla na festivalové přehlídce Česká taneční platforma vznik nové ceny, která byla několik let udílena manažerovi roku v oblasti tanečního umění.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]

Mohlo by vás zajímat


0 0 votes
Ohodnoťte článek
Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments