Náznaky španělského temperamentu v podání Filharmonie Brno

Úvodní skladbou byla předehra z opery Una cosa rara klasicistního španělského autora Vincente Martína y Solera. Ačkoliv se z podstaty věci námět opery velmi nepropisuje to vyznění samotné předehry, skladatel – jako jediný ryzí Španěl na programu – ve zmíněné opeře zpracovává příběh archetypálního španělského milovníka Dona Juana. Drobná oslavná intráda v podání orchestru Filharmonie Brno se vyznačovala rutinní formou, její charakter byl však vcelku adekvátní pro zahájení recenzovaného koncertu.

Následující dílo bylo bezesporu středobodem celého programu. Monumentální symfonická báseň Don Quijote o třinácti částech z pera Richarda Strausse totiž svým více než třičtvrtěhodinovým provedením obsáhla takřka dvě třetiny čistého času celého večera. Sólově se představili členové orchestru: violoncellista Lukáš Polák, houslistka Marie Petříková a violista Petr Pšenica. Největší prostor dostal zmíněný violoncellista – vždyť Dona Quijota lze do jisté míry považovat za koncertantní symfonii či dokonce violoncellový koncert, který je z interpretačního hlediska navíc ne zcela snadný. Nutno podotknout, že Polákovo nastudování rozsáhlého sólového partu bylo excelentní. Nejenže zůstal po celou dobu intonačně pevný, ale také jednotlivé výrazové nuance vyzněly vždy přesvědčivě, což se ponejvíce projevilo v krásné zádumčivé pasáži kolem poloviny díla, kdy sólistu doprovázela violoncellová sekce orchestru. Petříková s Pšenicou v poměru k violoncellovému partu tolik prostoru nedostali, nicméně jejich trpělivý vklad zajisté podpořil jak Polákovu „donquijotskou“ roli, tak celkový narativ symfonické básně. Toto „hudební vyprávění“ se mj. propsalo také do něžného fagotového duetu či do mohutné celoorchestrální pasáže, kde byly „větrné mlýny“ zhudebněny pomocí instrumentace fléten se strojem na zvuk větru. Pochválit lze také povšechnou souhru orchestru, který měl kompaktní a uspokojivý zvuk. Při poslechu Strausse je obvykle zapotřebí posluchačská trpělivost a také snaha proniknout do mnohovrstevnaté až opulentní hudební faktury. V tomto smyslu lze konstatovat, že recenzované provedení šlo posluchači jistě naproti, vtáhlo ho a o to intenzivněji mu umožnilo Cervantesův zhudebněný příběh prožívat.

Po přestávce následovala drobná instrumentace skladby italského skladatele Luigi Boccheriniho z pera Luciana Beria. Jak v programovém textu uvedl Petr Slouka, Čtyři původní verze „Nočního odchodu z Madridu“ L. Boccheriniho, navrstvené a přepsané pro orchestr (jak zní překlad provedeného díla) jsou v podstatě orchestrální miniaturou propojující Boccheriniho nadčasový klasicismus s Beriovým avantgardním uchopením. Ne snad, že by skladby těchto dvou autorů nebyly poutavé, avšak prezentovaná koláž vůči své přibližně osmiminutové délce nenaskytla možnost hlubšího ponoru do hudebního toku a působila proto jako neúplný fragment. Na závěr večera pak zazněla Španělská rapsodie francouzského skladatele se španělskými (a švýcarskými) kořeny Maurice Ravela. Čtyřvěté dílo je inspirováno tanci z Pyrenejského poloostrova, které Ravel svébytně přepracoval a citlivě instrumentoval pro velký orchestr s bohatým využitím bicích nástrojů. Třebaže skladba je sama o sobě vášnivá, tajuplná a plná orientálních melodií, pověstná pomalá tempa Dennise Russella Daviese stylizaci temperamentních španělských tanců velmi nesvědčila, pročež bylo provedení unylé a nezáživné. Tomuto vyznění velmi nepomohla ani intonační nejistota dechové sekce ve třetí větě. Gradační sinusoida závěrečné věty však tyto nedostatky alespoň zčásti kompenzovala a programu zajistila důstojný a efektní finále.

Koncert lze shrnout tak, že měl navzdory obstojné interpretaci a nápadité dramaturgii kolísavou úroveň. Po nesporném vrcholu ve Straussově Donu Quijotovi totiž druhá polovina koncertu prostě tak nějak proběhla. K tomu však lze poznamenat, že šéfdirigentův přístup a uchopení skladeb mohl jiné posluchače v čase předvánočního zklidnění zaujmout. I když tedy dle subjektivních preferencí recenzenta zůstaly „příběhy starého Španělska“ nedořečeny, není nutné koncert jako celek vnímat zaujatě ba negativně, ale naopak jako nabídnutí jinakosti bez předsudků.

Příběhy starého Španělska
7. prosince 2023, 19:00 hodin
Janáčkovo divadlo, Brno

Program:
Vicente Martín y Soler: Una cosa rara (Vzácná věc), předehra k opeře
Richard Strauss: Don Quijote, symfonická báseň op. 35
Luigi Boccherini / arr. Luciano Berio: Quattro versioni originali della „Ritirata notturna di Madrid“ di L. Boccherini (Čtyři původní verze „Nočního odchodu z Madridu“ L. Boccheriniho)
Maurice Ravel: Španělská rapsodie

Účinkující:
Lukáš Polák – violoncello
Marie Petříková – housle
Petr Pšenica – viola
Filharmonie Brno
Dennis Russell Davies – dirigent