Silvestr s Pražskými komorními sólisty a premiérou Her Country Nikol Bókové
Více než dvouhodinový program byl rozdělen do dvou částí, odlišných žánrem i kvalitou kompozičního zpracování. V první polovině zazněly skladby z oblasti vážné hudby. Jejich interpretační úroveň byla veskrze vysoká. Mezi díly známých skladatelů Johanna Sebastiana Bacha, Niccoly Paganiniho, Aarona Coplanda či Bély Bartóka se neztratila ani skladba mladého komponisty Matteo Hagera, který představil své rozjitřené Threnody pro klavír a smyčcový kvartet. Ve skladbě sehrává významný podíl part pro sólové housle. Ten si sám skladatel s vysokou brilancí též zahrál. S pochopením pro emocionální obsah kompozice jej doprovázelo kvarteto z řad Pražských komorních sólistů a klavíristka Nikol Bóková. Dílko bylo věnováno obětem války na Ukrajině, což skladatel vyjádřil bolestnými disonancemi a dramatizujícími kadencemi v sólovém nástroji na jedné straně a působivou lkavou romantizující melodikou na straně druhé. Skladba není sice časověrozlehlá, přináší však bohatou invenci. Je velmi dobře zvládnutá po kompoziční stránce. Mladý skladatel a houslista Matteo Hager je novým členem Pražských komorních sólistů. S několika dalšími mladými hudebníky přinesl do souboru příjemný svěží vítr.
Mladická energie provázela též provedení úvodního Braniborského koncertu č. 3 G dur od Johanna Sebastiana Bacha. Pevnost barokního allegra se projevila s vysokou pregnancí v obou krajních větách tohoto concerta grossa, přičemž věta střední je jen krátkým cembalovým přechodem mezi nimi. Koncertující skupina (concertino) tří houslí (Martina Bačová, Hiroko Skuhra Takahashi, Costin Aghelescu), tří viol (Karel Untermüller, Barbara Linke Holická, Adam Pechočiak) a tří violoncell (Hana Baboráková, David Havelík a Simona Hečová) představovala valnou část smyčcového aparátu Pražských komorních sólistů. V duchu partitury se k jejich hlasům připojili ještě další členové uměleckého tělesa. Bachova skladba přinesla silný umělecký zážitek.
Z cyklických forem koncertantního typu nutno vyzdvihnout provedení Concertina pro lesní roh, fagot a smyčce od Niccoly Paganiniho, interpretované s neskrývanou radostí úspěšnou mladou fagotistkou Michaelou Špačkovou a hornistou Radkem Baborákem. Ti se citlivě doplňovali v komorních dialozích a s přesným doladěním se spojovali do společných výstupů. Především díky jejich výkonům a vzorné spolupráci s doprovodným ansámblem si skladba vysloužila úspěch u publika. Současně však dokázala fakt, že Paganini přece jen ztrácí na pregnanci své skladatelské invence, pokud skladba není určena sólovým houslím.
Koncertní program obohatila vysokou měrou díla s folklorními inspiracemi. Mezi nimi se zaskvěly především Chasidské písně izraelského skladatele Lva Kogana (1927–2007), hrané s velkým pochopením pro jejich rytmický i mollový esprit. Skladba se velmi výrazně zapsala do paměti posluchačů také díky suverénně zahraným sólovým partům lesního rohu Radka Baboráka a sólovým partům basklarinetisty Petra Pepíno Valáška. Závěr první poloviny večera patřil ohnivým i lyrickým Rumunským tancům Bély Bartóka z roku 1915. Vytvořily skutečnou efektní tečku za dramaturgicky pestrou první polovinou večera, a to i přesto, že především v první větě poněkud chyběla zemitá akcentace doprovodných hlasů, tak, aby byly dvě čtvrťové hodnoty ve dvoudobém taktu v přízvuku vyrovnány (viz partitura skladby i nahrávky specializovaných souborů). V sólovém výstupu v této skladbě zazářila jako „primáš cimbálové muziky“ houslistka Martina Bačová, koncertní mistr Pražských komorních sólistů.
Druhou polovinu večera vyplnila cyklická skladba Her country Nikol Bókové. Kompozice je určena přímo Pražským komorním sólistům a charismatické altistce Belle Adamové. V programním lístku je otištěn rozhovor s autorkou, kde podrobně popisuje genezi skladby. Její vznik podnítil u Nikol Bókové Radek Baborák a přál si, aby autorka vytvořila komentující pendant ke Smetanově Mé vlasti. Tím byl ustaven i cyklický půdorys nové skladby přinášející podobně zaměřené části jako jsou ve Smetanově veledíle: Vyšehradu odpovídal High Castle, Vltavě sekundoval River, k Šárce byla přiřazena Milada, Táborem se měl stát Darkov, část Z českých luhů a hájů nahradila věta Woods and Fields, celek uzavřela část Home. Autorka pro realizaci využila též vokální part. Zhudebnila francouzské útržky textů Milady Horákové a báseň Jana Bóka Valy Domov.
Z rozhovoru i z nastíněné struktury vyplývá, že jde zcela jistě o ambiciózní projekt. Bohužel k jeho realizaci chybělo u autorky to podstatné – totiž docílená hudební tvarovost. Můžeme totiž přijmout jakékoliv estetické premisy, ale žádná nemůže zapudit primariát toho, že bez ostrého, specifického hudebního tvaru není umělecké hudby. Prezentovaná skladba dává jen minimální podněty k charakteristice jejího materiálového průběhu. V drtivé většině „procesu“ nelze mluvit ani o vývoji linií ani o evoluci témbrů. Valná většina částí usíná v beztvarém přelévání septakordů v duchu harmonické složky již dávno zestárlých a překonaných Gymnopedií Erika Satie. Chtěl jsem jít na premiéru co nejlépe připraven, a tak jsem si prostudoval všechny dostupné nahrávky skladeb a kreací paní Nikol Bókové. Nemohu ani jednu zařadit jejím hudebním průběhem do tektonicky relevantních sfér, které jsou vlastní sebemodernější vážné hudbě. V nové skladbě Her Country tomu není jinak. A tak jistou, i když textem vynucenou hudební kresbu přinesly vokální vstupy výborné Belly Adamove, což byl jediný světlý okamžik předlouhé skladby.
Nechci, aby můj soud vyzněl jako zcela zdrcující. Nemohu jen akceptovat předloženou skladbu jako dílo v jakémkoliv vztahu ke Smetanově Mé vlasti. A to i přesto, že se zde mihnou citace Smetanových motivů. I když jinak jsou jazzové klavírní kreace paní Nikol Bókové cenné a podnětné a mají své specifické publikum, nemohu je ale míchat dohromady s kompozičním výkonem s nejvyššími uměleckými ambicemi. Kompoziční výkon takového zaměření je zde nízký. Věřím, že provedení Her Country bylo součástí jen „silvestrovského“ koncertu Pražských komorních sólistů. Upínat se k této skladbě v průběhu Roku české hudby nedoporučuji.
Celkově považuji však koncert Pražských komorních sólistů za velmi úspěšný. Strávit výraznou část silvestrovské oslavy na koncertě mi připadá velmi elegantní a byl jsem nadšen, kolik lidí si svůj poslední den v roce obohacuje tímto způsobem.
Silvestr s PKS
31. prosince 2023, 18:00 hodin
Kostel sv. Šimona a Judy
Program:
Johann Sebastian Bach: Braniborský koncert č. 3 G Dur BWV 1048
Niccolò Paganini: Concertino pro lesní roh, fagot a smyčce
Béla Bartók: Rumunské lidové tance, BB76
Matteo Hager: Threnody
Lev Kogan: Chasidské melodie
Nikol Bóková: Her Country (světová premiéra)
Účinkující:
Pražští komorní sólisté
Bella Adamova – zpěv
Michaela Špačková – fagot
Nikol Bóková – klavír
Radek Baborák – dirigent
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]