Smetanománii završili Daniel Wiesner a Igor Ardašev

Na dopoledním koncertu vystoupili tři posluchači Hudební fakulty Akademie múzických umění v Praze Anna Gaálová, Anna Pham a vítěz 34. ročníku Mezinárodní smetanovské klavírní soutěže Pavol Praženica, kteří přednesli mimo jiné i díla, jež hrála v životě a tvorbě Smetanově velkou roli. Anna Gaálová otevřela koncert přednesem Šesti charakteristických kusů pro klavír, op. 1 (Six morceaux caractéristiques). Jedná se o klíčový cyklus, který nemajetný Smetana dedikoval Franzi Lisztovi a přiložil ho k dopisu z 23. března 1848, ve němž Liszta žádal o pomoc s jeho otištěním a o finanční půjčku v souvislosti se založením hudebního ústavu. Liszt Smetanovi odpověděl, dedikaci přijal, zaslanou kompozici pochválil. „Skladby skutečně patří k nejznamenitějším, krásně cítěným a nejjemněji propracovaným, jež jsem v poslední době poznal,“ uvedl a postaral se o jejich vydání u lipského nakladatele Franze Kistnera (ovšem bez honoráře). Uvědomíme-li si, že Liszt, který podobných žádostí dostával mnoho, Bedřicha Smetanu vůbec neznal, je to věc mimořádná. Tato pomoc byla pro Smetanu velmi důležitá a oba skladatele pak pojilo po celý život pevné přátelství. Bohužel o těchto okolnostech se nemohli přítomní posluchači vzhledem k nedostatečnosti programové brožury dočíst a ani jinak dozvědět, protože zde stejně jako u všech ostatních koncertů chybělo průvodní slovo.

Dále Gaálová přednesla kompozičně zajímavou Etudu C dur ve formě preludia (1846). Anna Pham provedla Lesní city a dojmy (Impromptu f moll, 1847, vyšly jako příloha Humoristických listů 1883) a atraktivní Transkripci písně F. Schuberta Zvědavý (1858). Tuto lisztovskou formu fantazie na melodii ze slavného písňového cyklu F. Schuberta – potulný mlynářský tovaryš otrhává okvětí a chce takto zvědět, zda jej jeho dívka miluje či nikoliv – Smetana prováděl s velkým úspěchem na svých koncertech. Blok Pavola Praženici zahrnoval Etudu a moll v písňové formě (1846), Caprice g moll (dochovaný zlomek z r. 1848), Andante F dur, Andante f moll (1880), Lístky do památníku – šest skladeb z let 1844, 1845 a 1862 (ta je kuriozním hudebním žertíkem – její téma prima, oktáva, sexta a sekunda sleduje letopočet vzniku) a uzavřel celý koncert náročnou Koncertní fantazií na české národní písně (1862). Tuto hudebně efektní, velmi působivou perlivě jiskřivou skladbu Smetana napsal pro společnost plánující založit spolek českých umělců, budoucí Uměleckou besedu, a použil v ní několik písní ze sbírky Karla Jaromíra Erbena a Jana Pavla Martinovského. Všichni účinkující potvrdili v náročných kompozicích svou vysokou technickou zdatnost.

Smetanovské dny: Gaálová, Pham a Praženica
7. dubna 2024, 11:00 hodin
Dům hudby, Plzeň

Program:
Bedřich Smetana: Šest charakteristických skladeb pro klavír, op. 1
Bedřich Smetana: Etuda C dur ve formě preludia
Bedřich Smetana: Etuda a moll v písňové formě
Bedřich Smetana: Lesní city a dojmy
Bedřich Smetana: Zvědavý (Transkripce písně Franze Schuberta)
Bedřich Smetana: Lístky do památníku
Bedřich Smetana: Koncertní fantazie na české národní písně

Odpolední koncert patřil dalším dvěma klavíristům z pražské HAMU – pedagogovi oddělení klavírní spolupráce Stanislavu Gallinovi a studující Elišce Tkadlčíkové. Gallin měl na programu tři ronda – Rondo a moll, C dur a F dur z roku 1846 a tři Impromptus: es moll (1841), h moll (1841) a As dur (1841-1842). Jedná se o virtuózní díla s hlubokým hudebním obsahem. Tematicky mnohovrstevnaté Impromptu es moll je psáno v chopinovském stylu, má melancholický vstup i závěr a melodickou střední část s vášnivými dynamickými gradacemi, pianisticky náročné Impromptu h moll má teskný charakter, třetí As dur nabývá optimističtějšího rázu. Stanislav Gallin zvládl všechna technická úskalí skladeb se zdarem, v celkovém dojmu však jeho výkon působil odtažitě. I když hrál z not, jako ostatně většina klavíristů Smetanománie, bylo by jistě možné dát kompozicím přesvědčivější výraz. Průzračnosti zvuku občas vadila nadměrná pedalizace, znělosti tónu přílišné používání levého pedálu.

Eliška Tkadlčíková hrála velmi razantně s malou plasticitou zvuku, kdy už zanikala poetika a lyričnost provedených děl, což platí především pro Svatební scény (1849), které Smetana komponoval pro svatbu své žačky Marie Thunové. Obsahují tři části – Svatební průvod, Ženich a nevěsta, Svatební veselí. Mají zcela jasný obsah – Svatební průvod uvede ve svižném tempu svatebčany a navodí veselou venkovskou náladu, v části Ženich a nevěsta přechází skladatelz tóniny C dur do As dur s milostnou melodií snoubenců, z jásavého Svatebního veselí v A dur později převzal Smetana 48 taktů do úvodu 1. dějství Prodané nevěsty. Svatebním scénám předcházel Kvapík D dur (Kvapíček D dur, 1832). Je to torzo první dochované Smetanovy skladby, kterou složil v osmi letech a zapsal na zadní stranu tištěného pochodu jindřichohradeckého skladatele Václava Vabka.

Smetanovské dny: Eliška Tkadlčíková a Stanislav Gallin
7. dubna 2024, 14:00 hodin
Dům hudby, Plzeň

Program:
Bedřich Smetana: Rondo a moll
Bedřich Smetana: Rondo C dur
Bedřich Smetana: Rondo F dur
Bedřich Smetana: Impromptu es moll
Bedřich Smetana: Impromptu h moll
Bedřich Smetana: Impromptu As dur
Bedřich Smetana: Kvapíček D dur
Bedřich Smetana: Svatební scény

Daniel Wiesner – precizní fugy a strhující romantika

Mimořádným zážitkem byl koncert Daniela Wiesnera, dramaturgicky i interpretačně. Od prvních dnů Smetanománie zazněla na pódiu několikrát slova o tom, že Danielu Wiesnerovi patří dík za to, že nastudoval ze Smetanova díla neznámé a nehrané kusy, Jan Simon přímo zmínil, že Daniel Wiesner neměl požadavky stran výběru skladeb. „Řekl, že se naučí to, co zbude, co nebude nikdo chtít.“ Daniel Wiesner, pedagog pražské AMU, se tedy naučil to, co nikdo nechtěl, a postaral se tak o festivalovou senzaci. Jestliže přijmeme tento přístup k výběru a ´přidělení´ Smetanových skladeb, lze předpokládat, že o fugy asi zájem nebude. Ale jak je možné, že nikdo nechtěl hrát vroucné Duo beze slov, které Smetana věnoval r. 1842 Kateřině Kolářové, tento niterný dialog mezi ním a jí? Nebo krátkou, leč až impresionisticky laděnou Vzpomínku na Výmar? Proč nemají klavíristé touhu a řekněme i profesní potřebu přijmout výzvu a naučit se virtuózní Charakteristický kus Ces dur? A jak to, že nikoho neláká mimořádně efektní, ale samozřejmě extrémně náročné Allegro capriccioso (1849), věnované pražskému pianistovi, mezinárodně uznávanému Alexandru Dreyschockovi, který později Smetanu doporučil do Švédska?

Ale možná bylo tentokrát dobře, že vše zůstalo Danielu Wiesnerovi – ten přistoupil ke Smetanovi se skromností, přesností provedení a muzikantským elánem. Díky vysoké profesionalitě a muzikálnosti se jím interpretovaná hudba zaskvěla v plném lesku a zasáhla srdce posluchačů. Každá z fug, jinými pianisty nechtěných, vyzněla plasticky, melodicky byla čitelná a svým provedením plně přesvědčivá. Další romantické skladby měly typickou smetanovskou vroucnost a zpěvnost, pianista je hrál vyrovnaně s plným pochopením pro jejich charakter a nuance.

Zahájení jeho koncertu Duem beze slov navodilo atmosféru a žádoucí spojení klavíristy s publikem, následovaly Skladby v sonátové formě C dur a A dur z roku 1846, tedy ze stejného období, z něhož pocházejí fugy. Wiesner provedl Čtyřhlasé fugy D dur, D dur II, C dur, a moll, E dur, G dur, Dvojité fugy cis moll, fis moll a h moll (1845–46). Po nich přišla křehce působivá Figurace e moll na chorál „Bože, milostivý buď a vlídný“ (1845) a kouzelná, jako by oparem zahalená Vzpomínka na Výmar (1857), kterou Smetana napsal za svého tamního pobytu. Onen obávaný Charakteristický kus Ces dur (1847–48) ožil pod Wiesnerovými prsty s velkým posluchačským účinkem. Strhujícím číslem bylo pak závěrečné Allegro capriccioso. Skladba trvající zhruba 8 minut je velmi technicky obtížná, klade značné nároky i na jemnost úhozu. Ve Wiesnerově podání zazněla jako skvělé umělecké dílo. Skromný muž u klavíru, který si stačil i sám obracet noty, vstal z klavírní židle a hleděl do očí posluchačů zasažených silou hudby. Jako by byl náhle sám překvapen, jakou odezvu vyvolal. Díky plnému respektu ke skladatelovu zápisu, díky své muzikálnosti a pianistické preciznosti přivedl Smetanovu opomíjenou hudbu k životu.

Smetanománie: Daniel Wiesner
7. dubna 2024, 15:30 hodin
Dům hudby, Plzeň

Program:
Bedřich Smetana: Duo beze slov
Bedřich Smetana: Skladba v sonátové formě C dur
Bedřich Smetana: Skladba v sonátové formě A dur
Bedřich Smetana: Čtyřhlasá fuga D dur
Bedřich Smetana: Čtyřhlasá fuga D dur II.
Bedřich Smetana: Čtyřhlasá fuga C dur
Bedřich Smetana: Čtyřhlasá fuga a moll
Bedřich Smetana: Čtyřhlasá fuga E dur
Bedřich Smetana: Čtyřhlasá fuga G dur
Bedřich Smetana: Dvojitá fuga cis moll
Bedřich Smetana: Dvojitá fuga fis moll
Bedřich Smetana: Dvojitá fuga h moll
Bedřich Smetana: Figurave e moll na chorál „Bože, milostivý buď a vlídný“
Bedřich Smetana: Vzpomínka na Výmar
Bedřich Smetana: Caprice g moll
Bedřich Smetana: Charakteristický kus Ces dur
Bedřich Smetana: Andante F dur
Bedřich Smetana: Andante f moll
Bedřich Smetana: Allegro capriccioso

České tance v podání Igora Ardaševa na závěr

Po oblíbených raných polkách patrně nejznámější díla provedl na závěrečném večerním koncertě Igor Ardašev. V jeho podání zazněla Vzpomínka na Čechy ve formě polek, op. 12 – Polka a moll a Polka e moll, Vzpomínka na Čechy ve formě polek, op. 13 – Polka e moll a Polka Es dur a obě řady Českých tanců, druhá řada zazněla po přestávce.

Cyklus Vzpomínka na Čechy ve formě polek spadá do Smetanova švédského období, skladatel jej psal v letech 1859–1860. První dvojici polek věnoval göteborské přítelkyni Fröjdě Beneckové, druhou své manželce Betty Smetanové. První dvě jsou komponovány v chopinovském duchu, nesou v sobě ovšem Smetanův osobitý a zcela nezaměnitelný rukopis. Charakterizuje je citlivá chromatika a nostalgicky vzrušivý, vroucný tón. Druhé dvě jsou odlišné – Bettině věnovaná Polka e moll je půvabným, lehce žertovným dílem, v rapsodické formě Polky Es dur je prokomponován taneční charakter s milostnou lyrikou. V těchto polkách s vysokým stupněm poetické stylizace lze vycítit mnohé ze Smetanova osobního života. České tance – výtečné virtuózní skladby, skutečný poklad pianistické literatury, tvoří ve Smetanově klavírním díle svébytnou kapitolu z mnoha hledisek. Podnětem k jejich kompozici byly Slovanské tance Antonína Dvořáka. Smetanovi se velmi líbily, ale byl toho názoru, že by se pozornost měla věnovat především tancům českým. A proto se rozhodl ke komponování. První díl cyklu vznikl v Praze v roce 1877, obsahuje čtyři polky: fis moll, a moll, F dur a B dur. V nich vyvrcholila jeho klavírní kompoziční technika a pojetí. Ve svém charakteru se polky navzájem velmi liší, jsou nesmírně nápadité, ale i vrcholné svou dikcí. Druhý díl komponoval Smetana v r. 1879 v Jabkenicích, kde žil u své dcery Žofie. Zde se pravidelně setkával se starým učitelem Suchým, který si starobylé tance pamatoval. Smetana jim svou klavírní podobou dal křídla. Jsou originální stylizací českých lidových písní, které byly dříve bytostně spjaty s tancem, a mají svá jména – Furiant, Slepička, Oves, Medvěd, Cibulička, Dupák, Hulán, Obkročák, Sousedská, Skočná. Jejich obsahová náplň je mimořádná – udivují bohatstvím nápadů, harmonickými postupy, modulacemi, technickou vynalézavostí, suverénním nástrojovým stylem a rozmanitostí nálad a citů, které vyjadřují. Cyklus Českých tanců II. složil již hluchý skladatel v době komponování Tajemství (prem. 1878), Tábora a Blaníku. S vědomím skladatelova krutého životního údělu získávají oba cykly ještě další hluboce lidský rozměr, jsou dokladem nejen jeho mimořádných tvůrčích schopností, ale i dokladem mimořádnosti jeho nezlomného ducha. Polky z Českých tanců hrál Smetana poprvé v dubnu 1877 v Praze, druhý cyklus byl dokončen v létě 1879. Smetanův tragický osud se uzavřel o čtyři a půl roku později, 12. května 1884. Českými tanci zachránil Bedřich Smetana kus národní hudební historie, oba cykly se staly dokladem kořenů jak české hudebnosti, tak i Smetanovy geniality.

Igor Ardašev při interpretaci všech skladeb udivil vysokou technickou virtuozitou, vyrovnaností a precizností provedení, kultivovaností a noblesností zvuku i celkového projevu. Patrně s vědomím, že se jedná o romantickou přednesovou hudbu, však rozhýbal agogiku natolik, že skladby přestávaly mít taneční ráz, stávaly se rapsodicky volnými, rychlé tance až překotnými (Furiant); Skočnou zahrál jako brilantní etudu. Smetanovi nejbližší bylo Ardaševovo provedení Slepičky a Cibuličky, skladeb, kde je melodie lidových písní velmi dobře čitelná sama o sobě.

Smetanománie: Igor Ardašev
7. dubna 2024, 19:30 hodin
Dům hudby, Plzeň

Program:
Bedřich Smetana: Vzpomínka na Čechy ve formě polek, op. 12
Bedřich Smetana: Vzpomínka na Čechy ve formě polek, op. 13
Bedřich Smetana: České tance – I. řada
Bedřich Smetana: České tance – II. řada

Smetanománie v souhrnném přehledu

Smetanománie přivedla do Plzně 3O klavíristů, zkušené umělce i posluchače středních a vysokých hudebních škol. Přestože každý z nich je vyhraněnou osobností, bylo možné na jejich výkonech pozorovat určité společné znaky. Potěšitelné je, že všichni jsou technicky výborně vybaveni pro interpretaci Smetanových skladeb, zejména u profesionálů jsme slyšeli obdivuhodně zahrané virtuózní pasáže.

Že ne všechny interpretace vyzněly uspokojivě, je dáno především častou neujasněností formální podoby díla. Smetana byl sice vynikající klavírní virtuóz, ale především skladatel a dirigent orchestrálních děl a oper, a to nejen svých. Smysl pro formální sevřenost je jedním z hlavních rysů jeho hudebního projevu, je také základním kamenem, na němž budoval své kompozičně dokonalé stavby. Nejen jeho symfonické básně jako celek, ale i jejich nejmenší součásti, motivy a témata, mají přesně vymezený určitý tvar. To platí i pro mnohem menší klavírní skladby. Mají-li např. témata zaznít přesvědčivě, musí mít zřetelný začátek a konec, a ne být spojována do jednoho „nekonečného“ melodického proudu, jak jsme toho nezřídka byli svědky. Formální jasnost platí i pro větší útvary – polka by měla mít charakter tance, ať je zahraná ´romanticky´ v jakkoli pružném tempu.

Dalším úskalím se ukázala být polyfonická struktura skladeb, obtížnost jejího zvládnutí bývá také občas důvodem nechuti některých pianistů Smetanu hrát. Důkazem Smetanovy geniality je, že se ani v klavírní tvorbě nezřekl kontrapunktického vedení hlasů, příznačného pro orchestrální hudbu. Jeho kompozice pro klavír skýtají nepřeberné bohatství melodií jednoznačně české povahy a jejich vyšperkování umně vedenými protihlasy jen zvyšuje jejich celkovou účinnost. Je to sice jiný skladebný styl než třeba Chopinův, při nejmenším však stejně hodnotný. Zahrát vyrovnaně a plasticky dva nebo i více hlasů naráz je však kumšt, který vyžaduje delší průpravu, jež se ovšem vzhledem ke kvalitě Smetanových skladeb vyplatí. Cestu ke zdokonalení v tomto směru ukázalo i dramaturgicky výborné zařazení skladatelových fug do programu Smetanománie, jimiž vytvořil i ve cvičných úlohách kvalitní přednesovou hudbu.

V celé řadě výkonů se projevil sklon k nadměrné pedalizaci, přehlednost hudební struktury tak byla občas zamlžována. K tomu je možné dodat, že skladatelé obecně, tedy i Smetana, napsali tolik not proto, aby byly všechny jasně slyšet.

Smetanománie prokázala mimořádnost Smetanova klavírního díla

Smetanománie je prezentována jako souborné provedení klavírního díla Bedřicha Smetany. Některé z jeho skladeb pro dvě ruce ovšem do jejího rámce zařazeny nebyly, nezazněly ani skladby pro čtyři ruce, pro dva klavíry a osm rukou, naopak byla zcela zbytečně provedena skladatelova úprava Mé vlasti pro čtyři ruce, navíc poměrně často hraná. Je otázkou, co vše lze do pojmu „kompletní klavírní dílo Bedřicha Smetany“ zahrnout – Smetanovy úpravy jeho vlastních skladeb a skladeb dalších autorů? I Smetanovy klavírní výtahy jeho oper jsou vysoce uměleckým a náročným klavírním dílem – pianisté, kteří doprovázeli podle Smetanova kongeniálního klavírního výtahu Libuši, by mohli vyprávět! Samozřejmě do klavírního díla patří i Smetanovy kadence ke třem klavírním koncertům Mozartovým a k Beethovenovu koncertu č. 3 c moll.

Uchopit Smetanovo klavírní dílo v celé jeho šíři a hloubce, v jeho obrovské různorodosti tematické i kompoziční, je extrémně náročné a ve dvou dnech a jednom večeru vskutku nemožné, i když půjde jen o původní kompozice pro klavír na dvě ruce. Realizace takového záměru potřebuje dlouhodobou přípravu a promyšlenou dramaturgii. Tím spíše, že dílo Bedřicha Smetany dnes nebývá tak docela samozřejmou součástí klavírního repertoáru a ani skladeb studovaných na hudebních školách (však zpaměti hrála jen hrstka účinkujících). Přitom ještě na podzim loňského roku při první veřejné prezentaci tohoto projektu nebylo vůbec jasné, jaké skladby nakonec budou v rámci plzeňské Smetanománie uvedeny a kdo je bude hrát, zda budou jednotlivé cykly provedeny jedním klavíristou, či se o ně bude dělit pianistů několik.

Při vědomí všech těchto skutečností se podařil Janu Simonovi jako uměleckému garantu celé Smetanománie vskutku husarský kousek, za nějž si zaslouží vysoké uznání. Dokázal dramaturgicky sestavit a zrealizovat program tak, že akce skutečně podala rámcový přehled klavírního díla Bedřicha Smetany, stěžejní klavírní cykly byly podány ve své celistvosti. Ať ta či ona skladba chyběla, ať lze diskutovat o celkové dramaturgii a ať byly nedostatky programové brožury (posluchačům zdarma přístupné) sebevětší, Smetanománie díky Simonově přístupu splnila svůj cíl. Jasně ukázala, jak mimořádná klavírní tvorba Bedřicha Smetany je, jak obrovskou hudební invenci najdeme i v jeho drobných skladbách, jaké gejzíry melodií a odvážných harmonií se v ní skrývají! Je neuvěřitelné, že v té záplavě děl nenajdeme žádný slabší kus – všechny jsou výtečné.

Můžeme tedy jen doufat, že je uslyší široké publikum postupně i v rámci časově vstřícnějších večerních komorních koncertů. Že se Smetanovo klavírní dílo dočká své renesance. Že se najdou klavíristé, kteří je budou s plným pochopením pro jeho formu a specifika hrát, že tak budou učit své žáky a že Smetanovo klavírní dílo se stane znovu zcela samozřejmou součástí pianistického repertoáru. Je to koneckonců vždy otázkou osobního přístupu a skutečného muzikantství – potvrdil to loňský koncert Norimberských symfoniků s dirigentem a pianistou v jedné osobě Alexanderem Blettenbergem, pořádaný v rámci 43. ročníku Smetanovských dnů. Mladý umělec pro svůj plzeňský záskok v Beethovenově Koncertu pro klavír a orchestr č. 3 c moll tehdy speciálně nastudoval o své vlastní vůli a nikým neúkolován Smetanovy kadence k tomuto koncertu a jako přídavek se narychlo naučil Vzpomínku na Plzeň, jež ho inspirovala i k vlastním variacím. Při osobním rozhovoru pak prozradil, jak nadšen je Smetanovým dílem. Bedřich Smetana dokáže při správném provedení uchvátit! V Čechách i za jejich hranicemi. A věřme, že právě toto poselství dokázala předat i Smetanománie.