Život hrdinův poprvé v Plzni: Orchestr v perfektní souhře

Večer zahájila předehra k Tannhäuserovi Richarda Wagnera, k opeře z roku 1845 o klání středověkých pěvců – minnesängerů na hradě Wartburg, ale také o protikladu lásky tělesné a duševní. V ní Wagner důmyslně předjal a prokomponoval témata a motivy opery v působivý celek, předehra bývá proto často zařazována do programu symfonických koncertů jako samostatné hudební číslo. Plzeňská filharmonie ve výrazně rozšířeném obsazení plně uplatnila své technické kvality, všechny nástrojové skupiny byly vyrovnané co do jednoty provedení i zvuku. Předehra s Rémy Ballotem u dirigentského pultu vyzněla nadmíru přesvědčivě – byla plně plastická díky využití dynamické škály i odpovídajícím tempům. Posluchačsky čitelná a přehledná ve své melodice, žádné z témat nezaniklo. Způsob provedení Wagnerovy předehry jen zvýšil naděje publika před Straussovými symfonickými básněmi.

Své druhé symfonické programatické dílo, Dona Juana, op. 20, zkomponoval Richard Strauss v letech 1887–1888 v Mnichově podle stejnojmenné básně Nikolause Lenaua z r. 1844. Po vlastních zážitcích z cesty do Říma a Neapole, hudebně vyjádřených v předchozí symfonické fantazii Z Itáílie, op. 16 (Aus Italien), se tentokráte nechal inspirovat literární předlohou, námětově čtyřiadvacetiletému skladateli jistě blízkou. Z dramaticko-epické Lenauovy básně o 17 epizodách vybral tři úryvky, překypující smyslnou energií, s níž Juan dobýván ženy, jež však nakonec rozplyne v totálním vyčerpání a vyhasnutí erotického plamene, což dokládá pianissimový závěr skladby. U Dona Juana je oceňována oslňující orchestrace, jasně vyhraněná témata a originální struktura – jeho přímočarost a vzlet skladatel v pozdějších orchestrálních dílech už nikdy nepřekonal.

Po přestávce byl proveden s napětím očekávaný Život hrdinův (Ein Heldenleben) op. 40 z r. 1898. Život hrdinův je Straussovou osmou programní skladbou, jeho poslední symfonickou básní, ale na rozdíl od Dona Juana se stal v tomto případě skladateli předlohou jeho vlastní život. Životopisec Ernst Krause o R. Straussovi napsal: „…vytvořil pompézní zvukovou kulisu epochy opojené svými činy, do jejíhož středu postavil tvůrčího umělce ztělesněného vlastním já…“ Život hrdinův je psán pro největší orchestrální aparát, jaký do té doby Strauss použil – např. ´dřeva´ po čtyřech hráčích, 8 lesních rohů, 5 trubek, 2 tuby. Jedná se o jednověté pozdně romantické dílo (cca 45 min.), které je vnitřně členěno do šesti obrazů, jejichž programový obsah Strauss po prvním provedení zveřejnil: Der Held (Hrdina), Des Helden Widersacher (Hrdinovi protivníci), Des Helden Gefährtin (Hrdinova družka), Des Helden Walstatt (Hrdinovo bojiště), Des Helden Friedenswerke (Hrdinova mírová díla) a Des Helden Weltflucht und Vollendung (Hrdinův útěk ze světa a naplnění). Pod každým názvem se skrývá zcela konkrétní hudební charakteristika – zprvu znázorňuje Strauss rozmáchlým hornovým tématem (v Es dur Beethovenovy Eroiky) sebe sama, poté karikatury svých protivníků – kritiků štěkavými pasážemi dřevěných nástrojů. Jeho manželka Pauline je nádherně zobrazena extrémně náročným houslovým sólem jako něžná, ovšem rozmarná žena, o níž Strauss napsal, že „se mění od minuty k minutě“ – její získávání je vyjádřeno úchvatným dialogem sólových houslí s lesními rohy v orchestru. Hrdina se následně znovu pouští do boje s protivníky, hledá smysl své existence v ´mírových dílech´ – v těchto částech cituje Strauss ze svých starších skladeb včetně Dona Juana, avšak byť svou tvorbou zvítězil, je věčnými spory unaven, ze světa prchá a vrací se k sobě samému – jak skladatel humorně poznamenal, „k pěstování svého zelí“.

Rémy Ballot, v dirigování poslední žák Sergiu Celibidacheho a rovněž primárius smyčcového Ballotova kvarteta, není jako dirigent vázán na jeden orchestr, ale věnuje se různým speciálním projektům, např. v hornorakouském klášteru St. Florian, kde působil Anton Bruckner, provedl všechny jeho symfonie. Od r. 2024 je mj. rezidenčním dirigentem Dnů Richarda Strausse v Garmisch-Partenkirchen, za jeho řízení zde hostuje i Plzeňská filharmonie.

Orchestr pod Rémy Ballotem hrál plně soustředěně a v přesné souhře. Vyrovnané zněly jak smyčcové, tak dechové sekce. Dirigent si s obrovským orchestrálním aparátem v menším prostoru sálu Měšťanské besedy poradil z hlediska zvukové vyváženosti ukázkově. Dynamická škála byla dosti široká na to, aby byl hudební tok plastický, nikdy však nepřesáhl ve fortissimech zvukově únosnou mez, jak se tak často mnohým dirigentům stává nejen v Plzni. Hudební témata i struktura obou děl byly zcela zřetelné. Rémy Ballot nechal zkrátka hudbu plynout a znít. Ballotův distingovaný, sympaticky neokázalý přístup měl na orchestr vliv, koncert charakterizoval kultivovaný hráčský projev.

Pravda, hlavní témata obou Straussových skladeb byla hrána až příliš rychle a kontrasty by celkově potřebovaly ještě ostřejší hrany, aby bylo dosaženo většího dramatického účinku. Ale ani v jedné z provedených skladeb nic nezaniklo v divokých nebo naopak unylých tempech či naddimenzovaném zvuku, žádná fráze se nezachycena uchem posluchače nerozplynula v té následující. Velké ocenění zaslouží precizní provedení orchestrálních sól ve všech skladbách, mimořádné uznání patří zejména pověstným houslovým sólům v Životě hrdinově v podání koncertní mistryně Plzeňské filharmonie Hany Hložkové – hrála čistě, přesně, citlivě, kultivovaným jasným tónem. Velmi působivě vyzněl závěrečný dialog sólových houslí a lesního rohu rovněž díky krásnému oblému tónu prvního hornisty plzeňských filharmoniků Erculese Daniela Urro Vasqueze.

U publika se provedení děl všeobecně ne příliš známých setkalo s vřelým ohlasem. Koncert se stal výrazným dramaturgickým i hudebním počinem a patřil k vůbec nejlepším produkcím Plzeňské filharmonie v několika posledních sezónách.

Richard Strauss & Rémy Ballot
6. června 2024, 19:00 hodin
Měšťanská beseda, Plzeň

Program:
Richard Wagner: Tannhäuser, předehra k opeře
Richard Strauss: Don Juan, op. 20 
Richard Strauss: Život hrdinův, op. 40

Účinkující:
Rémy Ballot – dirigent 
Plzeňská filharmonie