Emmanuel Hocdé při svém českém debutu temperamentně přednesl skryté varhanní perly

Emmanuel Hocdé sestavil dobře vyvážený program. Mezi skladby notoricky známé, jakými jsou Bachova Fantasie G dur BWV 572, známá též pod označením Pièce d’orgue, či Viernovy Zvony z Westminsteru, zařadil autory opomíjené. Konkrétně šlo o francouzského pozdního romantika Augusta Faucharda a českého autora druhé poloviny 20. a počátku 21. století Stanislava Jelínka. Skladby těchto autorů svou závažností tvořily skutečné jádro programu.

Auguste Fauchard je zajímavá osobnost francouzské varhanní hudby. Byl žákem Louise Vierna a Vincenta d’Indyho na pařížské Schole Cantorum. Zároveň však vystudoval kněžský seminář a byl vysvěcen na kněze. Jak hudbu, tak dráhu duchovního dokázal šťastně spojit a působil v těchto oborech ve svém rodném městě Laval, které leží na historické trase spojující Paříž s přístavním městem Brest. Emmanuel Hocdé je varhaníkem katedrály sv. Trojice v Laval a je tudíž Fauchardovým nástupcem. Zřejmě i proto si dal za cíl propagovat díla tohoto autora, jehož skladby ležely dobrých šedesát let prakticky bez povšimnutí. Dvě velké Fauchardovy varhanní symfonie, Mariánskou a Eucharistickou, natočil Hocdé na CD a rovněž se podílel na vydání příslušných notových materiálů.

Hudebně Fauchard v mnohém navázal na svého učitele Louise Vierna. Proti svému učiteli však ve svém stylu silněji akcentoval polohu duchovní, o čemž napovídají už i zmíněné názvy jeho symfonií. V jeho díle také můžeme objevit zajímavé ohlasy staré hudby, především v imitačních postupech a poutavé polyfonii. O kvalitách autora-varhaníka vypovídá jistě i náročnost uvedených skladeb. Díky kamerovému přenosu od hracího stolu na plátno umístěné v kostele mohli posluchači sledovat interpreta po celou dobu hry. Bylo zřejmé, jak vysoké nároky jsou kladeny na interpretovu techniku nejen v hře rukou, ale i v pedálu.

Druhé málo známé dílo programu, Hudba pro Altmünster Stanislava Jelínka, je svým hudebním jazykem i obsahem náročná pro posluchače i samotného hráče. V této skladbě, která vznikla jako reflexe autorovy návštěvy Rakouska po uvolnění politické situace v roce 1989, se poutavě vynořují fragmenty naznačující chorální melodie či zvuk zvonů. Celou skladbou se však táhne silné napětí a naléhavost. Ačkoliv Hocdé celkově tíhl spíše k velkému, hutnému zvuku, je třeba vyzdvihnout, že se mu i v silném zvuku podařilo rozlišovat. Zatímco u Faucharda volil hlubší, temnější základ, Hudbu pro Altmünster trefně podtrhnul výraznými kombinacemi nejvyšších hlasů.

Poněkud nešťastným způsobem vyzněla improvizace na téma písně Učiň mě, Pane, nástrojem, jejímž autorem je Petr Eben. Hocdé vystavěl zajímavou gradaci, ve střední části improvizace předvedl výrazné sólové barvy, aby se nakonec vrátil do úvodní polohy a závěrečné gradace. Problémem tu však byla délka, která byla vskutku enormní a vzhledem k nepříliš nápadité práci s tématem a barevnými kombinacemi varhan byl rozsah zkrátka přehnaný. Je to škoda, protože v umírněnějším rozsahu by to byla improvizace jistě poutavá. Stále však platí, že méně je někdy více.

Přes onu nespoutanost v improvizaci bylo vyznění koncertu obohacující. Uvedení děl Augusta Faucharda a Stanislava Jelínka bylo svěžím prvkem a ukázalo, jak potřebná je i hudba stranou hlavního proudu. Je žádoucí studovat a uvádět autory méně známé a neznámé, protože i v jejich díle se mohou skrývat perly, jak tento koncert prokázal.

Mezinárodní varhanní festival: Nespoutané varhany
8. srpna 2024, 19:00 hodin
Bazilika sv. Jakuba, Praha

Program
Johann Sebastian Bach: Pièce d’orgue à 5 BWV 572

César Franck: Pièce héroique

Auguste Fauchard: Symfonie č. 3 „Symphonie Mariale“
Andante con moto „Salve Regina“ Chorál a fuga na „Ave Maris Stella“

Improvizace na dané téma

Stanislav Jelínek: Hudba pro Altmünster
Introdukce − Toccata

Louis Vierne: Carillon de Westminster op. 54 č. 6

Účinkující
Emmanuel Hocdé – varhany