Státní filharmonie Košice uvede varhanní díla

Čtvrteční symfonický koncert se uskuteční v rámci 53. Mezinárodního varhanního festivalu Ivana Sokola. Snaha představit varhany v co nejširším kontextu se odráží nejen v poslání festivalu, ale i v dramaturgii samotného koncertu, kterou podtrhne virtuózní hra sólistů.

Thomas Ospital je od roku 2015 titulárním varhaníkem Grand Orgue v pařížském Saint-Eustache. Marek Štrbák patří k vyhledávaným sólovým i komorním hráčům, věnuje se rozsáhlé koncertní činnosti doma i v zahraničí a působí také jako vysokoškolský pedagog. „Mám radost, že se spolu s naším orchestrem na tomto koncertě představí dva špičkoví umělci a mohutné varhany v našem koncertním sále rozezní poutavou dramaturgií. Tento koncert je jedním z pilířů festivalového programu 53. ročníku MOFIS,“ říká generální ředitelka Státní filharmonie Košice Lucia Potokárová.

Čtvrteční program zahájí Toccata Festiva pro varhany a orchestr, virtuózní a mimořádně náročné dílo amerického skladatele Samuela Barbera. Následovat bude Koncertantní partita pro varhany a orchestr Jozefa Podprockého. Filharmonie zařadila toto dílo jako poctu samotnému skladateli u příležitosti nedožitého 80. výročí jeho narození. Jozef Podprocký byl pilířem košické kompoziční školy. Většina jeho děl měla premiéru ve Státní filharmonii Košice, kterou v letech 1986–1988 vedl. Byl úzce spjat s regionem východního Slovenska a po mnoho let předával své znalosti a profesní zkušenosti studentům košické konzervatoře jako pedagog teoretických předmětů a kompozice. Mezi jeho žáky patřili například Peter Breiner, Iris Szeghy nebo Ivan Buffa.

Večer vyvrcholí Symfóniou č. 3 c mol, známou ako „Varhanní“ od Camilla Saint-Saënse. „Spojování orchestru s varhanami – když je k dispozici velký nástroj jako je v Dome umenia – je zvukově nesmírně opulentní záležitost. Nejde však jen o sílu a jakousi zvukovou mocnost, ale leckdy je to daleko rafinovanější, protože skladatelé – varhaníci, mezi nimiž vynikal například Camille Saint-Saëns, používají zvláštní kombinace dechových nástrojů tak, jako kdyby registrovali obrovské varhany, kterými je v tu chvíli celý orchestr. K velkému množství varhanních rejstříků tak najednou přibývají rejstříky v orchestru a celkový zvukový dojem je jedinečný,“ uzavírá Zbyněk Müller.