“Stal jsem se bohatým”: Nová zjištění i otazníky k Vilému Blodkovi
Relativně krátký tvůrčí život Viléma Blodka ukončily nečekané okolnosti. Na 99. straně 3. svazku Chromatického hromobití Ludvíka Lošťáka (Praha, cca 1905) čteme: „Můj milý příteli, nyní jsem nejšťastnějším člověkem na světě: stal jsem se bohatým! S touto radostnou zprávou přichvátal Vilém Blodek dne 2. března r. 1870… objímaje profesora Bennewitze… A ještě téhož… dne objednal… vagon uhlí a… za 50 zl. různého zboží cukrového a dortů! … Avšak veliké štěstí… otřáslo jeho nervovou soustavou, takže musel býti již dne 4. března dopraven do ústavu choromyslných!” Blodek byl tehdy na vrcholu svých uměleckých i životních úspěchů. Vždyť teprve pátý rok po jmenování profesorem konzervatoře roku 1865 se mohl oženit se svou dlouholetou láskou, šlechtičnou Marií Alžbětou Daudlebskou, která mu přivedla na svět syna Viléma (*1866) a dcery Marii (*1868) a Ernestinu (*1869).
V té době byl již Blodek uznávaným pedagogem hry na flétnu, ale i hry na klavír (jeho žákem byl též pozdější ředitel konzervatoře Jindřich Kàan z Albestů), o čemž svědčí i zvýšení platu v roce 1869 – z původních 315 zlatých na 600 zlatých ročně. Byl také již známým skladatelem písní, duchovní hudby, sborů a množství instrumentálních skladeb, mezi nimiž vyniká dodnes proslulý Flétnový koncert z roku 1862. O dva roky později stanul Hudbou k obrazům k slavnosti Shakespearově mezi českou skladatelskou elitou po boku Smetanově, který po úspěšných premiérách svých Braniborů v Čechách a Prodané nevěsty roku 1866 (již jako první kapelník) zařadil koncem následujícího roku Blodkovu operu V studni v nastudování Adolfa Čecha do repertoáru Prozatímního divadla. Zde byla do premiéry 4. nastudování Prodané nevěsty (1. června 1869) se svými 19 provedeními nejčastěji uváděným dílem. Se 16 provedeními následovala Gounodova opera Faust a Markétka, kterou Prozatímní divadlo hrálo vůbec nejčastěji – 122 krát.
Prodaná nevěsta – jejíž první tři nastudování v Prozatímním divadle se dočkala v tomto období dohromady jen 20 provedení – se tak stala druhou nejhranější operou v historii Prozatímního divadla (celkem 116 provedení). Opera V studni byla provedena za tu dobu dohromady 48 krát. Celkem 48 provedení (všechna po premiéře V studni) se dočkala také Verdiho opera La Traviatta, takže v období od premiéry opery V studni do konce činnosti souboru Prozatímního divadla se obě tyto opery v tomto období ocitly co do četnosti provedení Prozatímním divadlem na třetím místě.
Poté, co prodělal nervový kolaps, se Blodek mohl znovu věnovat hudbě již jen omezeně. S ukončením jeho tvůrčího života skončilo vlastně i období jeho největší skladatelské slávy. Ratibor Budiš na str. 29-30 své monografie (Praha 1964) uvádí shodně se starším spiskem F. X. Váni, že Blodek přepínal svoji nervovou soustavou nejen úsilím o nejvyšší úroveň své umělecké práce, ale i snahou o zabezpečení blahobytu své rychle rostoucí rodiny – navíc v té době přišel o místo ve Stavovském divadle jeho bratr Mořic a chystala se svatba jeho sestry Ernestiny.
Podrobněji patrně popsal tuto historii ve své bohužel pouze oznamované velké monografii o Vilému Blodkovi František Xaver Váňa (1900–1961), jejímž prvním předstupněm byl Váňův patnáctistránkový Blodkův životopis z výroční zprávy Pražské konzervatoře z roku 1934, vydaný též jako separát. Mezi dostupnou literaturou jde o dosud nepřekonaný soubor údajů k Vilému Blodkovi a jeho dílu do roku 1934. Václav Hanno Jarka v Československém hudebním slovníku osob a institucí II (1965) uvedl: “Rkp. studie Blodek (Prolegomena k monografii o V. Blodkovi, odměna ČAVU 1942)”. Zmiňovaná “velká” monografie o Blodkovi i prolegomena k ní, o nichž je pouze záznam v archivu ČAVU (šlo o cenu z fondu Theodora Mastného), jsou nezvěstná – podobně jako mnohé dokumenty z Blodkovy pozůstalosti, kterou uspořádal Jindřich Kàan z Albestů, ale po jeho smrti se rozptýlila.
Blodek nebo Plodek?
Jaký byl Blodkův původ a jeho rodné a poté v praxi používané jméno? Podle matričního záznamu byl Blodkův děd Jan Plodek ševcem v Javornici (okres Rychnov nad Kněžnou). Zde se narodil i jeho syn – otec skladatele Blodka Václav (v matrice zapsán jako Waczlaw) Plodek – podle Váni “… vyučený krejčí, od roku 1831… ve službách pražského novoměstského ústavu šlechtičen U zlatých Andělů a toho roku se oženil…“ Podle mínění L. Lošťáka (s. 100) “… otec domovník, matka domovnice…”, kdežto R. Budiš uvádí (s. 5) “… Otec, Václav Blodek [!], vyučený krejčí, si přivydělával domovnictvím jenom proto, aby mohl uživit dítě i ženu Marii…”
V matričním zápisu o narození Viléma Blodka je jako jeho zaměstnání uvedeno “Bedienter” (služebník) v “Prager Neustädter Damenstift”, který se nacházel na dnešní Revoluční třídě naproti domu č. 1081-II, kde se Vilém Blodek narodil. V matrikách se tehdy uváděla pouze křestní jména novorozenců, v tomto případě Franz Seraph Wilhelm. Příjmení se uvádělo pouze u otce, zde zapsaného jako Wenzl Plodek, stejně jako u zápisů o narození Vilémových sourozenců, bratra Karla Josefa (*1833) a sester Marie (*1836) a Ernestiny (*1838). V zápise o narození sestry Vilemíny (*1841) najdeme křestní jméno Wenzel a u bratra – violoncellisty Mořice (*1847) Wenceslaus. Je kupodivu, že Váňa na str. 13 své “skici” o Blodkovi uvádí mezi použitými prameny i matriky, ale na str. 4 této práce čteme “… Měl později ještě bratra Mořice (11. března 1847) a dvě sestry…” – přičemž všechny (ne dvě, ale tři) sestry se narodily dříve než bratr Mořic. Toto neúplné a nepřesné líčení převzal i R. Budiš “… později ještě přibyli syn Moric (!) a dvě dcerušky…” (str. 5). Tedy ještě roku 1847 bylo příjmení Vilémova otce (při zápisu narození bratra Mořice = Moritze) zaznamenáno jako Plodek. Tehdy Vilém končil studium prvního ročníku konzervatoře jako Wilhelm Blodek. Je pravděpodobné, že s příjmením “Blodek” byl Vilém zapsán již do blízké německé školy u Piaristů v budově č. p. 856 na souběhu dnešních ulic Na Příkopě a Panská.
Důvodem změny v příjmení mohla být tendence v německé řeči dávat přednost znělé hlásce “B” před neznělou “P”. V Praze, kde výrazněji než na venkově převládala v úředních dokumentech němčina, bylo později v pobytové přihlášce uvedeno i příjmení Vilémova otce jako Blodek. V žádném známém dokumentu není uveden Vilém Blodek s příjmením Plodek. První známé zveřejnění Blodkova jména se nachází v ročníku 1850 (str. 352f) časopisu “Erinnerungen an merkwürdige Gegenstände und Begebenheiten, verbunden mit erheiternden Erzählungen” u otisku partitury jeho první tiskem zveřejněné skladby – mužského sboru “Abschied vom Walde” na slova Josepha von Eichendorffa. Můžeme usuzovat, že příjmení Viléma Blodka se vyskytuje s počáteční hláskou “B” od počátku jeho psané podoby, patrně již při zápisu do základní školy (nejspíše v roce 1840). Český tvar Blodkova křestního jména se v tisku začal objevovat v roce 1858, kdy Blodek získal 2. cenu za zhudebnění básně Vítězslava Hálka “Náš zpěv”.
Zdá se, že pro následující období platí slova v jeho literárním portrétu od Jana Nerudy: “Jakmile počal duch český jeviti se směrem produktivním, přilnul Blodek hned celou duší k českému životu a bohatý jeho talent nám přispíval a pomáhal ve všech směrech…” Nicméně roku 1859 se stal na krátkou dobu sbormistrem německého pěveckého spolku Deutscher Männergesangverein, kolem roku 1860 podle Váni vytvořil dvacet písní na německé texty a roku 1861 začal komponovat operu Clarissa na německé libreto. Ve Váňově článku (V. Blodek a dopis B. Smetany, Tempo 1934) je citace zápisků v Blodkově deníku z roku 1867 a tyto zápisky jsou v němčině. Sám Váňa uveřejnil také roku 1934 v časopise Auftakt článek, nazvaný “Notitz über Wilhelm Blodek”. Vzhledem k tomu i výše uvedenému neudivuje, že Blodkovo křestní jméno je i jinde v kontextu české řeči uváděno jako “Vilém”, kdežto v kontextu německé řeči i jím samotným jako “Wilhelm”. Také v české verzi spisu Branbergera “Konservatoř hudby v Praze” je uváděn Blodek jako Vilém, v německé verzi téže práce jako Wilhelm. V matričním záznamu o jeho sňatku z roku 1865 je uveden jako Franz Wilhelm, v úmrtním oznámení a v česky vedené Knize zemřelých je pojmenován Wilhelm, jak byl jmenován též kupříkladu v Riemann Musiklexikon až do 12. vydání r. 1959, kdežto v nejstarším v ČR dostupném vydání Grove’s Dictionary of Music and Musicians (1927) jej najdeme již jako Viléma. Tiskem byl Blodek poprvé uveden jako Vilém roku 1858 v časopise Dalibor jako autor článku “Stav hudby v severovýchodním Haliči”.
Vývoj Blodkova talentu
Blodek byl pro své mimořádné hudební nadání přijat roku 1846 jako dvanáctiletý ke studiu hry na flétnu na Pražské konzervatoři. Je pravděpodobné, že se jeho hudební talent projevoval v souvislosti se školním vzděláváním, kterého se mu dostalo v nedaleké škole u Piaristů. Údajně se již tehdy nějakým způsobem pokusil i o kompozici, ale ve Váňově líčení, které je pro toto období jediným dostupným pramenem, figuruje jako první známá Blodkova skladba Sextet pro dvoje housle a dechové nástroje z roku 1847.
Ke všeobecně uváděnému údaji, že na konzervatoři studoval kromě hry na flétnu také kompozici, je třeba dodat, že kompozice jako studijní obor se na Pražské konzervatoři objevila až ve školním roce 1888/89 s přičleněním Varhanické školy. Ředitel a profesor Pražské konzervatoře Jan Bedřich Kittl pouze vyučoval teorii předmětů, jejichž znalost je potřebná pro skladatelskou práci, ale jistě v případě zájmu neoficiálně i svou vlastní tvorbou vedl své svěřence po cestě ke skladatelskému umění. Ve hře na klavír se Blodek zdokonalil u Alexandra Dreyschocka, ale není známo, kdy, kde a jak získal základy tohoto umění. Na Pražské konzervatoři se hra na klavír začala vyučovat rovněž až od školního roku 1888/89.
Co ve slovníkových heslech chybí
K seznamu Blodkových skladeb v nejnovějším ze tří základních českých hudebních slovníků (brněnský Český hudební slovník) zde uvedu některé poznámky, vycházející z rukopisů a tisků uvedených skladeb nebo z Váňovy blodkovské “skici” z roku 1934. Celý seznam Blodkova díla najdete zde.
Hudba pro činohru
Údaje v rubrice “Jevištní dílo” uvádí “Asi 60 meziaktních hudeb (entreaktů, kolem 1858, rkp. v ČMH a v archivu Československého rozhlasu…)” je třeba upravit a doplnit podle skutečnosti. Jedná se o samostatné, většinou náladové několikaminutové skladby pro malý, někdy pouze smyčcový orchestr, které psal Blodek na objednávku jako doplňky k činoherním představením bez určení, jak jich bude užito. Podle Váni je Blodek začal psát pro Stavovské divadlo od roku 1858 a v jejich tvorbě pokračoval ještě počátkem 60. let 19. století. Jsou sem zahrnovány skladby, nesoucí název “Entreact”, ale mnohdy také “Předehra”, někdy s upřesňujícím názvem, vyjadřujícím charakter skladby, někdy jenom s tímto názvem. V Českém muzeu hudby je uloženo pouze torzo souboru 8 rukopisných partitur entreaktů, obsahující šest skladeb (č. 1, 2, 3, 6, 7, 8). V notovém archivu Českého rozhlasu jsou opisy tohoto souboru, ale také soubor patnácti předeher s názvy, mezi nimiž se vyskytuje i název “Bez názvu”. K oběma souborům jsou zde i party jednotlivých nástrojů.
Celkem třiadvacet podobných skladeb je uloženo v notovém archivu Národního divadla. Většinou jde o partitury, psané pravděpodobně přímo Blodkem. Jeden ze souborů má na deskách štítek s textem “V. Blodek / 12 předeher”, ale na titulní straně rukopisu je uvedeno “12 / Entreacts / pour le petit orchestre / par / Guillaume Blodek / Professeur an Conservatoire de Musique / a Prague”. Další soubor má na deskách štítek s textem “V. Blodek / 14 předeher”, ale na titulní straně rukopisu je uvedeno “14 / Entreacts für das / kleine Orchester / Wilhelm Blodek “. Oproti údajům na štítku a titulní straně obsahuje patnáct skladeb, z toho deset z předchozího souboru. Třetí soubor s prostým nadpisem na štítku “Blodek / Entreakty” obsahuje skladby z předchozích souborů a navíc pěti dalších. A z uvedení Blodka jako profesora pražské konzervatoře, kterým se stal 1. srpna 1860, svědčí o tom, že skladby, uložené v archivu Národního divadla byly psány či dokončeny po tomto datu. S tím se shoduje sdělení J. B. Kittla v jeho doporučení k přijetí za profesora konzervatoře: “Pro stavovské divadlo napsal několik entreaktů k činohrám.“ Několik skladeb zmiňovaného typu v úpravě pro klavír nebo housle a klavír vyšlo tiskem.
Vokální díla
V rubrice “Písně, sbory” je třeba dát na první místo skladbu “Abschied vom Walde” s následujícími údaji: mužský sbor, text Joseph von Eichendorff, 1850, hud. příloha časopisu Erinnerungen roč. 30, str. 352f. Písně “Dreizehn Lieder für Alt mit Pianoforte” a “Liebeslieder / Písně milostné” patří obě do výběru 13 z Blodkových písní na německé texty, který roku 1860 Blodek podle titulní strany rukopisné partitury sestavil a věnoval zpěvačce Fanny von Ulrich. Tento cyklus s názvem Liebeslieder souběžně s jeho českou verzí, nazvanou „Písně milostné” vydal roku 1909 Mojmír Urbánek. K výčtu autorů textů je třeba doplnit jména Robert Reinick a E.Winke. Váňa uvádí, že soubor celkem 20 písní, z něhož Bodek vybral výše uvedené, je z let 50. a snad z počátku 60. Písně, nezařazené do uvedeného souboru jsou nezvěstné.
Poslední položka v této rubrice zní: “Další sbory komponované pro spolek Hlahol na texty Václava Hanky, Jiljího Jahna, Václava Picka, Karla Sabiny, Josefa Eichendorffa, Heinricha Heina, Adalberta Chamissa (vyd. ve sbírce Hlahol).” K tomu je třeba dodat, že Blodek složil “6 mužských sborů na slova Pickova” (pravděpodobně z roku 1859), ale není známo, že by Blodkovy sbory na slova dalších zde uvedených autorů byly vydány ve sbírce Hlahol ani jinde, nenalézají se v příslušných archivech ani o nich nejsou známé nějaké záznamy.
Skladby pro flétnu
Mezi flétnovými skladbami chybí “Skladba pro 2 flétny a orchestr D dur” (počátek 60. let) a “Andante cantabile pro flétnu a klavír” (1863).
Údaje v tomto textu, který vznikl z iniciativy a za jisté spolupráce Víta Hostomského při práci na 11. vydání operního průvodce Anny Hostomské, souvisejí s prověřováním informací o Vilému Blodkovi a opravou hesla ve Wikipedii, jehož prostřednictvím je možno zobrazit mnohé z citovaných matričních záznamů a jiných dokumentů.
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
