Festival Janáček Brno: Nejen Janáček v rukou povolaných

I když foyer Mahenova divadla není žádný foyer pařížského divadla Favart (Opery comique), v němž zněly památné premiéry slavných Rejchových dechových kvintetů, je přesto akusticky vhodný a vděčný. Zvuk je tu docela kompaktní a dozvuk přirozený. Na písňové cykly s klavírem ideální.

Také hostující Janáček Ensemble rozhodně není typickým dechovým kvintetem. Jeho základní obsazení vychází z Janáčkova dechového sextetu Mládí a jeho členy jsou pedagogové dechové katedry Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. Jejich devizou oproti ostatním je variabilita obsazení, často rozšiřovaného o studenty a absolventy JAMU, z nichž čtyři spoluúčinkovali po přestávce. Program byl sestaven z české hudby meziválečného období, jíž se ansámbl permanentně věnuje.

Koncert zahájil Dechový kvintet Jaroslava Ježka, dílo pětadvacetiletého skladatele z roku 1931. Touto skladbou se žák Aloise Háby a Karla Boleslava Jiráka přihlásil k hudební avantgardě. Jazzové inspirace v ní nenajdeme, zato drsné a disonantní zvukové kombinace nezapřou vlivy druhé vídeňské školy. Skladba vznikla na objednávku jednatele Spolku pro moderní hudbu v Praze, muzikologa Mirko Očadlíka, a byla určena mladému Pražskému dechovému kvintetu, jež vzniklo o tři roky dříve z iniciativy hobojisty a dirigenta Václava Smetáčka. Premiéra se konala 26. dubna 1931.

Janáček Ensemble se zcela jistě upřímně snažil z Ježkova dechového kvintetu vytěžit maximum, avšak skladbu samotnou poznamenává jistá kompoziční bezradnost. Někdy se Ježkovi daří docilovat zajímavých barevných efektů, jindy jako by nevěděl, co si s těmi dechovými nástroji počít. V prostřední chorální větě již s lepším výsledkem využívá alternativních dechových nástrojů, pikoly, anglického roku a altového saxofonu. Do té doby jsem nevěřícně zíral, že Ježkův dechový kvintet hraje šest interpretů Janáček Ensemble, nyní jsem pochopil, že part klarinetu s alterací saxofonu si rozdělili dva interpreti. A hned jsem si s úsměvem vzpomněl na první pražské provedení Janáčkova Mládí 23. listopadu 1924 – měsíc po brněnské premiéře – v Městském divadle na Vinohradech, kdy sextet hrálo sedm hráčů České filharmonie. Flétnu a alterující pikolu tehdy také hráli dva různí hráči. Uvedení Ježkova kvintetu bylo sice dramaturgicky zajímavé, mě však utvrdilo v názoru, že skladatel udělal jen dobře, že se vrhl do víru jazzu a tanečního žánru, jež mu byly bytostně vlastní a v nichž také docílil skutečné světovosti.

V následujícím Janáčkově dechovém sextetu Mládí bylo slyšet i vidět, že se v něm hudebníci cítí jako ryby ve vodě. Užívali si ho jak se patří, skvěle zněl zejména lesní roh Karla Hofmanna, ale také měkce oduševnělý či naopak výrazný basklarinet Víta Spilky, často témbrově výjimečně sjednocený s fagotem Romana Novozámského. Tato skladba je mimo jiné velmi náročná dechově, což se projeví zpravidla až ve třetí větě sextetu, konkrétně v pomalých úsecích hobojového sóla, jež podvakrát vystřídá rondové téma Pochodu Modráčků. Občas tu někdo už prostě nevydrží dechově a v pianových držených tónech se „odpojí“ o koma dříve, než je třeba. Stalo se to ale jen dvakrát. Pochod modráčků jako celek nepostrádal patřičný vtip a závěrečná věta, náročná na stavbu a logiku tempových přechodů, rovněž vyšla velmi přesvědčivě.

Nerad se přikláním k jakýmkoliv interpretačním ideálům a od Janáček Ensemble jsem nic takového nečekal, avšak soubor určitě potvrdil vysoký standard janáčkovské interpretace, v Brně očekávané i vyžadované. Škoda, že některé drobnosti jsou už asi úplně zapomenuty; například 17/16 takty vložené do tématu druhé věty, typické janáčkovské sčasovky, říkali jsme jim „zachechtání“ a skutečně tak působí, narušujíce velebnost nálady. Působí jako volné nástrojové kadence se zastavením, i když Janáček „kulhavé“ metrum jistě nenapsal bezdůvodně a představoval si přesné pokračování bez zastavení. Ale všem hudebníkům je to proti srsti a pokračují v původní baladické náladě až po malém zastavení, Janáček Ensemble nevyjímaje.

Po přestávce soubor zařadil Divertimento pro dva hoboje, dva klarinety, dva lesní rohy a 2 fagoty Gideona Kleina. Rodák z židovské rodiny v Přerově absolvoval jako brilantní klavírista pražskou konzervatoř již v době německé okupace v červnu 1939. Následně mu bylo znemožněno studium na Královské akademii hudby v Londýně, byl vyřazen z veřejného života, deportován do Terezína a posléze zavražděn ve vyhlazovacím táboře. Obor kompozice zajímal Kleina jen okrajově a převážil, až když se musel vzdát kariéry klavírního virtuoza. Divertimento komponoval v době od 25. června 1939 do 4. června 1940. Tato skladba spojuje neoklasickou formu divertimenta s atonální harmonií, schönbergovskými i janáčkovskými vlivy. Pomalá třetí věta působí jako skutečné zjevení, když se náhle, po vší tvrdé „nemelodičnosti“, ocitáme uprostřed moravské lidové hudby, neboť skladatel větu pojal jako variace na Janáčkovo téma ze 14. části Zápisníku zmizelého.

Kleinova skladba je kupodivu zralá, kompozičně vynalézavá, avšak technicky náročná. Pro větší obsazení a složitost již vyžaduje přítomnost dirigenta. Této funkce se s přehledem zhostil člen souboru Vít Spilka. Tento všestranný hudebník hrál v úvodní Ježkově skladbě na altsaxofon, v Janáčkově Mládí na basklarinet, aby nakonec v Kleinovi odvedl naprosto přesvědčivý a kvalifikovaný výkon dirigentský. Přišlo mi, že právě on je duší celého souboru. Skvěle se předvedl v Kleinově skladbě rovněž klarinetista Milan Polák a hobojistka Barbora Šteflová.

Provedení Kleinova Divertimenta bylo objevné a osobně je považuji za největší přínos programu. Cestou domů mě pak přepadaly všelijaké otázky. Například jak by se česká hudba vyvíjela, kam by asi dospěla, kdyby nedošlo k válečnému běsnění a ztrátě životů Pavla Haase, Viktora Ullmanna, Hanse Krásy, Gideona Kleina… Bohužel – kdyby je jen kdyby…

Janáček Brno 2024: Janáček Ensemble
3. listopadu 2024, 11:00 hodin
foyer Mahenova divadla v Brně

Program:
Jaroslav Ježek: Dechový kvintet
Leoš Janáček: Dechový sextet „Mládí“, JW VII/10
Gideon Klein: Divertimento pro dechové okteto

Účinkující:
Alexandra Bláhová – hoboj
Tomáš Kraus – klarinet
Arsenii Kharkivskyi – lesní roh
Štěpán Vicenec – fagot
Janáček Ensemble
Václav Kunt – flétna, pikola
Barbora Šteflová – hoboj, anglický roh
Milan Polák – klarinet
Karel Hofmann – lesní roh
Roman Novozámský – fagot
Vít Spilka – basklarinet, altsaxofon, dirigent