Přehlídka Choralia magna 2024: Svítá sborovému zpěvu na lepší zítřky?

Přehlídka Choralia magna 2024

Paralelně s přehlídkou Choralia magna probíhala mezinárodní konference o sborovém umění, vzdělávací seminář sbormistrů, byla zde burza nejen notových materiálů určených pro pěvecké sbory. Místem dění se stala Filharmonie Hradec Králové, Nové Adalbertinum, Petrof gallery, kostel Nanebevzetí Panny Marie a obchodní centrum Aupark. Nelze opomenout prostory ZUŠ Jitro, kde probíhaly další workshopy pro sbory a jejich sbormistry. Akce se konala z pověření a za finančního přispění Ministerstva kultury, pod záštitou ministra kultury Martina Baxy a poslance Romana Bělora. Dále pak s NIPOS participovala Asociace sbormistrů, Centrum uměleckých aktivit Hradec Králové a Základní umělecká škola Jitro Hradec Králové. Na akci se rovněž podílely desítky dobrovolníků, domácí a zahraniční partneři (Národné osvetové centrum, European Choral association, Hudební a taneční fakulta Akademie múzických umění v Praze, Pedagogická fakulta Univerzity Hradec Králové, Institut umění Divadelního ústavu, Česká hudební rada). Finanční prostředky čerpány z projektu Rok české hudby a Národního plánu obnovy a finanční podpory Statutárního města Hradec Králové.

Program nabídl 15 koncertů, 50 vystupujících sborů, 46 workshopů, přednášky, debaty i kulaté stoly. Na každém přehlídkovém koncertě jsme mohli vyslechnout vždy všechny generace. To bylo také smyslem této akce, setkání dětských, mládežnických a dospělých sborů. Každý koncert sledovala odborná porota, ta ovšem neměla za úkol sbory ohodnotit pomyslnými vavříny, ale pomoci sborům a jejich sbormistrům radou, jak pracovat dále, a co nejlépe docílit kýženého výsledku.

Recenze Josefa Surovíka

Rád bych zde napsal o koncertech, které jsem navštívil, omlouvám se těm, o kterých se nezmíním, ale není možné v této recenzi pojmout vše. Prvním z nich byl Zahajovací koncert k Roku české hudby, který se konal v akusticky nepřívětivém prostoru Petrof gallery. Musím říct, že se vystupující sbory potýkaly s akustikou, což bylo zřetelně znát na jejich výkonu.

Jako první vystoupil domácí dívčí sbor Jitro, vedený profesorem Jiřím Skopalem. Myslím, že tento sbor, s členskou základnou cca 350 dětí v šesti přípravných odděleních a hlavním sboru, není třeba představovat. Z jejich programu bych rád vyzvedl skladbu Josefa Suka Pastýři na jaro (Deset zpěvů pro ženský sbor, op. 15) a Le temps des cathédrales od Riccarda Coccianteho v úpravě Jana Jiráska. Sbor vyniká výbornou hlasovou kulturou, stavěnou hlavně na sopránových hlasech, spolehlivou intonací, příkladným vedením hudebních frází. Snad jen malou poznámku k dynamice, chybí nižší hladina dynamiky, sbor zpívá v dynamice mf-ff. Doporučuji zvuk odlehčit a stavět dynamiku od spodních hlasů, tím zvuk získá barevnější témbr.

Druhým vystupujícím byl profesionální mužský vokální soubor Gentlemann singers, z jejichž repertoáru velmi kvituji uvedení Čtyř malých modliteb Františka z Asissi Francise Poulenca, které u nás nebývá často uváděno. Bohužel interpretace okteta v akusticky nevhodném prostředí zcela nevyzněla a spíše na posluchačích zanechala rozpaky. Soubor velmi úzce spolupracuje se skladatelem Janem Vičarem, uvedení jeho vtipné skladby Vejr (není nijak lehká) naopak posluchači velmi ocenili. Mě však nejvíce oslovila píseň Modlitba pro Martu ve velmi zdařilé úpravě Adama Koubka. Zde soubor předvedl své přednosti jak v barevnosti zvuku a intonační jistotě, tak i ve svém niterném projevu. Ansámbl vyniká měkkým, plastickým zvukem ve všech hlasech, dynamikou zcela typickou pro ansámblový zpěv a velmi dobrou intonací. Mírným kazem na kráse jsou někdy vrchní hlasy (falzety), které nemají jednotnou vokalízu a tím nejsou barevně a intonačně jednotné.

Posledním vystupujícím byl Český sbormistrovský sbor, vznikl v červenci roce 2022 na Letním semináři Klubu sbormistrů v Hradci Králové, který každoročně pořádá NIPOS-Artama Praha. Sbormistři z celé republiky se v létě již tradičně schází ke společné inspirativní práci. Radosti ze společného zpěvu a pěvecké úrovně našich sbormistrů si všiml i pravidelný lektor seminářů sbormistr Josef Surovík, který přišel s myšlenkou založení českého sbormistrovského sboru, čímž navázal na dlouhou tradici učitelských spolků, která u nás je již od poloviny 19. století. Inspirací mu byla mnohá zahraniční tělesa, která takto fungují, a nadšení sbormistrů bylo jasným důkazem, že má budoucnost i v Čechách.

Velmi oceňuji, že jako jediný účinkující večera zařadil do svého repertoáru „jen“ českou hudbu, nebylo to samozřejmě povinností. Zařazení skladeb od Bohuslava Martinů, Terezy Surovíkové a Zdeňka Lukáše bylo pohlazením na duši. Sboru se pod vedením talentovaných mladých sbormistrů Igora Karpilovského a Patrika Buchty nejvíce dařilo v písni Smrtná neděle (cyklus Nového léta vinšujem), dnes již u nás známé skladatelky Terezy Surovíkové. Sbor v této skladbě vynikal barevným plastickým zvukem, s velkou dynamickou škálou, spolehlivou intonací, příkladně a přirozeně vedenými hudebními frázemi v souladu s textem. Igor Karpilovskij svým plastickým gestem dovede strhnout a inspirovat své zpěváky k výborným výsledkům. Pocta tvůrcům Zdeňka Lukáše na verše Václava Fišera pod vedením Patrika Buchty vyzněla nádherně. Jeho interpretace dovedla vtáhnout, byla plná citu, každá část cyklu posluchače oslovila. Patrik Buchta dovede bravurně pracovat s partiturou, jít do hloubky díla, najít v něm nuance. Jeho dirigentské gesto je oproti Karpilovskému umírněnější, je jiné, nechybí v něm ovšem energie a emoce. Myslím, že oba mladí sbormistři jsou velkou nadějí pro sborové umění v České republice.

V závěru koncertu zazněly Tři ženské sbory: Má hvězda, Přiletěly vlaštovičky a Západ slunce od Bedřicha Smetany v podání Královehradeckého dětského sboru Jitro a ženské části Českého sbormistrovského sboru pod vedením Jiřího Skopala st.

Třetí přehlídkový koncert se konal v kostele Nanebevzetí Panny Marie, a mohli jsme si zde vyslechnout dětský pěvecký sbor Rarášek z Náchoda, smíšený středoškolský sbor Song Vsetín, studentský sbor Gybon z Gymnázia Boženy Němcové v Hradci Králové, pěvecký sbor z Gymnázia Křenová v Brně a komorní sbor Rosička z Uničova.

Prvním zmíněným sborem je Rarášek z Náchoda, který je druhým přípravným oddělením Náchodského dětského sboru ZUŠ a navštěvují jej děti ve věku 9–13 let. Sbor vede charismatický sbormistr Zbyněk Mokrejš, který děti vede k přirozenému dětskému projevu.

Pěvecký sbor Song působí na Masarykově gymnáziu ve Vsetíně. Předvedl se v zajímavém repertoáru (Hradecký, Raichl, Snyder, Adams, Althous). Sbormistryně Helena Kaločová již má dlouholeté zkušenosti se středoškolským sborem a je to znát. Dovede vždy najít repertoár ušitý sboru na míru dle aktuálních možností svých svěřenců. Sbor vyniká zdravým, měkkým a hladkým zvukem v celkem vyvážené dívčí i mužské sekci, dobrou dynamikou, přirozeným muzicírováním a má dobrou intonaci. Doporučuji jen pracovat na správné deklamaci latinského textu a tím jeho lepší pochopení, zvuk získá na větší plasticitě.

Gybon, smíšený studentský sbor Gymnázia Boženy Němcové a Hudební mládeže Hradec Králové, z. s. existuje od roku 1998. V tradičním sborovém repertoáru Jaromír Schejbal vede sbor k měkkému a hladkému zvuku, k velké škodě používá nízkou hladinu dynamiky, celé vystoupení pak působí ploše. V dramaturgii převažovaly hlavně skladby klidného a pomalého charakteru, kterému se vymykala pouze Vivaldiho Gloria.

Pěvecký sbor Gymnázia Křenová má na škole dlouhou tradici. Současný pěvecký sbor pod vedením Veroniky Waldhansové má cca devadesát členů. Sbormistryně vede sbor k velkému, „šťavnatému,“ barevnému zvuku, jen někdy pozor na tvrdé hlasové nasazení v začátku frází, což se odráželo na klesající intonaci v sestupných melodiích. Sbor posluchače přitahuje velkou energií, jakousi „živelností, dravostí“. Doporučuji pracovat na nižší dynamické hladině a měkkém nasazení tónu. Ze vcelku náročné dramaturgie bych rád vyzvedl ne právě jednoduchou skladbu Jubilate coeli Petra Koronthályho a úpravu Tomáše Novotného Adom olam, kde se sboru dařilo ukázat své přednosti. Je až neuvěřitelné, co se Veronice Waldhansové podařilo na jejich gymnáziu vybudovat, takto velký středoškolský sbor se jen tak nevidí.

Slavnostní koncert k Roku české hudby se konal v sále Filharmonie Hradec Králové. Dle mého názoru byl vrcholem celé přehlídky Choralia magna a zcela potvrdil, že dětské sbory jsou schopny obstát v mezinárodní konkurenci! Jako první vystoupil komorní ženský sbor Sonjašnyk (česky Slunečnice), který je otevřený všem nadšeným českým i ukrajinským zpěvačkám. Repertoár zahrnuje české i ukrajinské písně. Českými texty se snaží rozšířit ukrajinským krajankám procvičit češtinu a rozšířit slovní zásobu. Jejich vystoupení bylo pro posluchače možná zajímavé, ale dle mého názoru zařazení tohoto sboru do dramaturgie večera nebylo vhodné.

Dětský sbor opery DJKT byl založen v roce 2014 v Plzni, v současné podobě pod názvem Kajetán funguje od roku 2019. Jeho sbormistryněmi jsou Anna-Marie Lahodová a Zuzana Kuncová, na klavír doprovází Olga Cviková. Kajetán dokázal v náročném repertoáru (Tormis, Eben, Lim, Lukáš, Rubin, Sánchez a Vovk), že v dnešní době patří mezi špičkové pěvecké sbory u nás a určitě se neztratí v evropském měřítku. Jeho atributy jsou vynikající hlasová kultura a s tím spojená výborná intonace. Zvuk sboru vyniká sonorními soprány a přirozeně znějícími alty, dalo by se až říci, že sbor není ničím limitován. Fráze jsou příkladně vystavěny, v široké dynamické škále pp-ff, vše v souznění s textem. Sbor také vyniká svými choreografiemi, které jsou důsledně detailně připraveny, a na pódiu dotváří atmosféru skladeb, ničím nenarušují tok hudby a zvuk sboru, „sbor šlape jako hodinky“.

Liberecký Severáček je velkou „sborovou rodinou“. Za šest desetiletí trvání prokázal Severáček své mimořádné kvality mnohými vítězstvími v domácích i zahraničních soutěžích. Severáček to bude mít těžké! Myslím, že tato myšlenka nenapadla před vystoupením jen mne. Nastoupit po Kajetánu, který byl oceněn posluchači dlouhotrvajícím potleskem vestoje. Ale už první skladbou si Severáček získal srdce posluchačů. Zkouška na koncert od Carla Mozarta je vděčná a neomrzí se, vždy posluchače upoutá svou líbezností. Dále se sbor pod vedením Silvie Langrové představil v náročném cyklu Miroslava Raichla Vyprávění o Janíčkovi a Aničce, kde sbormistryně detailně pracuje s hudebním motivem a přirozeně vede hudební frázi. Sbor má příjemný, měkký a sametový zvuk ve všech polohách, s širokou dynamickou škálou a spolehlivou intonací. V úpravě Milana Uherka Javorinka šedá a v Máchových Slavnostech jara sbor „muzicíroval,“ Silvie Langrová vede děti k přirozenému a muzikálnímu projevu, posluchač jen naslouchá a nechává se unášet čirou krásou hudby.

Z pátého přehlídkového koncertu bych zmínil vystoupení Akademického pěveckého sboru VŠB-TUO pod vedením talentovaného sbormistra Jakuba Kubise, který vedení sboru převzal letos v září. Sbor se vyznačuje příjemným lehkým zvukem s velmi dobrou intonací. Lepší plasticitě zvuku by prospělo pochopení správné deklamace. Sboru chybí vyšší hladina dynamiky, tomu by prospěla výraznější dikce a tím docílení zpěvu s větší energií. Nejvíce se sboru vedlo v Albrechtově skladbě Alleluia, kterou zpívala ženská část sboru.

Zajímavé výkony byly také na sedmém přehlídkovém koncertě. Subito, pražský komorní smíšený sbor pod vedením dvou sbormistryň Michaely Králové a Moniky Vaclové, se předvedl v dramaturgicky zajímavém repertoáru (Ešenvalds, Surovíková, Koronthály, Ollén). Bylo znát, že se cítí v hudbě 21. století dobře, sbor je hlasově dobře disponovaný, příjemně znějící, s velmi dobrou intonací a vcelku širokou dynamickou škálou. Sboru místy uškodilo promíchané postavení, které se projevilo nekompaktním a méně plastickým zvukem (Stars, Ēriks Ešenvalds). Ve skladbě Jubilate coeli Petra Koronthályho doporučuji více promyšleně pracovat s textem správnou deklamací (souznění textu a hudby). Nejlépe v programu vyzněla oblíbená úprava lidové písně Zazpívaj, slavíčku z pera Terezy Surovíkové, s krásně znějícím sopránovým sólem a Trilo Bengta Olléna (vynikající sbormistr Sofia vocalensamble ze Švédska). Tuto skladbu často slýcháváme na zahraničních festivalech a vždy je publikem velmi dobře ceněna. Sboru se dařilo ukázat i naturální sborový témbr, který se však ještě nedařil ve všech hlasech.

V tradičním programu se představil smíšený pěvecký sbor Smetana Hulín, pod vedením energické sbormistryně Lenky Poláškové. Sbor má příjemný sametový zvuk v dynamice mp-f, s dobrou intonací. Z programu bych rád vyzvedl jejich provedení V kolaji voda Otmara Máchy (Hlučínský trojlístek) a Vičarovu úpravu Rež, rež, rež (K horám), kde se velmi náročného klavírního partu výborně zhostila Martina Mergentálová.

V Hradci Králové také zazpíval pražský smíšený sbor Lucky Voice Band, pod vedením sbormistryně Lucie Freiberg. Sbor zpívá s velkou energií a zaujetím ve velkém a barevném zvuku (což se nedaří v nižší hladině dynamiky, zvuk zešedne) ve vyšší dynamice (někdy pozor na forzi). Z náročného programu bych rád ocenil skladby Jaka Runestada (1986): Let My Love Be Heard a Dies irae (Requiem) od Michaela J. Trotty.

Na duchovním koncertě excelovaly ženské sbory. Pěvecký sbor Polanka byl založen v roce 1972. Od roku 2017 vede sbor sbormistryně Pavla Adamcová. Komorní ženský sbor se představil v programu (Talis, Lasso, Janczak, Antognini, Surovíková) příjemně měkce znějícími hlasy, s velmi dobrou intonací a příkladnou dynamikou, která zcela koresponduje se zvukem komorního sboru. Z jejich programu byly pro mě nejvíce zajimavé skladby Sanctus Piotra Jańczaka a Agnus Dei od Iva Antogniniho.

Pěvecký sbor Continuo Pardubice byl založen v roce 2004 a patří k nejvýznamnějším sborům v Pardubicích. Muzikální sbormistryně Lucie Gregorovič Fárová vede sbor k příjemnému hlasovému projevu, při zachování témbru všech hlasových skupin. Fráze jsou přirozeně hudebně i dynamicky vystavěny. Z programu bych rád vyzvedl jejich provedení Miškinisovy skladby Gloriosa dicta sunt.

Ženský pěvecký sbor Vox novus vznikl v roce 2014. Sbor vede od jeho založení Petra Nová. Ve výborně zvolené dramaturgii (Schubert, Duruflé, Ugalde, Hanuš) jednoznačně prokázal, že v současnosti patří mezi špičkové ženské sbory u nás. Vyniká výbornou hlasovou kulturou, může si dovolit pracovat s širokou dynamickou škálou pp-ff, spolehlivě intonuje. Petra Nová nádherně detailně pracuje s hudebním motivem a přirozeně vede hudební fráze, například v krásném provedení Franze Schuberta Psalm 23, kde na klavír doprovázela dcera sbormistryně Magdaléna Nová.

Vyvrcholením celé přehlídky byl Slavnostní koncert k Roku české hudby. Mezi inspirativní výkony bych zařadil dva výborné sbory. Smíšený pěvecký sbor KOS pracuje při Vyšší odborné škole pedagogické a Střední pedagogické škole Litomyšl. Sbor přináší osobitým výrazem, emocionálním prožitkem a neuvěřitelnou energií svým posluchačům silný zážitek z hudby. Hnacím motorem toho všeho je charismatický a energický sbormistr Milan Motl, který své svěřence dovede strhnout k neuvěřitelným výkonům. Sbor disponuje velkým zvukem v dynamické škále mf-fff, s výbornou intonací. Jen pozor na občasné tvrdé začátky frází. Ve vyšší dynamice a vyšší hlasové poloze má posluchač pocit částečné forze. V dramaturgii převažují většinou rychlé, dramatické a energické skladby, neuškodilo by nechat posluchače odpočinout v pomalé lyrické písni, kde sbor může ukázat také kantilénu a legato. Je krásné sledovat jeho práci se sborem, je zcela zřejmé, že velmi zasáhl do scény středoškolských sborů.

Dětský pěvecký sbor Bystroušek vznikl v roce 2016 na brněnské scéně jako součást Ars Brunensis, smíšeného sboru s dlouholetou tradicí. Sbormistryní s dlouholetými zkušenostmi ve vedení dětského sboru je Eva Kalousková. Čirá radost a krása z hudby! To se dá říct o vystoupení Bystroušku z Brna. Sbor disponuje přirozeným dětským, barevným zvukem s příkladnou artikulací, dikcí a s tím spojeným pružným rytmem. Eva Kalousková nechává děti zcela přirozeně hlasově a hudebně růst, to vše za pomoci práce s dětskou emocí a hravostí. Bravo! Děti na podiu „září“! Zcela oprávněně patřilo vystoupení Bystroušku k vrcholům Choralia magna.

Po zhlédnutí přehlídkových vystoupení u mne vyvstalo několik zajímavých momentů. Naše dětské sbory svou dlouhodobou a systematickou prací svých sbormistryň a sbormistrů dokazují vysoký standard, se kterým se dá obstát i v mezinárodním měřítku, což také můžeme vidět z výsledkových listin mezinárodních soutěží. Velmi důležitým faktorem je hledání nových metod a principů v práci se sborem a s tím spojené vzdělávání sbormistrů na hudebních katedrách Pedagogických fakult, nebo uměleckých středních a vysokých hudebních školách. Důležitá je ucelenost vzdělání v rovině hudební (dirigování, práce s partiturou, improvizace, hlasová výchova, ale také v rovině pedagogicko-psychologické a didaktické –hlavně u dětských a středoškolských sborů). Hledání nového kvalitního a nápaditého sborového repertoáru (u mnoha sborů toto můžeme pozorovat). Nebát se se sbory experimentovat (rozestavění sboru na podiu – práce s prostorem, s tím spojená znalost základů akustiky). Na zkouškách nenechávat zpěváka stereotypně na stejném místě, změnou pozice zpěvák získává nutnou sebejistotu, která je pro samotného zpěváka i pro celkové souznění sboru tak důležitá. Kam mizí všichni absolventi dětských a středoškolských sborů? Ve smíšených sborech chybí mužské hlasy. Proč smíšené sbory v ČR nejsou na tak vysoké úrovni, jako je to u našich dětských pěveckých sborů? Můžeme si říct „dospěláci“ si jdou hlavně do sboru odpočinout a zazpívat si pro radost. Stačí to ovšem absolventům výběrových dětských sborů, kteří jsou zvyklí na jakousi „drezuru“, důslednou práci na zkouškách? Koncerty jsou pro ně velkou odměnou a zažívají na pódiu krásné chvíle spolu s publikem. Pokusme se všichni toto myšlení změnit, aby se smíšené pěvecké sbory přiblížily kvalitě dětským sborům a tím byly schopny dosahovat výborných výsledků po boku sborů ze Slovinska, Švédska, Lotyšska, Polska a dalších. Záměrně zde nejmenuji sbory z Asie. Mysleme na to, že zpívat ve sboru by mělo být pro každého člena ctí! Myslím, že tato zajímavá témata jsou dobrá k zamyšlení.

Závěrem chci všem zpěvákům a sbormistrům srdečně gratulovat, výkony zvláště dětských sborů byly úžasné. Je až neuvěřitelné, jak obtížný a obsáhlý repertoár dokázali sbormistři a sbormistryně nazkoušet, často i se zapojením vkusných choreografií. Nabité dny naplněné krásnou atmosférou v zaplněných koncertních sálech nebo kostelích, vynalézavou dramaturgií přehlídkových vystoupení, i milými lidskými setkáními. Velkou radostí je pro mě nově vyrůstající silná generace mladých sbormistrů a sbormistryň. Obzvláště bych chtěl vyzvednout práci organizačního týmu, jmenovitě Barboře Hanslianové, Zuzaně Jandové, Janu Pirnerovi, Petru Koronthálymu a mnoha dalším. Všichni zúčastnění byli nad míru spokojeni. Patří jim za to velké díky!

Mezinárodní konference Choralia magna 2024

Mezinárodní konference Choralia magna byla dvoudenním setkáním odborníků z Česka, ale také ze Slovenska, Polska, Slovinska, Lotyšska, Německa a USA. V šesti blocích vystoupilo celkem 37 hostů, na závěr každého bloku následovala diskuze s publikem. Program konference byl připravován více než rok odbornými pracovníky ve spolupráci se sbormistry a předními odborníky z oboru. Hlavním tématem byl amatérský i profesionální sborový zpěv, umělecká aktivita, které se v České republice věnují desetitisíce lidí. Cílem bylo přinést do našeho prostoru nová témata, která v souvislosti se sborovým zpěvem už rezonují v různých podobách v zahraničí (například inkluze, mezigenerační dialog, integrace ad.), zároveň se podívat na aktuální stav sborového zpěvu v Čechách a debatovat o tom, jak můžeme oboru pomoci, aby jeho prestiž stoupala.

Úvodní konferenční blok se zabýval péčí o sborový zpěv v Čechách a v Evropě a tomu, jak funguje spolupráce nadnárodního, veřejného a občanského sektoru. Byla představena základní data o fungování, specifických potřebách a systému podpory sborového zpěvu v ČR. Byl přiblížen také právní rámec, ve kterém se u nás sborový zpěv pohybuje, a zmíněna byla i problematika financování, kdy hlavní těžiště leží zejména na obecní a krajské samosprávě. V této souvislosti je ale třeba připomenout, že i sborový zpěv představuje ekonomickou sílu. Zahraniční hosté zmínili důležitost spolupráce mezi jednotlivými evropskými střešními organizacemi, a to nejen z hlediska uměleckého, ale i v rámci šíření demokratických hodnot. Česká republika zatím do této spolupráce zapojena není, ale právě konference je příslibem rozvinutí vzájemného dialogu do budoucna. V závěru byl prostor pro občanské spolky podporující sborový zpěv, vystoupil předseda Asociace sbormistrů Richard Uhlíř, předseda Unie českých pěveckých sborů Jaroslav Vávra však musel svoji účast na poslední chvíli z rodinných důvodů odříci.

Druhý blok se věnoval sborovému zpěvu v kontextu české kultury a prezentoval několik inspirativních projektů, které propojují kulturní svět. Ať už je to svět profesionálů a amatérů, sborů a orchestrů nebo sborový svět český a zahraniční. Všechny tyto projekty se stávají prostorem pro kulturní výměnu a vzájemné sbližování skrze sdílenou radost z hudby. Byly zmíněny i problémy, které velké sborové projekty provází, ať už je to problematika v oblasti financování, nedostatek adekvátních koncertních sálů či publika. V neposlední řadě byly zmíněny i digitální technologie, které dnes vstupují do všech oblastí lidské činnosti, tedy i do sborového zpěvu.

Třetí konferenční blok se věnoval tématu sborového zpěvu a wellbeingu. Že nejde jen o zpívání správných not, ale o komplexní činnost, která zaměstnává a trénuje důležité části našeho mozku, zároveň působí silně na lidskou psychiku, napomáhá zdravému dýchání a rozvoji řeči, to vše plyne z prezentovaných výzkumů, dotazníkových šetření i praxe. Zpěv ve sboru podporuje empatii, vzájemný respekt, ale také sebevědomí a tvořivost a má podložené protistresové účinky. Všechny zmíněné benefity dnešní společnost aktivně vyhledává a právě sborový zpěv jí je může nabídnout.

Čtvrtý konferenční blok byl věnován Sborovému zpěvu v mezinárodním kontextu. Za omluvenou předsedající Lenku Dohnalovou z IDU zaskočil Jan Pirner, který shrnuje hlavní myšlenky tohoto bloku: ,,Sborový zpěv funguje v každé zemi v odlišných podmínkách, leccos však mají sbormistři i sbory společného. S výjimkou mezinárodních soutěží a přátelských výměn však mají Češi jen málo možností blíže poznat jednotlivé země a jejich sborové tradice. A zahraničních inspirací bylo v tomto bloku mnoho, dokonce tolik, že by vydaly na dvojnásobnou časovou dotaci. Sborové tradice v jednotlivých zemích jsou velmi odlišné, liší se ve způsobech a možnostech financování jednotlivých těles, různý je podíl státní i veřejné správy na jejich fungování, odlišná dynamika provází i občanský sektor. Některé země svoji podporu místo amatérského sborového zpěvu zaměřují na jiné obory, na Slovensku je tak výrazněji protěžován folklor, jiné země jako Slovinsko mají naopak velký náskok, sbory jsou tam hodnoceny podle výkonnostních kategorií, amatérský sborový zpěv je ‚v národním zájmu‘, v Lotyšsku je sborový zpěv považován za součást národní identity. Klíčovou roli ve zlepšování sborů napříč kontinenty hraje jejich účast na mezinárodních soutěžích, které jsou díky propracované zpětné vazbě klíčem k jejich kontinuálnímu uměleckému růstu.”

Ale nebyla řeč jen o sborovém zpěvu jako volnočasové aktivitě. Blok 5 se týkal i práce profesionálů, zpěváků a sbormistrů. ,,Přednášející se podělili o své zkušenosti z oblasti vzdělávání a uplatnění sborového a sólového pěvce, včetně porovnání s praxí v zahraničí, kde je v mnoha zemích příprava na tyto dvě odlišné profese výrazněji diferencována. Profesionální sbormistři v praxi působí zejména v operních divadlech a u profesionálních sborů typu Pražský filharmonický sbor a Český filharmonický sbor Brno. Příspěvky přednášejících poukazovaly na specifické aspekty práce s profesionálními zpěváky definované především rozdílností prostředí, ve kterých sbory vystupují, dále na rozdílnost v metodice nácviku skladeb a délce přípravy jednotlivých vystoupení vycházející z odlišného repertoáru a různých podob jeho finální interpretace.” uvádí Marek Valášek, předsedající bloku 5.

Šestý blok se do jisté míry příznačně, jakožto blok poslední, završující, vrátil k původnímu smyslu hudby. Slovy předsedajícího Martina Rudovského byly tyto počátky spojeny s funkcí rituální: ,,Hudba jako sdílení emocí, a tedy jejich uvolnění, hudba jako hledání bezpečného místa, hudba jako vytváření komunity. To jsou klíčové pojmy, které zazněly už ve třetím bloku Sborový zpěv a wellbeing, ovšem zde byly výrazně rozpracovány, a hlavně představeny v konkrétní realizaci. Novým důležitým pojmem se stal společný zpěv, vzniklý přehodnocením pojmu sborový zpěv, který by byl pro tento blok příliš svazujícím. Pro společný zpěv totiž není zásadní věcí repertoár, ale společné setkání, společný zážitek. Ať už se to týká traumatizovaných dětí v ústavní péči, romské komunity komplikovaně se integrující, stejně jako dětí hendikepovaných, či gay komunity, nebo uprchlic z války na Ukrajině. Všude tam hudba slouží jako naprosto unikátní komunitní tmel, jako hojivý nástroj a také integrující most k většinové společnosti. Přičemž ta – a to se samozřejmě vůbec netýká jen té české – bude zdravá, sebevědomá a úplná, až své minority, i díky hudbě, přijme plně za své jako jedinečný a inspirativní zdroj.”

Konference byla i prostorem sdílení zkušeností a debat mezi panelisty a účastníky. ,,Již jen fakt, že se v ČR uskuteční konference o sborovém zpěvu je z mého hlediska velký národní svátek. Prezentace všech možných témat a diskuse nad nimi dávala každému účastníkovi obrovský smysl a prostor k sebereflexi a přemýšlení o současném dění nejen u nás, ale i ve světě. Přece jenom, zažít ve třech dnech tak širokou paletu aktuálních témat z rukou předních domácích i mezinárodních osobností, nám dává obrovský náhled do současného dění, trendů a problematiky ve světě sborového zpěvu, sborového dění a kulturního života.” hodnotí účastník konference sbormistr Michal Vajda. Cílovou skupinou ale nebyli pouze sbormistři, jak reflektuje jedna z účastnic Natália Perďochová: ,,Konferencia nám ponúkla širokospektrálny záber užitočných informácii, nielen pre zbormajstra, ale i pre skladateľov, spevákov, učiteľov, manažérov… skrátka kohokoľvek zaujímajúceho sa o zborovú hudbu.”

Závěrem lze shrnout, že sborový zpěv je činnost, z které profitují jednotlivci i celá společnost. Přináší důležité zdravotní, psychologické a sociální benefity, pěvecký sbor je unikátním místem mezigeneračního dialogu, integrace a inkluze. Může být nástrojem pro řešení řady problémů kolem nás, ale je potřeba v tomto ohledu silnější artikulace směrem k veřejnosti i politické reprezentaci. Jen tak může získat sborový zpěv svou prestiž i pevné místo v našem kulturním světě a zvládne se prosadit v široké nabídce společenských a volnočasových aktivit pro děti, mládež, dospělé i seniory.