Prague Philharmonia uzavřela sezónu Apoteózou tance. Cesta k ní však byla komplikovaná

Poslední koncert sezóny 2024/2025

Práce výkonných umělců i provozního týmu orchestru Prague Philharmonia si za svoji existenci vydobyla velké sympatie návštěvníků koncertů, ještě větší náklonnosti pak u těch, kteří do posluchačských ochozů akcí této instituce sedají častěji, a mohou tak ocenit dramaturgickou nosnost orchestrálních i komorních cyklů, péči uvádějících moderátorů, jednoduše upřímnou zanícenost mladého kolektivu. K nim se v nedávné době přidala i nově jmenovaná koncertní mistryně Pavla Tesařová, houslistka, od které můžeme v budoucnosti očekávat výrazné tvůrčí činy.

Orchestr na svém posledním koncertě sezóny 2024/2025 svým sympatizantům otevřel svou náruč a předal jim umělecké dary nemalé hodnoty jak v kompoziční, tak v interpretační stránce. Zazněla nejen díla se zajímavým, a v mnohém poučným kompozičním průběhem, ale také závažná interpretační polemika ve skladbě, která na prknech největších pražských symfonických sálů v této sezóně již byla provedena potřetí.

Vygradovaná interpretace Webernova opusu

Mezi svrchovaně zajímavé opusy s unikátní skladatelskou prací lze zařadit úvodní dílo večera, jímž byla Passacaglia op. 1 Antona Weberna z roku 1908, kompozice vzniknuvší v dvacátém pátém roce skladatelova života. Její vygradovaná interpretace orchestrem Prague Philharmonia pod vedením Emmanuela Villauma odhalila posluchačům několik pozoruhodných aspektů jejího kompozičního průběhu. Především fakt, jak dlouhou cestu tvůrčího vývoje autor ušel od předcházející, ještě nečíslované Pomalé věty pro smyčcové kvarteto z roku 1905, díla veskrze romantického, avšak již spjatého se spoluprací s Arnoldem Schönbergem. Pomalá věta přebírá tradiční kompoziční principy beze zbytku, Passacaglia op. 1 zpevnělé zásady již přehodnocuje ve smyslu jejich významu v kompoziční hierarchii. Webernův první opus sice začíná osamoceným basovým tématem jako barokní passacaglie, dále však posluchači předkládá jiné roviny díla, často méně relevantní vůči opakujícímu se basovému tématu a přinášející jiné obsahy, než je jen protihlas k harmonickým podmínkám basového ostinata. Ocenění harmonické vynalézavosti vršících se kontrapunktů je původce posluchačských zážitků například v Bachově varhanní Passacaglii c moll, BWV 582 – ve Webernově verzi je v jistém časovém úseku nositelem výrazu impresivní barva, poté působí varianty tristanovské harmonické ambivalence, později efekty celotónové stupnice, jednoduše procesy, které dají zapomenout na původní téma s konečnou platností. V programovém letáku připomíná Kateřina Pincová podobnost s přístupem Johannese Brahmse v poslední větě jeho Symfonie č. 4 e moll z roku 1885, v díle, které je o generaci starší než sledovaná Webernova juvenilie. S tímto příměrem lze souhlasit.

Úspěch Romany Špačkové přinesl velké ovace publika

Objevují-li se zařazení Webernovy skladby na programech s velkými časovými rozestupy, zcela odlišná je frekvence uplatnění Koncertu pro housle a orchestr č. 1 a moll Dmitrije Šostakoviče. V tomto roce jeho poselství převzala již hudební Praha potřetí. Nutno předeslat, že všechny interpretace snesly ty nejpřísnější nároky. Nejdříve dílo zaznělo 26. března 2025 na koncertě České filharmonie, kterou dirigoval Semjon Byčkov, sólistou byl Jiří Vodička. Skladbu jsme též mohli slyšet 14. května 2025 na Pražském jaru v podání houslistky Baiby Skride, Bostonský symfonický orchestr řídil Andris Nelsons. Prague Philharmonia byla na sledovaném koncertě 18. června 2025 partnerem sólistky Romany Špačkové. Vyplývá z nich, že v rychlých částech skladby (tedy ve druhé a čtvrté) našel svůj stěžejní okamžik hudební výmluvnosti Jiří Vodička, v první větě „vyprávěla“ mimořádně poutavě Baiba Skride, Romana Špačková se svými uměleckými partnery našli nejintenzivnější místa v Passacaglii (tj. ve 3. větě), sólistka pak ještě v kadenci, jež po Passacaglii následuje. V její hře bylo možné ale najít další charismatické okamžiky. Úspěch Romany Špačkové přinesl velké ovace publika. Ocenilo nejen její hru, ale i její dlouhodobé sympatické vystupování s velkým uměleckým přínosem orchestru v pozici koncertní mistryně. Postoj publika plně sdílím.

Emmanuel Villaume zvolil v rychlých částech tempa, jež svými parametry sice nekonkurovala nejvyšším možným, zato však docílil sdělnosti. Výrazová pregnance byla patrná též v oblasti stylizace zakavkazských tanců, které měly ve skladbě připomenout Stalina. Naznačené podněty efektivně přebírala i sólistka. Z posledně provedené interpretace jsem si odnesl poznatek, že by bylo možné rozšířit hudební kryptogram DEsCH na DEsCHFis, což by autorovo jméno naznačovalo ještě více. Podklady k takové úpravě jsou v partituře nemalé. Další pražský interpretační počin v oblasti Šostakovičova prvního houslového koncertu lze hodnotit opět veskrze pozitivně.

Apoteóza tance přinesla bujaré veselí

Závěr sezóny orchestru Prague Philhamonia vyplnila Apoteóza tance, což je rozšířené přízvisko Beethovenovy Symfonie č. 7 A dur, jež ke skladbě připojil Richard Wagner. Do koncertu přinesla bujaré veselí, podpořené častou preferencí dechových nástrojů ve tvarování zvuku uměleckého tělesa a též světlostí hlavní tóniny A dur, jež prozářila celý hudební prostor. Nastavenou energii pak umocnil i fakt, že ve své interpretační koncepci dirigent Emmanuel Villaume připojil bez přerušení finální čtvrtou část symfonie Allegro con brio ke scherzosní třetí větě Presto. A tak taneční víření cyklu nezasáhlo ani mollové Allegretto volné druhé věty. Výše uvedenou část dirigent totiž neponechal v ponurosti volného pohybu, ale dal jí oživený průběh.

V tomto skromném popisu je ukryto, jak strhující provedení Beethovenovy Sedmé bylo předestřeno posluchačům. O technické spolehlivosti výkonu tělesa netřeba vést dlouhé litanie. Dvořákovou síní se rozléhal dlouhotrvající aplaus. Těšme se na novou sezónu.

Prague Philharmonia: Webern. Šostakovič. Beethoven
18. června 2025, 19:30 hodin
Rudolfinum, Dvořákova síň

Program
Anton Webern: Passacaglia, op. 1 
Dmitrij Šostakovič: Koncert pro housle a orchestr č. 1 a moll, op. 77 
Ludwig van Beethoven: Symfonie č. 7 A dur, op. 92

Účinkující
Romana Špačková – housle
Prague Philharmonia
Emmanuel Villaume – dirigent