Václav Hnát o Celonárodním mužském pěveckém sboru: Když se spojíme dohromady, můžeme realizovat náročnější projekty

Stál u zrodu nápadu založit Celonárodní mužský pěvecký sbor výlučně úspěch slavnostních koncertů v roce 2024, nebo už se tato myšlenka rýsovala dříve?
Byl to skutečně úspěch společných koncertů v Roce české hudby 2024 a radost ze společné práce, která nás navnadila na další aktivity a založení Celonárodního mužského pěveckého sboru je tou nejvýznamnější. Celonárodní mužský pěvecký sbor byl založen za přítomnosti zástupců pěti tuzemských mužských sborů 30. května 2025. Začalo to ovšem už v roce 2023 při přípravě programu pro Rok české hudby 2024. V roce 2024 jsme chtěli vzdát hold Bedřichu Smetanovi u příležitosti 200letého výročí jeho narození, ovšem tak významné výročí si zasloužilo reprezentativní koncert v jednom ze stěžejních pražských sálů. Máme sice mezi sebou členy všech generací, ale doby, kdy jen náš sbor čítal ke stovce členů, už jsou pryč. Rozhodli jsme se proto, že k tak velkému koncertu se spojíme s našimi přáteli v celé republice, s dalšími mužskými sbory a provedeme velká Smetanova díla společně. Oslovili jsme Pěvecké sdružení moravských učitelů, Mužský pěvecký sbor Bohuslava Martinů města Poličky, Láska opravdivá Masarykova univerzita Brno a Moravan Brno. Jim se náš záměr velmi líbil a dohodli jsme se. Potěšil nás velký ohlas, jaký koncert měl. A další radost nám udělal zájem Divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni, kde zazněly všechny Smetanovy sbory, mohli jsme tu znovu vystoupit s programem z Obecního domu společně i s operním sborem plzeňského divadla. Poznali jsme, že náročná příprava na rok 2024 měla smysl – když se spojíme dohromady i do budoucna, můžeme realizovat náročnější projekty nejen při výjimečných příležitostech. A když už naše spolupráce tak úspěšně začala, bylo by škoda v ní nepokračovat.

Kdy naposledy se před Rokem české hudby 2024 sešly všechny mužské sbory na společné produkci?
To vlastně vůbec nedokážu říct…. Před rokem 1989 jsme v Praze několikrát zpívali se Sborem Moravských učitelů, poličský sbor a sbor Láska opravdivá v Praze vystupoval samostatně na menších koncertech.

Jaké sbory tvoří Celonárodní mužský pěvecký sbor a kolik čítá členů?
Společně s námi, Pražským pěveckým sborem Smetana, jej tvoří Pěvecké sdružení moravských učitelů, Mužský pěvecký sbor Bohuslava Martinů města Poličky, Láska opravdivá Masarykova univerzita Brno, APS Moravan – Brno a Pueri gaudentes Praha. Celkem má nyní 126 členů. Byli bychom rádi, kdyby naše aktivita inspirovala i další zpěváky, kteří by se k nám přidali.

Zmínil jste, že založení Celonárodního mužského pěveckého sboru je nejvýznamnějším výsledkem spolupráce v Roce české hudby. Jaké jsou ty další?

Rozhodli jsme se, že po loňských úspěšných oslavách 200. výročí narození Bedřicha Smetany vzdáme v roce letošním hold české státnosti. Jejím představitelem je pro nás Svatý Václav. A u příležitosti 28. září 2025 chceme uspořádat koncert z tvorby našich skladatelů. Na program bychom zařadili díla Bedřicha Smetany, Josefa Bohuslava Foerstera, Leoše Janáčka, Bohuslava Martinů, zároveň plánujeme zařazení úprav lidových písní. Plánovali jsme, že bychom uspořádali koncert opět ve Smetanově síni Obecního domu, ale bohužel jsme v žádostech o granty nebyli úspěšní, a tak si velký sál nemůžeme dovolit. Koncert se bude konat 28. září 2025 v krásném prostředí kostela sv. Salvatora v Praze, musíme ale upravit časový harmonogram a počet účinkujících. Na koncertu vystoupí významná část Celonárodního mužského pěveckého sboru. Plánujeme zároveň už další projekty, a to s výhledem už na rok 2028. Zpíváme pro potěšení nejen svoje, ale našich posluchačů, chceme hudbu přinést lidem, ale jak vidíte, finanční možnosti nás limitují. Snažíme se oslovovat sponzory, hledat podporu. Loňský koncert v Obecním domě jsme mohli uspořádat jen díky podpoře Ministerstva kultury, pražský magistrát na loňský koncert nepřispěl. Letos jsme nebyli úspěšní ani na magistrátu, ani na ministerstvu. Ale nemá smysl fňukat, situace je taková a musíme se s ní vypořádat. Radost z hudby nám to zkazit nesmí a také nezkazí.

Přibližte nám více repertoár Pražského pěveckého sboru Smetana. Co je jeho klíčovou součástí?
Naši klíčoví autoři jsou samozřejmě Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Josef Bohuslav Foerster, Leoš Janáček, Bohuslav Martinů… Náš páteřní repertoár je cca 60 skladeb těchto autorů a lidové písně. S novými věcmi přichází náš pan sbormistr Josef Popelka mladší. Je velmi aktivní. Při zahraničních zájezdech jsme zpívali duchovní tvorbu na latinské texty. Spolupracujeme také se smíšeným sborem ČVUT nebo s Hudbou hradní stáže, spolupracujeme s pražskou konzervatoří. Dostáváme se tak i do docela jiných historických období a žánrů. Mimo jiné i k jazzu. Celkově je náš repertoár tedy velmi pestrý. Otevíráme se i novým věcem, hledáme nové tvůrce a skladatele.

Do zahraničí jezdíte pravidelně. Jak se změnily cesty sboru pro roce 1989?
Před rokem 1989 jsme měli velmi dobrou spolupráci s Aliance France, do Francie jsem díky tomu jezdívali na týdenní, až čtrnáctidenní zájezdy. Zpívali jsme v katedrále v Chartres, v pařížské opeře…. Velmi dobrou spolupráci jsme měli i s Velkou Británií, zpívali jsme mimo jiné v Londýně, ve Velké Británii jsme měli výborné kontakty na ostrově Man. Na zahraničních zájezdech jsme zpívali francouzské a anglické sbory ve francouzštině a angličtině a samozřejmě naše „trháky“ – všechny významné sbory Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka. Výslovnost cizojazyčných textů jsme nacvičovali velmi pečlivě s lektorem. Po revoluci se situace změnila, jak se otevřely hranice, ubylo členů. Nesmíte zapomenout, že zájezd se sborem byla prakticky jediná možnost, jak se dostat za vlády komunistické strany na Západ a ani tak to nebylo snadné. Zavřené hranice byla v tomto smyslu motivace – členství v kvalitním sboru, který je žádán v zahraničí, umožňovala cestovat jinam, než v rámci zemí socialistického bloku. Takže sice se po roce 1989 snížila členská základna, ale neznamenalo a neznamená to, že bychom polevili v činnosti. Vystupovali jsme na koncertech v severní Itálii a na tamějším festivalu Mittelfest v Cividale del Friuli, v Maďarsku. Ve spolupráci se dvěma pražskými mužskými sbory Pražští učitelé a Typografie jsme vystupovali v Německu a Švýcarsku. Turné jsme měli také ve Francii a Španělsku, kde jsme vystupovali s naším tradičním repertoárem. Velmi se vydařilo třítýdenní turné našeho sboru v USA v devadesátých letech.

Jaké bylo turné v USA a jak k němu došlo?
Byl to velký zážitek! V roce 1994 přijel do Prahy profesor z univerzity v Salt Lake City se svými studenty. A při návštěvě hlavního města se vypravil i na náš koncert. Sám byl v Salt Lake City členem mormonského pěveckého sboru a koncert se mu tak líbil, že se rozhodl nás pozvat za dva roky v roce 1996, abychom vystoupili v rámci oslav výročí vstupu Utahu do svazku USA. Nebrali jsme to moc vážně, ale za rok opravdu přišla oficiální pozvánka univerzity v Salt Lake City na oslavy a koncerty. Náš pobyt v Americe trval tři týdny. Letěli jsme z Prahy do San Franciska, kde náš pobyt organizoval člen tamějšího pěveckého sboru. S ním jsem celý zájezd připravoval spolu s kolegou ze sboru Martinem Pekárkem, který uměl jako tlumočník do angličtiny výborně anglicky. V San Francisku nám hned na letišti přistavili dopředu zamluvená auta z půjčovny, abychom se mohli jet ubytovat. Umíte si představit, jak jsme byli překvapeni, když všechna ta auta byla na automat! V 90. letech s tím u nás nikdo neuměl jezdit, museli jsme se nechat proškolit! Tak začalo naše turné v Americe, ale bylo opravdu velmi krásné. Celkem jsme v jeho rámci měli třináct koncertů, na nichž jsme vystupovali i s místními sbory, turné vyvrcholilo slavnostním koncertem v Salt Lake City. Do Salt Lake City jsme jeli ze San Franciska auty přes Nevadu, museli jsme také přejet Skalisté hory, kde zrovna v tu dobu napadl sníh. Všichni nás varovali před obtížností, nakoupili nám řetězy na auta a když jsme do hor dojeli, zjistili jsme, že napadlo jen 5 cm! V Salt Lake City jsme byli i na prohlídce budovy tamějšího parlamentu, odkud máme jeden z pamětních snímků, a neplánovaně jsme zde vystoupili i na koncertu dvousetčlenného mormonského sboru, kde jsme původně byli jako posluchači. Ale oni nás tehdy spontánně oslovili a my zazpívali ukázky z českého repertoáru. Slavnostní koncert se konal pár dní na to v koncertním sále, kde jsme pak měli už plánované společné vystoupení. V Americe jsme tehdy měli na repertoáru především naše skladatele – Bedřicha Smetanu, Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka, také Josefa Bohuslava Foerstera a také latinské mužské sbory.

Jste se sbory ze San Franciska a Salt Lake City ještě v kontaktu?
Naši kolegové ze San Franciska byli v Praze a koncertovali zde, cestu si naplánovali jako evropské turné, s kolegy ze Salk Lake City jste také stále v částečném kontaktu. Na naší cestě jsme projeli kus Ameriky, naší hudbou potěšili tamější publikum a navázali díky tomu přátelské vztahy, z nichž mnohé nezanikly ani po letech.

Nepromítnou se vzájemné vztahy opět do společného koncertu?
Rádi bychom, ale paradoxně je nyní plánování společných koncertů náročnější, než tomu bylo v 90. letech, především z finančního hlediska. I když ani tehdy to samozřejmě nebylo jednoduché, naši cestu jsme připravovali prakticky celý rok a náklady rozhodně nebyly zanedbatelné. Ale stálo to za to!

Počítá zahraniční publikum, že přivezete právě českou hudbu
Ano, určitě. To se očekává! Hlavní částí byla na koncertech tvorba našich skladatelů, posluchači to očekávají, jsou zvědaví. Bylo to tak před rokem 1989 a je to tak i v současnosti. Když se setkáváme na koncertech s místními tělesy, zpíváme také společné skladby. Přidáváme tradičně několik skladeb z hostitelské země, které se naučíme v jejich jazyce. A také skladby, které si mohou posluchači s námi zazpívat. Samozřejmě záleží vždy na místě, kde se koncert koná.

Jaký ohlas měly v cizině české skladby pro mužské sbory?
Obrovský! Naše koncerty byly vždycky absolutně vyprodány. Největší ohlasy jsou na sborové skladby Leoše Janáčka, který se navíc v současné době ve světě hodně hraje, Bohuslava Martinů, Bedřicha Smetany a Josefa Bohuslava Foerstera. Stává se, že nás kolegové v zahraničí žádají o odkazy na noty českých děl, aby je mohli také nastudovat. Máme z toho velkou radost. Mužské sborové skladby jsou přece nádherné!

Ale mužských sborů už u nás není tolik, jako před lety…
V dnešní době je jiná společenská situace. Mezi amatérskými zpěváky je spíše zájem o smíšené sbory, kam mohou chodit dvojice společně. Střední školy mají dnes své sbory, základní umělecké školy mají své sbory, ale když studenti dospějí a chtějí dál zpívat, odcházejí především do smíšených sborů. Proto už mužské sbory nejsou tolik vyhledávané a není jich mnoho. Ani náš mužský pěvecký sbor Smetana se neizoluje. Pravidelně spolupracujeme už od roku 1992 se smíšeným sborem ČVUT, s ním provádíme smíšené sbory našich i zahraničních skladatelů. O Vánocích je samozřejmostí několik provedení České mše vánoční Jakuba Jana Ryby – nejméně pět, šest. Jeden čas jsme chtěli hrát něco jiného, ale neuspěli jsme. Publikum chtělo vyloženě Jakuba Jana Rybu.

V zahraničí je situace jiná. Čím myslíte, že to je? Proč za našimi hranicemi muži zpívají?
Tam patřilo a patří k dobrému tónu, že muž je členem sboru. Je to docela přirozená a samozřejmá součást společenského života. U nás se tradice v turbulencích druhé poloviny 20. století přerušila, rozpadla. Před 2. světovou válkou měl sbor Smetana prostředky na nákup vlastní nemovitosti, kde by měl zázemí i sál. Tak byl silný početně i finančně. Ale přišla válka, peníze se ztratily a z koupě sešlo. Pak přišel komunistický režim, přirozená, spontánní spolková činnost byla násilně přerušena. Jak jsem říkal v jiné souvislosti, pohnutky lidí se změnily. V zahraničí vše běželo a běží kontinuálně, pěvecké spolky jsou podporovány místními radnicemi, sponzory, patří to k dobrému tónu.

Vaše aktivity mohou nové zájemce o mužský sborový zpěv oslovit…
To bychom si určitě přáli! Uvidíme. Náš sbor je založen na ryze dobrovolné bázi. Spolky vždy byly a jsem přesvědčen, že stále jsou, nositeli kultury, způsobu chování, společenského i lidského vnímání a mezilidských vztahů. Učíte se uznávat druhého, komunikovat. Myslím si, že to v současné době ve společnosti hodně chybí. Založení Celonárodního mužského pěveckého sboru je pokračováním tradice. Snad se nám díky tomu podaří přivést více členů do mužských sborů, ke spolkové činnosti, upozornit na různorodost a bohatství sborové tvorby. Fungování našich sborů není o výdělku, ale o radosti. A tu chceme přinášet i publiku.