Glosa: Náš drahý ministr kultury

Máme velmi zvláštního ministra kultury. Zubař vzděláním, prezident hokejového klubu a hotelový manažer profesí Jiří Besser je známý pro svůj obdiv k hard rockové kapele Kabát a svou odhodlaností zlikvidovat Státní operu. I když respektuji vkus jiných lidí a cítím, že něco by se se Státní operou asi dělat mělo (například jí dát víc peněz), čím déle je Jiří Besser ministrem, tím víc jsem přesvědčená, že by jím být neměl.

Jsem toho bizarního názoru, že ministři – zvláště někteří – by měli za své resorty bojovat. Ministr životního prostředí by se měl snažit chránit životní prostředí, ministr školství by se měl snažit, aby naše děti byly co nejvzdělanější, ministr kultury chránit kulturu a tak dále. Očividně ne tak to ale funguje v naší vládě. Nechci psát o exministrovi životního prostředí, který prohlásil, že bude „dýchat za český průmysl (rezignoval v prosinci 2010 po korupčním skandálu, který byl příliš velký i na české poměry). Nechci psát ani o platech – či spíše almužnách – které dostávají čeští vědečtí pracovníci. To už, doufejme, horší být nemůže. Co mě trápí, je kultura.

Náš milovaný ministr na konferenci Kreativita a inovace ve městech a regionech ČR podle ČT24 prohlásil: „Musíme si uvědomit, že kulturní produkce nejen obohatí ducha, ale přináší i ekonomické výsledky.“ Dodal, že je třeba změnit pohled na to, že „když je něco v kultuře populární a finančně úspěšné, stává se to podezřelým“. Samozřejmě, Kabát se se svojí písničkou Malá dáma dostal do Eurovize a jejich DVD Po čertech velkej koncert se prodalo 50.000. Sólisté ze Státní opery, kdo z vás to má?

To je samozřejmě velmi nebezpečný přístup. Ať si pan Besser sní o české verzi U2 (která podle jeho slov je výrazným exportním artiklem Irska – což samozřejmě nelze popřít), ale měl by si uvědomit, že to, co má v cizině zvuk, jsou jména Dvořák, Janáček nebo Bělohlávek. Často kritizujeme (některé) české orchestry pro jejich kvalitu, ale smutnou realitou je to, že hudebníci musí hrát často ve dvou nebo i více orchestrech, aby se uživili. Za těchto okolností je stav české hudební scény téměř zázrak! Český stát dává na kulturu 0,5% HDP, což je z nejnižších podílů v Evropě. (Vřele doporučuji návštěvu webových stránek Cultural Policies and Trends in Europe – najdete zde).

Samozřejmě, investice do kultury se nevrací tak očividně. Možná slavnější operní dům, než jsou ty naše, přiláká víc turistů. Možná, že když občané žijí podle svých dosavadních, často až žalostně nízkých kulturních standardů, jsou i přesto (zatím) šťastnější a produktivnější. I tak ale nejde zpochybnit jedno: Existence kvalitní kultury má pozitivní efekt na celou společnost. Banálně řečeno: Když se lidé pravidelně setkávají s plakáty, které je zvou třeba do opery, možná tam jednoho dne skutečně zajdou. Umění není únikem před každodenní realitou, což si o popu myslím, ale vnáší do našich životů hodnoty a krásu. Jsou tyto pojmy zbytečné pro ekonomiku? Ani to ne! Kapitalismus je postavený na západních morálních hodnotách. Těch samých hodnotách, které socialismus ve východní Evropě zničil a jejichž absence teď způsobuje mimo jiné vysokou úroveň korupce právě v dotyčných zemích. Jestliže umění obohacuje naše životy, obohacuje celou společnost. A k čemu je ministr, jestli se nestará o budoucnost svojí země?

Nejsme dost bohatí na to, abychom si mohli dovolit neinvestovat do kultury. Nebo že by i v tomto resortu měli své prsty lobbisté?