Překvapené Kožené zazpíval k narozeninám plný Španělský sál

Vít Dvořák, 07.05.2013 14:30

Když Magdalena Kožená dozpívala poslední číslo programu a za bouřlivého potlesku zmizela v zákulisí, zvedl se v prvních řadách Španělského sálu jeden z posluchačů – ředitel České filharmonie David Mareček – a ladným skokem se vyšvihl na pódium. „Dostali jste všichni o přestávce od uvaděček ty lístečky, že?“, ptá se a publikum souhlasně přikyvuje. „Tak to nepokazte, naše chvíle teď přišla,“ dodává a usedá ke klavíru. Vzápětí se při nové vlně potlesku otevírají dveře, znovu se objevuje Magdalena Kožená – a po několika krocích směrem k pódiu se s nechápavým výrazem zastaví. Zaraženě se snaží přijít na kloub tomu, co se to v sále děje. To už se ale rozezní klavír a Španělský sál začne zpívat Happy Birthday to You. Obrovskou kytici, kterou překvapená Magdalena Kožená dostává, ani neunese… Tak vypadala pražská oslava květnových čtyřicátin naší přední mezzosopranistky.

Oslavenkyně se publiku vzápětí odměnila třemi přídavky – Dvořákem a Janáčkem…

Byl to vůbec nádherný večer. Magdalena Kožená, jejíž úspěšná zahraniční kariéra trvá už druhé desetiletí, se jen pouhých pár dnů po Dvořákových Biblických písních, provedených v rámci prvomájového Výročního koncertu Berlínských filharmoniků, vrátila do Španělského sálu Pražského hradu znovu, tentokrát se svým zbrusu novým programem. Ten je určen – alespoň prozatím – jen pro dvě evropská města: po Praze už jen pro londýnský Barbican Centre, kde se s ním naše mezzosopranistka představí už zítra.I pro skalní fanoušky Kožené je přitom skoro celý tento program novinkou: s výjimkou Ravelových Histoires naturelles a Deux mélodies hébraïques, které sólistka už doma předvedla, byly další vybrané skladby buď úplnou premiérou, nebo s nimi Kožená zatím vystoupila pouze na zahraničních pódiích. V každém případě ale šlo o repertoár, který Kožené nesmírně sedí a ve kterém asi nejlépe osvědčuje svůj výtečný vypravěčský talent. Jeho přesvědčivost je tak silná, že posluchač má třeba v Ravelových Povídkách z přírody až nutkání se ohlédnout, zda soustředěný pohled Kožené onen klouzavý let ledňáčka nad hladinou náhodou opravdu nesleduje. Kožená také znovu předvedla svůj ohromně barevný, plně a bez stopy sebemenší únavy či námahy po celý večer znějící mezzosoprán, výrazově velmi tvárný, vyrovnaný ve všech rejstřících, kdy snad jen při tom úplně nejpřísnějším měřítku lze výtku směřovat k jednomu dvěma místům s několika méně otevřenými úplně nejspodnějšími tóny (Ravelovy Dvě hebrejské melodie). Doslova lahůdkou se před přestávkou staly Ravelovy tři Malgašské písně, k nimž si Kožená na pódium přivedla – vedle excelentního skotského klavíristy a jednoho ze svých dvorních spolupracovníků Malcolma Martineaua, který byl po jejím boku celý večer – také Kaspara Zehndera, tentokrát v roli flétnisty, a violoncellistu Tomáše Jamníka, ohromný příslib do budoucna. Tak trochu ve stínu alespoň pro mne pak zůstala kantáta Ariadna na Naxu Josepha Haydna, kterou by si publikum určitě lépe než s klavírem vychutnalo v dochované verzi se smyčci.

„Fantastický večer,“ pochvaloval si v jeho závěru David Mareček. Nezbývá než souhlasit. Brzy zase u nás nashledanou, a všechno nejlepší, Magdaleno Kožená!

Hodnocení autora glosy: 95 %

Hudba Pražského hradu
Magdalena Kožená (mezzosoprán)
Malcolm Martineau (klavír)
Tomáš Jamník (violoncello)
Kaspar Zehnder (flétna)
6. května 2013 Španělský sál Pražského hradu

program:
Maurice Ravel:
– Histoires naturelles (Příběhy přírody)
Le paon (Páv)
Le grillon (Cvrček)
Le cygne (Labuť)
Le martin-pêcheur (Ledňáček)
La pintade (Perlička)

– Deux mélodies hébraïques (Dvě hebrejské melodie)
Kaddisch (Kadiš)
L’Énigme éternelle (Věčné tajemství)

– Chansons madécasses
Nahandove
Aoua
Il est doux

Joseph Haydn:
– Arianna a Naxos (Ariadna na Naxu)
Teseo mio ben
Dove sei mio bel tesoro
Ma, a chi parlo?, Recitative
Poco da me lontano esser egli dovria
A chi mi volgo
Ah che morir vorrei
Misera abandonata