Adam Skoumal: Nejlepším kritikem mých skladeb je má žena

  1. 1
  2. 2
  3. 3

V hraní po sluchu jste měl nicméně obrovský hudební základ.
To jsem měl, protože jsem vlastně stupnice, akordy i základy harmonie znal, jenom jsem to všechno neuměl pojmenovat. Takže pak stačilo doplnit si názvosloví.

Což je ale možná ta lepší varianta, než když někdo k hudbě přichází nejdřív přes teorii a čtení not a pak pracně dohání samotnou muzikalitu.
Určitě. Hraní po sluchu je základ a myslím, že se to v naší době trochu zanedbává. Všechno by pak šlo rychleji, paměť funguje lépe a tak dále.

V rozhovoru pro OperuPlus z roku 2010 jste říkal, že impulzem ke skládání bylo „zahrát si to, co byste sám chtěl cvičit“. Vycházíte tedy na začátku často z nějakého technického jevu, který je potřeba procvičit, a najednou z toho vzniká strukturovaná kompozice? Nebo se váš přístup s léty proměňuje?
Konkrétně třeba Etudu pro levou ruku jsem napsal proto, že jsem na Pražském jaru hrál Ravelův Koncert pro levou ruku a říkal jsem si, že by to byl pěkný přídavek. Když totiž hrajete na koncertě celý večer jenom levou rukou a pak byste měla na konci něco najednou zahrát oběma, zjistíte, že ta druhá ruka je úplně nerozehraná – a to není vůbec příjemné (smích). Takže to mělo i takovýto důvod. Jinak většina skladeb, co jsem napsal, vznikla pro konkrétní příležitost, nebo konkrétního člověka. Psát do šuplíku mě moc nebaví.

Konzultujete někdy své skladby i s dalšími skladateli či pedagogy?
Mám jednoho kritika, se kterým většinu svých věcí konzultuji a který se nebojí mi říct i když je něco špatně: svoji ženu. Jako houslistka mi sice nemluví do možností klavírní techniky, zda něco jde, nebo nejde zahrát, ale dívá se na moje skladby coby muzikant, který má výborný vkus. Je hrozně důležité vidět každou skladbu z odstupu, což se skladateli těžko daří. On sám může věci vidět dost zkresleně. Když se člověk něčím hodně dlouho zabývá, ztratí odstup.

Jste v pozici, kdy máte zkušenost s hudebním dílem z „obou stran barikády“ – jako interpret i jako autor. Jak prožíváte poslech svých vlastních skladeb v interpretaci někoho jiného?
No, někdy i trpím.

Zahajovací koncert festivalu Pardubické hudební jaro – Adam Skoumal, Komorní filharmonie Pardubice (foto Lada a Miloš Kolesárovi)
Zahajovací koncert festivalu Pardubické hudební jaro 2014 – Adam Skoumal, Komorní filharmonie Pardubice (foto Lada a Miloš Kolesárovi)

Býváte překvapen?
Bývám překvapen, ale zatím jsem své skladby vždycky poznal (smích). Až na jeden případ, ten byl ostudný. Bylo to na jednom festivalu soudobé hudby, kde komise vybrala již zmíněného Kejklíře. Je to vlastně dost obtížné dílo, které jsem komponoval schválně tak, aby se soutěžící mohli předvést. A na onom festivalu to nastudoval tamní specialista na soudobou hudbu, který byl zvyklý, že si v podstatě může hrát, co chce, a nikdo to nepozná. Ale tahle skladba vyžaduje dost dlouhou technickou přípravu. No, ten člověk to dost podcenil a skladba opravdu nebyla k poznání.

On si možná neuvědomil, že hraje díla skladatelů, kteří jsou ještě živí, a můžou se případně bránit.
Moje hudba není úplně supermoderní, má dost klasickou formu i harmonii, takže tam to poznat je.

Jak vás samého lidsky i profesně obohacuje zkušenost hudebního pedagoga?
V době lockdownů mě to obohacovalo velice, protože moje koncerty byly zrušeny, takže bych byl neměl z čeho žít (smích). Ale samozřejmě práce na konzervatoři mě baví, pořád jsem ve styku s mladými lidmi, kteří mají ideály. Myslím si, že třeba práce orchestrálního hráče může člověka mnohem víc poznamenat určitým stereotypem, což na konzervatoři nehrozí. Tam mi chodí noví a noví žáci, kteří jsou nadšení a těší se, co v životě dokáží. Někdy jsou samozřejmě i trochu naivní, ale to k tomu patří. Dodává mi to energii a jsem s nimi rád.

Vzpomínáte si dodnes na nějaké zásadní rady či poznámky vašich klavírních pedagogů, které vám vytanou na mysli během hraní?
Samozřejmě, to člověku zůstane, pokud měl dobré kantory. Nebo naopak – pokud s někým nesouhlasil, řekne si: „Takhle ne, takhle nikdy nehraj!“

Jak se proměnila během dvou pandemických let vaše pedagogická zkušenost s online vyučováním hudby?
Moje zkušenost se vůbec nezměnila. Od začátku si myslím, že učit online někoho hrát na nástroj je peklo. Pro studenty je to velmi demotivující. Jediná pozitivní věc na tom je, že si studenti zkusí, jaké to bude v reálném životě bez profesora po skončení školy.

Jakou hudební a obecně kulturní zkušenost jste nabyl během pobytu v New Yorku?
Jel jsem tam tenkrát krátce po revoluci, takže to pro mě byl kulturní šok. Nejdřív jsem byl dva roky v Dallasu a až pak jsem šel do New Yorku. Jako první člověka naprosto ohromí neskutečná míra konkurence. Dnes už rozdíl oproti zahraničí není takový, svět se změnil, ale tehdy to pro mě bylo něco nevídaného. Škola, na které jsem byl, má velmi vysokou úroveň a konkurence je tam obrovská. Otevřely se mi oči. A taky jsem najednou viděl naši zemi z odstupu – nejen co se týče hudební kultury, ale i politiky.

Adam Skoumal (zdroj Adam Skoumal)
Adam Skoumal (zdroj Adam Skoumal)

Sledoval jste tamní hudební scénu nejen jako hráč, ale i jako posluchač?
New York je hlavně pro mladého člověka obrovská zkušenost. Po čase nicméně hrozí, že se v tom úplně utopí, protože tam probíhá tolik kulturních akcí zároveň, že si ani nemůžete vybrat, na jaký koncert nebo výstavu jít dřív. Ale také je pravda, že pro mě ty koncerty byly strašně drahé, takže jsem si musel hodně vybírat, na co půjdu. Slyšel jsem Marthu Argerich v Carnegie Hall, Jevgenij Kissin tam také hrál. To mě samozřejmě ovlivnilo.Kromě toho si člověk taky poprvé uvědomí, že se musí postarat sám o sebe, že mu nikdo nepomůže. Navíc to byla z mého pohledu dost romantická doba, protože nebyly žádné mobilní telefony a tady doma o mně nikdo nevěděl, kde zrovna jsem a co dělám. Takový pocit svobody, který už moje děti asi nezažijí.

Kdy je podle vás konkurence v hudbě potřeba a v jakém momentě už začíná být toxická?
To je individuální a je to spíš otázka pro psychologa. Někoho konkurence drtí a někoho naopak inspiruje.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


5 1 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments