Adam Viktora o Zelenkovi a jeho festivalu, ale i o studentech a záchraně varhan

Zelenkovo dílo interpretujete a propagujete řadu let. Překvapuje vás ještě něčím jeho odkaz?

Neustále mě překvapuje Zelenkova nekonečná vynalézavost, a to nejen u skladeb dosud neznámých, ale i u děl, která hrajeme už řadu let. Jeho hudba mi připomíná nejlepší díla světové literatury a výtvarného umění, kde můžete donekonečna objevovat nové hodnoty podle toho, kde se zrovna ve svém životě nacházíte a kam vás vaše vnímavost, schopnosti a fantazie pustí.

Jsme právě na prahu festivalu Zelenka Festival Praha. Co je pro posluchače připraveno letos?

Ve středu zazněl v podání slovenského souboru Musica Aeterna a sopranistek Gabriely Eibenové a Lenky Cafourkové program z děl obsažených v Zelenkově sbírce světské vokální hudby. Zelenku stále vnímáme především jako autora duchovní hudby a jeho zájem o operní žánr zůstává přehlížen. Zelenkova kolekce kantát a operních árií autorů, jejichž styl mu imponoval, obsahuje díla Vivaldiho, Lottiho, Hasseho, Porpory, Giacomelliho a mnoha dalších a je důležitým svědectvím o Zelenkově činnosti na drážďanském dvoře. Od začátku třicátých let začali totiž v královské kapele působit italští kastráti, módní a velice nákladná atrakce všech dvorních hudebních událostí, a byl to právě Zelenka, kdo byl pověřen péčí o tuto pěveckou elitu. Obstarával pro ně nejnovější hudbu italských mistrů a připravoval je k jejich výstupům. Objevné je také zjištění, že se Zelenka uplatňoval i jako sólový zpěvák, tenorista.

Ve čtvrtek 21. října uvede Musica Florea českou koncertní premiéru Zelenkových italských árií Alcune arie. V tomto mistrovském klenotu mohou posluchači poznat Zelenku jako autora bravurně ovládajícího operní styl a také obdivovat dnes již velmi zkušené zelenkovské pěvce Gabrielu Eibenovou, Lenku Cafourkovou, Kamilu Mazalovou a Romana Hozu jako interprety nadané oduševnělostí a porozuměním Zelenkově výjimečné hudbě.

V pátek 22. října uvede náš Ensemble Inégal společně s vynikajícím vokálním tělesem Kammerchor Stuttgart dvě Zelenkova vrcholná díla, Miserere c moll a mši Missa Dei Filii. Nastudování a řízení se ujme Frieder Bernius, jehož zelenkovské nahrávky jsme obdivovali již před dvaceti lety a který se nesmírně zasloužil o Zelenkův návrat mezi posluchače. Stejný program zazní také v neděli 23. října v Annenkirche v Drážďanech.

Součástí festivalu je i mezinárodní konference na téma Zelenka. Kolik vlastně máme českých zelenkovských badatelů a jak si stojí s konkurencí zahraničních muzikologů?

Je mi to moc líto, ale česká muzikologie se aktuálně ocitá v takové situaci a stavu, že se největšímu českému baroknímu skladateli systematicky nevěnuje vůbec nikdo. Ve věci teoretického poznání Zelenkovy hudby, osobnosti a života jsme zcela odkázáni na výsledky zahraničních badatelů. Díky nim se také v posledních letech od základu proměnil Zelenkův obraz ve všeobecném povědomí. Moc doufám, že naše konference přinese inspiraci začínajícím mladým českým muzikologům a že se najdou tací, kteří se do práce pustí se stejnou vervou jako my, interpreti.

Dalo by se tedy říci, že je Zelenka a jeho odkaz reflektován v zahraničí s větší intenzitou?

Mezi zahraničními interprety panuje jakási bázeň před neznámými Zelenkovými díly. Premiéry nechávají téměř výhradně na českých souborech, o to vehementněji se pak ale vrhají na díla, která již znají z našich nahrávek. Notové provozovací materiály si u nás objednávají hudebníci od Austrálie po Kanadu a jedná se o profesionální i amatérská tělesa. Zelenkovská Fan Page, mezinárodní Zelenkaforum má na svojí webové stránce (najdete zde) přes pět tisíc registrovaných uživatelů.

Co jste se na loňské zelenkovské konferenci dozvěděl nejzajímavějšího? Vyšel z ní sborník s přednesenými referáty, které si mohou jeho obdivovatelé přečíst?

Naprosto zásadní byly předložené argumenty o smyšleném obrazu Zelenkovy osobnosti. Čím méně se toho v minulosti o Zelenkovi vědělo, tím více bujela představivost zastánců názoru, že Zelenka byl neúspěšný nešťastník, trpící pocity viny a podobně. Samozřejmě, že nic z toho není pravda, a sborník z loňské konference jsem měl možnost právě v těchto dnech poprvé s blaženým pocitem otevřít. V pátek jej s velkou radostí představíme veřejnosti a již nyní je v anglickém jazyce k dispozici komukoliv online v redakci Clavibus unitis na stránkách Nadace pro dějiny kultury ve střední Evropě. Pokud budete listovat pozorně, najdete možná i dosud neznámé vyobrazení Zelenkovy podoby.

Před týdnem jste se souborem Ensemble Inégal dotočili druhý díl cyklu Psalmi Vespertini Jana Dismase Zelenky. Jak byste tento cyklus charakterizoval v kontextu jeho díla? Liší se nějak oba díly tohoto cyklu?

Jedná se o soubor skladeb pro sóla, sbor a orchestr určených k doprovodu nešpor, tedy večerní části denní modlitby. K těmto účelům Zelenka zkomponoval několik nešporních cyklů, přičemž každý z prvních dvou je po formální i obsahové stránce úplně jiný. Všechny ale zůstaly kupodivu až do dnešních dnů tak trochu stranou pozornosti. Jakmile jsme se zorientovali v Zelenkových mších, litaniích a oratoriích, objevujeme najednou další, dosud neznámou tvář tohoto génia i samotné barokní hudby právě v jeho žalmech. Zelenka byl mistrem hudebního podání textové předlohy a ve starozákonních žalmech našel skvělou příležitost k vytvoření další svébytné kapitoly svého díla a k posouvání pomyslných mantinelů dobové kompoziční konvence směrem k nesmírně působivým skladatelským kreacím nejvyšší umělecké úrovně.

O Zelenkovi by se jistě dalo mluvit velmi dlouho. Přejděme k vaší pedagogické dráze. Vyučujete nyní na konzervatoři v Plzni, učil jste také na Pražské konzervatoři. Jaké jsou vaše dosavadní zkušenosti?