Album týdne Normana Lebrechta: Šostakovič opisoval!

Ve své pravidelné recenzi se britský hudební kritik a publicista Norman Lebrecht zaměřil na novou nahrávku, která pomáhá poodkrýt letitou záhadu podobnosti úvodu Šostakovičovy Šesté symfonie s Mahlerovou nedokončenou Desátou.
Dmitrij Dmitrijevič Šostakovič (zdroj Česká filharmonie)
Dmitrij Dmitrijevič Šostakovič (zdroj Česká filharmonie)

Toto album přináší odpověď na záhadu, která přetrvávala osm desetiletí. Každý, kdo se trošku zajímá o hudbu Gustava Mahlera si jistě všiml, že úvod Šostakovičovy Šesté symfonie je totožný s Mahlerovou nedokončenou Desátou symfonií. Jak se to stalo? Mimo Vídeň, kde v roce 1924 vyšla ukázka faksimile v omezeném nákladu několika set výtisků, byla Mahlerova Desátá neznámá. Šostakovič nikdy neopustil Sovětský svaz. Jak mohl znát kopii Mahlerova rukopisu?

Vše, nebo jen část, může být nyní odhaleno. Francouzský klavírista Nicolas Stavy nahrál jednu třetinu Šostakovičovy aranže Adagia z Mahlerovy Desáté pro čtyřruční klavír. Ruští odborníci ji datují do konce 20. let 20. století, ale nedokážou říci, kde Šostakovič originální faksimile viděl, protože v ruských archivech se žádná kopie nenachází. Můžeme se jen domnívat, že patřila polyhistorovi a Šostakovičově příteli Ivanu Ivanoviči Sollertinskému, ale potvrzené to nemáme.

Nyní můžeme s jistotou říci, že Šostakovič pořídil transkripci Mahlerova tématu, které se pravděpodobně vynořilo z jeho podvědomí o deset let později, v roce 1938, když pod Stalinovým terorem komponoval Šestou symfonii. Tato rešerše je dvojnásob fascinující, a to jak pro důkaz její existence, tak pro odhalení náhodných atonalit, které ruský skladatel do Mahlerovy partitury vložil.

Jsou zde i další odhalení. Jedním z nich je nedokončená sonáta pro housle a klavír z roku 1945, která do očí bijícím způsobem nereflektuje stalinský triumfalismus na konci války. Šostakovič ji musel schovat do šuplíku pro budoucí použití, protože, jak upozorňuje Elizabeth Wilsonová v poznámce na obalu, se objevuje v rané skice k Desáté symfonii z roku 1953.

Neméně překvapivé jsou čtyři klavírní skladby z let 1917 až 1919, z nichž jedna nese název Pohřební pochod na památku obětí revoluce a další prostě Toska (Nostalgie). To byly za raně bolševického násilí zakázané pocity a skladatel udělal dobře, že je potlačil. Ukazují však, že Šostakovič si byl vždy vědom lidského dopadu historických událostí, které ho obklopovaly. Oplakával krev, kterou Lenin prolil, a hudba, kterou složil, dává jasně najevo, co si myslel.

Nejrozsáhlejší skladbou je dosud nezaznamenaná úprava 14. symfonie pro dva sólisty, klavír a bicí nástroje – ačkoli se jedná o zajímavou exhumaci, nedosahuje kalibru tří nevyřešených záhad.

Dmitrij Šostakovič – Works Unveiled

Dmitrij Šostakovič: Symfonie č. 14 g moll, op. 135 (verze pro hlasy, klavír a bicí nástroje; De profundis, Malagueña, Loreley, Le suicidé, Les attentives I, Les attentives II, À la Santé, Réponse des Cosaques Zaporogues au Sultan de Constantinople, O, Del’vig, Del’vig!, Der Tod des Dichters, Schlußstück)
Dmitrij Šostakovič: Houslová sonáta (nedokončená)
Dmitrij Šostakovič: Smuteční pochod na památku obětí revoluce pro sólový klavír
Dmitrij Šostakovič: Toska
Dmitrij Šostakovič: Píseň o lesích
Dmitrij Šostakovič: Bagatella pro sólový klavír
Gustav Mahler/Dmitrij Šostakovič: Fragment z 10. symfonie Gustava Mahlera pro čtyřruční klavír

Ekaterina Bakanova – soprán
Florent Jodelet – bicí
Sueye Park – housle
Alexandros Stavrakakis – bas
Nicolas Stavy – klavír
Cédric Tiberghien – klavír

Label: BIS
Datum vydání: 6. ledna 2023
Hodnocení Normana Lebrechta: ****/*****

Mohlo by vás zajímat


0 0 votes
Ohodnoťte článek
Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments