Barokní podvečer vsadil na souhru hlasů zpěvaček Blažíkové a Cukrové

Collegium Marianum představilo další z koncertů původní jarní řady Barokních podvečerů. V pražském kostele sv. Šimona a Judy provedlo 5. října 2020 Stabat Mater Alessandra Scarlattiho, doplněný o další barokně dramaticko-zádumčivý instrumentální repertoár stejné doby.

Hana Blažíková, Markéta Cukrová, Collegium Marianum – Stabat Mater 2020 (foto Petra Hajská)

S Collegiem Marianum si užíváme velice intenzivní podzim. Frekvence koncertů cyklu Barokní podvečery, které tento soubor pořádá již dvacátým rokem, je totiž nyní – z důvodu jarního odkládání uměleckých akcí – dvojnásobná. Dnešní koncert představil repertoár, který měl v Praze zaznít již na začátku dubna; nakonec ho ale jako první slyšeli v Moravskoslezském kraji, kde se Collegium Marianum představilo se stejným programem hned na třech koncertech Svatováclavského hudebního festivalu.

Repertoár byl tedy dostatečně zažitý a některé drobné nedostatky v souhře, které se objevovaly hlavně v první skladbě dnešního večera, Koncertu e moll P.-G. Buffardina, můžeme přičítat spíše momentální nepozornosti. Ze stejného důvodu předpokládám, že místa, která by si dle mého mínění zasloužila vytvoření většího napětí, byla souborem takto předem zamýšlena. I přesto, že jsem tedy v této skladbě postrádala intenzivnější proplutí některými hudebními frázemi a větší tah, mi tento soubor opět učaroval schopností vytvořit velice náhlé a efektní kontrasty mezi jednotlivými různě charakterovými plochami. Zároveň ale soubor dokázal, a to i přes své větší než obvyklé obsazení (šest houslí, viola, violoncello, kontrabas, teorba, cembalo/varhany), nechat vyniknout i sólistku Janu Semerádovou, hrající na kopii Buffardinovy flétny, která pak k smyčcům přidala v této první skladbě dnešního večera virtuózní prvek.

Jana Semerádová, Collegium Marianum – Stabat Mater 2020 (foto Petra Hajská)

Buffardin však byl „pouze“ jakýmsi „předskokanem“ hlavního programu dnešního večera, kterým bylo Stabat mater Alessandra Scarlattiho. K tomu přidala dramaturgie dnešního večera velice chytře ještě dvě skladby Antonia Vivaldiho, Sonátu es dur „Al Santo Sepolcro“, RV 130 a Koncert d moll „Madrigalesco“, RV 129, sloužící jako předehra a mezihra Scarlattiho. Tento záměr, který inteligentní publikum ihned poznalo, a tak netleskalo po jednotlivých číslech, byl navíc umocněn nástupem sólistek Hany Blažíkové (soprán) a Markéty Cukrové (alt) hned po doznění Buffardina.

Zpěvačky patří díky svým stylově padnoucím hlasům a skvělé vokální technice k nejvyhledávanějším jménům pro koncerty hudby 17. a 18. století. Navíc se jejich hlasy také skvěle pojí, jak jsme mohli dnes posoudit v nejednom duetu (úžasnou barvou zvuku jsem se kochala zvláště v části „Tui Nati vulnerati“). Přestože se ani těmto velkým profesionálkám dnes nepodařilo vychytat všechna těžká místa, ať už z intonačního hlediska v harmonicky záludnějších pasážích (Cukrová), při nástupu na vysokou notu nebo při práci s dechem (Blažíková), vše plně dohnaly ukázkovou výrazovostí. Mezi „highlighty“ patřila v tomto směru altová árie „Sancta Mater“ a sopránová árie „Fac ut ardeat cor meum“, ve které dokázala Hana Blažíková způsobem pěvecké interpretace velice autenticky zpodobnit význam textu.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments