Bezděkova kantáta měla premiéru v Norimberku

O své nové kantátě píše Jiří Bezděk v předmluvě partitury: „Báseň Vocatus atque non vocatus deus aderit (Volán či nevolán, Bůh bude přítomen), která je textovým základem stěžejní části skladby, nazval Pavel Kolmačka podle jednoho z citátů pocházejících původně z delfské věštírny. Tento citát však dostal novodobý obsah od Carla Gustava Junga, který si jej nechal vytesat na vstupní dveře svého domu a na otázku po důvodu odpověděl, že podle jeho zkušeností jsou takzvané náboženské projevy, ať už úmyslné nebo neúmyslné, neustále všudypřítomné. Stačí, aby došlo k neobvyklému duševnímu stavu, a využívají se náboženská zvolání. A tak každý, kdo ani nevěří v Boha, ve chvíli velkého úžasu nebo překvapení vyřkne slova ‚Ach Bože‘ nebo ‚Bože‘ a to jsou nezamýšlené výrazy náboženské povahy.“ Právě v tomto úhlu pohledu našel skladatel inspiraci. Nezaměřil se však k uvedenému tématu poprvé, již začátkem devadesátých let se stalo jednou z inspirací jeho úspěšného cembalového cyklu Tři kresby R. A. Moodymu.  

Z průběhu kantáty vysvítá, že svůj invenční základ rozvíjí částečně z volné věty Bezděkova 2. smyčcového kvartetu (2020). Tematický materiál je však mnohem bohatší. Také proto, že autor volí jednovětou kombinovanou formu, ve které se účinně střídá mluvní hlas s pěveckým, na řadu přichází však i čistě hudební vstupy. Důležitou roli zde plní sólový lesní roh (na koncertě hrál Wilfried Krüger) komentující recitované pasáže s využitím témbrových efektů. Jádrem kompozice je zpívaný refrén s textem „Toto se nedá zvrátit: Vítr, ať chytán či poháněn, vane. Porod, ať chtěn či nechtěn, začne. Jablko, viděno nebo neviděno, spadne“, který se však dále hudebně obměňuje vůči aktuálnímu kontextu. Dílo pak uzavírá gradační fugato a textová katarze „Nic neopomenout, nic nepropást, z tohoto dne, který se naklání. Nehybně, vážně, nevnímaje čas sledovat oknem padající sníh.“ Skladatel pro posílení vyznění díla zde zhudebnil ještě krátkou Kolmačkovu báseň Nic neopomenout, nic nepropást.

Dramaturgie koncertu byla koncipována jako setkání skladatelů z různých evropských států, kteří zhudebnili českou moderní poezii. To je určitě pro naši moderní literaturu velmi lichotivé. Ve všech skladbách také zaujímal důležitou roli mluvní hlas. Soubor Pegnitzschäfer Klangkonzepte podnítil pozornost početného publika (posluchači přišli i přes přísná německá pandemická omezení) také v dalších skladbách. Norimberský skladatel Holmer Becker zhudebnil ve své kantátě Nachts, wenn das Getreide aufschimmert texty Ivana Blatného v překladu Christy Rothmeier ze sbírky Stará bydliště a ve své emocionálně bohaté hudební invenci posílil jejich romantické odstíny. Životním mottem skladatele je „vytvářet skladby s takovou zodpovědností, aby v závěru života se mohl člověk s klidem podívat zpět.“ I tato skladba svojí kvalitou toto předsevzetí naplňuje. Švýcar Frédéric Bolli ve svém cyklu koncertních melodramů Tři bajky akcentoval jemný humor básníka, filosofa a hudebního skladatele Karla Pexidra, který sám přeložil své verše do němčiny. Bolliho hudba v tomto díle je plná harmonických pikantérií a rytmické bohatosti, navíc textu je zde ponechán nadstandardní prostor pro jeho srozumitelné vyznění. Proto si dílo získalo opět upřímné sympatie u publika. Je zajímavé, že bylo v tomto roce již dvakrát s úspěchem provedeno v české verzi u nás.

Soubor pro provádění soudobé hudby Pegnitzschäfer Klangkonzepte (umělecký vedoucí Wilfried Krüger) realizoval rozhlasové a televizní produkce pro ZDF, Bayerischer Rundfunk a další rozhlasové stanice a hostoval v mnoha evropských zemích. Středobodem jeho práce jsou multimediální projekty, například výstavní a koncertní projekt „Degenerovaná hudba“ v Germanisches Nationalmuseum Nürnberg (1989), pětihodinový projekt hudebního kina „Dr. Mabuse“ od Fritze Langa (1999) a „Nosferatu“ od Friedricha Wilhelma Murnaua (2011), oba s filmovou hudbou Michaela Obsta. V létě 2015 Wilfried Krüger úspěšně zahájil sérii koncertů v St. Egidien. Od té doby jsou představení nové hudby v norimberském kostele pevně zakořeněna a jsou oblíbenou součástí norimberského hudebního života. Listopadový koncert přinesl opět nové podněty. Může být pro nás potěšením, že se na nich podílela i česká kultura.