Chtěla jsem hrát na harmoniku, koupili mi klavír. Chtěla jsem studovat klavír, vystudovala jsem zpěv.

Tuto mladou dámu jsem sledovala již několik roků. Objevila se v projektech olomouckého souboru Ensemble Damian. Čas ale letí opravdu velice rychle a já jsem nedávno ke svému velkému údivu zjistila, že ona mladá dáma – mezzosopranistka Lenka Čermáková  –  je již úspěšnou absolventkou oboru operní zpěv na JAMU! Začátkem září jsem ji slyšela při provedení Pergolesiho Stabat Mater a její výkon mě doslova nadchnul. Pro mladou umělkyni (ročník 1982) stojící doslova na startu své profesionální kariéry jsem měla hned několik otázek.

Lenko, při rozhovorech s mladými interprety mě většinou nejdřív zajímá začátek jejich pěveckého snu. Takže, jaký byl ten váš?

Pocházím z Valtic, z kraje nejen dobrého vína, ale především z velice zpěvného kraje. Moji rodiče se sice umění aktivně nevěnovali, ale hudbu jsme v rodině měli rádi. Nezapomenu nikdy především na naše rodinné výlety do brněnské opery! Jako malá jsem si moc přála hrát na harmoniku, ale rodiče mi koupili klavír. Ovšem mým dětským snem byla naprosto jiná povolání, především lékařka nebo učitelka. Ke konci základní školy jsem vážně uvažovala o studiu hry na klavír na konzervatoři, ale rodiče tehdy radikálně zasáhli. Nejprve prý mám vystudovat nějakou „pořádnou“ školu a pak se můžu věnovat nejisté umělecké kariéře. A tak jsem studovala na Gymnáziu a Střední pedagogické škole ve Znojmě a pořád pilně cvičila.

Ve třetím ročníku se mi do ruky dostalo CD Bachových kantát v podání Magdaleny Kožené a ta hudba mě okouzlila a doslova pohltila. Krásný barevný hlas, dokonalá interpretace. Paní Kožená je pro mě velkým vzorem a inspirací. Ve čtvrtém ročníku jsem se tajně rozjela do Kroměříže na konzervatoř na nezávaznou konzultaci – zjistit, zda bych měla šanci studovat hru na klavír. Po oné konzultaci jsem zaslechla ze sálu zpěv a vzpomněla si, že mě kdosi chválil údajně zajímavou barvu hlasu. Ani nevím, co mě to vlastně napadlo, ale já na ty dveře zaklepala a setkala jsem se poprvé s paní profesorkou Emílií Chudovskou. Neměla jsem připravený žádný repertoár, ale ona mi přesto po několika hlasových cvičeních řekla, ať se zkusím připravit na jarní kolo talentových zkoušek. Prý se uvidí.

Po maturitě jsem nakonec začala studovat zpěv na Konzervatoři evangelické akademie v Kroměříži. Když jsem se pak ve třetím ročníku umístila na pěvecké soutěži O cenu Leoše Janáčka v Brně na třetím místě, Brno se mi zalíbilo natolik, že jsem udělala přestupové zkoušky a konzervatoř jsem absolvovala tam ve třídě pana profesora Petra Julíčka.

Vím, že jste na JAMU patřila k žákům paní docentky Marty Beňačkové. Proč jste si zvolila právě ji?

Po šesti letech na konzervatoři jsem zpěvu zcela propadla, chtěla jsem pokračovat dál a moje volba byla naprosto jednoznačná! Kdo by mě lépe mohl vést v dalším hlasovém vývoji, když ne ona? Obdivuji její úžasnou pěveckou kariéru, protože se věnovala interpretaci staré hudby v souboru Musica Aeterna i velkým operním rolím, má rozsáhlý písňový i koncertní repertoár. Moje přihláška směřovala tedy výhradně do její třídy a věřte, že jsem byla moc ráda, když se mi tento sen splnil! Opravdu hodně jsem se od ní během studia naučila a doufám, že budeme stále v kontaktu, protože na její názor dám.

Kdo další vás ještě na JAMU ovlivnil, jak ze spolužáků, tak z pedagogů?

Musím s vděčností vzpomenout na paní magistru Irenu Rozsypalovou, která mě učila jevištní mluvě, herectví a rétorice. Studiu rolí. Naše individuální hodiny byly velmi intenzivní a přínosné. Spolupracovala  jsem s Lindou Keprtovou, mladou vynikající režisérkou na inscenaci Coronide od Víta Zouhara a s Tomášem Pilařem na představeních Veselohry na mostě a Evžena Oněgina. S ním budeme ve spolupráci letos pokračovat nastudování opery Evropská turistika od Josefa Berga. V níž bych měla ztvárnit postavu Celníka. Jsem zvědavá a moc se na to těším. Díky inscenaci Coronide začala také má spolupráce s olomouckým Ensemble Damian a také s Vítem Zouharem a Markem Čermákem – později mým manželem, kteří mi moc pomohli.
Máte ještě nějaké jiné pěvecké vzory?

Kromě zmíněné Magdaleny Kožené a mé paní profesorky Beňačkové se mi ještě moc líbí Hedwig Fassbender a Patricia Petipo. Ta měla velmi zajímavou kariéru, začala interpretací staré hudby a dozrála až ke klasickému opernímu repertoáru druhé polovinydevatenáctého století.

Jaké byly další „milníky“ na vaší pěvecké cestě?

Moc ráda vzpomínám na spolupráci s Ondřejem Mackem a jeho souborem Hof-musici na inscenaci barokní opery La clemenza di Tito. To byla také krásná příležitost, na kterou jsem původně kývla jen díky tomu, že se jednalo „pouze o čtyři da capo árie“. K mému velkému překvapení se z toho ale vyklubala poměrně rozsáhlá role co se recitativů týče. Díky Ondřeji Mackovi jsem se ponořila do jejich studia a myslím, že jsem se je i díky němu naučila dobře interpretovat. Víte, pokud studujete na vysoké škole zpěv, věnujete se spíše studiu jednotlivých árií, pracujete na jejich výrazu, zvládáte je technicky a na recitativy jaksi nezbývá moc času. Vím, že se mnoho mých kolegů se recitativů obává. Já tedy rozhodně ne, naopak se v rámci studia role na ně vždycky těším. A ještě za jednu příležitost jsem vděčná. Vloni jsem si mohla zazpívat mezzosopránový part ve Verdiho Requiem. Musím se přiznat, že mě tato skladba velmi hluboce zasáhla a doufám, že si ji budu moci ještě někdy zazpívat.

V současnosti spolupracujete i s dalšími soubory, především na poli barokní hudby…

Ano, další pro mě velice cenná zkušenost je spolupráce s Ensemble Inégal. Kromě barokní hudby se věnuje i dobové intepretaci hudby druhé poloviny devatenáctého století. Například jsem spolupracovala na Dvořákově Mši D dur zvané „Lužanská“. Je to pro mě velké obohacení a jiná interpretační zkušenost v porovnání s barokní hudbou. Ráda bych se věnovala různým hudebním obdobím, protože každé z nich má své kouzlo, svou barvu, svůj výraz. A já se přiznám, že mě moje práce baví a naplňuje tak moc, že si svůj život bez zpívání neumím vůbec představit.
Jaké jsou vaše další pěvecké plány a přání?

Momentálně mám těch plánů skutečně hodně. Ráda bych předzpívala v našich oblastních divadlech. Na to jsem vlastně díky poslednímu ročníku na vysoké škole ještě nenašla čas. Jela jsem na předzpívání pouze do Košic, kde sice hledali tenory, ale tam vznikla má první nabídka z profesionální scény – Poulencovy Dialogy karmelitek na jaře 2013.

Sama bych se ráda pustila do rozsáhlejšího studia písňového repertoáru. Nastudovala jsem si Mahlerovy Písně potulného tovaryše a sním o tom, že si je někdy zazpívám s orchestrem. Písně vůbec jsou další úžasnou pěveckou disciplinou, kterou bych ráda rozvíjela. A také bych si ráda nastudovala některé stěžejní role z děl Rossiniho nebo Donizettiho.

Ovšem úplně nejvíc se budu muset zaměřit na vyhledání nějakého dobrého hlasového poradce. Vždycky je dobré si poslechnout erudovaný názor někoho dalšího. Zpěvák sám sebe přece jen neslyší až tak objektivně a tak hodně záleží i na tom, koho potkáte na pěvecké cestě, aby vám byl nápomocen při práci. Jsem ve věku, kdy mé osobní cíle i ambice směřují především k profesnímu naplnění, tedy ke zpívání. Je to sice těžká práce, které vlastně musíte podřizovat svůj život, ale prozatím jsem opravdu šťastná jedině tehdy, když můžu zpívat.

Pokud vím, vystudovala jste kromě operního zpěvu ještě jeden magisterský obor na Palackého univerzitě v Olomouci…

Ano, přece jen se nechci rozloučit ani s případnou pedagogickou prací, takže jsem vystudovala obor učitelství hudební výchovy a sólového zpěvu. Jak vidíte, mám na paměti ta rodiči doporučovaná „zadní vrátka“…

A na co se těšíte v nejbližší době?

Co mě opravdu dělá velkou radost je to, že je můj pracovní diář naplněn nejen do konce tohoto roku, ale že už v něm mám záznamy i na ten rok příští. A na co se těším? Na vydání CD skladatelů olomoucké katedrály Josepha Puschmanna a Antona Neumanna před Vánocemi a na natáčení dalšího CD s Ensemble Inégal. A samozřejmě do Košic!

Lenko, přeji vám, aby se tedy ten váš diář i nadále zaplňoval takovým způsobem, aby to dělalo radost nejen vám, ale především nám, tedy posluchačům.

Také mnohokrát děkuji a přeji všechno dobré!
www.lenkacermakova.cz