Čirá radost z komorní hudby ve Zlíně

  1. 1
  2. 2
Duo Kateřina Kněžíková a Kateřina Englichová předvedlo fantastický výkon v rámci abonentního cyklu „K“ Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín. Obě špičkové interpretky spolu vystupují v duu již delší dobu, pro letošní podzim však připravily nový projekt v barvité dramaturgii, ve které kombinují jak své osvědčené repertoárové kusy (Leoš Janáček – Moravská lidová poezie v písních; Bohuslav Martinů – Písničky na jednu stránku), tak kompozice, které nejsou běžně k slyšení (Benjamin Britten – A Birthday Hansel; Sylvie Bodorová – Sadaj, slnko, sadaj; Jan Frank Fischer – Etüde IV. pro harfu; Hanuš Jan Trneček – Fantazie na symfonickou báseň Vltava). Program koncertu byl poskládán velice sofistikovaným způsobem, kdy mezi obsahově podobné písňové cykly byly jako kontrastní prvek vloženy virtuózní skladby pro sólovou harfu.
Kateřina Englichová a Kateřina Kněžíková – Kongresové centrum Zlín 28. 11. 2017 (zdroj Filharmonie Bohuslava Martinů / foto Dominik Bachůrek)

Moravský samorost Leoš Janáček (1854–1928) byl po celý svůj život fascinován lidovou muzikalitou, jejíž zdroje (mimo jiných) používal jak v komorní a symfonické, tak v operní tvorbě. Jeho cyklus třiapadesáti písní vznikal po mnoho let, pod názvem Moravská lidová poezie v písních byl poprvé vydán roku 1908. Na koncertě sice cyklus nezazněl celý, ale výběr deseti písní (Láska, Lavečka, Památky, Záře od milého, Pérečko, Kouzlo, Psaníčko, Šafářova céra, Rozmarýn, Stálosť ) byl zvolen velmi vkusně. Interpretky se s Janáčkovým písňovým cyklem vypořádaly mistrným způsobem a bylo znát, že jej mají perfektně zažitý. Obě energické dámy vnášely do hry své přednosti a výborně se doplňovaly. Zatímco Kateřina Englichová svou soustředěnou virtuozitou byla nositelem stability, Kateřina Kněžíková emotivním projevem dala publiku naplno pocítit Janáčkovu živelnost.

Širší veřejnosti nepříliš známý Hanuš Jan Trneček (1858–1914) byl nejen vynikajícím harfenistou, ale rovněž se aktivně věnoval kompozici a dirigování. Ve skladbě Fantazie na symfonickou báseň Vltava pro harfu sólo je zřetelně znát autorův cit pro instrumentaci „svého“ nástroje. Je však třeba podotknout, že ačkoliv autor pracoval s materiálem svého kolegy Bedřicha Smetany velmi citlivým způsobem, skladba jako taková kvalit své předlohy nedosahuje. Kateřina Englichová ovšem publiku dokázala, že je pravou „královnou harfy“ a podařilo se jí svou perfektní interpretací dílu pomoci.

Podobný námět jako Janáček zvolil také Bohuslav Martinů (1890–1959) ve své kompozici Písničky na jednu stránku H294 z roku 1943. Jedná se o cyklus sedmi krátkých písní (žádná netrvá déle než 90 vteřin), vycházející ze sborníku Sbírka lidových písní Františka Sušila. Přestože aranžmá mohou působit ve srovnání s Janáčkovou „přímočarou“ muzikalitou poněkud chladnějším dojmem, při pozorném poslechu se objevují jemné emoční nuance, které dokládají autorovu genialitu. Obě interpretky se s výrazově obtížnými písněmi vypořádaly nadmíru zdařile. Nutno vyzdvihnout i vynikající rozlišení kontrastů introverze a krátkých silných vrcholů, v nichž byla Kateřina Kněžíková „jako doma“ a zcela uvěřitelná.

Kateřina Kněžíková – Kongresové centrum Zlín 28. 11. 2017 (zdroj Filharmonie Bohuslava Martinů / foto Dominik Bachůrek)

Nejsilnější posluchačský zážitek koncertu přišel po pauze, kdy zaznělo v našich končinách takřka neznámé dílo A Birthday Hansel, které zkomponoval roku 1975 Benjamin Britten (1913–1976) na text romantického básníka Roberta Burnse. Impuls pro vznik skladby dala královna Alžběta II., přičemž kompozice byla míněna jako pocta královně matce při příležitosti jejích pětasedmdesátých narozenin. Benjamin Britten pracoval se „Scots“ nářečím (od běžné angličtiny značně rozdílným), jež použil i Robert Burns v původních básních. Zajímavá je také progresivní forma cyklu, který působí jako jednolitý celek, přestože má několik částí. Pro funkci přemostění autor použil krátké plochy, v nichž využil pouze sólovou harfu. Kateřina Englichová si v těchto fantazijně působících plochách vedla bravurně a dokázala sama se svou harfou naplnit sál zvukem. Její kolegyně Kateřina Kněžíková předvedla v celém cyklu dokonale zvládnutou deklamaci nářečí i pochopení výrazově náročného obsahu. Na tomto místě je nutné Kněžíkovou pochválit také za nekompromisně přesnou intonaci, neboť intervalové vazby použité Brittenem jsou v této skladbě značně neotřelé.

Podobně jako v první půli, také ve druhé části koncertu vyplnila funkci kontrastu skladba pro sólovou harfu. Byla to Etüde IV., kterou zkomponoval Jan Frank Fischer (1921–2006). Kompozice z roku 1971 je sympatická tím, že si na nic nehraje – autor si nekladl přílišné obsahové ambice a využil hlavně barevné a technické možnosti nástroje. Jako odlehčení po poslechu Brittenova opusu zafungovala Etüde bezvadně. Kateřina Englichová i zde dostála své kvalitě a předvedla dokonale čisté provedení.

Kateřina Englichová – Kongresové centrum Zlín 28. 11. 2017 (zdroj Filharmonie Bohuslava Martinů / foto Dominik Bachůrek)

Na závěr koncertu zazněl cyklus sedmi písní Sylvie Bodorové (1954) s názvem Sadaj, slnko, sadaj, čerpající ze slovenských lidových písní. Skladba vznikla roku 2005 a byla původně instrumentována pro soprán, tenor, harfu a klavír (Kateřina Englichová byla u tohoto prvního provedení, spolu s Gabrielou Beňačkovou, Štefanem Margitou a Katarínou Bachmannovou). Verze pro soprán a harfu vznikla o několik let později, ale kompozici to nijak vážně neublížilo. Na tomto místě si dovolím poznamenat, že jsem zažíval mírné obavy, jak si Sylvie Bodorová povede na kvalitě zpracování ve srovnání s mistry Janáčkem a Martinů. K mému překvapení (a nutno říct příjemnému) se žádný propad nekonal. Autorka se nechala vést materiálem lidových písní, kompoziční a instrumentační zásahy provedla velice umným způsobem a ve spojení se svou specifickou, ženskou muzikalitou vytvořila silné a nosné dílo. Kateřina Kněžíková i Kateřina Englichová se při interpretaci tohoto cyklu cítily evidentně jako „ryby ve vodě“ a sálala z nich pozitivně nabitá energie. Odměnou jim byly bouřlivé ovace ve stoje, kterými zlínské publikum dalo jasně najevo své nadšení z mimořádného hudebního zážitku. Jako přídavek provedly interpretky zasněnou píseň Leoše Janáčka Stálosť z cyklu Moravská lidová poezie v písních, jehož výběr byl slyšen na začátku koncertu a dramaturgický kruh tak byl dokonale uzavřen.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Kateřina Kněžíková & Kateřina Englichová (Zlín 28.11.2017)

[Celkem: 2    Průměr: 4/5]

Související články


Napsat komentář

Reklama