Daniel Forró o svých skladbách

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Passacaglia a chorál (svatováclavská mozaika) (pro velký dechový orchestr, 10:00)
Dílo je komponováno k 100. výročí založení Československa, jako symbol české státnosti byl použit Svatováclavský chorál (uvažovalo se o něm jako o možné státní hymně). Jde o moji první skladbu pro koncertní dechový orchestr. Je založena na dvou typech hudebního materiálu:

Téma passacaglie využívá tónovou sérii o deseti členech (2×5 tónů vůči sobě ve dvojité inverzi). Série je navržena tak, že dva tóny chybějící do dvanáctitónové řady jsou prvními dvěma tóny téže řady transponované o půltón níže. Tímto způsobem je řada zřetězena a projde všemi 12 transpozicemi. Tóny řady jsou harmonizovány podle složitého matematického klíče durovými a mollovými kvintakordy, dominují tritonové spoje, které jsou mým oblíbeným prvkem. Prvních šest řad je základem passacaglie, pětitónové skupiny představují vždy jednu variaci, těch je 12 a gradují hustotou hudební struktury i instrumentačně. Druhých šest řad je využito v druhé části skladby v kontrastních vsuvkách chorálu.

Svatováclavský chorál – jeho melodika postupně organicky proniká do hudební struktury passacaglie. Bylo využito 99 skupin dvou až šesti následných tónů chorálu – jsou transponovány podle harmonické struktury skladby. Na zlatém řezu se objeví chorál v plné podobě a delších rytmických hodnotách, je harmonizován sedmitónovými akordy vycházejícími z harmonické řady tónů (v jazzovém popisu jde o akord 13/11+), opět podle složitého matematického klíče (tak, aby bylo využito rovnoměrně všech 12 akordů a vždy v jiném intervalovém vztahu basového a sopránového hlasu). Úseky chorálu jsou proloženy kontrastním materiálem passacaglie.

Metrorytmika je relativně složitá a využívá časté změny metra. Využil jsem svoji osvědčenou kompoziční metodu posledních let – sofistikovaný a racionálně vytvořený hudební materiál tvoří základ, s nímž se ve všech hudebních parametrech následně pracuje improvizačním způsobem, volně invenčně.

Daniel Forró (* 19. února 1958 Jihlava), vlastním jménem Karel Horký, je český hudební skladatel, klávesista, klavírista a pedagog. Působil v rockových skupinách Progres 2 a Bronz, později přešel k elektronické hudbě (jeho projekt Forrotronics). Karel Horký se narodil v roce 1958 v Jihlavě, kde žil do svých 15 let a kde se učil hrát na klavír a na flétnu. V roce 1973 se přestěhoval do Brna, kde do roku 1979 studoval na konzervatoři hru na flétnu, na varhany a kompozici.

Již od roku 1973 hrál Horký v různých, převážně amatérských skupinách, později se prosadil v kapele saxofonisty Františka Bartla. V roce 1977 se stal klávesistou rockové skupiny Progres 2, která v té době vytvářela rozsáhlé audiovizuální dílo, rockovou operu Dialog s vesmírem. Její premiéra se uskutečnila v únoru 1978 a kapela s tímto projektem projela do roku 1980 celou Československou republiku. Na podzim 1979 ale Horký ze skupiny odešel, zúčastnil se však ještě nahrávání studiové verze Dialogu s vesmírem na konci téhož roku. Důvodem bylo studium, kterému se chtěl na JAMU věnovat. (V letech 1979 až 1986 vystudoval kompozici u profesora Aloise Piňose.) Přesto Horký koncertoval dál, například s Orchestrem Rudolfa Zavadila. V letech 1980 a 1981 také byl členem folkrockového uskupení Vondrák–Bodlák–Horký–Polák.]

V roce 1981 vznikla skupina Bronz, projekt bývalého kytaristy a zpěváka Progres 2 Pavla Váněho, kde hrál Horký již pod pseudonymem Daniel Forró. Bronz poměrně úspěšně vystupoval, v roce 1983 ale vyšel v časopisu Tribuna článek „Nová vlna se starým obsahem“ a kapely v něm uvedené byly brzy zakázány. Nepomohla ani změna názvu na Pavel Váně se skupinou, v roce 1984 se Bronz definitivně odmlčel. Přesto Pavel Váně později s pomocí bývalých spoluhráčů z Bronzu a dalších hostů nahrál album Zimní království, které vyšlo v roce 1986.

1. prosince 1983 odehrál Daniel Forró první sólový koncert pod názvem projektu Forrotronics. Forrotronics hraje dosud, jedná se o nejrůznější autorskou elektronickou hudbu od Daniela Forró, kterému se díky častému používání a propagaci MIDI přezdívá Mr. MIDI.

V letech 1996–1999 absolvoval doktorandské studium teorie hudební kompozice na JAMU, od roku 1999 studoval jako doktorand hudební vědy na Masarykově univerzitě. Toto studium ale nedokončil, neboť se v roce 2003 přestěhoval z Brna do Japonska, o které se už od mládí zajímal. Zde žije v městě Kakamigahara (prefektura Gifu) se svojí japonskou manželkou jménem Chieko dodnes (mají dceru Karen a syna Saimona) a zde také nadále koncertuje a skládá hudbu. Na univerzitě v prefektuře Aiči působí jako hostující profesor.

(zdroj Databáze knih)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na