David Radok: Hudba je nejlepší způsob, jak otevřít uzavřený mozek a navést myšlenky z jiných úhlů

  1. 1
  2. 2

Opeře se věnujete víc než činohře. Jaký je rozdíl mezi režií opery a činohry? Není činohra přece jen svobodnější, protože nemá hudbu a na ni vázaný text libreta? V činohře je přece jen běžné texty her upravovat, krátit apod., což se v opeře tolik nedá…
Rozdíl mezi činohrou a operou by se dal přirovnat k rozdílu mezi prózou a poezií. Jedná se o míru umocněnosti formy. Hudbu a poezii vnímáme v prvé řadě převážně citem, druhořadě intelektem. Zatímco v divadelním textu hledáte proporce myšlenky k času, hudba do velké míry toto nabízí.
Některé opery přímo vyžadují úpravu a škrty pro scénické uvedení. Například Rossiniho Cesta do Remeše nebo Vivaldiho Arsilda. Jiných, jako Wozzeck, Peter Grimes, by se člověk neměl ani dotknout.

Má naopak ta svázanost opery – hudby a libreta – pro režiséra i nějaké výhody?
Bezprostřední a emoční vnímání v prvé řadě.

V opeře je zase jiný problém, totiž v těch inscenacích, které někdy dost násilně a proti smyslu libreta aktualizují děj apod. Vy nic takového neděláte, aspoň v těch několika inscenacích, které jsem od vás viděl, nic takového, co by se příčilo libretu, nebylo, a přitom to rozhodně nebyly inscenace, které by byly nemoderní a působily jako z muzea… Jak se na tento trend, kdy někteří režiséři tak trochu exhibují, díváte? A jak těžké je režírovat operu „moderně“ a přitom ji „neznásilňovat?
Veškeré divadlo musí oslovit diváka „tady a teď“, neexistuje tradiční či moderní inscenace. Existuje jen špatné a dobré divadlo.
Převlečení herců do současných kostýmů nebo umístění děje do současnosti, nedělá inscenaci „aktuální“. Většinou se jedná jen o povrchní zjednodušení. Nedržím se dobovosti ani „aktualizací“, ale pokouším se pro příběh najít odpovídající formu, která nejlépe v dané době a místě souzní s obsahem.

David Radok – zkouška opery Monument – Národní divadlo Brno 2020 (foto Marek Olbrzymek)

Osobně stále rád vzpomínám na vaše dvě inscenace, které mě velmi zasáhly – Lady Macbeth Mcenského újezdu a Wozzecka v pražském Národním divadle. Na které své inscenace vzpomínáte vy sám obzvláště rád?
Rád vzpomínám na inscenace, ve kterých herci/zpěváci posunuli příběh do jakési nečekané roviny, kde divák přestal vnímat jednotlivosti inscenace, ale kde celková energie a atmosféra utvořily nehmatatelné sdělení.

Máte nějaké vysněné opery nebo i dramata, které vás zatím jako režiséra minuly?
Kdysi jsem připravoval Bergovu Lulu, ale kvůli nemoci jsem ji nemohl realizovat. Pokud by se našlo ideální obsazení a ideální divadlo, rád bych se k této opeře vrátil.

A bez ohledu na to, co jste sám režíroval, které opery a skladatele máte rád jako divák, posluchač? A co z tvorby dramatické? V prosinci jsem vás viděl v Brně v publiku při představení Straussova Růžového kavalíra…
Mám rád dobrá představení. Žánrově je celkem jedno co, pokud je inscenace dobrá.

Váš tatínek Alfréd Radok se věnoval také filmu, to vás nikdy nelákalo? Jak vás tatínek jako režiséra a jako člověka ovlivnil?
Tata umřel, když mi bylo 22 let a o divadle jsem do té doby seriózně nepřemýšlel. Myslím, že jsem zdědil jisté vnímání okolí a jistou citlivost na rozlišování pravdivosti v jednání lidí.
Film bohužel neumím, je to zcela jiné médium než divadlo.

Marko Ivanović: Monument – Národní divadlo Brno 2020 (zdroj NdB)

Proč si myslíte, že jsou Janáčkovy opery tak úspěšné v cizině? Jak je přijímají třeba ve Skandinávii, kde jste je také režíroval?
Její pastorkyňa je svou lidskostí příběh univerzální, který se dotkne všech nezávisle na místě, kde se vypráví. Inscenoval jsem ji ve Švédsku a Dánsku a nejen publikum, ale i účinkující si vytvořili jakýsi bezprostřední vztah k opeře.
Věc Makropulos a Z Mrtvého domu jsou trochu složitější, ale publikum ve Švédsku přijalo tato představení také dobře.

A na závěr má obligátní otázka: Co pro vás osobně znamená hudba jako taková, bez ohledu na to, že se jí sám věnujete profesně?
Hudba je sice nejabstraktnější forma umění, ale má schopnost nejpřesněji vystihnout podstatu sdělení. Hudba je nejlepší způsob, jak otevřít uzavřený mozek a navést myšlenky z jiných úhlů. Hudba v restauracích naopak u mě vyvolává stres a nechuť k jídlu.

Děkujeme za rozhovor!

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat