Dnešní premiéra v Ostravě: Giordanova Fedora

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Právě dnes večer se na české operní scény vrací jeden z předních představitelů verismu, Umberto Giordano (1867-1948). Jeho méně známou operu Fedora uvádí v premiéře Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě. Zatímco v zahraničí Giordana znají alespoň díky jeho celkem pravidelně dávanému Andreu Chénierovi, u nás ani ten příliš nezdomácněl. Například v pražském Národním divadle se Chénier hrál jen v jediném nastudování, v roce 1897. Již zmíněná Fedora ani jiná z dalších Giordanových oper se na naší první scénu nikdy nedostala.

Tím spíš je třeba ocenit nynější dramaturgii ostravskou, protože i partitura Fedory za pozornost rozhodně stojí. Hudebního nastudování ostravské inscenace se ujal a její dnešní premiéru bude řídit Zbyněk Müller, známý především z pražského Národního a z poslední doby i z košické Filharmonie.

Čí to byl vůbec nápad přijít s Fedorou? Pokud ne váš, rozmýšlel jste se dlouho, zda „do toho“ jít?

Nabídku nastudovat Fedoru jsem dostal od hudebního ředitele ostravské opery Roberta Jindry. Dílo jsem předtím neznal, nicméně možnost nastudovat veristickou operu jsem přivítal zvláště pár let poté, co byla z repertoáru pražského ND stažena Cileova Adriana Lecouvreur, která mne jako dirigenta nesmírně bavila. A samozřejmě, že je to pro mě určitá výzva, protože když se zde něco více než sto let nehrálo, pak může mít tato ostravská inscenace svým způsobem podíl na tom, jak to u nás bude s Fedorou dál.

Fedora byla alespoň zpočátku – soudě podle dobových pramenů – prakticky stejně oblíbená, jako Andrea Chénier. Dá se dnes vůbec najít důvod, proč se to časem změnilo?

To opravdu netuším. Zdá se mi však pravděpodobné (a v tomto ohledu vidím analogii s některými skladateli či přímo konkrétními díly symfonického repertoáru, teď zrovna mě napadá například Skrjabin), že Fedora náleží do té kategorie oper, jejichž úspěch či neúspěch velmi závisí na kvalitě provedení, čímž myslím zejména obsazení hlavních rolí ( Fedory a Lorise ) pokud možno zpěváky světových jmen, poskytujících neznámé opeře jakousi záštitu, ale i režijní pojetí a samozřejmě hudební nastudování, které vytěží maximum především z momentů melodických a dramaticky vypjatých. Je to zkrátka dílo, nad nímž je potřeba se zamyslet a které nedá svůj úspěch lacino. Svou roli jistě také hrají různé hudebně estetické názory a v různých dobách odlišná kritická hodnocení verismu jako hudebního stylu. Pokud mám dále uvažovat nad tím, proč obliba této opery v historii kolísala (nutno říci, že v posledních letech se Fedora na jeviště tu a tam vrací), musel bych se snažit najít její slabiny, což dělám krátce před premiérou nerad, protože teď Fedoře opravdu upřímně věřím.

Ví se, že Giordano čekal na svolení Sardoua ke zhudebnění Fedory rozhodně ne krátkou dobu. Myslíte, že toto „čekání“ se mohlo – ať už v dobrém či naopak – na konečné podobě Fedory projevit?

Domnívám se, že čekání má u skladatelů většinou kladný vliv – vezměme si třeba Janáčka – kdo ví, jak by to s jeho tvorbou vypadalo, kdyby se nemusel za své myšlenky tak tvrdohlavě a urputně prát a tolik let žít v nejistotě a odmítání. Giordano byl sice také odmítnut, ale čekal na svolení pouze sedm let, a přestože nevím, co v té době dělal, troufám si tvrdit, že jako skladatel mohl jen získávat zkušenosti a dozrávat. Tudíž – pokud se to nějak projevilo, pak asi v dobrém.

Měl jste možnost nějaké inscenace Fedory sám vidět? Ať už třeba tu vídeňskou, která se ještě před pár lety ve Staatsoper hrála, nebo alespoň nějaké na DVD nahrávkách? Pokud ano, co hlavně vás jako diváka, resp. posluchače nejvíc zaujalo?

Živou inscenaci jsem neviděl, DVD nahrávky znám dvě, jednu z La Scaly, druhou z MET, obojí s Mirellou Freni a Plácidem Domingem. Nejdříve jsem slyšel inscenaci z MET. První dojem, který je dobré si pamatovat, protože takový má u neznámých děl naprostá většina posluchačů (a nemůžete si ho nikdy vyvolat znovu), byl ten, že již kouzelně zasněné úvodní takty krátké předehry mne okamžitě vtáhly do děje, který jsem díky klasické režii pochopil bez předchozího studia ihned. První jednání překvapivě brzy skončilo a působilo vlastně buď jako jakýsi prolog, nebo jako pohled kamsi do minulosti. Teprve ve druhém jednání jsem nabyl dojmu, že začíná něco souvislejšího, nebo že teď jsme teprve v přítomnosti, zhruba v polovině druhého jednání mne zaujala klíčová scéna, kdy Fedora unáhleně píše udávací dopis. Dále jsem coby posluchač i divák jen v napětí až do konce očekával, co se ještě přihodí a jak to celé dopadne. Tolik tedy první dojem, který ve mně okamžitě vyvolal touhu začít se touto operou zabývat.

Jak vy osobně hodnotíte partituru Fedory? Ať už z hlediska melodické invence, instrumentace, či obtížnosti?

0 0 vote
Ohodnoťte článek

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Giordano: Fedora (NDM Ostrava)

[yasr_visitor_votes postid="17838" size="small"]

Mohlo by vás zajímat


53 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments