Dvořákovou Svatební košilí začal v Plzni Rok české hudby

Kantátou Antonína Dvořáka Svatební košile v provedení Plzeňské filharmonie začala dnes plzeňská část programu Roku české hudby. Dvořákovo méně známé dílo na motivy Erbenovy balady, které mělo v Plzni v roce 1885 premiéru, uvedl skladatelův poslední žijící vnuk Antonín a další potomci. I když aktivně se hudbě nikdo z nich nevěnuje, na práci svého předka jsou pyšní, ctí ji a snaží se ji propagovat.

Ani kdybych žil dalších osmdesát let, nikdy bych nestihl pochopit tu velikost,“ řekl o hudebním odkazu svého děda téměř pětaosmdesátiletý skladatelův vnuk Antonín, třetí toho jména. Spřízněnost se slavným skladatelem nezapře ani výraznou podobou. Také jeho starší syn a vnuk nosí rodinné jméno Antonín. „Mám slíbeno, že až bude mít vnuk syna, bude to také Antonín Dvořák – šestý,“ řekl. I když v rodině se hudba pěstovala a děti k ní byly vedeny od mala, žádný hudební nástroj neovládl. Dílo děda ale zná a stále v něm objevuje něco nového. Také skladatelova pravnučka Hana Kakešová má hudbu ráda, sama však na žádný nástroj nehraje. „Samozřejmě, že součástí povinné výbavy všech Dvořákových potomků byla hra na nějaký hudební nástroj. Všichni jsme začali hrát na klavír, ale velice rychle jsme skončili,“ řekla. Už jako dítě ale Dvořákovu hudbu dobře znala. „Moje maminka dbala na to, abychom si příslušnost ke slavnému rodu uvědomovali a od dětství nás k tomu vychovávala. Místo pohádek na dobrou noc nám zpívala árie a hrála loutkové divadlo, odehrála a odzpívala nám loutkovou Rusalku i Čerta a Káču,“ vzpomínala vnučka nejmladší Dvořákovy dcery.

Skladatelovy potomky těší, že dílu jejich slavného a ve světě uznávaného předka se postupně dostává větší pozornosti. Za minulého režimu prý nepatřil Antonín Dvořák k propagovaným autorům, řekl jeho pravnuk – Antonín, toho jména čtvrtý. „Otce, když studoval vysokou školu a zjistilo se, že je Dvořák, tak ho vyhodili a život strávil u nás v Příbrami v uranových dolech,“ řekl. Také skladatelův vnuk přiznává, že náležitého uznání se dědovi začalo dostávat až v posledních více než dvou desetiletích. „Já jsem sám začal Dvořákovsky žít až po sametu, po roce 1989,“ řekl. Díky otevření hranic se pak opakovaně dostal za provedeními dědových skladeb do USA, Kanady či Koreje.

Rok české hudby, seriál hudebních a kulturních akcí, se pravidelně pořádá v letech, jejichž letopočet končí na číslici čtyři. Souvisí to s výročími českých skladatelů Antonína Dvořáka, Bedřicha Smetany, Leoše Janáčka, Bohuslava Martinů, Josefa Suka a dalších. Do těchto výročí shodou okolností spadá také Plzeňská filharmonie, která vznikla v roce 1934. Do plzeňské části projektu přispěje například v listopadu provedením Dvořákova Requiem, opus 89 v chrámu sv. Bartoloměje. Druhým mimořádným projektem bude open air pořad pro děti. Rok české hudby v Plzni zohledňuje i dramaturgie třicátého čtvrtého ročníku festivalu Smetanovské dny, Divadlo J. K. Tyla věnuje Roku české hudby dvě operní premiéry a dva komorní koncerty. K projektu se připojilo i město. 

Foto archiv 

Napsat komentář