Eduard Šístek: mladý violoncellista v Sukově síni

Recitál mladého filharmonika Eduarda Šístka navázal na předchozí praxi, kdy v Cyklu mladých představovala Česká filharmonie mladé české umělce. Tento záslužný čin Českého spolku pro komorní hudbu by se měl pravidelně opakovat, dává totiž nastupující generaci adeptů vrcholného umění možnost získat neocenitelnou praxi. Interpreti jistě uvítají následnou zpětnou reakci pedagogů a přítomných umělců, jak vyvážit zvuk, zda hrát na otevřený klavír a upozornění na další detaily užitečné pro pódiovou praxi.

Celý podvečerní program byl však spíše prezentací klavíru než violoncella. Beethovenovy variace na Händelovo téma Juda Makabejský, komponované pro noblesní klavíristku princeznu Christine von Lichnowsky, jsou stejně tak jako Mendelssohnova Sonáta D dur (kde klavírní part premiérovala skladatelova sestra a vynikající klavíristka Fanny Hensel) virtuózním dílem pro klavír. Kantabilní hra violoncella Eduarda Šístka a jeho hezký tón byl v Beethovenově skladbě delikátní a ve všech polohách vyrovnaný. Jeho nástroj (zejména struny C a G) je apartní.

Prokofjevova grotesknost v Sonátě C dur vynikla zejména v kytarových efektech violoncella. Kantilény lyrické dětské písně v Moderatu i melodie v triu Andante dolce, připomínající grácii Julie, nevyšly díky dynamické hladině klavíru zvukově ideálně. Mimořádná je Šístkova paměť a je obdivuhodné, že celý večer hrál zpaměti.

Schubertovo dílo – jeden z jeho posledních opusů ve tmavé tónině es moll je přinejmenším divoké dílo. I zde se ukázalo, že Miroslav Sekera ve svém sólovém vstupu nedokázal zkrotit akustiku prostoru a poměrně nevyrovnaný nástroj Fazioli. Diskant nástroje nezpívá a basová linie, stejně tak jako ve všech ostatních skladbách, přespříliš dominovala. Navíc akustika sálu je pro klavíristu velkým oříškem a je nepříjemně odhalující. Díky technickému vylepšení a pódiu, které se stává druhou rezonanční deskou, odhalí i v poslední řadě sebemenší nepřesnost, každý jiný tón. Zatím jediným, kdo se podle mého názoru dovedl s tímto handicapem vyrovnat, byl na inauguračním koncertu Sukovy síně Ivan Klánský (recenze zde).

Málo hraná Mendelssohnova čtyřvětá Sonáta op. 58 je plná delikates, bouřlivé radosti a dává prostor prezentovat ve svých melodiích i v recitativech eleganci i temperament. Expresivit bylo v klavíru často přespříliš, ve violoncellu jsem expresivitu naopak trochu postrádal.  Vyrovnanost hlasů oproti skladatelově Sonátě op. 45 je v tomto díle zřetelná. K dokonalosti chyběla přesnější souhra, detailnější propracování a třeba i okamžitý improvizační impuls. Na každý pád recitál ukázal, že Česká filharmonie má ve svých řadách dalšího kvalitního violoncellistu, který je posilou celé skupiny. A navíc: Rodinná a mladoboleslavská hudební tradice má kvalitního pokračovatele.

Hodnocení autora glosy: 70 %

Český spolek pro komorní hudbu
Eduard Šístek & Miroslav Sekera
Eduard Šístek (violoncello)
Miroslav Sekera (klavír)
22. března 2017 Sukova síň Rudolfina Praha

program:
Ludwig van Beethoven: Dvanáct variací na téma z Händelova Judy Makabejského pro klavír a violoncello WoO 45
Sergej Prokofjev: Sonáta C dur pro violoncello a klavír, op. 119
Franz Schubert: Klavírní skladba es moll ze Tří klavírních skladeb D 946
Felix Mendelssohn-Bartholdy: Sonáta D dur pro violoncello a klavír, op. 58

www.ceskafilharmonie.cz