Pina Bausch - Opera PLUS

Pina Bausch (vlastním jménem Philippine Bausch, 1940–2009) byla německá tanečnice a choreografka, která revolucionizovala současný tanec a vytvořila nový umělecký žánr nazývaný taneční divadlo (Tanztheater). Její inovativní spojení tance, divadla, hudby a vizuálních prvků ovlivnilo generace umělců po celém světě.

Životopis

Narodila se 27. července 1940 v Solingenu, kde její rodiče provozovali hotel s restaurací. Již v dětství pozorovala hosty a zajímalo ji, co lidi skutečně hýbe a motivuje. Ve čtrnácti letech začala studovat tanec na prestižní Folkwang School v Essenu u Kurta Josse, průkopníka německého moderního tance. Po absolvování získala stipendium na Juilliard School v New Yorku, kde mezi lety 1959–1961 studovala u předních choreografů jako José Limón a Paul Taylor. V roce 1962 se vrátila do Německa a začala pracovat s Joossem jako sólistka a jeho asistentka. V roce 1973 byla jmenována uměleckou ředitelkou baletního souboru Wuppertalské opery, který o dva roky později přejmenovala na Tanztheater Wuppertal. Tuto pozici zastávala až do své smrti 30. června 2009, kdy ve věku 68 let podlehla rakovině plic.

Tvorba

Bausch vytvořila celkem 44 choreografických děl, která lze rozdělit do tří období. V prvním (1973–1978) experimentovala se vztahem mezi tancem, hudbou a dramatem. Druhé období (1978–1986) představovalo vrchol její tvorby se světově proslulými díly jako Café Müller, Kontakthof či Frühlingsopfer (Svěcení jara). Třetí období (1986–2009) charakterizovaly mezinárodní spolupráce a díla inspirovaná různými městy světa. Její choreografická metoda spočívala v kladení asociativních otázek tanečníkům prostřednictvím klíčových slov, z jejichž odpovědí pak skládala kolážovité představení. Typickými prvky byly opakování, nekonvenční použití prostoru, nápadité kostýmy a scénografie využívající přírodní materiály jako hlína, voda nebo tisíce karafiátů.

Význam

Bausch fundamentálně změnila pojetí tance tím, že opustila tradiční baletní a moderní techniku ve prospěch expresivních gest a emotivního vyjádření. Její Tanztheater se stal samostatným uměleckim žánrem, který inspiroval nesčetné choreografy po celém světě, včetně Sidi Larbi Cherkaoui, Anne Teresy De Keersmaeker či Akrama Khana. Za svou tvorbu získala řadu prestižních ocenění, mimo jiné Laurence Olivier Award a japonskou Kyoto Prize. Její díla se dodnes pravidelně uvádějí na významných scénách světa a ovlivňují současnou choreografii i divadelní tvorbu.

Zajímavosti

Jejím prvním manželem byl scénograf Rolf Borzik, s nímž úzce spolupracovala až do jeho předčasné smrti v roce 1980. Později se provdala za chilského básníka Ronalda Kaye, s nímž měla syna Salomona. Bausch byla známá jako workoholička, která žila na černé kávě a cigaretách a pracovala v zkušebně od rána do večera. Režisér Wim Wenders o ní natočil oceňovaný 3D dokumentární film Pina (2011), jehož natáčení mělo začít pouhých pár dní po její nečekané smrti.