Opera PLUS
  • Recenze
  • Rozhovory
  • Zprávy
  • Chystá se
  • Tanec
  • Inzerce
  • Operní panorama
  • Soutěže
  • Encyklopedie
  • O nás
  • Více
    • Album týdne
    • Čtenářský blog
    • Filmová Hudba
    • Klasika
    • Lifestyle
    • Osobnosti
    • Portréty
    • Postřehy
    • Publicistika
    • Seznamte se
    • Soudobá Hudba
    • Stará Hudba
    • Týden s Tancem
Čtení Luciano Berio
sdílejte:
Opera PLUSOpera PLUS
Font ResizerAa
Mobilní menu Opera PLus
  • Recenze
  • Rozhovory
  • Zprávy
  • Chystá se
  • Tanec
  • Inzerce
  • Operní panorama
  • Soutěže
  • Encyklopedie
  • O nás
    • Album týdne
    • Čtenářský blog
    • Filmová Hudba
    • Lifestyle
    • Osobnosti
    • Portréty
    • Publicistika
    • Seznamte se
    • Soudobá Hudba
    • Stará Hudba
    • Klasika
    • Postřehy
    • Týden s tancem
Napište nám
data-width="" data-height="" data-small-header="false" data-adapt-container-width="true" data-hide-cover="false" data-show-facepile="true">
Opera PLUS
Připojte se k největší komunitě klasické hudby Přihlásit se
Sledujte nás
© Opera PLUS 2025 - Všechna práva vyhrazena

Luciano Berio

Luciano Berio (24. října 1925 Oneglia – 27. května 2003 Řím) byl italský skladatel, který patřil k nejvýznamnějším představitelům hudební avantgardy 20. století. Proslul především experimentální tvorbou, průkopnickou činností v oblasti elektronické hudby a inovativním propojením tradice s moderními kompozičními…

Publikováno 07/09/2025
sdílejte:
3 minut čtení
sdílejte:

Luciano Berio (24. října 1925 Oneglia – 27. května 2003 Řím) byl italský skladatel, který patřil k nejvýznamnějším představitelům hudební avantgardy 20. století. Proslul především experimentální tvorbou, průkopnickou činností v oblasti elektronické hudby a inovativním propojením tradice s moderními kompozičními technikami.

Životopis

Berio se narodil do hudební rodiny v Oneglia v Ligurii, kde jeho otec Ernesto a dědeček Adolfo působili jako varhaníci a skladatelé. Studoval kompozici na milánské konzervatoři u Giulia Cesare Parribeniho a Giorgia Federica Ghediniho do roku 1951. Jeho kariéru klavíristy ukončilo zranění ruky na začátku vojenské služby během druhé světové války, kdy následně bojoval v italském odboji. V roce 1950 se seznámil s americkou zpěvačkou Cathy Berberian, kterou si vzal a pro niž složil řadu vokálních děl. Manželství bylo rozvedeno v roce 1964, ale jejich umělecká spolupráce pokračovala. Roku 1952 získal stipendium Koussevitzkyho nadace a studoval seriální kompozici u Luigi Dallapiccoly v americkém Tanglewoodu.

Tvorba

Berio byl spoluzakladatelem milanského Studio di Fonologia Musicale (1955), jednoho z prvních evropských center elektronické hudby. Jeho tvorba zahrnuje průkopnické elektronické skladby jako Thema (Omaggio a Joyce) (1958) a Visage (1961). Nejvíce proslul cyklem čtrnácti Sequenz pro sólové nástroje (1958–2002) a orchestrální Sinfonií (1968), která cituje Mahlerovu druhou symfonii a další hudební díla. Vytvořil řadu hudebně-divadelních děl, včetně Laborintus II (1965) k Danteho výročí a oper Un re in ascolto a La vera storia. Charakteristickým rysem jeho tvorby byl koncept „work in progress“ – neustálé přepracovávání a rozšiřování skladeb do nových verzí.

Význam

Berio významně ovlivnil vývoj současné hudby svým přístupem k elektronické hudbě a propojením různých hudebních tradic s experimentálními technikami. Jeho koncept „otevřeného díla“ inspiroval generace skladatelů k flexibilnějšímu přístupu ke kompozici. Byl respektovaným pedagogem na prestižních institucích jako Juilliard School (1965–1971), kde založil Juilliard Ensemble, Harvard University a vedl elektroakustické oddělení IRCAM v Paříži. V roce 1981 založil výzkumné centrum Tempo Reale ve Florencii. Jeho tvorba představuje most mezi evropskou hudební tradicí a americkým experimentalismem.

Zajímavosti

Berio byl fascinován vztahem mezi hudbou a literaturou, což se projevilo v dílech inspirovaných Jamesem Joycem, Dantem nebo spoluprací s spisovatelem Italem Calvinem. Své skladby často koncipoval jako „hudební laboratoře“ zkoumající možnosti jednotlivých nástrojů i lidského hlasu. Některé ze svých Sequenz později rozšířil do větších skladeb nazvaných Chemins, čímž demonstroval svůj koncept kompozice jako nekonečného procesu. Získal prestižní ceny včetně Praemium Imperiale (1996) a Grammy Award (1969).

Související články

Dante Alighieri (zdroj Wikimedia Commons)

Dante a opera

Dante Alighieri (květen 1265 – 13. nebo 14. září 1321), jehož sedmisté výročí úmrtí si letos svět připomíná, je typickým příkladem čítankového autora, z…

Bruno Maderna (foto Scott McGill)

Přehlížené výročí Bruna Maderny

Minulý rok byl ve znamení řady velkých výročí. Svět slavil 250 let od smrti Beethovena, 180 roků od narození Čajkovského či 210. výročí Chopina.…

Týden s hudbou: Její pastorkyňa v Praze a Vondráček na festivalu v Ostravě

Opět přinášíme pravidelný přehled koncertů a hudebních představení napříč republikou. Tento týden vybíráme události pořádané Českou filharmonií, Divadlem F. X. Šaldy v Liberci, Severočeským…

Nový díl online projektu The World – Ostravská banda Solos

Každou středu v měsíci vychází nový díl online projektu The World – Ostravská banda Solos. Dnes se můžeme ve 12:00 hodin těšit na Sequenzu…

S Ivou Bittovou nejen o Beriových Folk Songs

Dělat rozhovor přes Atlantický oceán může být mnohdy ošemetné; tazatel se tázanému nemusí vůbec dovolat, když se spojí, může neustále padat signál anebo si…

Svjatoslav Richter o sobě a o hudbě (29)

Deníky o hudbě (10) 26. 6. 1975. Tours, Grange de Meslay  Arturo Benedetti Michelangeli. Beethoven: Sonáta As dur  op. 26; Schubert: Sonáta a moll…

Sdílet článek
Facebook email zkopíruj odkaz vytisknout
sdílejte:
Předchozí článek Henri Bergson
Další článek Jiří Berkovec
Opera PLUSOpera PLUS
Sledujte nás
© 2025 Opera PLUS
Vítejte zpět!

Přihlášení k účtu

Username or Email Address
Password

Zapomenuté heslo?

Not a member? Sign Up