Blachut Beno (1913) - Opera PLUS

a celkem 260-480 slov.

Ze zdrojů vím:

Rodinné dědictví v umělecké sféře pokračuje prostřednictvím syna, který působí jako významný dramaturg v prestižní divadelní instituci.

Beno Blachut byl český operní tenor, který se stal ikonou národní opery a významným interpretem děl Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka a Leoše Janáčka. Svou kariéru zahájil v Olomouci roku 1938 a od roku 1941 působil jako přední sólista Národního divadla v Praze, kde se stal jedním z nejrespektovanějších českých operních pěvců druhé poloviny 20. století. Mezinárodního uznání dosáhl především prostřednictvím nahrávek české operní tvorby, které popularizovaly českou hudbu po celém světě.

Životopis

Beno Blachut se narodil 14. června 1913 v Ostravě-Vítkovicích v chudé hornické rodině. V dětství a mládí získával hudební vzdělání v rámci církevního hudebního programu. Ve čtrnácti letech začal pracovat v železárnách, a zdálo se, že bude následovat životní cestu svých rodičů. V roce 1935 však začal studovat zpěv na pražské konzervatoři u profesora Luise Kadeřábka, kde studoval čtyři roky. Svůj operní debut absolvoval 25. prosince 1938 v Olomouci v roli Jeníka ve Smetanově Prodané nevěstě. V olomoucké opeře působil do roku 1941, kde pod vedením Karla Nedbala nastudoval osmnáct různých rolí. V roce 1941 přešel do Národního divadla v Praze, kde zůstal až do konce kariéry v roce 1984. Zemřel 10. ledna 1985 v Praze a byl pohřben na Vyšehradském hřbitově vedle Antonína Dvořáka.

Tvorba

Blachutův repertoár zahrnoval téměř všechny hlavní tenorové role české operní literatury. V počátcích kariéry se věnoval lyrickým tenorových partiím, postupně však přešel k dramatičtějšímu repertoáru. Mezi jeho nejslavnější role patřily Jeník v Prodané nevěstě, Dalibor ve Smetanově opeře stejného názvu, Dimitrij v Dvořákově opeře, Laca a Števa v Janáčkově Její pastorkyni. Významně se podílel na světových i československých premiérách, například v roce 1942 účinkoval ve světové premiéře Škroupova Kolumba. Kromě české tvorby zpíval také mezinárodní repertoár, včetně Alfréda v Traviatě, Cavaradossiho v Tosce, Fausta, Otella nebo Walthra v Mistrech pěvcích norimberských. Významnou součástí jeho tvorby byly také koncertní vystoupení, zejména interpretace Dvořákova Stabat Mater a Janáčkovy Glagolské mše. Proslul zvláště svým podáním Janáčkova Zápisníku zmizelého, jehož nahrávka je dodnes považována za definitivní interpretaci.

Význam

Blachut byl klíčovou postavou poválečné školy českých operních pěvců, kteří byli odpovědní za mezinárodní popularizaci české opery. Byl považován za nejlepšího československého tenora své doby a jeho interpretace českých rolí zůstávají dodnes vzorné. Prostřednictvím svých nahrávek pro vydavatelství Supraphon představil českou operní tvorbu mezinárodnímu publiku. Hostoval v předních evropských operních domech včetně Vídeňské státní opery, Deutsche Oper Berlin, De Nederlandse Opera a Finské národní opery. S pražským Národním divadlem vystupoval na mezinárodních turné v Rakousku, Belgii, Německu, Maďarsku, Polsku a Rusku. Zvláštní pozornost vzbudila jeho vystoupení na Edinburském festivalu v letech 1964 a 1970, kde získal mezinárodní uznání za interpretaci Janáčkových oper. Jeho nahrávky zůstávají v katalozích již několik desetiletí a jsou stále považovány za příklady českého stylu a autenticity.

Zajímavosti

Blachut pocházel z tak chudých poměrů, že až do svých dvaadvaceti let pracoval jako topič v železárnách. Jeho manželka Anna Blachutová byla také operní zpěvačka a je pohřbena na stejném místě na Vyšehradském hřbitově. V roce 2001 byla v Praze založena Společnost Beno Blachuta, která se věnuje vydávání historických nahrávek. Jeho syn Beno Blachut mladší pokračuje v rodinné tradici jako dramaturg opery Národního divadla a zabývá se historií tradičního cirkusu. Blachutova role Jeníka v Prodané nevěstě se stala jeho charakteristickou rolí, kterou zopakoval více než pětkrát. Během své kariéry nazpíval kompletní nahrávky mnoha českých oper včetně Hubičky, Dalibora, Rusalky, Jakobína, Jenůfy, Káti Kabanové a Z mrtvého domu. Jeho hlasový projev sice mohl západní posluchače překvapit určitým vibrátem, ale jeho muzikantství bylo vždy zřejmé.