Festival Janáček a Luhačovice v horkém létě osvěžil i potěšil
Po celých dvacet šest let, co se festival v Luhačovicích koná, nabývá na kvalitě a jeho dramaturgie je stále vynalézavější. V tomto roce se podařilo vytvořit program, který byl nejen pestrý, ale přinesl i několik výjimečných uměleckých počinů. Je také proto stále více vyhledáván návštěvníky lázní, kteří již sem cíleně jezdí právě v době konání festivalu. Kapacita malého půvabného lázeňského divadla již dávno nestačí poptávce a stejně tak je to i se sálem kulturního domu Elektra i kostela Svaté Rodiny, které jsou kapacitně mnohem prostornější.
Ivan Ženatý zvítězil nad akustikou
Zahajovací koncert se konal 17. července v sále Elektry, který je dispozičně postaven jako rondel, v jeho třetině jsou umístěni hudebníci a v ostatním prostoru je publikum. Toto uspořádání je jistě zajímavé pro pořádání velkých společenských akcí, pro koncert klasické hudby je to však zrádná past. Zvuk orchestru se nese do kupole, kde se točí a míchá, a k posluchačům jde „promíchaný“, což snižuje možnost analýzy zvuku.
Filharmonie Bohuslava Martinů musela z dispozičních důvodů snížit počet hudebníků, což ji učinilo zranitelnou. Dirigent Vojtěch Spurný dělal maximum, aby z tělesa vydoloval kompaktní a plnokrevný zvuk, mnohdy to ale bylo nad síly hráčů. Nejlépe se dařilo prosadit žesťům, což je logické. Úvodní skladbou byla Žárlivost, předehra – balada k opeře Její pastorkyňa. V daných podmínkách zněla uhlazeně a barevnost instrumentace se ztrácela, stejně jako Janáčkova charakteristická syrovost. Šest Lašských tanců – Starodávný I, Požehnaný, Dymák, Starodávný II, Čeladenský a Pilky – znělo kompaktněji a výrazněji.
Vrcholem večera bylo vystoupení houslisty Ivana Ženatého, který si pro svůj vstup vybral Skotskou fantazii pro housle a orchestr, op. 46 romantického německého skladatele Maxe Brucha. Ivan Ženatý uchvátil posluchače pevností a nosností jásavého zvuku houslí a plným nasazením při přednesu. Emoce byly umocněny vybalancovanou spoluprací a komunikací s orchestrem, který se vybičoval na hranici možností. Závěrem zazněl Zlatý kolovrat, op. 109 Antonína Dvořáka. Orchestru pomohl romantický přednes, ale výkon trpěl stejným problémem jako předchozí skladby. Přes úsilí dirigenta i hráčů se zvuk orchestru sléval a působil fádně. Jestli budou v Luhačovicích dál tak ambiciózní jako dosud, budou nutně potřebovat kvalitní koncertní sál! V opačném případě se dostávají nad svoje možnosti.
Zápisník zmizelého s excelentním Alešem Brisceinem
Druhý večer, 18. července, hostilo divadlo projekt mladého slovinského režiséra Rocca, který spojil do jednoho večera dva půvabné kusy. Děvče z hor (Haugtussa) Edvarda Hagerupa Griega a Zápisník Zmizelého Leoše Janáčka. Rocc v obou využil společného jmenovatele – niternost výpovědi, sepětí s přírodou a předpoklad existence paralelních světů – a využil malé jeviště k minimalistické koncepci scény i režie.
Centrálním bodem scény je veliký kruh, do kterého jsou promítány poetické scenérie z čisté přírody či surrealistické výjevy, dokreslující děj, který zvukomalebně dotváří i hudba. Pro srozumitelnost je navíc sem promítán český text, takže norština pěvkyně Juliette Galstian byla srozumitelná. Méně srozumitelný byl její pěvecký projev. I když mimikou dávala najevo emoce a něhu, síla a způsob zpěvu tomu neodpovídal. Dramatické operní podání v tak malém sále se zcela rozcházelo s niternou výpovědí díla.
Zápisník zmizelého inscenoval režisér stejným způsobem, jen víc pracoval s herci. Juliette Galstian zpívala Zefku, zde její zemitý a hutný hlas dobře vykreslil divokou cikánku. Jako Janíček exceloval tenorista Aleš Briscein. Part je položen celý ve vyšší poloze, nicméně pěvci jako by byl psán na míru, zněly mu pěkně i hloubky a závěrečná „céčka“ vyzpíval, jako by to byla ta nejpřirozenější věc na světě. K tomu přidal herecký projev, milý a něžný, přesvědčivý. Jediné, nad čím divák pozvedl obočí, byly tři dívky, hlasy, oblečené do bílého roucha s obrovskou bílou čepicí jako ve Strakonickém dudákovi. Kdyby jen nebyly tak konkrétní a hmatatelné… Ke klavírní spolupráci byl přizván klavírista Jiří Hrubý. Part provedl technicky dokonale, ale působil nesměle, jako by nebyl součástí projektu. Sice nevýrazný projev, ale byl spolehlivou oporou pěvcům.
Ze Slovenska to nejlepší!
V Lázeňském divadle vystoupil na třetím koncertě 19. července Slovenský komorní orchestr Bohdana Warchala. Byl založen v roce 1960 a dnes je zcela omlazen a osobnost Bohdana Warchala si zřejmě pamatuje jen současný primarius, Ewald Danel. Ale když začali, bylo to tak sugestivní, jako by tam někde mezi nimi duch bývalého šéfa stál a inspiroval je. Kdo ví… Repertoár měli náročný. Benjamin Britten a jeho Simple Symphony hýřila nadšením a hravostí, Čtyři roční období v Buenos Aires Ástora Piazzolly prokázaly muzikalitu a profesionalitu hudebníků a jejich schopnost interpretace i jiné hudby, argentinského tanga. Rumunské lidové tance pro malý orchestr BB 76 (Sz 68/W37) Bély Bartóka hýřily barevností a na závěr zazněla Serenáda pro houslový orchestr op. 48 Petra Iljiče Čajkovského, plná barevnosti, emocí, melodiky, skvělé práce s dynamikou i agogikou. Nadšení publika nebralo konce.
Folklór jako bonbónek
Úplně jiný charakter měl koncert 20. července, opět v divadle. Setkaly se tu dva světy, které se těsně prolínají. Projekt, v němž se potkal svět skutečného folklóru v podání Ensemble Flair, který tvoří dvě zpěvačky, Klára Blažková a Ludmila Vašková, Petr Zetek stolový cimbál a Jan Rokyta, cimbál a současně vedoucí souboru a doplněný o klarinet, dvoje housle a basu. Na straně klasické hudby stála operní pěvkyně Martina Janková a klavírista Ivo Kahánek. Dvojice zahájila večer přednesem skladeb Leoše Janáčka, které jsou inspirovány folklorem, výběr z Ukvalské a Moravské lidové poezie v písních. Ty ukvalský kostelíčku, Má milá mamulko, Na tých Fojtových lukách, Proč kalinko smutná stojíš, Fojtova Hanka a další. Martina Janková je přednesla přirozeným, jasným, milým sopránem, s perfektní výslovností a se stříbrným, nosným hlasem, aniž by dala najevo, že především umí zpívat opery, a Ivo Kahánek ji doprovázel s nadhledem a muzikantským zaujetím. To se vzápětí umocnilo, když během písně Ty ukvalský kostelíčku se nenápadně dostavil na pódium cimbalista a ve třetí sloce se chytil. V dalších písních se připojovala pomalu celá kapela a přidaly se i zpěvačky. Střídaly se s Martinou Jankovou a postupně se dostávaly do konfrontace a mísení písně lidové s těmi, které Leoš Janáček upravil.
Večer byl vystavěn do tří celků, mezi nimiž hrál Ivo Kahánek části z cyklu Po zarostlém chodníčku. Mísení pokračovalo, až nebylo poznat, kdo vlastně kam patří, a v závěru se dostalo do varu i publikum, když zpívaly spolu operní pěvkyně a folklorní zpěvačky a následně i hudebníci píseň Muzikanti, co děláte. Večer měl šťávu a jiskru a byl sestaven s geniálním citem pro gradaci a kompozici.
Závěr v kostele s varhanami trochu jinak
Poslední koncert 21. července nabídl prostor kostela Svaté Rodiny. Moderní, prostorově do trojúhelníku pojatý prostor je vkusně vybavený a pojme hodně diváků, přesto i tady bylo plno. Závěr festivalu patřil Komornímu orchestru Filharmonie Bohuslava Martinů s dirigentem Markem Štilcem. Hlavní hvězdou večera byla varhanice Kateřina Chroboková, v programu jmenovaná jako KATT.
Mladá umělkyně přednesla nejprve Bachův Koncert pro varhany a orchestr, BWV 35&156, kde předvedla svoji technickou i uměleckou erudici. Poté se prezentovala vlastní tvorbou, vedenou emocemi a imaginací. Skladbu s názvem Slavkof, plnou imprese a mystiky, do které v závěru začal zvonit kostelní zvon. K úžasu všech se trefil do tóniny a působil, že je to domluveno. Nebylo. Další skladbou byla bouřící kompozice Veni Sancte Spiritus pro vokál, varhany a orchestr, kde přidala ještě vlastní zpěv na mikrofon. Skladba provokativní i uchvacující. Orchestr se měl možnost ukázat nejprve vstupním Koncertem g moll pro smyčce a continuo RV 157 Antonia Vivaldiho, který přinesl energii a svěží atmosféru, čistou intonaci i jistotu v souhře. Závěrečná Serenáda E dur pro smyčce Antonína Dvořáka však začala drhnout a souhra i intonace kolísala. Dirigent neodhadl dobře situaci a nepostřehl drobné nuance v ladění již v průběhu Bachova koncertu a nenechal smyčce přeladit. Během posledního čísla ladění smyčců povolovalo a hráči již hráli každý sám za sebe, aby to ustáli.
Škoda, že poslední číslo závěrečného koncertu nevyznělo tak, jak by si všichni přáli. Ale tento malý problém nepokazil publiku radost z pohodového týdne krásné hudby a skvělých uměleckých výkonů. Nezbývá než se těšit na další ročník Festivalu Janáček a Luhačovice v roce 2018!
Festival Janáček a Luhačovice 2017
Zahajovací koncert
Dirigent Vojtěch Spurný
Ivan Ženatý (housle)
Filharmonie Bohuslava Martinů
17. července 2017 Městský dům kultury Elektra Luhačovice
program:
Leoš Janáček: Žárlivost
Max Bruch: Skotská fantazie pro housle a orchestr, op. 46
Leoš Janáček: Lašské tance
Antonín Dvořák: Zlatý kolovrat, op. 109
***
Juliette Galstian (mezzosoprán)
Aleš Briscein (tenor)
Michaela Jančaříková (soprán)
Jitka Klečanská (soprán)
Jarmila Balážová (mezzosoprán)
Jiří Hrubý (klavír)
Režie: Rocc
(koprodukce Opera Povera Brno / Národní divadlo Brno / Mezinárodní festival Janáček Brno / Opera Bergen)
18. července 2017 Lázeňské divadlo Luhačovice
program:
Edvard Grieg: Děvče z hor (Haugtussa)
Leoš Janáček: Zápisník zmizelého
***
Ewald Danel (housle, umělecký vedoucí)
Slovenský komorní orchestr Bohdana Warchala
19. července 2017 Lázeňské divadlo Luhačovice
program:
Benjamin Britten: Simple Symphony
Ástor Piazolla: Čtyři roční období v Buenos Aires
Béla Bartók: Rumunské lidové tance pro malý orchestr BB 76
Petr Iljič Čajkovskij: Serenáda pro smyčce, op. 48
***
Písňové studánky Leoše Janáčka
Martina Janková (soprán)
Ivo Kahánek (klavír)
Klára Blažková (zpěv)
Ludmila Vašková (zpěv)
Ensemble Flair
20. července 2017 Lázeňské divadlo Luhačovice
program:
výběr z Moravské a Ukvalské lidové poezie v písních Leoše Janáčka
***
Závěrečný koncert
Dirigent: Marek Štilec
Kateřina Chroboková (KATT) (varhany)
Filharmonie Bohuslava Martinů (komorní orchestr)
21. července 2017 kostel Svaté Rodiny Luhačovice
program:
Antonio Vivaldi: Koncert pro smyčce RV 157
Johann Sebastian Bach: Koncert pro varhany a orchestr (BWV 35 & 156)
KATT: Slavkof
KATT: Veni Sancte Spiritus pro vokál, varhany a orchestr
Antonín Dvořák: Serenáda E dur
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]