Filip Barankiewicz: Je na čase začít brát klasiku vážně

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Filip Barankiewicz nemůže být spokojenější. První sezóna v jeho nové roli uměleckého šéfa Baletu Národního divadla se povedla přesně podle jeho představ, letošní sezónu, při příležitosti oslav výročí vzniku Československa, zahájil díly nejslavnějšího tuzemského choreografa Jiřího Kyliána, a nyní se těší na velkolepou jarní premiéru Labutího jezera, které, ač jde již o třinácté zpracování, je výjimečné díky slavnému choreografovi Johnu Crankovi. Opeře Plus Filip Barankiewicz pověděl o tom, jaký je ředitel, jaké má plány s Baletem Národního divadla, a proč je ,,nepřátelská osoba a je s tím v pohodě“.
Filip Barankiewicz (foto Pavel Hejný)

Jak se cítíte po velkolepém odstartování letošní sezóny?
Skvěle. Nemůžu si stěžovat. Od Jiřího (Jiří Kylián) to byl obrovský dar. Už skoro vůbec necestuje, a pokud se objeví někde třeba na premiéře, tanečníci ho vidí jen na chvilku. Ani když jsem tančil ve Stuttgartu, jsem neměl možnost s ním strávit delší dobu. A nyní tu byl celých deset dní, od rána do večera. Neopustil sál ani na chvíli. Pro tanečníky byl obrovskou inspirací. Bylo to neuvěřitelné!

Kdo stál za výběrem děl, která tvoří Mosty času?
Jiří. Měl jsem nápad, že bychom sto let od vzniku republiky mohli oslavit pouze Kyliánovými díly. Národní divadlo mu celý program nikdy předtím nevěnovalo. S Jiřím jsme to probírali a jemu přišlo dobré, aby výběr propojil tři různé dekády – proto i název Mosty času.

Jiří Kylián budoval kariéru a prožil většinu života v zahraničí. Co jeho osobnost znamená pro Českou republiku?
Je to bezpochyby nejslavnější český choreograf. V zahraničí je jeho jméno slavné, ale málokdo ví, že je Čech. Vím, že byl nervózní, když sem přijel uvést Mosty času. I když je mezinárodní, světová osobnost, věřím, že je pro něho vždycky silné vrátit se zpět, a když se prochází městem, někde uvnitř cítí své kořeny, je tu doma. Ostatně tu ještě donedávna žila jeho maminka, a nikdy v divadle na jeho představeních nechyběla.

Jak to máte vy, když pocházíte z Varšavy, nejvíce času jste ale strávil ve Stuttgartu?
Myslím, že právě proto si dokážu představit, jak se Jiří asi cítil. Pamatuji si, jak jsem byl po letech, kdy jsem působil ve Stuttgartu, pozván, abych tančil ve svém rodném městě. Byl to hrozně zvláštní pocit a měl jsem velkou trému. Jinak je mi jedno, z jaké země je můj pas. V uměleckém světě bychom neměli hledět na to, odkud pocházíme. Jsem ale rád, že polovina souboru Baletu Národního divadla jsou Češi.

Dalo by se ovšem i namítnout, že ,,jenom“ polovina…
Já bych byl jen rád, kdyby bylo Čechů více a konzervatoře plnily náš soubor. To se ale neděje. Repertoár Národního divadla je velice obsáhlý, od klasického baletu po neoklasiku a modernu, a studenti na to nejsou ze škol připravení.

Jak moc se složení souboru změnilo pod vaším vedením?
Loňskou sezónu jsme získali čtrnáct nových členů, letos jich bude deset. Prozatím se proměnilo tak patnáct procent. Od Petra Zuzky bylo velice velkorysé, že smlouvy tanečníků byly na dobu určitou. Ke změnám ale musí docházet postupně. Nejde rozpoutat revoluci od prvního dne. A proč bych měl navíc ničit něco, co dobře funguje? Je třeba mít respekt k tomu, co již bylo vybudováno.

Jaké změny plánujete na programu?
Diváci byli posledních patnáct let zvyklí na určitý repertoár. Pokud se ale chceme dále rozvíjet, musíme začít brát vážně klasiku. Začali jsme Marnou opatrností, příští rok představíme třinácté provedení Labutího jezera. Rád bych uvedl minimálně jedno klasické dílo za sezónu.

Filip Barankiewicz na zkoušce (foto Roman Novitzky)

Myslíte, že je po klasických dílech poptávka?
Publikum chce vidět všechno. Mým cílem není přeměnit tento soubor na klasický soubor. Nechci se vrátit o století zpátky a udělat z divadla muzeum. Pokrok ale vidím v tom, že uvedeme více klasických děl. Tak to běžně chodí na mezinárodní úrovni. Pokud představíme třeba Marnou opatrnost, chci, aby šlo o nejlepší možné provedení, které je v současné době možné. A tanečníci potřebují klasické vzdělání. Jakmile zvládnou klasiku, můžou pak tančit všechno. Pokud chceme nacvičit díla například Williama Forsytha, musíme mít k dispozici soubor, který klasiku ovládá.

Řekl byste, že v dosavadním repertoáru Baletu Národního divadla klasika chyběla?
Definitivně. Je to o vzdělávání publika i vzdělávání tanečníků. A také to má co do činění s rozvržením sezóny. Když jsem přišel, tančilo se celkem asi dvanáct inscenací a přeskakovalo se z jedné na druhou, aniž by mezi nimi byly dostatečně dlouhé rozestupy. S tím já nesouhlasím. Tanečníci pak nemají šanci se dostatečně připravit a podat maximální výkon. Rád bych zredukoval počet představení a rozdělil je do časových bloků, kdy se budou uvádět. Diváci tak musí být aktivní a sledovat, co se zrovna tančí, protože když nepůjdou teď, představení zmeškají nebo budou muset čekat na další sezonu. Dává to možnost představit i jiné inscenace. Kdyby byly například Kyliánovy Mosty času na programu třeba dvacetkrát, už bychom nemohli uvést Marnou opatrnost nebo Timeless z loňské sezóny.

Je nějaké jméno, které podle vás v Národním divadle ještě nezaznělo a rozhodně by nemělo chybět?
Ano – a už jsme to napravili. Glen Tetley a jeho Svěcení jara. Pro mě je Tetley výzva. Vím, že když souboru představím Tetleyho, ohromně je to posune. Nejen tanečně, ale i lidsky. Začnou a nebudou věřit, že jsou něčeho takového schopní. Vyžaduje to neskutečné úsilí, ale na konci budou neskutečně naplnění, protože pochopí, že to opravdu dokážou. Nebo další příklad, Marná opatrnost. To je jeden z nejkrásnějších baletů vůbec. Publikum ho miluje, od dětí po seniory. Odcházejí z divadla s úsměvem na tváři. Taková díla bych chtěl uvádět. Překvapilo mě, že v Národním divadle ještě nebyla. Neznamená to ale, že se snažím z Baletu Národního divadla udělat Stuttgartský balet. Moje vize Baletu Národního divadla je výsledkem mnoha zkušeností, které jsem sbíral ve Stuttgartu, po světě a hostováním a učením v různých souborech.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


4
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
2 Comment threads
2 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
3 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Hlastanecniku

Nelíbí se mi že pan Barankiewicz přistupuje k souboru tak, jakoby své kvality do doby jeho příchodu neměl. Klasické balety tu tanečníci tančili, těžké kusy typu svěcení jara též, takže tvrzení typu že tanečníci budou překvapení že zvládnou tohle zatančit je vlastně důkazem o tom, že pan Barankiewicz vůbec nemá tušení o tom jak kvalitni a zkušené tanečníky má v souboru. Co se týče přípravy na představení: Ano dříve se skákalo z jedné inscenace do druhé ale tanečník si ji zatančil vícekrát než jednou dvakrát do roka, a tím získával jistotu a možnost vytvořit přesah. A dnes je to tak… Číst vice »

Byť je možné se s tímto názorem v mnoha směrech ztotožnit, po gramatické stránce “Hlastanecniku” bohužel odkazuje na skutečnost, že možná tančíme srdcem, ale myslíme spíš kolenem.

MAB

Příspěvek „Svobodníka“ je typickou ukázkou toho, že když nejsou věcné argumenty, soustředíme se na gramatiku a pokusíme se urazit. Pokud „Hlastanecníku“ myslím kolenem, čím asi myslí „Svobodník“, zdali myslí vůbec! Klasiku v baletu ND takřka zlikvidoval pan Zuzka :-(, není to průvodní jev baletního souboru ND. Jsem zvědav, jak se s tím současné vedení baletu popere. To že klasika táhne, je osvědčené ve všech světových divadelních domech, s výjimkou několika a to velmi mála, například soubor Jiřího Kyliána, ale i ten vycházel důrazně z klasiky Je smutné, že pan Barankiewicz jakožto šéf baletu zřejmě neví nic o minulosti souboru, který… Číst vice »

Pokud vstupujete do veřejného prostoru, prezentujete se jako zástupce určité skupiny lidí a otevřeně kritizujete výroky přímého nadřízeného, tak by měl Váš příspěvek vykazovat určitou úroveň. V opačném případě nebude Vašemu názoru zpravidla věnován větší význam. Tak to bohužel chodí.