Filmový dýchánek se 420PEOPLE

  1. 1
  2. 2
Útulné taneční studio 420PEOPLE v Maiselově ulici se v pátek večer stalo na chvíli promítacím sálem pro malou skupinu registrovaných diváků, kteří se nechali nalákat na komorní program tanečních filmů. Všechny tři dance for camera snímky 420PEOPLE, které vznikly během lockdownu a dva krátké taneční filmy z Polska připomněly atmosféru Festivalu tanečních filmů, ačkoli ta ve studiu byla spíše ryze rodinná.


Polski Teatr Tańca – film Ta Mara (zdroj 420PEOPLE)

V avizovaném programu figurovaly dva taneční filmy z dílny Polskeho Teatra Tańca, jejichž autorky se inspirovaly dílem umělkyň meziválečného období Tamary Łempické a Zofie Stryjeńské. Jejich tvorbu a inspiraci pro tanec na kameru otevřel i krátký dokument doprovázející obě novodobá filmová díla. V obou filmech se do pohybu a obrazu otiskuje či filtruje osobní dojem autorek z tvorby slavných výtvarnic své doby, jako když spojíte dva trychtýře a v nejužším místě se materie promísí do nového tvaru. Ta Mara (scénář a režie obou snímků Iwona Pasińska) i svým názvem odkazuje na Tamaru Łempickou a na plátně ožívají dvě polohy ženského uměleckého výrazu. Nejprve ženy tanečnice připomínající oživlé sochy pohybující se v obraze plném zeleně, ve výrazných barevných róbách, které se řasí jako antické tuniky, taneční pohyb evokuje modernu tak, jak ji máme zakořeněnu, uvolněné tělo v dynamickém pohybu. Ale stále vysoce estetizované. Když se však tanečnice objeví jen v tělových kostýmech uprostřed divoké přírody, za úsvitu či západu slunce, v němž světlo ukryté v koruně stromu vypadá o to přízračněji, jejich tanec je osvobozením a výrazem divokosti. Hold těm odvážným, které se osvobodily a svou svobodu manifestovaly jako první. Krátký film Břemeno je ještě o něco více impresí obrazovou, jako kdyby se vyloupl z rámu. Z opulentního výjevu folklorního procesí nebo slavnosti, narušován však tklivou písní o osiřelém dítěti a prostřihy na chlapecké taneční sólo, střet veselí a tichého strádání jako miniaturní shrnutí, jak to na pozemské pouti mezi lidmi chodí. Jde o výstižná díla, díky nimž i jako neznalci s pouze povrchním povědomí o výtvarném odkazu polských představitelek meziválečného umění, dokážeme nacítit jejich odlišné přístupy a fascinaci tělem, barvou, prostředím.


Natáčení filmu 420PEOPLE Through Glass (foto Vojtěch Brtnický)

Taneční filmy 420PEOPLE měla většina z nás možnost vidět jen prostřednictvím obrazovek monitorů, což se nikdy nemůže rovnat kvalitnímu promítání na velké plátno, kdy začíná pro účinek pracovat samotný prostor a divák má pocit spoluúčasti a přítomnosti, kterou by si doma mohl dopřát snad jen v kombinaci s nějakou drahou virtuální realitou. Mezi tím dívat se na esteticky plynoucí obraz a mezi pocitem součásti jeho prostoru je obrovský rozdíl. Všechny tři přitom do určitého prostoru zvou, hrají si s ním a manipulují jím, tak jako to kamera, střih i mírná digitální deformace dovedou.

Film ORĪGĪ v choreografii Václava Kuneše a v režii Tomáše Vlčka vznikl v rámci mezinárodní projektu CLASH! a na téma „souboj tanečních stylů“, ale jde vlastně spíš o vzájemné představení vášně k tanci a nalezení společné řeči tří tanečnic. Postupně se setkávají v tanečním studiu, které na plátně vypadá jako obrovský nekonečný prostor – Fanny Barrouquére s baletními špičkami, ale provokativně kánon klasického tance porušující, Francesca Amante s divokou krví tance pouličního a Simona Machovičová v podpatcích a svůdností tance klubového, všechny flexibilní a dynamické až k ustrnutí nad možnostmi lidského, tanečního a tančícího těla. Jejich exhibice není soutěží, ale přehlídkou exprese skrze tanec. Rychlé střihy si pak pohrávají s těly v prostoru, detaily nohou, obuvi, modifikací obrazu, je to ten případ, kdy nad choreografií taneční existuje ještě choreografie střihu.

Natáčení tanečního filmu 420PEOPLE ORĪGĪ (foto Jan Faukner)

Through Glass choreografky Sylvy Šafkové a režiséra Marka Partyše spojuje tři prostředí, z nichž potemnělý interiér městského autobusu působí jako neúprosná svazující realita, z níž taneční fantazie uniká do dalších světů. Jedním je tichý les, příroda plná vláhy a hebkosti zahánějící nepokoj, ale právě v ní se objevuje znepokojující artefakt, zrcadlo. Druhou je filmaře a choreografy stále více fascinující interiér Nové scény Národního divadla, který není jen dědictvím brutalistní architektury, ale svými oblými prvky a prostorovým řešením akcentujícím spirálu připomíná základní stavební vzorce makro i mikrosvěta. I zde funguje především rychlý střih a polocelky, díky nimž nestačí oko diváka spočinout v prostoru tak, aby se stal rámem a pozadím taneční akce, ale stěny tančí spolu s umělci. Kdo Novou scénu zná, zná i ta zákoutí a pohledy, ze kterých se točí hlava i bez tance, a ví, jak lákavé jsou pro oko kamery. Snad by Nová scéna sama měla vždy figurovat ve výčtu účinkujících… (Tančí Simona Machovičová, Francesca Amante a Václav Kuneš).

Natáčení tanečního filmu 420PEOPLE ORĪGĪ (foto Jan Faukner)

Film Ohně stroje v režii Jaroslava Brabce přivádí diváka jako jediný do reálné situace, ale dojde opět k prolnutí reality a snu. Zastiheme v něm trochu znuděného Davida Prachaře coby arbitra konkurzu mladých tanečníků. Ani pokusy o bodrý humor a šovinistické komentáře ho neuchrání před spánkem, a pak už jen můžeme hádat, kdo s ní a kdo se komu zdá, jestli noční můra porotce polyká každého příchozího anebo se sám propadl do tanečního snu těch ostatních. Opět Simona Machovičová, Francesca Amante a tentokrát spolu s nimi Fiip Staněk rozviřují každý svůj oblíbený pohybový slovník a nakonec v surreálném prostoru konfrontují a vtahují do hry i čtvrtého, (trochu) nedobrovolného účastníka. Je snad zbytečné zmiňovat se o fascinující kvalitě pohybu každého z tanečníků… Filmová kamera si hraje také s protisvětlem, které dokáže vytvořit opět jiný a nepoznaný prostor (přičemž je zřejmé, že snímek vznikal ve stále stejném tanečním studiu), sama je také hojně v pohybu, ale dopřává divákovi i chvíle oddychu a zklidnění.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments