Finále Festivalu tanečních filmů 2019 – tanec v brazilských ulicích i v komerční sféře

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Třídenní přehlídka tanečních filmů skončila, Cena festivalu putuje do Irska. Poslední den se nesl zejména ve stylu urban dances, a znovu tak otevírá ožehavou otázku, jak, kam a zda klást hranici profesionálního tanečního umění.
Festival tanečních filmů 2019 – Yellow Jumpsuits

Do soutěže Festivalu tanečních filmů v Praze bylo přihlášeno 350 snímků, z toho 30 bylo do ní nakonec zařazeno a vybírat mohli diváci ve vlastní anketě i porota, kterou tvořila programová ředitelka festivalu Jana Návratová, publicistka Tereza Wiloughby a vedoucí tanečního souboru Slovenského ľudového umeleckého kolektívu Ján Ševčík.

Poslední sérii soutěžních filmů zahájil krátký český snímek, který byl již představen v roce 2017 jako výstup semináře s Davidem Hintonem. Cycles režírovala Veronika Vaculíková, která je také protagonistkou. Nejde ani tak o tanec, jako spíš o tělo a jeho metamorfózu, obraz zrodu a probouzení a současně kontrast živého organismu a chladného odosobněného prostředí veřejné knihovny. Klade důraz na detail, záchvěvy prstů i celého těla pokrytého druhou kůží, změny v perspektivě.

Z jiného soudku je černobílý snímek But First… z USA, který rozvíjí situace k pointě, která nepostrádá humor. První záběry na tanečnice ležící na schodech, překračované kolemjdoucími, to vše s o pětačtyřicet stupňů posunutou perspektivou, nejprve navozují dojem existenciální úzkosti ve městě. Brzy je však vystřídá dynamický tanec dívčího tria, jež zřejmě směřuje za konkrétním cílem, v pohybu je ovšem i kamera, což jsme zaznamenali i u jiných děl – v podstatě tak tančí nejen filmařovy objekty, ale i on sám, kamera má svou vlastní choreografii, která spolupracuje s pohybem, který sama snímá. Srdce diváků si jistě získalo trojjediné potěšení z hrnku kávy v posledních záběrech. Nakonec také tento snímek zaujal porotu a byl jedním z těch, mezi nimiž se rozhodovala.

Festival tanečních filmů 2019 – But First

Duet Abismo / Abyss je vyloženě taneční záležitostí, opět pro čistotu zasazenou do černobílé barvy. Jedná se o jakýsi taneční zápas, napůl milostný, napůl predátorský, mezi mužem a ženou, kteří svou fyzickou interakci prožívají na zpola ponořeném voru v jezeru. Kamera se hýbe méně, tanečníky zachycuje v delších časových úsecích. Polonahá těla sleduje pod hladinou (nejsou vlastně vlasy ve vodě příliš snadnou vizuální kořistí?) i nad ní, kde se nacházejí v objetí, v křeči i zápasu. Odlesky slunce ve vodě signalizují smír. Snímek kanadské provenience procestoval 20 festivalů a jistě byl na všech úspěšný díky dynamice i čistotě.

Business Is Brutal, říká režisér Jack Thomson a nechává nás nahlédnout pod pokličku korektních vztahů v obchodním jednání – co za vášně a primitivní pudy se asi vzdouvá pod chladným pohledem dvou lidí, kteří chtějí jeden z druhého získat co největší užitek, a co by se asi stalo, kdyby se v elegantním kufříku místo úředních listin skrýval pořádný kus masa? Film není dlouhý, dynamickým střihem a dynamikou samotného pohybu rychle vtáhne a také rychle skončí, zcela výstižný.

Dlouhou melancholickou procházku po břehu řeky a rozjímání nad životem a smrtí a jejich setkáváním přináší film české provenience Břehy v režii Daniely Hanelové, která v něm sama tančí. Je poctou básníkovi Maurici Blanchardovi, jehož texty v něm zaznívají. Protihráčem tanečnici je herec Petr Kubes, muž v loďce, který možná odkazuje k postavě převozníka duší, jejich setkání je zasazeno do podzimní či předjarní spící krajiny, rozblácených břehů a rozpadajících se staveb na řece. Stěží si představit místo pochmurnější a příhodnější k úvahám o tom, jak chutná smrt. V paměti zůstávají záběry na tančící ženu, které jsou rozdělené do miniaturních sekvencí, přecházení z barvy do černobílého obrazu a zpět, kufr plný hlíny nebo motiv bílého pírka. Zajímavá je také práce se zvukem, kdy zaznívá klavír a melodie hraná na kytaru, ale také nepříjemné zvuky škrábání, lámání a přesouvání, jako kdyby se cosi dralo ze země na povrch. Zásadní složkou je samozřejmě recitovaná poezie, která probouzí obrazotvornost a nabízí divákovi jinou vrstvu čtení situací na plátně, překlad je velmi libozvučný. Někdy na sebe možná strhává příliš velkou pozornost, protože slova metaforami přímo přetékají a je obtížné sledovat celou myšlenku textu a neztratit nit, je tedy výzvou současně neztratit ze zřetele ani samotný film.

Miniatura Guilty patří k netanečním, ryze vizuálním snímkům. O zařazení zřejmě rozhodlo její poselství, je totiž vzkazem o zraňujících slovech doprovázejících znásilnění, nakreslených přímo na bezbranném ženském těle. „Film hovoří jménem všech znásilněných obětí v Brazílii i ve světě. Nenechme se umlčet a přestaňme věřit, že je to vina oběti,“ vzkazují tvůrci. Silná výpověď to jistě je, ale v rámci festivalu tanečních snímků dozajista bez šancí na umístění. Pokud vnímáme jako svého druhu choreografii jen techniku střihu, pak by tyto snímky měly mít svou vlastní kategorii a měly by být posuzovány v kontextu příbuznosti vyjadřovacích prostředků. Still Life in Scheme připomíná pohybující se obraz ve dvou rámech, jimiž jsou vchody, zárubně bez dveří. Mezi dvěma světy se hladce a ladně pohybuje skupina tanečnic, jež by mohla kdykoli strnout v pohybu a stát se objektem malířského štětce.

Festival tanečních filmů 2019 – Still Life in Scheme

Film Pilgrimage kanadské provenience je dílem stejného autorského týmu jako snímek Traverse, který byl uveden v předchozích dnech. To, co na první pohled vypadalo jako svěží nápad, se ale už vyčerpalo a choreografka nenabízí v tomto pomyslném pokračování nic nového. Stejná práce se skupinou, s gesty, body drummingem a zpěvem, stejná monotónnost, princip kanonického nástupu. Jen prostředí se změnilo. Jsme uprostřed kukuřičných polích a pak v odsvěceném vyklizeném kostele, v němž tanečníci zřejmě vzdávají svéráznou modlitbou hold kdysi svatému místu. Filmy by se snad měly raději uvádět v jednom celku, protože na sebe zjevně navazují a druhý nepřichází s žádnou změnou postupů.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na