Když jsme 1. září 1994 otevřeli první 1. ročník osmiletého denního studia, „centrum“ mělo za sebou již 33 let bouřlivého vývoje – většinou v socialistickém undergroundu. Moderní pojetí výuky scénického tance zaváděli postupně od roku 1961 již naši učitelé pod hlavičkou Vysokoškolského uměleckého souboru – musím jmenovat Františka Pokorného, Ivanku Kubicovou a Jana Hartmanna. Od roku 1980 – již pod tichou, ale účinnou záštitou Univerzity Karlovy – jsme začali vedle unikátního uměleckého tělesa budovat vzdělávací instituci s důsledně eklektickým pojetím výuky tanečních technik a příslušné scénické praxe, přísně dělenou věkově a výkonnostně. Pod novým názvem Taneční centrum Univerzity Karlovy jsme čerpali metodické a dramaturgické impulzy téměř výhradně ze „západního“ zahraničí – vzhledem k politické situaci nebyla žádná šance na zařazení do školské sítě nebo jakékoliv dotace. Nelze říci, že jsme byli nejlepší, protože jsme byli dlouhá léta jediní – nicméně postupně se takto nastartovala celá nová generace tanečních učitelů interpretů i tvůrců, bylo to velmi důležité období experimentů, pokusů, omylů, bojů za přežití a nezávislost … a úspěchů!
Počátkem 90. let jsme tedy byli velmi dobře připraveni na „nový svobodný svět“ a opět s pomocí zahraničních expertů jsme – překvapivě stále ještě velmi složitě – prosadili vzdělávací koncepci „konzervatoř – gymnázium“. Zde musím jmenovat Jiřího Kyliána, který osobně i prostřednictvím své nové nadace zajistil naší kultuře a školství pečlivý audit všech silných a slabých stránek, příležitostí vývoje a hrozeb stagnace. Do uměleckého školství vyslal významného amerického odborníka Benjamina Harkarvyho, který provedl přísné hodnocení našeho dosavadního vývoje i odvážných vizí a definitivně nás nasměroval k založení vlastní nezávislé školy. Z domácích partnerů musím jmenovat autorku celé koncepce Vlastu Schneiderovou a také Pavla Šmoka, který jako předseda první správní rady Tanečního centra Praha doslova protlačil celý projekt na (tehdy ještě zcela dezorientovaném) Ministerstvu školství proti (tehdy ještě velmi silné) ortodoxní školské lobby.
V té době naprosto logicky visely ve vzduchu dvě zásadní otázky, které jsme brali nesmírně vážně a občas je musíme vysvětlovat dodnes: „Proč chcete tanečníkům vnucovat tak rozsáhlé všeobecné a odborné teoretické vzdělání a proč kombinujete tolik tanečních technik a tolik scénické praxe a repertoáru… je to vůbec třeba a pomůže to nějak tanečnímu umění?“ A druhá otázka: „Jak chcete (proboha) to všechno stihnout a zajistit místo, vybavení a prostředky na tak nadstandardní výuku – při mizerném prostorovém zázemí uměleckého školství v Praze, zcela nevybavených divadlech v celé ČR a pouze s běžnou konzervatorní dotací ministerstva školství?“
Na většinu těchto otázek dnes již známe přesné odpovědi, na některé budeme hledat správná řešení vlastně neustále – to je kouzlo učitelské a tvůrčí práce při výchově mladých uměleckých osobností. Základní teze koncepce znějí logicky – až banálně, přesto tato koncepce představuje po dvaceti pěti letech existence významný impulz, jakýsi mezník, ve vývoji uměleckého školství, protože předpokládá kvalitní všeobecné a odborné vzdělání pro konzervatoristy – tedy pro mimořádně talentované děti, které se tradičně věnovaly především rozvoji svého talentu a mistrovským řemeslným dovednostem ve zvoleném oboru … a zdánlivě nezbytně rezignovaly na intelektuální složku vzdělání a komplexní rozvoj osobnosti. Tento začarovaný kruh „přístupu k umělcům“ se snažilo v posledních 200 letech, kdy vznikla evropská síť konzervatoří, rozbít již mnoho kolegů před námi včetně velkých uměleckých osobností, ale dosud nikdy se to úplně nepodařilo – přesto, že důsledky, resp. vliv na kvalitu řady uměleckých oborů i kultury jako celku jsou fatální.
A přitom je to tak prosté – chceme v oblasti tanečního žánru vlastně jen dovést k dokonalosti kultovní slogan, který již v polovině 19. století zformuloval směrem k rodící se evropské tělovýchově Dr. Miroslav Tyrš: „V zdravém těle, zdravý duch.“
Děkujeme všem našim spolupracovníkům, absolventům, studentů a partnerům – držíme palce vám všem i Tanečnímu centru Praha do dalšího čtvrtstoletí!
