Glosa: Finále páté Dvořákovy Prahy

Poslední koncert, poslední Slovanský tanec, rozšafně a se spikleneckým pomrkáváním pravil před přídavkem Petr Altrichter, aby se ladně otočil zase zpátky k orchestru a znovu se rozmáchnul do širokého gesta. Ano, pátý ročník Dvořákovy Prahy skončil. Jak se dalo čekat, závěrečný festivalový koncert se stal velkou společenskou událostí. Řada z dam ve velkých večerních robách a pánů s motýlky pod krkem evidentně nepatřila k běžným návštěvníkům Rudolfina, objednaný fotograf mezi nimi nestačil běhat a do objektivu chytat známé tváře mezi nimi, v čele s primátorem Svobodou, který převzal nad večerem záštitu.Jinakost návštěvníků byla znát i v sále, a to hned zkraje, když publikum považovalo manipulanta, který po úvodním vítacím projevu přišel sklidit mikrofon, za protagonistu večera a bouřlivým potleskem jej přivítalo, aby hned vzápětí propuklo v hurónský jásot. Opakovaný smích i šeptem sdělované postřehy navozovala také u nejednoho ze svátečních posluchačů a během takřka celého koncertu vskutku nepřeberná paleta nečekaných póz, vitálních gest a a až baletních kreací dirigenta Petra Altrichtera. Dlužno ale také důrazně dodat, že publikum – byť z velké části zjevně sestavené ze zástupců sponzorů a celebrit – zvláště v druhé půli programu s Dvořákovou Anglickou reagovalo velmi spontánně, často se pohupujíc do rytmu, pán sedící přede mnou si zase celou symfonii sám pro sebe oddirigoval, prokládaje to občasným radostným žďuchnutím do vedle sedící manželky (nebo milenky?). Celý večer měl alespoň v sále zkrátka onu u nás nepříliš často vídanou „šťávu“, bezprostřední atmosféru, jakou se vyznačují třeba londýnské Proms. Ostatně i úvodní 4. klavírní Beethovenův koncert byl pro tento typ publika velmi vhodně zvoleným a poměrně lehce stravitelným soustem. Tentokrát se kupodivu mezi jednotlivými větami netleskalo, zato na závěrečné, už takřka povinné standing ovations opět a bleskurychle došlo. Tím spíš lze jen těžko pochopit, proč Petr Altrichter prakticky hned po závěrečném tónu přídavku doslova „zahnal“ orchestr z pódia do šaten. V každém případě je ale nutno uznat, že závěrečný večer Dvořákovy Prahy se vcelku vydařil, byť jistě soustředěný a technicky spolehlivý výkon šestatřicetiletého nazaretského rodáka Saleema Abbouda Ashkara (jméno sólisty bylo dlouho v jednání) v Beethovenovi prakticky ničím zvláštním neoslnil (když přidaného intimního Brahmse bohužel narušovalo hodně slyšitelné vrzání, podle všeho stoličky u klavíru), a kdy především první věta z Dvořáka zase – aspoň v zadní části přízemí – působila přehlušeným dojmem. Českým filharmonikům (na místě koncertního mistra tentokrát seděl Josef Špaček – skvělé sólo v Dvořákovi!) je třeba složit poklonu: hráli soustředěně, s radostí a nepřehlédnutelnou empatií vůči dirigentovi (že by své už vykonaly zvýšené platy?). Pakliže přece jen trochu uměle nasládlá moderátorka úvodu závěrečného večera položila řečnickou otázku, kterýže z oněch devatenácti, resp. včetně včerejška dvaceti koncertů tohoto ročníku Dvořákovy Prahy byl ten nejlepší, troufnu si tvrdit, že s jistotou blíží se objektivní pravdě může odpovědět jen málokdo – nehledě na fakt, že úplně vše nemohl zvládnout absolvovat snad nikdo. Jistě, Zubin Mehta je jen jeden, stejně jako Staatskapelle Dresden, stejně tak se ale hvězdou pro mnohé – i přes tak trochu rozpačitý programový pel-mel  – mohla stát lotyšská sopranistka Marina Rebeka, velké ovace sklidil i francouzský klavírista Jean-Yves Thibaudet, ohromnou atmosféru přinesl i přes problematickou akustiku dvořákovský koncert ve Svatovítské katedrále se Stabat mater. Pravda, třeba oproti loňsku se festivalové portfólium špičkových souborů a interpretů mohlo letos zdát přece jen poněkud sušší, nejspíš z důvodů financí. I tak ale byl letošní ročník Dvořákovy Prahy snad ve všem sázkou na jistotu. A také v řadách posluchačů, ale především na pódiu nepostrádal onu u nás stále ne běžně vídanou spontánní radost z hudby. Díky za ni.

Hodnocení autora glosy: 70 %

Dvořákova Praha 2012
Česká filharmonie
Dirigent: Petr Altrichter
Saleem Abboud Ashkar (klavír)
22. září 2012 Dvořákova síň Rudolfina

program:
Ludwig van Beethoven: Koncert pro klavír a orchestr č. 4 G dur op. 58
Antonín Dvořák: Symfonie č. 8 G dur „Anglická“

www.dvorakovapraha.cz

Foto Dvořákova Praha