Hrrr na konzervativce! Na premiéře Dalibora se bučelo

  1. 1
  2. 2
Na sklonku divadelní sezony, ve čtvrtek 27. června 2019, se v pražském Národním divadle konala premiéra Dalibora. Tato Smetanova opera je stejně jako Libuše nebo Prodaná nevěsta vnímána jako národní klenot, s nímž je radno zacházet v rukavičkách a s největší obezřetností. Vždyť v ní vystupuje český král Vladislav II. Jagelonský, mýty opředená věž Daliborka a její nedobrovolný obyvatel Dalibor z Kozojed, odbojný rytíř, který vešel do českých pořekadel jako ten, jehož nouze naučila housti.
B. Smetana: Dalibor – Národní divadlo 2019 (foto Patrik Borecký)

Nebyl by to ovšem tandem Daniel DvořákJiří Nekvasil, osvědčený tým scénografa a režiséra se zdravou dávkou rebelství, aby svým Daliborem nenadzvedli uctívače piety ze židlí. Kdo zažil před lety premiéru jejich Prodané nevěsty věděl, že se máme na co těšit. Ano, opět jsme mohli slyšet bučení, pískání a výkřiky ‘hanba’ na otevřené scéně.

V čem se tedy inscenátoři dotkli natolik vkusu tradičního publika, že vyvolali projevy nevole? Předem budiž řečeno, že příběh funguje, pěvci jsou herecky dobře připravení a představení má tah. Láska mezi Daliborem a Miladou, která jej obvinila u soudu, dostala do vězení a nyní ho z něj chce vysvobodit, je podána zcela tradičně. Nejsou zde žádné novodobé interpretace, jež by například módně vykládaly vztah Dalibora a Zdeňka jako homosexuální partnerství (a že se o tom dost naspekulovalo na základě žhavých árií Dalibora!). Ne, o nic takového režie neusiluje. Reakce vlastně vyvolaly jen povrchní důvody, jako že král Vladislav ve třetím dějství přichází polonahý do lázně obklopen jakýmsi harémem sličných lazebnic a používá jako župan či osušku šarlat se státním znakem lva. (Kostýmy Zuzana Bambušek Krejzková.) Zbytečná obscénnost, nebo režijní záměr? Řekneme si později.

B. Smetana: Dalibor – Národní divadlo 2019 (foto Patrik Borecký)

Každopádně nová inscenace zvedla z opery prach a sedimenty, jež mohou být pro pozornost dnešního diváka dusivé. České přebásnění Wenzigova libreta (Libuši i Dalibora napsal německy) z pera Ervína Špindlera, tehdejšího zaměstnance pražského magistrátu a později tajemníka okresního úřadu v Roudnici nad Labem, je opravdu již těžko stravitelné. Slovo ňadra zaslechneme asi stokrát, a také různé archaizující patvary, které čeština snad nikdy ani neměla. Jak vidno, některá dědictví po politicích již zůstanou trvalá.

Proto si cením snahy neudělat z Dalibora tříhodinovou akademickou epopej v muchovských řízách. Estetika scény připomíná spíše film nebo temné prostředí počítačové hry s pomocnými postavami rytířů v brněních, akce se volně přelévají do různých úrovní hradu: dolů do vězení, vzhůru do paláce. Hodně se využívá efektů jako umělá mlha a pod její rouškou se stihne během orchestrální mezihry obměnit scéna. Opona tak nepřerušuje sledování děje.

B. Smetana: Dalibor – Národní divadlo 2019 (foto Patrik Borecký)

Scéna Daniela Dvořáka je moderně odlehčená, zaujme vždy jeden výrazný prvek, jako vysoký zářivý trůn v prvním dějství, na němž se král během soudu může lehce otáčet jako v manažerské židli, nebo lesklá černá plocha se zajímavě nasvícenými konturami hradeb, Daliborova cela obklopená volně plujícími mraky, či vtipná královská lázeň připomínající něco mezi vířivkou a zlatým solárkem (třetí dějství).

Dalibor z Kozojed se provinil tím, že jako pomstu za smrt milovaného přítele Zdeňka vyplenil hrad, zabil purkrabího (bratra Milady) a vypálil přilehlou vesnici. Podle dnešních měřítek by nebyl hrdinou, ale teroristou právem odsouzeným na doživotí. Nicméně své činy u soudu hrdě přiznal, a ještě vyhrožoval králi, což zřejmě bylo v dřevních dobách natolik mužné gesto, že si tím získal přízeň lidu i lásku Milady. Milada pak spolu s Jitkou, Daliborovou schovankou, kuje plány na vysvobození milovaného rytíře. V přestrojení za chlapce se vetře do přízně starého žalářníka a získá tak přístup k přísně střeženému vězni. Přináší mu housle, odhalí svou totožnost a Dalibor se do ní zamiluje. Jejich plán na útěk je v poslední chvíli prozrazen, Milada smrtelně raněna v boji a Dalibor sám naběhne nepříteli na meč.

B. Smetana: Dalibor – Národní divadlo 2019 (foto Patrik Borecký)

Smetanovo drama wagnerovských parametrů vyžaduje také velké hlasy, zde skutečně není malých rolí. Dramaturgii se je povedlo najít mezi českými a slovenskými pěvci. Jako magnet na diváky funguje jméno Adama Plachetky, jehož se podařilo získat pro roli krále Vladislava. Hvězdný basbarytonista tu jde doslova s kůží na trh, když jeho postava zvolna kráčí do lázně oděná jen bederní rouškou se suitou společnic v patách. Mně ten pohled nijak neuráží a pošklebky, na něž nejspíš není zvyklý, si Plachetka nezaslouží. Vidíme tu panovníka ve dvou rovinách – jinak vystupuje u soudu, před tváří lidu, a jinak rozhoduje o Daliborovi v soukromí, když mu v noci donesou zprávu o spiknutí a snaze Dalibora osvobodit. Rozhodne o jeho likvidaci, mezitím co se převaluje po koupeli v županu, jen tak, bez emocí a skoro se zívnutím. Známe to z historie i ze současnosti, skutečné politické cíle se domlouvaly vždy v zákulisí, v antických lázních, nebo v restauraci…

I když Adam Plachetka se objeví jen na začátku prvního a třetího dějství, jeho zpěv a výraz vás přitahuje v každém taktu, nutí se do něj zaposlouchat, prostě vás zajímá, nejen jako skvělý pěvec, ale pro charisma, jaké kolem sebe šíří. Jeho královské roli to nesmírně svědčí. Naopak Daliborovi se této schopnosti nedostávalo, slovenský tenorista Michal Lehotský není až tolik herecký typ hrdinného milovníka. Jejich společná vrcholná scéna s Miladou ve vězení mi připadala asi nejdelší a nejméně zajímavá z celého představení. Nedají se mu upřít pěvecké kvality; co měl, to spolehlivě vyzpíval, a to vůbec není málo. Part Dalibora je hodně náročný a Lehotský na něj má. Nicméně ten zpěv nedojímal, působil občas nuceně až ukřičeně, kantilény nespojitě.

B. Smetana: Dalibor – Národní divadlo 2019 (foto Patrik Borecký)
  1. 1
  2. 2

26
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
11 Comment threads
15 Thread replies
1 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
15 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Vandal

Hezký článek, lehké pero, radost číst.
Na Dalibora asi už nepůjdu, obrozenci měli pravdu – Smetana se zkrátka asi musel porovnat s Wagnerem – a já už chodím jen na hezké věci. Co jsem nevěděl a co nám zatajili je, že libreta byla psána německy. Na ta ňadra se pamatuji – zkuste ukecat Jarka Nohavicu, ten je s elegancí plastického chirurga upraví.
Jen tak dál, nejvíc sexy recenze jsou Vaše.

Sabas

Ano, bučelo se….protože některým neomaleným divákům vadil pohled na polonahého, rosolovitého Plachetku. Nemusí se jim to líbit, ale výkřiky “fuuuuj” si mohli odpustit. Jak se říká, potrefená husa….proti některým bučícím je totiž Adam Plachetka ještě střízlík. Nesrovnalost v tempu orchestru a sboru v jedné scéně byla velmi výrazná, možná to chtělo víc zkoušek s orchestrem. Já bych v recenzi ještě poukázal na skutečnost, že Dalibor v podání Lehotského si neskutečně šlapal na jazyk. Asi, jako kdyby si vyndal zuby a ještě si spálil jazyk, někdy se to nedalo vůbec poslouchat a titulky byly spásou. A bohužel, člověk má potom tendenci… Číst vice »

robert

Víte myslím si že téměř nikdo nebučel při pohledu na Adama Plachetku, ale bučelo se nemohoucnosti a trapností režie.

Klarak43

Ano, Adam Plachetka to odehrál a odzpíval se ctí. Režijně – výtvarná koncepce byla naprosto příšerná.

vojtech

Co se buceni, popr. kriceni “fuj” tyce, to uz k opere (i u nas) patri, ale az behem potlesku ci zaverecne dekovacky. Rvat behem predstaveni a kazit tak zazitek ostatnim, mi pripada vrcholne neslusne. Kdyz jsem spokojen, taky nezacnu rvat Bravo uprostred arie.

robert

Inscenace Dalibora je stejně zpackaná, neživá a hloupá jako inscenace Libuše ředitele Buriana nebo Fidelio. Na všech 3 se publikom smálo trapnosti a hlouposti režie. Ne to nebyla moderní režie, provokace ani aktualizace jak ji dělají někteří moderní evropští režiséři jako Claus Guth a další, kteří to opravdu umí. Nekvasil s Dvořákem by jistě rádi dosahovali podobné úrovně, ale vždycky to končí u trapnosti, hlouposti a nevkusu. Dirigent, který umí jenom nahlas a hodně nahlas, vůbec nebyl schopen vytáhnout z orchestru odstíny a emotivnost Smetanovy hudby, nemluvě o tom že snad jedině v Opeře Národního divadla může zpívat hlavní part… Číst vice »

robert

Jinak souhlasím s vojtěchem, že řvát během představení by se nemělo. ale spontánnímu smíchu se někdy ubránit nešlo.

ronnievv

Druhá premiéra, situace úplně stejná. Hlasitý chechtot (přiznávám, že občas i můj, nešlo jinak.)

Iudex

Ano, Lehotský má velký problém se sykavkami. Zpočátku jsem si myslel, že špatně slyším. S něčím takovým jsem se ještě v opeře nesetkal. Co se scény týče, byla typicky dvořákovská, schody, kam se podíváš. Bez nich to asi nejde. Režie nebyla ani klasická, ani moderní, ani novátorská. Zadní projekce s oblaky v žalářní scéně mi přišla jako okopírovaná od Alice Nellis z “Mozart a tu druzí”. Bohužel, další promarněná příležitost. Daně Burešové role Milady sedla rozhodně daleko lépe než Libuše.

Pepa z Depa

Vážená pani autorko recenze Barančicová, ve své obsahlé recenzi jste opomnela napsat alespoň pár slov k hlavnim hrdinům. Je to od Vas zbabělost či si nechcete nadĕlat nepřátele? To se mi čtenáři můžeme jen domyšlet. Zminka ani k Đaliborovi a králi Vladislalovi. Necháváte to pro jistotu na anonymnich hodnotitelech. Dalibor, v podání pana Ĺehotského, byl slabym a navic neuvěřitelně šišlajícim hrdinou. Jak toto mohlo v Národnim divadle projit?Není to právě projev neschopnosti vést naš lidovy poklad – Narodni divadlo? A co se týče krále Vladislava v podáni pana Plachetky, zavladlo u mne veliké zklamání. Kam se ztratil ten nádherný a… Číst vice »

ronnievv

Viděla jsem druhou premiéru s panem Semem, a první jednání z toho příšerného trůnu neuzpíval taky.

Pepa z Depa

Chyba: To se my čtenáři…

C DUR

Dobrý večer Vám všem, majitelům vkusu a zdravého rozumu!
Mám pro Vás aktuální novinku z cateringu ND.
Od příští sezóny zařazují bufety Národního divadla do nabídky rychlého občerstvení
“Rytířská vejce uzená” a “Bio rytířské žlázy dušené v páře”.
Cenu stanoví ředitel ND v nejbližších dnech, aby nabídka byla aktuálně v prodeji od prvních představení divadelní sezóny 2019/2020.

Pepik Novak

Takové pokusy zaplatíme my, všichni… Principál kočovné společnosti by si nedovolil dát na jeviště hru, která by poškodila jeho pověst, při které by diváci pískali, bučeli a projevovali nelibost nad tím, čeho jsou svědky, hru, kterou by nakonec pro nelibost publika musel vzápětí z repertoiru stáhnout. Hru, která by mu prostě nenaplnila kasu… Nu, proč se obávat, daňový poplatník na experimenty Národního divadla přispěje, ať chce nebo nechce. Naše příspěvkové organizace nikdo z tohoto pohledu nehodnotí a tak za peníze daňových poplatníků, se může v divadlech dít mnohé… Omlouvám se těm, kde je to jinak… Příklad z opačné strany: stažení… Číst vice »

Salome

A já už si po prvém dějství začínala myslet, že Nekvasil s Dvořákem udělali tentokrát sice ne nějak zvlášť objevnou, ale celkem hezkou inscenaci. Ale nezklamali, chlapci. Sice upustili od lákavých a nabízejících se témat homosexuality, případně sexu v žalářní scéně, dokonce se důsledně drželi Špindlerova překladu libreta včetně legračních obratů, ale na nebohém Vladislavovi se vyřádili fakt fest. Mimochodem – polonahé tělo pana Plachetky mě neuráželo, spíš mi bylo trapně z celé scény. Přitom stačilo trochu ubrat,hetéry upozadit a krále zahalit do županu místo do státní vlajky a mohlo to být stravitelné. Takhle se tomu nedalo ani zasmát.

leonora3

Skutocne to bolo s vyslovnostou Dalibora tak zle, ako popisujete vy a ostatni? Jak to ze si toho nevsimli reziser a dirigent?
Sama som M.Lehotskeho videla ako Gustava v Un ballo a podla Opera base toho naspieval v Prahe v talianskom repertoiru, (ale aj v Carmen a Godunovi) hodne a ma aj v buducnosti. Dosial som si nevsimla, ze by niekto z recenzentov hovoril o jeho sykavkach (ani v Bratislave), alebo je to jazykom?

Iste by bolo zaujimave a pekne pocut ako Dalibora A.Brisceina (skveleho Lohengrina), ktory zaciatkom tohto roku spieval Dalibora v opere vo Frankurte.

Iudex

Ano, měl jasně slyšitelný problém s výslovností “s”. Stále tajně doufám, že A. Briscein v průběhu času do inscenace Dalibora naskočí.

vojtech

Lehotsky problem se sykavkami ma, to je bohuzel pravda.
Inscenace neni zdaleka dokonala, ale neni vubec spatna. Udelat Dalibora ryze klasicky, tak na to nikdo moc nechodi, a udelat zrovna tuto operu moderne, tak to lidi vypiskaji. Myslim, ze udelat “neco mezi, ale blize ke klasice” bylo v tomto pripade jedinym moznym resenim. Bez buceni se to samozrejme neobeslo, ale na to, ze ta opera je dneska z hlediska deje (omlouvam se za ten vyraz) totalne mimo, tvurci tym udelal, co mohl.

Louskáček

Asi to v jiných jazycích tady na východě nikdo nepozná. Ani barvou hlasu a zjevem moc nezaujal.
Nechápu, proč nebyl obsazen Pavel Černoch. Věřím, že by si na takovou roli udělal čas.

dalibor

ND Praha-Dalibor x SND Bratislava-Hoffmannovy povídky!? Dle mých informací: pánové Lehotský a László Boldiszár byli původně obsazeni do role Hoffmanna; Dalibor byl snad pův.obsazen panem Bergerem a ?? (viz Operabase). V Bratislavě došlo ke změně inscenačního týmu a ejhle: uvedení tenoři byli nahrazeni jinými – m.j. Rafaelem Alvarezem, který roli již vytvořil v Liberci. Může být: Pan Lehotský byl osloven pro nastudování Dalibora, vzhledem k změně insc. týmu v Bratislavě tam odstoupil a “vzal” raději Dalibora (premiéry obou těchto náročných děl v rozmezí 14 dní!). Je pravděpodobné, že Hoffmann by dle mého názoru p. Lehotskému velmi “seděl” – m.j. i… Číst vice »

C DUR

Jelikož již několikrát padla v reakcích čtenářů zmínka o panu Brisceinovi v souvislosti s Daliborem, nemohu nepřidat několik vět německých kritiků a odkaz na reklamní video k inscenaci Dalibora v Oper Frankfurt a/M. Závěr si může udělat každý sám… Po mém soudu měl pan Briscein regulérně vstoupit do aktuální inscenace Dalibora v ND. Pokud by se ovšem představitelsky ztotožnil s režijním pojetím pana Nekvasila jun. Ovšem po frankfurtské inscenaci by mu to nemuselo činit problém… Problematičtější by pro něj asi bylo, po jiskřivém a emocionálním pojetí pana Stefana Soltesze, akceptovat bezpohlavní a hřmotné hudební pojetí pana šéfdirigenta Kyzlinka… Neodpustím si… Číst vice »

Louskáček

Promiňte, ale P.B.Hansen nemá s obsazením této inscenace nic společného. Je kritizován i za to, že by chtěl zasahovat do obsazení příští sezóny. A obsazování není ani úkolem pana Buriana (zvlášť když je činoherně zaměřen). Nejzajímavější by byl v Daliborovi P.Černoch, který je ve svém nejlepším a o dost hrdinnější typ než A.Briscein, což ostatně Vámi citované (první dvě) německé recenze potvrzují…

dalibor

Je otázkou, zda pan Černoch (kdyby byl osloven) by v maratónu představení od Vídně a Salzburgu po ROH a MET nabídku přijal a byl ochoten za daných podmínek Dalibora nastudovat…

Iudex

Toť otázka, zda zasahoval do obsazení sezóny 2019/2020. Nikdo zde ovšem neřeší základní manažerské otázky. Je struktura vedení zavedená v Opeře ND v době působení ředitele Buriana funkční, hospodárná a efektivní po manažerské, umělecké a provozní stránce? Jak funguje čtyřspřeží (možná čtyřhlavá saň) umělecký ředitel Opery, správní ředitel Opery, hudební ředitel ND a hudební ředitel SOP? Jak jsou vymezeny a naplňovány jejich kompetence a pracovní náplně? Ví to ředitel ND, kontroluje to, řeší to? Fungovala zvláštní praxe, kdy odešlá správní ředitelka zasahovala do uměleckého řízení Opery? Jak bylo z právního hlediska vymezeno postavení P. B. Hansena, zejména z hlediska občanského… Číst vice »

Iudex

Připojuji sem několik postřehů z provedení Dalibora dne 4. 7. 2019 na Smetanově Litomyšli. Zámecká scéna logicky neumožňuje inscenátorům provádět některé režijní záměry, kterých se dopouští v historické budově ND, což inscenaci paradoxně prospívá. Trůn s králem není spuštěn seshora, ale je přivezen z boku. Interpret Vladislava (zde Adama Plachetka) není nucen svůj part vykřičet na sílu do jevištního portálu, tudíž může přirozeně zpívat a nechat vyniknout svému hlasu a jeho barvě. Sbor není zastrčen dozadu pod jeviště, nýbrž je situován buď za scénu, nebo na zámeckou arkádu, je tedy slyšitelnější a srozumitelnější. Odpadly dotáčky se zadní projekcí, stejně tak… Číst vice »

Cello

Ke kritice Svatavy Barančicové: Čtu kritiky rád, protože si vážím názorů odborníků (byť je vždy nesdílím) a sám ve své profesi odborné posudky píšu. Proto musím relativně často konstatovat, že nějaké problematice rozumím jen okrajově nebo vůbec ne, a tudíž nemohu posudek napsat. Ani pro paní Barančicovou by nebyla ostuda přiznat, že když libreto opery Dalibor zjevně vůbec nezná, nemůže inscenaci s úspěchem hodnotit. 1. Rytíř Dalibor je jako naprostá většina šlechticů v 15. století věřící a v křesťanské víře vychoval i schovanku Jitku (viz její slova: „Měla jsem štěstí Nejvyššího znáti…“). Dalibor se už od vyslechnutí prvního rozsudku (doživotní… Číst vice »