I z polodrahokamu vykouzlí drahokam. Jana Boušková s Českou filharmonií
Postromantický Koncert pro harfu a orchestr Reinholda Gliera, premiérovaný v roce 1938, je skladbou, ve které díky spoluautorství první interpretky a skladatelky Xenie Erdely může interpret ukázat všechny výše uvedené atributy. Hudební materiál silně připomíná Čajkovského nebo Rachmaninova a obsahuje typicky ruské taneční a lidové melodie i intonaci sovětských písní.
K dokonalosti však musí mít interpret stejně arci muzikálního partnera. Tím však bohužel nebyl finalista Nestlé and Salzburg Festival Young Conductors Award 2012, šestadvacetiletý Jamie Phillips, který zastoupil za onemocnělého Michaela Sanderlinga. Neuvěřitelná škála barev, jemností, delikates a detailů se proto ukázala až v kouzelném sólovém přídavku Jany Bouškové.
Úvodní Overtura k opeře Italka v Alžíru jedenadvacetiletého Gioachina Rossiniho již mnohé o dirigentově hudební představě ukázala a zejména neobvykle pomalý začátek velmi překvapil. Navíc i hobojový strojek jako by nebyl v dobré kondici. Rovněž netradiční posaz orchestru nedával zvukově vyvážený obraz. Závěrečná Beethovenova Symfonie č. 7 se ani nestala apoteózou tance, ani nevyznělo nezkrotné a téměř bláznivé finále. Tato věta neudržela tempo a nástupy tympánu byly často nepřesné. Rovněž smuteční pochod v tónině a moll, ač je nadepsán Allegretto, neměl lehkost, nedýchal a navíc postrádal klid. Beethovenovo dílo by si zasloužilo propracovanější provedení.
Hodnocení autora glosy: 75 %
Česká filharmonie
Dirigent: Jamie Phillips
Jana Boušková (harfa)
7. ledna 2017 Dvořákova síň Rudolfina Praha
program:
Gioachino Rossini: Italka v Alžíru, předehra k opeře
Reinhold Glier: Koncert pro harfu a orchestr Es dur op. 74
Ludwig van Beethoven: Symfonie č. 7 A dur op. 92
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]