Jak se hudební svět změnil díky internetu

  1. 1
  2. 2
Internet a sociální sítě změnili život hudebníků, posluchačů hudby, i přístup umělců k jejich činnosti a kariéře. Reflexi na toto téma píše naše přední harfistka Jana Boušková.
Jana Boušková (foto Vojtěch Vlk)

Často si kladu otázku, zda mladá hudební generace by se dokázala přenést o tři desítky let zpět, do dob konce minulého století, kdy nebyl internet, kdy nebylo možné se zviditelňovat na sociálních sítích a každý musel opravdu poctivě pracovat na zdokonalování se ve svém umění tak, aby se prosadil. V dnešní době dává internet prostor téměř každému a kvalita opravdových umělců, jakoby pozbyla na své důležitosti.

Reklama

Zdá se mi, jako by se v dnešní době bohužel i do umění vkrádala ta mediální honba za připodobňováním se modelkám a zviditelnění se jiným způsobem, než poctivým uměním.  Střetneme se pak se smutnou realitou, že průměrný interpret má popularitu větší, než výjimečný talent, který by si to zasloužil.

Já jsem dítě narozené v 70. letech minulého století a když jsem vyrůstala, mým hnacím motorem pro práci byla touha se podívat na “západ”. Tenkrát jedině umělci a sportovci měli větší šanci podnikat cesty do těchto, v té době “zakázaných”, zemí, jakožto „zboží“, které reprezentovalo naši vlast.

Nejsem vůbec politickým zastáncem té temné doby, přesně naopak a ani moji rodiče nikdy nebyli politicky angažovaní, ale ta touha po něčem “vzácném, nedosažitelném” měla něco do sebe.  Vlastně to, co dnešní generace nezná.

V době mého dětství nebyl internet, nebyly počítače, nebyly mobilní telefony, jediná domácí “zábava” byla knížka, televize a rozhlas. Lidé si psali dopisy, telegramy, které se posílali z pošty, měli doma pevné telefonní linky a volali si z veřejných telefonních automatů na ulicích a kolikrát netrpělivě u nich čekali na alespoň kraťoučký telefonát od svých příbuzných ze zahraničí, protože spojení bylo drahé. Neztrácel se čas u mobilů a počítačů, ale lidské hodnoty byly nastaveny úplně jinak.  Udělalo se za den mnohem víc kvalitní práce. Dny nebyly tak ukvapené a kultuře i umění to také mnohem víc prospívalo. Lidé se chtěli stále v něčem zdokonalovat, vzdělávat, kultura byla tím vzácným okamžikem pro volný čas.

Lidé listovali v encyklopediích, chodili do knihoven, poslouchali černé desky, kazety nebo později CD a museli si mnohem víc věcí zapamatovat, ať už od poštovních adres svých přátel, přes telefonní čísla nebo při cestách i trasy na určitá místa s mapou v rukách, protože samozřejmě neexistovaly navigace. Takto se tenkrát žilo a bylo to pro všechny přirozené. Jedině na té pravé umělecké kvalitě se dala stavět budoucnost. Tedy pokud nebyli na blízku ti, kteří sloužili tehdejšímu politickému režimu a úmyslně neznepříjemňovali či nekomplikovali vzrůst své úspěšnější konkurenci.

Jana Boušková a Barocco sempre giovane (zdroj PHJ / foto Lada Kolesárová)

Kvalitní muzikant není nikdy businessman, kvalitní muzikant je vždy hlavně muzikant, ale má-li ještě k tomu schopnosti i organizační, pak je to něco navíc. Většinou si umělci reklamu sobě samotným dělat neumějí. Já jsem také byla jedna z těch, která si svou uměleckou cestu razila jen poctivou prací a kvalitními výsledky. Reklamu, ani protekci jsem nikdy neměla.

Internet změnil náš svět. Internet může pomáhat, ale také ublížit rychlostí mnohem rychlejší, než v méně ukvapené době konce minulého století. Současná doba donutila i nás muzikanty, kteří reklamě nikdy neholdovali, aby se tomuto dnešnímu trendu přizpůsobili. My, kteří věřili, že pravé umění se prosadí vždy samo, jsme pochopili, že je to bláhové a že v dnešních dnech muzikant „nežije“, pokud se o něm na sociálních sítích neví.

Když jsem se v roce 2005 ve svých 34 letech rozhodla zkusit skloubit mojí velmi úspěšnou sólovou dráhu s členstvím v České filharmonii, začalo se v odborných českých kruzích spekulovat, zda jsem nepověsila sólovou dráhu na hřebík. Já přitom vstupovala do filharmonie hlavně proto, abych byla víc se svým tehdejším manželem, členem toho orchestru. Věřila jsem, že v sólové dráze mohu s postem první harfistky ve filharmonii dále pokračovat a chtěla jsem  také odborníky přesvědčit, že i v orchestru je harfa stále sólovým a důležitým nástrojem. Má sólová kariéra byla už v té době ve světě opravdu velmi úspěšně rozjetá, Hrála jsem sólově v těch nejprestižnějších sálech světa. ale u nás se o tom vůbec nevědělo. Neměla jsem v tisku protekce a ani známé lidi v televizi, Neměla jsem v Čechách ani osobního manažera, který by se o mé zviditelnění postaral. Sociální sítě ještě neexistovaly.

V době, kdy jsem nastupovala do České filharmonie si na hlavu klepala první harfistka Berlínské filharmonie a mnoho dalších světových sólistů, zda jsem se nezbláznila, že vstupuji do orchestru.  Mé jméno ve světě bylo známé, byla jsem úplně první harfistka v historii vůbec, kterou začala zastupovat  prestižní německá hudební agentura H. U. Schmidt,  doteď si držím v naší republice prvenství v absolutním vítězství největší harfové světové soutěže v USA i v dalších významných mezinárodních  harfových soutěžích (Izraeli, Francii, Švýcarsku, Itálii). Byla jsem osobně oslovována známými interprety ze zahraničí ke spolupráci, stala jsem se uměleckou ředitelkou Světového harfového kongresu,  byla jsem oceněna naším Prezidentem cenou Lady Pro, kterou získalo jen 10 nejvýznamnějších žen České republiky, získala jsem cenu Talent roku i ocenění za mé CD nahrávky a mnoho dalších. Tím, že sociální sítě tenkrát nebyly, psát se o tom mohlo jen v odborných časopisech, které ale měly velmi omezený počet čtenářů.

Jana Boušková (foto Jakub Mencl)
  1. 1
  2. 2

Komentujte

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na