Ještě jednou nová česká krev v Baletním panoramatu

Baletná panoráma Pavla Juráša (184)
Tentoraz:

• Nová krv českého baletu Jan Špunda (2)
• Daria Klimentová s baletnými hviezdami v Prahe
• Čo sleduje Jan Špunda? 

 

Nová krv českého baletu Jan Špunda (2)
V minulom diele som sa prvýkrát stretol s talentovaným českým študentom baletu (tu). Nie je to hocijaký študent. A len nejaké čítanie na dovolenku. Jan Špunda. Študuje totiž na prestížnej English National Ballet School v Londýne. Od septembra začne študovať tretí ročník. Na tejto škole ročník posledný. Takže bude absolvovať. „Třetí ročník bude asi ten nejtěžší a nejnáročnější na organizaci času. Čekají mě konkurzy a toho se bojím nejvíce! Snad budu mít štěstí jako doteď a dostanu angažmá… Další věc je, že příští rok musíme napsat závěrečnou práci a skloubit to s konkurzy. Bude to hodně náročné, ale bude to určitě spousta nových zkušeností a snad to vše dobře dopadne…“ To zatiaľ ale moc predbiehame. Čitateľom, ktorí zmeškali prvú časť, pripomínam, že rozhovor vznikal počas celého školského roku.

Prečo ste odišli? Bez toho, aby sme sa dotkli či kritizovali zbytočne české školstvo, predsa len asi okrem mesta či zázemia má človek dôvody odísť, nie?

Samozřejmě je lepší, když máte v životopise studium na prestižní škole někde v zahraničí. Já na English National Ballet School skládám zkoušky před bývalými a současnými tanečníky z English National Ballet a z Royal Ballet. Myslím, že záleží hlavně na studentovi samém, kam chce dojít. Já si díky této příležitosti plním svůj taneční sen. Mimo jiné, v Londýně ve škole to máme o dost přísnější. Pokud si například student zapomene předepsaný trikot, tak mu není dovoleno trénovat. A věřte mi, že to studentům vadí a zapamatují si to na dlouho. Je tu nepsaným pravidlem být na baletním sále minimálně půl hodiny dopředu a každý si důkladně „jede své zahřívací kolo“. Máme velmi přísný školní řád, máme také školní uniformy a není dovoleno pohybovat se v budově školy v jiném oblečení. Ale jak by řekl Ostravák: „Dyscyplina musí byt, no ni?“

Tak toto by sa malo v texte zvýrazniť. Položil som túto otázku v súvislosti s úvahou, že vy, Michael Blaško či Katka Plachá, ktorí študovali ešte po českej škole na Palucca Schule v Drážďanoch, Václav Lamparter mal ročné štipendium na ABT School v New Yorku, ste odštartovali v českom balete nový trend, nie odísť ako hotový tanečník trebárs po dvoch sezónach v divadle, ale odísť študovať, podobne ako chodia iní vysokoškoláci. Čo je dosť zásadný rozdiel, ktorý určite bude gradovať. Cítite to tak, že je dôležité ísť povedzme za kvalitnejšou výukou do sveta čo najskôr?

Určitě ano. Čím mladší odcestujete do zahraničí na prestižní školu, tím máte lehčí práci se zlepšit, než když nastoupíte do posledního ročníku a na všechny vaše chyby máte jen jeden rok před konkurzem do divadla. Vnímám i to, že z English National Ballet School dostane angažmá v divadle většina studentů. V Ostravě jsem byl svědkem toho, že po absolutoriu dostali angažmá jeden nebo dva studenti, nebo dokonce nikdo.

Prevažuje na English National Ballet School národnosť žiakov britská?

Na škole je více zahraničních studentů než britských. Mám dojem, že nejvíce je tu Italů a Španělů a potom asi až britští studenti.

Úprimne, nie je vám tam smutno?

Ano, někdy je. Sem tam máte někdy chuť přestat mluvit anglicky a jen si s někým popovídat česky. Hodně telefonuji s rodinou. Naštěstí těch chvil, kdy je mi smutno, není moc. Obvykle je dost práce do školy a když není, tak si zajdeme se spolužáky do Hyde Parku na piknik. Domů se dostanu maximálně čtyřikrát. Vloni jsem byl třikrát. Letos se dostanu určitě na Vánoce. Velikonoce asi budou ohrožené, neboť budeme mít představení Spící krasavice. Takže potom pravděpodobně až druhý týden v červenci.

Na umeleckých školách sa presadzuje trend, že každý študent je sám za seba a vládne tvrdá konkurencia medzi často malými deťmi navzájom…

Já konkurenci vnímám tak, že pokud vidím studenta, který zatančí velmi dobře, tak mě to vyhecuje k další práci na sobě. Tak to cítím i u ostatních studentů i v Londýně.

Chlapci to majú asi lepšie, ale o dievčatách, intrigách a priamo čarodejných rituáloch škodenia sú celé historky…

Nevím, jestli jsou holky horší „záškodníci“ než kluci. Kluci taky někdy umí vymyslet pěkné intriky, to mám z doslechu. Slyšel jsem toho hodně, převážně o holkách, ale nikdy se mi nic takového nestalo a doufám, že ani nestane. (smiech)

Mnoho umelcov časom spomína, čoho všetkého sa museli vzdať kvôli kariére, ťažkému štúdiu, rokom driny… Vy ste z najmladšej generácie, uvažujete aj vy takto ešte dnes? Alebo dnes už môže aj študent tanečného konzervatória či baletu hrať s kamarátmi futbal, v zime jazdiť na snowboarde a podobne?

Já teda nad tím moc nepřemýšlím, jestli se něčeho musím vzdát. Pro mě je to, jako když někdo hraje videohry několik hodin, protože ho to baví. Mě baví tančit a dřina mi nevadí, i když je to denně spoustu hodin. Moc mě baví ten pocit, když na sobě můžu pracovat a potom vidím výsledky. To mi dodá sebevědomí a pracuju více a více. Potom mě naplňuje pocit, když jdete s baletem či choreografií na jeviště před diváky a po skončení vám lidi bouřlivě zatleskají, protože se jim to líbí. Fotbal a jezdit na snowboardu můžete. Vzpomínám si, když jsme kdysi se sestrami byli lyžovat, tak jsme na svahu potkali pár tanečníků z ostravského Národního divadla… Nikdo se naštěstí nezranil. Moc rád jezdím na kole a v minulosti jsem měl možnost zahrát si párkrát golf. Také rád plavu. Můžete v podstatě cokoli, ale je důležité uvědomit si, že když se mi něco na lyžích stane, jestli mi to stojí za to ležet v posteli a „půl roku“ nic nedělat.

Máte ako študent nejaké výhody? Lacné lístky na balet do Kráľovskej opery, na moderné programy v Sadler’s Wells Theatre a podobne?

Jako studenti máme slevu na představení jak do English National Ballet, tak do Royal Opera House. A někdy dokonce jdeme na generálku se školou zdarma.

Boli ste už trikrát na Masterclass Darie Klimentovej. Nebudem sa pýtať na vás, ale vidíte nejaké zaujímavé charakterové črty účastníkov? Ako sa prejavujú, čo je ich doména, ako pristupujú k tanci.

Odpovím tak nějak všeobecně. Je zajímavé sledovat tanečníky z různých konců světa. Jak se pohybují a jak si užívají to, že mají to štěstí a mohou tančit. Sleduji, jakou používají techniku, na co je v jejich škole kladen důraz, jsou vidět rozdíly. Skvělé jsou partneřiny, když dostanete partnerku z druhého konce světa, to se mohou oba něco nového naučit. Jsem moc rád, že paní Klimentová dělá tyto semináře. Všichni se vždy něco nového naučíme, zdokonalíme se a také se i společensky pobavíme. Je to pro nás tanečníky velmi přínosné. Na Masterclassu vládne přátelská atmosféra, je to „příjemná dřina“. Jsem rád, že paní Klimentovou máme. Ani si nedovedu představit, kolik času, sil a nervů a… toho všeho kolem je. Určitě velká spousta. Jsem vděčný a velmi děkuji, že mohu tyto skvělé semináře absolvovat!

U Darie učia fantastickí tanečníci, svetové hviezdy. Bol niekto, kto bol váš top, že ste boli totálne nadšený?

Předminulý rok jsem byl velmi nadšený z Vadima Muntagirova. Když jsem ho viděl, tak jsem si řekl, že bych chtěl také tak tančit. Minulý rok jsem si užil Nehemiaha Kishe. Měli jsme ho na partneřiny a klasiku. To, co říkal, jeho připomínky a rady mi dost pomohly více porozumět technice.

Nerozumeli ste predtým klasike?

Rozuměl. (smiech) Ale někdy vám jiný profesor řekne tu stejnou připomínku jinak, a vy tomu najednou začnete rozumět. Pokusím se vysvětlit na úplně zjednodušeném příkladu: „Nedívej se pořád dolů!!!“ A potom slyšíte „Dívej se více nahoru.“ A pak vám to sepne. (smiech)

Uvažujete niekedy viac do budúcna? Ako sa bude napríklad vyvíjať balet? Ak môžeme dnes povedať, že sme v takej križovatke medzi cirkusom a športovými výkonmi, či krízou choreografov pre epický celovečerný balet.

Baletní technika se stále vyvíjí a zdokonaluje. Vznikly nové skoky, a jak říkáte, je to někdy něco mezi cirkusem a sportovními výkony. Přiznám se, že jsem takhle zatím moc nepřemýšlel. Myslím, že je důležité umět navázat kontakt s divákem a předat mu pocity, které ta daná role prožívá.

Určite to nemáte ľahké, podobne ako aj iní, ale myslíte, že má kvôli baletu toto všetko zmysel? Zasvätiť celý život jedinému umeniu, ktoré je ako prísna rozprávková princezná dosť nemilosrdné a neľútostné?

Já jsem se k tanci dostal poměrně náhodou. Byl to nápad nejdříve mé sestry, která to chtěla zkusit, a potom jsem to zkusil i já a postupem času mě to „chytlo“. Zatím si nedovedu představit svůj život bez tance. Vážím si všech příležitostí, které jsem doposud dostal. Tanec je krásné umění, kdy můžete pohybem těla a mimikou procítit a vyjadřovat příběh. Je to také obrovská dřina, dřina, která mě neskutečně baví a naplňuje. Zatím jsem nic nedokázal, ale jsem vděčný všem, kdo mi odmalička pomáhají a jsou u toho, když si plním svůj velký taneční sen.
***

Tu náš oficiálny rozhovor končí. A sľúbil som vám novinky. Jedna z dôležitých vecí je, že študent English National Ballet School sa zamiloval a má priateľku, veľmi krásnu, ktorá má k baletu viac než blízko. Ešte väčšia zmena a triumf je v jeho umeleckej kariére. Ak ste čítali pozorne, dozvedeli ste sa, že „Studenti druhého ročníku pracují na sálech English National Ballet a na různých představeních, se kterými poté cestují po Británii“. A presne toto sa tento školský rok stalo českému študentovi. Ale nebola to len taká nejaká spolupráca. Komisia profesorov a umeleckého vedenia školy ho vybrala spomedzi študentov na hlavnú mužskú rolu, Princa v Spiacej krásavici. Úžasné! Škola pripravila špeciálnu verziu, ktorá mala aj edukačný charakter. „Asi něco před dvěma týdny jsme skončili tour s představením My First Ballet: Sleeping Beauty a je to balet, který má za úkol představit klasický tanec malým dětem,“ vysvetľuje Jan. „Měli jsme něco okolo pětačtyřiceti představení a cestovali jsme po Británii. Takže jsem aspoň konečně viděl i něco málo z Anglie. Zatančil jsem si jak v Londýně, tak v Manchesteru, Bristolu, Oxfordu a dalších městech. Představení je každý rok choreografováno pro druhý ročník a je to součást školy. Má studenty připravit na profesionální karieru,“ rozhovoril sa tanečník. A teraz to najdôležitejšie: „Já jsem měl osobně hodně štěstí a byl jsem vybrán, abych tančil Prince. Byla to neskutečná zkušenost! Jak se připravit na představení, jak se každý týden vypořádat s jiným typem divadla a jak se sem tam vypořádat i sám se sebou. Zpočátku jsem si musel zvyknout na velká divadla, kde je v hledišti asi tisíc pět set míst, postupně jsem si zvykl a začal si to užívat. Jsem za to hodně rád a vážím si toho!“ komentuje Jan so svojou typickou skromnosťou slušne vychovaného chlapca svoj úspech. Teraz už má za sebou aj záverečné predstavenie pre tento školský rok.

Čo ho čaká? „O prázdninách mám před sebou asi tři týdny volna, na které se moc těším, a druhý měsíc prázdnin odlítám od Španělska na Summer Course IBStage.“ Potom čaká Jana Špundu tretí, teda posledný ročník školy. A konkurzy do divadiel. Možno aj späť do Česka? „Kam bych chtěl jet na konkurz, už asi tuším,“ zakončí záhadne Jan Špunda.

Tak posúďte sami, vzácni čitatelia, či malo zmysel čítat? Pán Špunda ešte poprosil, aby mohol poďakovať niekoľkým ľudom, ja som mu to trochu presunul, lebo som nechcel tým narušiť vnútornú stavbu rozhovoru, ale jeho prianie nemôžem ignorovať: „Dovolte mi prosím ještě zmínit několik jmen učitelů a profesorů, kteří mě pozitivně ovlivnili: paní Miencilová, Paszková, Hurychová, Alaverdjan, Kuklová, Mládenková, Vajsová a Častová a páni Hurych, Kolda, Zelenkov. Děkuji Vám!“ Ja by som iste poďakoval rodine pána Špundu a jeho učiteľke češtiny, lebo len málo tanečníkov vie písať s diakritikou a (nič v zlom) vyjadriť myšlienku jazykom.
***

Čo dodať nakoniec? V Londýne je to pestré, myslím tým aj rôzne street akcie, prehliadky spojené s jej veličenstvom a podobne. Máte čas či vôbec energiu na takýto plnohodnotný londýnsky život?

Času moc není, ale pokud člověk chce, tak si čas udělá. Někdy energie je, někdy není, ale tak to mají všichni lidé, myslím. Zatím jsem ještě neměl příležitost na nějakou takovouto pestrou akci zajít. Moc rád bych to někdy absolvoval. Zatím mě angličtí studenti naučili chodit do parku na piknik. (pozn. autora: Smial sa český študent prestížnej britskej školy, keď sme rozhovor začínali.) A teď po druhém ročníku? Londýn se mi velmi líbí. Času je pořád stejně. Tento školní rok byl ovšem náročnější, a proto jsem si začal lépe organizovat svůj volný čas a relax.

Možno dodať parafrázu: „God Save the Queen, God Save Honza!“

 

Aktuality
V dnešnom článku sa niekoľkokrát spomínali pražské Masterclasses Darie Klimentovej. Pre Jana Špundu to bol odrazový mostík na štúdium na prestížnej škole. Daria Klimentová aj tento rok propaguje Prahu. Študenti z celého sveta opäť prídu, aby sa od 1. do 13. augusta zlepšovali v svojej budúcej profesii, v svojej vášni, a poznali aj pražské skvosty.

A koho tento rok môžu baletní fanúšikovia a znalci stretnúť korzovať sa po konci výučby po pražských pamiatkach? Tak napríklad Vadima Muntagirova, ktorý je už hviezdou londýnskeho Kráľovského baletu, rodáka z Kuby vynikajúceho Yoela Carreña, veľkú hviezdu dánskeho baletu Jan-Erika Wikströma, z Budapešti Tamása Solymosiho, skvelého tanečníka a dnes už šéfa Maďarského národného baletu, prvú sólistku Stuttgartského baletu Annu Osadcenko, emeritnú hviezdu Berlínskeho štátneho baletu z obdobia Vladimíra Malakhova Nadju Saidakovu a ďalších.

 

Čo sleduje

Pripadá mi logické, keď zaujímavé odpovede pána Špundu aj s fotogalériou vytlačili aktuality, venovať mu aj rubriku Čo sledujem. Fotogaléria vznikla priamo v gescii respondenta, ktorému som nakázal priblížiť fotkami priestory, kde žije. Plne mu dôverujem, že bude taká podnetná, ako jeho slovné vyjadrenie. A niečo zaujímavé o ňom dopovie.

Ako sám hovorí: „Je to můj oblíbený pořad, protože se u něj zasměji.“ Takže kontakt s Českom nestráca ani na britskom ostrove.