Kdoví, jestli bych byl knězem, kdybych před tím nehrál na varhany

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Systém hodnocení varhaníků v zahraničí neznám tak, že bych zde o něm mohl psát. Vím, že v Německu je tento systém velmi propracovaný a odměna varhaníků je bezesporu mnohem vyšší než u nás.

Jaká je kvalita varhaníků? Rozlišuje se při doprovodu bohoslužeb hudební vzdělání varhaníků?

Protože drtivá většina chrámových varhaníků jsou amatéři, odpovídá tomu i dosažené hudební vzdělání. Asi nejvíc bude samouků, případně těch, kdo navštěvovali hudební školy (lidová škola umění, základní umělecká škola), konzervatoristů bude o poznání méně a akademiků jako šafránu. Souvisí to s poptávkou po profesionálních varhanících ze strany církve, s jejich ohodnocením a pochopitelně také s velmi nízkým počtem takto vyškolených varhaníků u nás.

Jak se podle vás církev v České republice stará o samotné varhany?

Vidím, že je to stejné, jako je tomu s varhaníky. Pokud v některé farnosti není důležitá kvalitní liturgická hudba, nejsou důležité ani varhany. Velkou neplechu v tom dělá také názor, že klávesy za pár tisíc jsou královskému nástroji rovnocenným partnerem. Tady bychom si měli udělat naprosto jasno. Pokud jsou pro nás nepřijatelné umělé květiny a místo ministranta nemáme robota, ale je to vždy živý člověk, pak hudební nástroj, který vytváří tón přirozeným způsobem, nemůže být nahrazen „otevíráním elektronické konzervy“. I když nevylučuji, že někdy to, co se z varhan „line“, je opravdu spíše zvuk než tón. Varhan je v naší zemi velké množství. Několik desetiletí péče o ně až na výjimky stagnovala. Myslím si, že situace není zdaleka růžová, ale pomalu se zlepšuje. Vždycky je potřeba se spíš podívat za sebe, co už se dokázalo, než před sebe, kde často vidíme jen tmu a množství problémů, na první pohled neřešitelných.

Často se setkáváme s názorem, že na opravu nejsou peníze, čímž už je mnohdy předem oprava varhan odsouzena. Jaký by měl být podle vás přístup farností?

Farnost by měla mít ambici mít kostel v pořádku. Je to Boží dům a jak už jsem řekl výše, Bohu patří jen to nejlepší. Problémem je však to, že farnost nesmíme chápat jako organizaci, která má identifikační číslo, ale jako živou, v mnoha ohledech soběstačnou a zdravě sebevědomou komunitu, kde všechno neleží na bedrech udřeného kněze, který má na starosti několik kostelů (v pohraničí to je i pár desítek staveb na jednoho člověka). Je pochopitelné, že je možné udržet jen tolik živých kostelů, a tedy i varhan, kolik je živých farních komunit. Tam, kde se církev o tyto záležitosti starat nestačí, by měla nastoupit ochota lidí, kterým není lhostejné, že mají ve své obci něco vzácného a chtějí to zachovat. Tito lidé jsou pochopitelně vítáni ke spolupráci i v živých farnostech. Peníze nebyly nikdy. Ale kumšt spočívá v tom, že se varhany (nebo cokoli jiného) opraví, i když se zdá, že to bude z finančních důvodů nemožné. Nejsme a nebudeme v pozici bohatých rentiérů, ale něco přece jen lze dokázat. Často v této souvislosti vzpomínám na výrok jednoho mého představeného, který mi říkával: „Mírná nouze vede ke kreativitě.“ Nebyl jsem z jeho slov tehdy příliš nadšen, ale funguje to.

Stanislav Přibyl (zdroj archiv autora / foto Miroslav Zelenka)

Sám jste inicioval stavbu varhan na Svaté Hoře u Příbrami. Co vás k tomu vedlo a jak se celý projekt vyvíjí?

Motivů bylo asi více, ale ten nejhlavnější spočíval v tom, že jsem chtěl, aby místo prvořadého duchovního a uměleckého významu v otázce varhan kvalitativně nepokulhávalo. Stávající varhany byly na konci životnosti, ani výtvarně ani zvukově to nebyla žádná krása. Od začátku jsem měl přesnou představu: mají to být varhany, které esteticky i zvukově zapadnou do raně barokního areálu. Není to první reminiscence na baroko v interiéru svatohorské baziliky. Před sto deseti lety vznikla štuková výzdoba hlavní lodi. Vypadá barokně, ale je to secesní záležitost. Před deseti lety jsme dotvořili liturgický prostor. Díla Otmara Olivy jsou moderní a svébytná, ale když přišli památkáři na návštěvu, zprvu si jich nevšimli, což pokládám za důkaz téměř dokonalé symbiózy. A takové budou i varhany: moderní, a přece barokní, výtvarně budou pandánem hlavního stříbrného oltáře.

Od začátku jsem měl proto jasno i o varhanáři. Vladimír Šlajch má ke Svaté Hoře velmi osobní vztah, jeho nástroje jsou osobité, a přitom tvořené s obrovským smyslem pro detail, jsem rád, že jejich tón bude rovněž zároveň svébytný a pokorný. Dále jsem uvažoval velmi pragmaticky: varhany jsou jedna z nejlepších investic, u dobře postaveného čistě mechanického nástroje můžeme doufat v životnost několika století. Z těchto důvodů naprosto přesné představy zadání nebylo nikdy požádáno o projektové peníze, ale na varhany se postupně vybralo oněch potřebných patnáct miliónů. Pravda je, že se toto nedá aplikovat úplně všude, ale Svatá Hora je výjimečná, a tak si vyžaduje i výjimečná řešení. Varhany jsou v dílně téměř úplně hotové, po nezbytných stavebních úpravách kůru a oratoří je zbývá postavit na místě a dointonovat. Věřím, že je budeme moci obdivovat na místě už v příštím roce.

Nyní jste také administrátorem farnosti Horní Police na Českolipsku. Tento areál získal na obnovu evropskou dotaci v nemalé výši. Můžete nám sdělit podrobnosti k celému projektu?

  1. 1
  2. 2
  3. 3