Letos v létě zavítáte do Prahy dvakrát – poprvé jako sólista s doprovodem orchestru a podruhé jako komorní hráč. Cítíte se jako klavírista jinak, když hrajete sám, a když tvoříte hudbu s dalšími hráči?
V podstatě nezáleží na tom, v jak velkém komorním uskupení hraji – sám, v triu či s orchestrem. Je pro mě důležité naslouchat ostatním. U sólových recitálů naslouchám klavíru a svým deseti prstům. A když vystupuji s dalšími hudebníky, naslouchám i jim. Ale je pravda, že když spolupracuji se zpěváky, je to pro mě trochu jiné. Zatímco my instrumentalisté se projevujeme skrze nástroje, které jsou oddělené od našich těl, zpěváci splývají se svým nástrojem, se svým hlasem. Jejich zpověď je přímá, obnažená, zranitelná. Při spolupráci s nimi musím o to víc dbát na to, abych se naladil na jejich pocity a potřeby, abych je správně podpořil zvukem klavíru a oni se mohli plně otevřít. Věřím, že onu intimitu hlasu vnímali i mnozí skladatelé. Například Schubert, Schumann, Dvořák, Janáček, Rachmaninov a mnozí další. Své nejkřehčí a nejintimnější skladby zkomponovali právě pro zpěv a klavír.
Před pár týdny jste vydal desku, na které jsou i skladby pro zpěv a klavír.
Ano, nedávno mi vyšla deska nazvaná Music in Time of War. Kromě klavírních skladeb jsou na ní i písně od Clauda Debussyho – písňový cyklus Les Chansons de Bilitis – a folkové písně od arménského kněze a skladatele Komitase.
Vraťme se ke Gershwinovi. Ačkoliv se věnujete hlavně klasické hudbě, jste i zkušený jazzový klavírista. Vnímáte to jako svoji výhodu? Máte pocit, že díky svým zkušenostem můžete do Gershwinovy hudby proniknout hlouběji?
Nevnímám to jako výhodu v tom smyslu, že bych měl náskok před někým jiným. Já si k němu našel cestu skrze jazz a klasiku, jiné hráče mohl oslovit z jiných a přece stejně podnětných důvodů. Ale je fakt, že se mi Gershwinova hudba hraje lehce. Představuji si jeho kompozice jako dům. Aby dům zůstal pohromadě, aby se nezřítil, musím respektovat jeho architektonické principy. Nemůžu mu namontovat střechu místo dveří, dveře namísto oken. Na druhou stranu, můžu si pohrát s jeho interiérem. Jak široké dveře do něj nechám namontovat? Jakou barvou je nechám natřít? Jaké obrazy pověsím na stěny kolem dveří?
Máte nějaké další oblíbené skladatele kromě Gershwina, kteří stejně jako on kombinují ve své tvorbě různé žánry?
Mám moc rád spojení literatury a hudby. Například Píseň o lásce a smrti korneta Kryštofa Rilka od českého skladatele Viktora Ullmanna. Je to recitované melodrama s klavírním doprovodem, které skladatel složil na Rilkeho stejnojmennou prozaickou báseň. Ale to jsem trochu odbočil. Pokud zůstaneme u míšení hudebních žánrů, je pro mě těžké najít kvalitní multižánrovou hudbu. Gershwin dokázal míchat různé styly mistrovsky, a to nejen jazz a klasickou hudbu, ale i klezmer, Broadway a další. Spousta skladatelů se to snažila a snaží napodobit, ale nepříliš úspěšně.
Věnujete se i učení. Je něco, co vás Vaši učitelé nenaučili, na co jste si musel přijít sám a co nyní předáváte svým žákům?
Glenn Gould tvrdil, že by s přehledem zvládl vysvětlit všechno, co je nutné znát ke hře na klavír, během asi deseti minut. Problém je, že trvá další věčnost, než si klavírista všechny ty teoretické znalosti osvojí. Navíc, každý učitel vám vysvětlí tutéž věc jiným způsobem. A aby to už tak nebylo dostatečně složité, každý žák ji pochopí po svém. Občas trvá roky, než si učitel s žákem k sobě najdou tu správnou cestu, než si navzájem porozumí. Někdy si žák dokonce může myslet, že učiteli porozuměl, než mu po letech dojde, že ho zprvu pochopil úplně špatně. Sice jsem zmínil, že mám rád spojení hudby a mluveného slova, ale co se týče učení hudby, tam slova dost pokulhávají. Bohužel, občas jsou slova tím jediným způsobem, jak žákovi něco vysvětlit. Ale jak má člověk vyjádřit slovy něco jazykem tak neuchopitelného, jako jsou například emoce, pro které slova neexistují? Učení je opravdu náročné. Zároveň mě ale neustále překvapuje a podněcuje k přemýšlení.
V posledních letech jste také vedl mnoho rozhovorů s významnými hudebníky. Publikoval jste je veřejně i na svém YouTubw kanále. Jsou opravdu skvělé, ráda si je pouštím. Hodláte v nich pokračovat?
Děkuji, těší mě, že se vám rozhovory líbí. Ano, rád bych v tom pokračoval. Poslední dobou na to ale nemám mnoho času, se vším tím koncertováním. Přemýšlím, že bych v budoucnu dělal o něco kratší rozhovory, přece jenom dvě, dvě a půl hodiny dlouhé rozmluvy, na to mnoho posluchačů nemá trpělivost.
Vaše rozhovory podněcují zájem o klasickou hudbu především mezi profesionálními hudebníky. Co se týče vaší klavírní hry, čím myslíte, že oslovujete posluchače? Kdybyste nebyl Kirill Gerstein, proč byste chtěl poslouchat Gersteinovy nahrávky, chodit na jeho koncerty?
Uf, jsem opravdu rád, že to nemusím řešit zejména u Kirilla Gersteina. Ale myslím, že je to vlastně docela prosté. Podle mě nejde o Kirilla Gersteina. Kirill Gerstein se jen snaží vyjádřit lásku ke skladbám, které hraje. Snaží se hrát tak, aby zapůsobil ne na intelekt, ale především na emoce svých posluchačů.
Děkujeme za rozhovor!
