Klavírista Éric le Sage poctí Debussyho v Rudolfinu

Vynikající francouzský klavírista Éric le Sage zahraje 17. března v Rudolfinu v rámci komorní řady FOK Světová klavírní tvorba. Svým vystoupením klavírista poctí významného francouzského skladatele Clauda Debussyho, přezdívaného „otec impresionismu“, od jehož úmrtí uplyne na konci března sto let. Na programu recitálu budou dále dvě skladby Roberta Schumanna, který byl pro Debussyho výrazným inspiračním zdrojem a na kterého je Le Sage specialistou.

Éric Le Sage je mezinárodně vnímán jako špička své generace a také jako významný zástupce francouzské klavírní školy; pravidelně je oceňován za velmi jemný zvuk, skutečný smysl pro strukturu a poetické fráze. Již ve svých 20 letech jej Financial Times označil za „velmi kultivovaného žáka velké francouzské tradice Schumannova klavíru“. Není divu, Éric Le Sage se již v roce 1989 stal vítězem soutěže Roberta Schumanna ve Zwickau a k tomu přidal ještě v témže roce vítězství na slavné mezinárodní soutěži v Leedsu, což mu přineslo možnost účinkování pod taktovkou sira Simona Rattlea, kterou samozřejmě s radostí (a posléze i s úspěchem) přijal. Poté, co nahrál celé Schumannovo klavírní dílo a odehrál nespočet schumannovských programů v nejproslulejších koncertních sálech po celém světě, se vrhl zpět k francouzské hudbě, pro kterou je samozřejmě jedním z nejpovolanějších. V Praze tak kromě Schumannových Dětských scén a skladby Tance Davidovců svou hrou vzdá hold Claudu Debussymu a uvede výběr jeho klavírních děl, mezi kterými je i skladba s příznačným názvem pro tuto výjimečnou příležitost: Ostrov radosti.

Není náhodou, že z Debussyho díla uslyšíme dále skladbu Dětský koutek – bystrý posluchač si jistě všimne, že touto skladbou Debussy přímo odpovídá Schumannovi na jeho Dětské scény. Jakkoli je Debussyho jméno spojováno s impresionismem, sám skladatel se označení „impresionista“, či dokonce „otec impresionismu“ bránil. Za svého života chtěl být považován zkrátka za „francouzského hudebníka“ bez dalších přívlastků. To je také vytesáno na jeho náhrobku na malém hřbitůvku Cimetière de Passy v Paříži, kde skladatel odpočívá pod stromy a za zpěvu ptactva, jak si údajně sám přál. Zhudebněné okamžiky v přírodě – právě zpěv ptactva a šumění stromů, ale také krásné chvíle každodenního života, jako je hra s dětmi, nebo dojmy z jiných uměleckých děl, jako je tomu ve skladbě Obrazy, kterou má Le Sage na programu; to vše můžeme v Debussyho díle snadno rozpoznat. Inu, není divu, že jméno Debussy je zapsáno ve všech encyklopediích a slovnících pod heslem hudební impresionismus, a to hned na prvním řádku; patří tam.

Slovo dramaturga Martina Rudovského
Když jsme spolu s francouzským kulturním atašé Alexandrem Pajonem vybírali nejvhodnějšího klavíristu na program k poctě Clauda Debussyho (1862–1918), vlastně to nebylo příliš složité. Volba okamžitě padla na rodáka z Aix-en-Provence Érica Le Sage. I proto, že Le Sage je rovněž specialistou na dílo Roberta Schumanna, jehož kompoziční styl měl zásadní vliv právě na vývoj Clauda Debussyho. Slavný Provensálec nás během večera provede léty, která byla pro impresionistu, jenž toto označení nesnášel, naprosto zásadní. Jde o léta 1903–1908, kdy chrlí jednu klíčovou skladbu za druhou. Le Sage je k tomuto koncertu předurčen už svým jménem, vždyť v překladu znamená „expert“.

CLAUDE DEBUSSY
Dětský koutek
Obrazy, 1. kniha
Ostrov radosti
ROBERT SCHUMANN
Dětské scény
Tance Davidovců

Éric LE SAGE | klavír