Koncert komorní řady PKF – Prague Philharmonia nabídl hudbu barokních skladatelek

Adéla Štajnochrová, Stanislav Penk, Robert Hugo, Marie Fajtová (zdroj PKF – Prague Philharmonia, foto Milan Mošna)
Adéla Štajnochrová, Stanislav Penk, Robert Hugo, Marie Fajtová (zdroj PKF – Prague Philharmonia, foto Milan Mošna)

Jednotícím prvkem komorního cyklu PKF – Prague Philharmonia v této sezóně je pozornost upřená k ženám jako autorkám. Varhaník, cembalista, dirigent a muzikolog Robert Hugo tento dramaturgický záměr naplnil poměrně pestrým programem světských a duchovních skladeb z děl Élisabeth Jaquet de la Guerre, Isabelly Leonardy a Francesky Caccini. V rámci tohoto komorního cyklu se obvykle prezentují i členové orchestru PKF – Prague Philharmonia. Tentokrát to byl pozounista Stanislav Penk, který se kromě hry na moderní nástroj věnuje též autentické interpretaci hudby barokní. V souladu s praxí nahrazování zpěvního hlasu nástrojem, jež byla běžná v pozdní renesanci a raném baroku, tak byly původně vokální party ve skladbách Alberika Mazáka svěřeny trombonu.

Prostředím, kde je tvorba žen jako skladatelek nejvíce nasnadě, je ženský klášter. Isabella Leonarda (16201704) prožila celý život v klášteře voršilek v italské Novaře. Její odkaz čítá asi na dvě stovky skladeb chrámové hudby, včetně instrumentálních sonát. Na koncertě zaznělo sólové moteto Non scintilate frigide ze sbírky Motetti a voce sola vydané v Bologni roku 1684.

Naopak se světským, dvorským prostředím jsou spjaty Francesca Caccini (narozena 1587) a Élisabeth Jaquet de la Guerre. Zatímco dcera Giulia Cacciniho byla zřejmě vůbec první ženou, která zkomponovala operu (La liberazione di Ruggiero dall’isola d’Alcina z roku 1625), druhé jmenované patří toto prvenství ve Francii (opera Céphale et Procris uvedená v divadle Palais-Royal v Paříži v roce 1694). Francouzská autorka byla v programu zastoupena hned trojicí skladeb, včetně kantáty Judith.

Motetu Tu lucis ante terminum od Caccini vtiskla sopranistka Marie Fajtová jednolitě intimní ráz, což korespondovalo s charakterem skladby. Nedostatek dramatických vzruchů a jistá odtažitost projevu byly ovšem na škodu vyznění zmíněné kantáty, jejíž biblický námět je známý i díky oratornímu zpracování Antonia Vivaldiho. I když se pěvkyně pravidelně, vedle své velmi úspěšné kariéry na velkých jevištích, věnuje barokní opeře, a to především v projektech Roberta Huga, bylo znát, že s francouzským a raně barokním italským neoperním repertoárem přichází do styku asi spíše zřídka. Její pěvecké kvality, včetně schopnosti určitého stylového přizpůsobení vokálního projevu (mj. potlačení charakteristického vibrata), jsou nesporné, jejímu výkonu ovšem celkově poněkud scházela výrazovost, větší emocionální angažovanost, jakož i lepší srozumitelnost zpívaného textu.

Ani houslistka Adéla Štajnochrová není úzce zaměřenou specialistkou na starou hudbu (je mimo jiné členkou Škampova kvarteta). Její podání Sonáty č. 1 d moll Élisabeth Jacquet de la Guerre bylo nicméně velmi přesvědčivé. I když tempa v rychlých částech působila z hlediska souhry s virginalem Roberta Huga hraničně, byla tato nápaditě působící skladba vrcholem koncertu.

Poněkud nesourodě, spíše jako spojka do střední Evropy, působilo v programu zařazení árie Bist du bei mir obsažené v Knížce skladeb pro Annu Magdalenu Bachovou, díky němuž mohl koncert lákat i na Bacha. Ten však není původním autorem, neboť melodie pochází z opery Gottfrieda Heinricha Stölzela. Program doplnily tři skladby (původně mariánské antifony) Alberika Mazáka (16091661), skladatele původem ze Slezska, jehož hudba dnes příležitostně zaznívá (i díky zpřístupnění jeho skladeb Společností pro duchovní hudbu na internetu) spíše z chrámových kůrů, než z koncertních pódií. Večer pak uzavřela píseň Archanjelské poselství z České mariánské muziky Adama Václava Michny z Otradovic.

Velmi vhodné stylové prostředí poskytl koncertu refektář Profesního domu na Malé Straně, který jinak slouží akademickým obřadům Univerzity Karlovy. Koncerty komorní řady PKF – Prague Philharmonia se patrně běžně vyznačují spíše neformální atmosférou, do které zapadl i krátký rozhovor s Robertem Hugem. Ten se zasvěceně rozhovořil mimo jiné o dobové praxi (ne)využívání ženských hlasů v chrámové hudbě, ale proud myšlenek jej celkem příznačně svedl až k opeře, k zajímavostem ze života kastrátů a k pražské operní společnosti Antonia Denziho.

Koncert celkově zaujal dramaturgií i neobvyklým instrumentálním složením. Jinak byl ovšem spíše standardním než mimořádným zážitkem.

Bach. Caccini. Jacquet de la Guerre, třetí koncert komorního cyklu PKF – Prague Philharmonia
6. prosince 2021, 19:30 hodin
Barokní refektář Profesního domu (MFF UK)

Program:
Élisabet Jacquet de la Guerre: Marche pro housle, trombon a cembalo
Isabella Leonarda: Non scintilate frigide
Alberik Mazák: Sub tuum presidium, instrumentální transkripce pro trombon a cembalo
Francesca Caccini: Tu lucis ante terminum
Élisabeth Jacquet de la Guerre: Sonáta č. 1 d moll pro housle a cembalo, Adagio – Presto – Adagio – Presto. Adagion – Presto – Aria – Presto
Alberik Mazák: Salve regina
Élisabeth Jacquet de la Guerre: Judith, kantáta č. 6 pro sólový hlas, housle a basso continuo
Alberik Mazák: Beata Dei genitrix, instrumentální transkripce pro housle trombon a cembalo
Johann Sebastian Bach: Bist du bei mir BWV 508
Adam Václav Michna z Otradovic: Archanjelské poselství aneb Zvěstování Panny Marie

Účinkující:
Marie Fajtová – soprán
Adéla Štajnochrová – housle
Stanislav Penk – barokní trombon
Robert Hugo – virginal

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments