Koncertní sezona 2016/2017 s Českou filharmonií

Sezona jako festival
Jaké by měly být sezony České filharmonie? Tuhle otázku jsme si s kolegy kladli před pěti lety, když jsme v orchestru začali pracovat. Praha má mimořádně bohatou a vyváženou hudební sezonu. Orchestry FOK, SOČR i PKF se profilují v klasických programech, nové hudbě, žánrových fúzích i netradičních projektech. Co by měla do této nabídky přinést Česká filharmonie? Umělci, s nimiž Česká filharmonie pravidelně spolupracuje, se často objevují i na obou našich velkých hudebních festivalech: Pražském jaru a Dvořákově Praze. Festivaly tvoří mimořádné projekty, na které v běžných abonentních koncertech často nezbývá místo. A právě festivalový model dramaturgie, který staví na výjimečnosti, zajímavosti a přitažlivých kombinacích českých a zahraničních umělců, byl pro nás inspirací.

V týmu, který vede šéfdirigent Jiří Bělohlávek, jsme se brzy shodli na tom, že chceme svému publiku nabídnout právě takové zážitky jako mezinárodní hudební festival. Jednak proto, že koncertní sezona a sezona festivalů se časově doplňují a především proto, že festivalový zážitek je v našem uvažování něčím svátečním, mimořádným, zkrátka večerem, na který se nezapomíná. Při plánování koncertní sezony přistupujeme ke každému koncertu tak, aby se mimořádným zážitkem mohl stát. Má-li se to nakonec podařit, musí se šťastně potkat dirigent, orchestr, sólista, příznivě naladěné publikum a vhodně zvolený program. Jistotu, že se tak stane, nemá nikdy žádný muzikant, ale v rámci svých možností děláme vše proto, abychom takové konstelaci šli naproti.

 

Festival tvoří lidé
Jedním z hlavních důvodů, proč návštěvníci chodí na hudební festivaly, je setkání s výjimečnými sólisty a dirigenty. V sezoně 2016/2017 bude Českou filharmonii dirigovat v osmi programech Jiří Bělohlávek, ve dvou Semjon Byčkov a po jednom mají Jakub Hrůša, nový šéfdirigent Bamberských symfoniků, Američan David Robertson, Fin Sakari Oramo, šéfdirigent BBC Symphony Orchestra, Rakušan Manfred Honeck, Francouz Stéphane Denève, šéfdirigent orchestrů ve Stuttgartu a Bruselu a Američan David Zinman.

Sólisté Joshua Bell i Nikolaj Znaider nesporně patří mezi vrcholné představitele houslového umění. První z nich se představí v Čajkovského Houslovém koncertu, druhý zahraje s Českou filharmonií a Jiřím Bělohlávkem Mozarta. Mezi klavíristy jsou nejvíce zastoupeni francouzští umělci: Jean-Yves Thibaudet, Pierre-Laurent Aimard a sestry Katia a Marielle Labèqueovy. Kromě nich vystoupí mladá uzbecká hvězda Behzod Abduraimov, Gruzínka Katia Buniatišvili a Ital Francesco Piemontesi. Svět violoncella zastupuje charismatický Francouz Gautier Capuçon a půvabná Argentinka Sol Gabetta. Své pevné místo mají v programu České filharmonie domácí umělci. V následující sezoně to budou mimo jiné hornista Radek Baborák, houslista Jan Mráček, harfistka Jana Boušková a pěvci Adam Plachetka, Pavel Černoch a Jan Martiník. Poměr mužů a žen mezi zpěváky vyrovnávají zahraniční pěvecké hvězdy Bernarda Fink, Christiane Karg a Olga Pereťjaťko.

 

Přehlídka mimořádných projektů
Samotná hvězdná jména však festival nevytvoří. Tím, co nakonec rozhodne o přízni posluchačů, jsou mimořádné projekty. Někdy je takovým projektem velké dílo, které nemáte možnost často slyšet, jindy jediná drobná či větší skladba, která ozdobí program večera. A nesmím zapomenout ani na symfonické cykly a další souborná provedení, které se v běžné sezoně objeví jen zřídka.

Do kategorie souborných provedení spadají symfonie Bohuslava Martinů a Petra Iljiče Čajkovského. Cyklus Martinů byl svěřen do umělecké péče Jiřího Bělohlávka a kromě živého provedení na koncertech připravujeme audiovizuální nahrávku pro Českou televizi a německý Unitel. Komplet Čajkovského symfonií se Semjonem Byčkovem zase točí britská společnost Decca Classics. Protiváhou souborných symfonických cyklů jsou tři samostatné symfonické počiny. Tím prvním je provedení Mahlerovy Písně o zemi s Jiřím Bělohlávkem a pěvci Bernardou Fink a Pavlem Černochem. V prosinci se Rudolfinem rozezní ikona dvacátého století, Messiaenova celovečerní symfonie Turangalîla s Pierre-Laurent Aimardem u klavíru a pod vedením Davida Robertsona. Oba se Messiaenem zabývají celý svůj profesní život a získali za jeho interpretaci nejvyšší možná ocenění. O měsíc později uvedeme s šéfdirigentem Jiřím Bělohlávkem oratorium Bohuslava Martinů Epos o Gilgamešovi, které zazní v novém kritickém vydání v původní anglické verzi. Jeho pěvecké obsazení slibuje výjimečný zážitek: sopranistka Lucy Crow, tenorista Andrew Staples, barytonista Derek Welton a basista Jan Martiník.

K zajímavým symfonickým projektům patří také Mahlerova Pátá symfonie a nové vydání Janáčkovy Sinfonietty s Jiřím Bělohlávkem, Berliozova Fantastická s Jakubem Hrůšou a Sibeliova Pátá symfonie se Sakari Oramem. Některé skladby zazní v Praze poprvé. Budou to Pendereckého Concerto grosso pro tři violoncella a orchestr, které vzniklo v roce 2001 na objednávku Symfonického orchestru NHK a finská skladba Voice Verser, kterou Jukka Tiensuu napsal v roce 2014 pro festival BBC Proms.

Nesmím zapomenout ani na dirigentské debuty, které v sobotním cyklu absolvují Venezuelan Manuel López-Gómez, Němec Michael Sanderling, Australan Daniel Smith a Američan Joshua Weilerstein a spolu s nimi violoncellista Andrei Ionita, vítěz Čajkovského soutěže v Moskvě, a klavírista Denis Kožuchin, vítěz Soutěže královny Alžběty v Bruselu.

 

Sezonu dělají posluchači
Chtělo by se psát ještě dlouho. O tom, jak jsme domlouvali různá hostování, jak vznikaly jednotlivé programy a symfonické celky, jak jsme vybírali mladé debutující umělce, jaké maličkosti často rozhodují o konečné podobě programu. Vydalo by to na román a podobně by mohli vyprávět kolegové z ostatních orchestrů a festivalů. Naše práce je zajímavá a často mnohem dobrodružnější, než si umíte představit. O našem úspěchu však nakonec rozhodují posluchači. Můžeme stokrát popsat, jak jsme sezonu tvořili, můžeme vypsat tisíc a jeden příběh o vztahu k hostujícím umělcům a desítky důvodů pro výběr repertoáru. To všechno ale dostává smysl teprve tehdy, když hlediště Rudolfina zaplníte vy, pozorní a nároční posluchači. Jen vy máte právo posoudit, jestli se nám sezona podařila a přinesla vám zážitek, na který jste čekali. Je v tom vždycky velký kus nejistoty a obav, ale také tajemství, očekávání a překvapení. Hudba je zkrátka živé umění se vším všudy a v tom je její krása i kouzlo neopakovatelného. Přeji vám hezkou sezonu 2016/2017.

Autor je generálním ředitelem České filharmonie